Last updated by at .

Ještě jednou o Apetit pikniku… poté

Děku­ji moc­krát všem, kte­ří při­šli na Ape­tit pik­nik, neda­li se odra­dit fron­tou, vím, že někte­ří ji vystá­li dokon­ce dva­krát. Ani neví­te, jak moc mě těší všech­ny pochva­ly, ať již osob­ní pří­mo na mís­tě nebo tře­ba tady na blo­gu nebo na Face­boo­ku. Je nám líto, že se nedo­sta­lo na všech­ny, i když jsme děla­li, co se dalo. Mož­ná všem zkla­ma­ným a otrá­ve­ným pomů­že pocho­pit, když si pře­čtou, co sto­jí za výro­bou zhru­ba pěti set kalíš­ků, kte­ré jsme pro vás zvlád­li při­pra­vit.

Tři kopečky od Cake Days

Fot­ka z blo­gu Cake Days, kde najde­te spous­tu dal­ších úžas­ných sním­ků. FOTO Klá­ra Bern­klau

Zmrz­li­na je urči­tě míň nároč­ná dis­ci­plí­na než dor­ty nebo tva­ro­vá­ní mar­ci­pá­no­vých andíl­ků na cup­ca­kes. Ale bez­prac­ná taky doce­la není. Moc­krát jsem si vzpo­mně­la na pod­le mě nej­lep­ší­ho čes­ké­ho zmrz­li­ná­ře vůbec, pana Dar­ka Hriv­ná­ka z Tuch­lo­vic, kte­rý mi na jed­né sou­kro­mé degusta­ci v jeho zmrz­li­nár­ně řekl: „Vidím, že vás od zmrz­li­ny neod­ra­dím, že jste stej­ný blá­zen jako já. Ale mě nikdo neu­po­zor­nil, že dělat zmrz­li­nu je dři­na..“ Ve vět­ším až vel­kém to totiž cel­kem dři­na je. U nás začí­ná tím, že se do naší mini­ku­chy­ně ve dvou­poko­jo­vém bytě stě­hu­je zpr­vu stroj na zmrz­li­nu, v červ­nu násle­du­je vel­ký půj­če­ný mra­zák. Zhru­ba čtr­náct dnů před pik­ni­kem ho začí­ná­me plnit prv­ní­mi kelím­ky. Ty jsme cel­kem slo­ži­tě shá­ně­li — chce­me bílé bez potis­ku, nako­nec si je nechá­me objed­nat až z Fran­cie spo­lu s dře­vě­ný­mi lžič­ka­mi. Na kaž­dý kelí­mek lepí­me samo­lep­ku s logem a ruč­ně popi­su­je­me pří­chuť. Na víč­ko lepí­me barev­ný pun­tík, abychom ho v mra­zá­ku lehce pozna­li. Všech­no banál­ní úko­ny, ale když je dělá­te pět­setkrát…

Okurková zmrlina s ginem a mátou zákazníky zaujala

Okur­ko­vá zmr­li­na s ginem a mátou zákaz­ní­ky zau­ja­la. FOTO @jirka_skipp

Ješ­tě že mám tak skvě­lé­ho muže, kte­rý nejen že umí obsta­rat všech­ny věci tech­nic­ké­ho rázu, ale ješ­tě mi obě­ta­vě pomá­há plnit kalíš­ky a rych­le kelím­ky pře­mis­ťo­vat do mra­zá­ku — stu­de­né a vlh­ké totiž začí­ná oka­mži­tě na samo­lep­kách dělat var­hán­ky. Obě­ta­vě taky myje po kaž­dé dáv­ce stroj a tuny nádo­bí, co pro­du­ku­ju, jede mi pro koší­ky jahod, zaří­dí bedýn­ku čes­kých třeš­ní, kte­ré v době, kdy je nut­ně potře­bu­ju, pře­chod­ně zmi­ze­ly z trhu..

