Last updated by at .

O slaném jablku a zmrzlině z mateřského mléka

Pod­le akti­vi­ty na blo­gu by se zdá­lo, že Tři kopeč­ky spí, zapa­dá­ny sně­hem (tady v Pra­ze tak maxi­mál­ně sně­ho­vou drtí z mraz­nič­ky, kte­rá by tedy už chtě­la fakt odmra­zit.) Vyrá­bím zmrz­li­nu o sto­šest, jen fot­ky moc nevzni­ka­jí, není svět­lo a navíc náš ben­ja­mí­nek Ben­ja­mí­nek se svý­mi potře­ba­mi nepo­sho­ví. Ze Tří kopeč­ků číta­jí­cích mě, muže a dce­ru coby věr­né degustá­tor­ky vzor­ků jsou vlast­ně kopeč­ky už čty­ři. Ben se vyva­lil ze své­ho kopeč­ku pří­slo­več­ně na kon­ci říj­na, v den, kdy napa­dal sníh a já doma zrov­na vaři­la koko­so­vou. Logo ale měnit nebu­dem 🙂 Budou­cí dal­ší ochut­na­vač degustu­je zatím jen mateř­ské mlé­ko (ale i z něj se dělá zmrz­li­na! Tu ale zkou­šet nehod­lám, ani vyrá­bět, ani ochut­ná­vat) a já v mezi­ča­se míchám lit­ry sla­né­ho kara­me­lu, kte­rý při­pra­vu­ju na zakáz­ku — kam zatím neřek­nu, ale brzy se o tom tady dočte­te.

Prv­ní zmrz­li­nář­skou výba­vu už máme samo­zřej­mě doma!

Když už jsme u mateř­ské­ho mléka..Podle jis­té­ho člán­ku se vysky­tu­jí lidé (před­po­klá­dám, že vti­pál­ci), kte­ří poptá­va­jí zmrz­li­nu ješ­tě z jiné těl­ní teku­ti­ny. Naštěs­tí ne u mě. Než se otře­se­te úpl­ným odpo­rem, proč o tako­vé nechut­nos­