Já zatím sto­jím u plot­ny, ohří­vám mlé­ko, roz­pouš­tím v něm cukr, roz­bí­jím vej­ce, pas­te­ri­zu­ji ruč­ně žlout­ky v mlé­ku, míchám, dokud směs nehoust­ne. Pokud je ve smě­si káva, máta, nebo tře­ba kokos, nechá­vá­te je  v mlé­ce lou­ho­vat, aby suro­vi­na dala mlé­ku chuť — tak­že pra­ží­te kokos, opí­rá­te mátu od pís­ku, sype­te do smě­si a násled­ně cedí­te kávo­vá zrna..S ovoc­ný­mi je tro­chu méně „drbá­ní“ —  i když..Vypeckujeme třeš­ně, odstop­ko­vá­vá­me a krá­jí­me jaho­dy, odšťav­ňu­je­me okur­ky, pasí­ru­je­me zrníč­ka z malin či rybí­zu a vymač­ká­vá­me cit­ron za cit­ro­nem. Někte­ré ovo­ce, tře­ba třeš­ně, je také tře­ba pova­řit, aby se z nich vypa­ři­lo co nej­ví­ce vody, kte­rá jinak dělá ve zmrz­li­ně ty ošk­li­vé ledo­vé krys­tal­ky..

S touhle vší pra­cí začí­ná­me vět­ši­nou kolem desá­té večer — už jsme doma z prá­ce a poda­ři­lo se nám ulo­žit a uspat naši sko­ro tří­le­tou dce­ru. Rozu­měj­te, nepíšu to pro­to, abych si stě­žo­va­la. Všech­no jsem to děla­la ráda a boha­tě se mi vrá­ti­lo ve spo­ko­je­ných lidech, z nichž někte­ří popr­vé zjiš­ťu­jí, jak sku­teč­ně chut­ná zmrz­li­na z čer­s­tvých suro­vin a pra­vé­ho ovo­ce. Sama si tenhle pří­jem­ný šok pama­tu­ju a je úžas­né vidět, jaký úči­nek má domá­cí zmrz­li­na na spo­ko­je­né kon­zu­men­ty.  Beru to i jako dobrou pří­prav­ku na mož­ný pro­fi pro­voz, pro­to­že ono je sku­teč­ně něco jiné­ho, pomaz­lit se takhle s lit­rem zmrz­li­no­vé smě­si a pak jich stej­ným způ­so­bem udě­lat čty­ři desít­ky. Do mra­zá­ku se už ale víc neve­jde a začí­ná se pro­je­vo­vat úna­va. Nevšim­nu si tře­ba, že mi nakys­la sme­ta­na, tak­že uva­řím a zpas­te­ri­zu­ju směs, pro jis­to­tu ji ochut­nám a vzá­pě­tí plo­vou tři lit­ry do výlevky.

Naše ochotná kamarádka Hanka, která se sama nabíla pomoct a můj manžel.

Naše ochot­ná kama­rád­ka Han­ka, bez níž bychom obslu­hu stán­ku nezvlád­li a pra­vá ruka Tří kopeč­ků, můj muž. FOTO @adbar

Proč to tedy vlast­ně všech­no píšu? Tro­chu na omlu­vu, tro­chu na vysvět­le­ní. Kaž­do­pád­ně po Ape­tit pik­ni­ku už mám jas­no: sku­teč­ně vím, že chci dělat zmrz­li­nu, že je to něco, co mě hlu­bo­ce vnitř­ně uspo­ko­ju­je. A za to pat­ří dík vám, kte­ří jste při­šli a moh­li ochut­nat. To že jste stá­li ve fron­tách a na někte­ré se nedo­sta­lo, je na dru­hou stra­nu dob­ré zna­me­ní, že poptáv­ka po dob­rém jíd­le ros­te a tře­ba pod­ní­tí dal­ší a dal­ší výrob­ce, aby se pus­ti­li do pro­fe­si­o­nál­ní výro­by. Bude-li  zase dal­ší Ape­tit pik­nik, je vyso­ce prav­dě­po­dob­né, že Tři kopeč­ky na něm najde­te.

P.S. Ješ­tě pár osob­ních podě­ko­vá­ní na závěr. Děku­je­me Apeti­tu, že si nás coby zce­la nezná­má a neo­vě­ře­ná jmé­na vybral a že všech­no orga­ni­zač­ně kla­pa­lo. Díky pat­ří naše­mu kama­rá­do­vi Fili­po­vi ze stu­dia Desi­niq, jenž pro nás vytvo­řil báječ­né logo jen za slí­be­ný pří­sun zmrz­li­ny, kte­rou ale dosud nedo­stal. Han­ce, kte­rá má roze­ný obchod­ní talent a v hla­vě kal­ku­lač­ku a bez níž by fron­ta u stán­ku byla zce­la nezvla­da­tel­ná. Navíc nás zachrá­ni­la, když jsme zapo­mně­li donést na stá­nek ubrus! Díky také Chez Lucii za morál­ní pod­po­ru, rudl na stě­ho­vá­ní mra­zá­ku a prů­zkum trhů, kdy mi hlá­si­la, kde mají zrov­na čer­stvé jaho­dy, rybíz a mali­ny. Díky taky ekostat­ku Vlka­neč, kte­rý pro nás zajis­til nesku­teč­né množ­ství 80 kva­lit­ních výbě­ho­vých vají­ček za mimo­řád­ně las­ka­vou cenu. A v nepo­sled­ní řadě taky díky dědeč­ko­vi a babič­ce, kte­ří se na posled­ní týden a den pro­de­je uja­li hlí­dá­ní a uvol­ni­li nám ruce tak všech­no stih­nout a nezhrou­tit se.

Také naši kama­rá­di čas­to vyšli zkrát­ka. FOTO Jakub Matě­jů

Jen růžová to může být!

Pro­zpě­vu­ju si prů­běž­ně, zatím­co zmrz­li­no­vý stroj míchá něž­ně růžo­vou rebar­bo­ro­vou nebo divo­ce růžo­vou jaho­do­vou. Pozd­ní jaro/brzké léto je pros­tě ve zna­me­ní růžo­vé.

V malém for­má­tu to prý vypa­dá jako kaše a párek..ale já dou­fám, že ne!

Udě­lat sor­bet je asi ta nej­jed­no­duš­ší věc na svě­tě. Sta­čí dodr­žet správ­ný poměr ovo­ce, cuk­ru a vody a máte to v kap­se. Jis­tý zádrhel tu je  — sor­bet je ze své vod­na­té pod­sta­ty mno­hem krys­ta­lič­těj­ší než sme­ta­no­vé zmrz­li­ny, kde se tuk mlé­ka a vaječ­né­ho žlout­ku sta­rá nejen o roz­ši­řu­jí­cí se linii pasu, ale také o jem­nost a kré­mo­vi­tost.  Pro­to mi sor­be­ty při­pra­vi­ly lecja­ké zkla­má­ní. Tedy dokud nepři­šel on! Nejen osvěd­če­ný recept, kte­rý mě nau­čil, že cukr je pěk­ně tře­ba nejdřív ve vodě za tep­la roz­pus­tit, ale pře­de­vším nový zmrz­li­no­vač. Je to ital­ský ele­gán, pěk­ně celo­ne­re­zo­vý suve­rén, kte­rý aro­gant­ně zacpe člo­vě­ku celou kuchyň. Je to ale stej­nou měrou i dříč hor­nic­ké­ho natu­re­lu, kte­rý míchá a míchá a nestě­žu­je si, že je směs málo nachla­ze­ná a že se po jed­né dáv­ce musí vyčer­pa­ný ulo­žit k celo­den­ní­mu spán­ku v mra­zá­ku. Jeho před­chůd­ce všech­ny tyhle nedu­hy měl a zejmé­na při sor­be­tech funěl náma­hou a moto­rek kví­lel tam, kde můj Lello Mussa Pola jen pře­de.

 

Pro úspěch hlad­ké­ho sor­be­tu je  výkon moto­ru a chla­ze­ní dost zásad­ní. Na dru­hou stra­nu, vyni­ka­jí­cí ovoc­nou chuť poří­dí­te i hrub­ší struk­tu­ře navzdo­ry, nebo směs jed­no­du­še vlij­te do for­mič­ky na nanu­ky. Pak se obe­jde­te bez zmrz­li­no­va­če úpl­ně.

Jaho­do­vý sor­bet

450 gra­mů jahod

375 ml cuk­ro­vé­ho syru­pu

šťá­va ze dvou cit­ro­nů

Je to až dětin­sky jed­no­du­ché — jaho­dy se omy­jí, zba­ví šťo­pek, nakra­jí na kous­ky. Spo­leč­ně s cuk­ro­vým syru­pem se roz­mi­xu­jí chuť se ladí cit­ro­nem — bacha, nemě­lo by to být moc slad­ké, cit­ron chuť jahod nako­nec vypích­ne. Osvě­ži­vá je i lime­ta, kte­rou jsem pou­ži­la pár­krát mís­to cit­ro­nu. Pro­ti pře­mrz­nu­tí je mož­né zabo­jo­vat lží­cí či dvě­ma něja­ké­ho chu­ťo­vě neut­rál­ní­ho alko­ho­lu, tře­ba vod­ky. Kon­zis­ten­ci lze pod­po­řit také našle­ha­ným bíl­kem — já ho ale do sor­be­tů nepři­dá­vám — ne snad z hrů­zy z tepel­ně neo­pra­co­va­ných vajec (to je asi důvod, proč se bíl­ky v této podo­bě nezje­vu­jí v ame­ric­kých kuchař­kách, aby jejich auto­ři nemoh­li být nař­če­ni z šíře­ní nákaz ) ale pros­tě pro­to, že tex­tu­ta z pro­fi zmrz­li­no­va­če (byť je urče­ný jen pro malé pro­vo­zy) je dob­rá sama o sobě a bíl­ko­vou ber­lič­ku nepo­tře­bu­je.

Jo a vlast­ně ješ­tě ten cuk­ro­vý syrup. Tady je postup tak­též zce­la pri­mi­tiv­ní — cukr se jed­no­du­še odmě­ří a zali­je hor­kou vodou a dá se vychlad­nout, něja­ké postup­né míchá­ní a roze­hří­vá­ní na pla­me­ni je úpl­ně zby­teč­né, jen se ztrá­cí objem teku­ti­ny.  Počí­tej­te s tím, že poměr je jed­no­du­še vět­ši­nou jed­na ku jed­né, ale výsled­né slad­ké vodič­ky je vždyc­ky o něco míň. Pokud vyrá­bí­te 375 ml vody na 375 gr cuk­ru, vznik­ne cca 600 ml. Z toho tepr­ve odměř­te daných 375 ml do sor­be­tu. Syrup je mož­né při­pra­vit klid­ně z kila cuk­ru, v led­ni­ci vydr­ží zakry­tý doce­la dlou­ho a pak může­te sor­be­to­vat až do ale­lu­já. A udě­lat si třeba..nachové plach­ty.

Pros­tě něž­ná je noc.

Tři kopečky na Apetit pikniku

Tři kopeč­ky se popr­vé před­sta­ví šir­ší veřej­nos­ti na Ape­tit pik­ni­ku, akci, kte­rou pořá­dá časo­pis Ape­tit. Jde o dru­hý roč­ník moc pří­jem­né udá­los­ti, kte­rá spo­ju­je dob­ré domá­cí jíd­lo, pří­jem­nou živou muzi­ku, pova­lo­vá­ní na dece a hry pro děti. Loni — ač byl říjen, poča­sí uká­za­lo nebý­va­le vlíd­nou tvář a na pik­ni­ku vznik­la doko­na­lá ilu­ze léta. Tak dou­fá­me, že letos nevznik­ne doko­na­lá ilu­ze pod­zi­mu.

A to i pro­to, že Tři kopeč­ky — tedy já za pomo­ci mého skvě­lé­ho muže Pav­la — vyrá­bí zmrz­li­nu o sto šest. Zmrz­li­no­vý stroj jede na plné obrát­ky a pro­na­ja­tý skla­do­va­cí mra­zák tesk­ně hučí jak Nia­gá­ra nejen do noci, ale furt :). Z led­ni­ce na mě vypa­dá­va­jí lit­ro­vé láhve čer­stvé sme­ta­ny a žlout­ky letí do zmrz­li­no­va­če po pla­tech. Nej­rad­ši bych udě­la­la celou plejá­du pří­chu­tí (i pro­to, že sekat po desá­té čoko­lá­do­vou mě moc neba­ví), ale nako­nec jsem nazna­la, že nemá cenu udě­lat dva­cet pří­chu­tí po dese­ti kelím­cích a pak už jen ozna­mo­vat, co všech­no už není.

Napíšu tedy radě­ji, co chys­tám — i když dokud nebu­de všech­na zmrz­li­na tuhá ležet na polič­ce v mraz­nič­ce, je mož­né, že dojde ke změ­nám — zále­ží totiž i na to, zda se dosta­nu k dob­ré­mu, zra­lé­mu ovo­ci,  jaké jsem si vysni­la. Tři kopeč­ky totiž nabíd­nou přes­ně tako­vou zmrz­li­nu, jakou si dělám pro sebe nebo pro přá­te­le. Mlé­ko, sme­ta­na, žlout­ky, pří­pad­ně čoko­lá­da vanil­ka, káva — to jsou ingre­di­en­ce do sme­ta­no­vých. Ovo­ce, cukr, voda — a v pří­pa­dě okur­ko­vé gin — nic víc není pro sor­be­ty tře­ba.

Zmrz­li­no­vé hodi­ny uka­zu­jí za deset minut dva­náct! (Ape­tit pik­nik je za dveř­mi!)

Zmrz­li­na bude k dostá­ní již v před­při­pra­ve­ných kelím­kách — por­cích cca o obje­mu dvou kopeč­ků. Proč nedě­lám rov­nou kopeč­ky? Jed­nak pro­to, že nevlast­ním „kopeč­ko­va­cí“ vit­rí­nu se spod­ním chla­ze­ním. Za dru­hé věřím, že předba­le­né por­ce mají vyš­ší hygi­e­nic­ký stan­dard.  Jak to všech­no bude vypa­dat si může­te před­sta­vit pod­le násle­du­jí­cích foto­gra­fií.  A chys­ta­né dru­hy? Pro milov­ní­ky jem­ných sme­ta­no­vých hut­ná čoko­lá­do­vá, aro­ma­tic­ká kávo­vá, slad­kost výbě­ro­vé bílé čoko­lá­dy dopl­ní pikant­ní mučen­ka. Pře­kva­pi­vě lahod­ná je kom­bi­ce máty a sme­ta­ny..

Zda-li svěd­čí chlad třeš­ním, půjde zjis­tit z třeš­ňo­vé­ho sor­be­tu (snad ho nezka­zím, je to trou­fa­lé, ale hod­lám ho letos zku­sit popr­vé.) Zato jaho­do­vý, to už je kla­si­ka. Něco vymys­lím s mali­na­mi — ješ­tě nemám přes­ně jas­no co. A pro dospě­lé osvě­žu­jí­cí kom­bi­na­ce máta-okur­ka- gin.

Přijď­te se podí­vat. 23.6., Kar­lín­ské náměs­tí. Podrob­né info o akci zde.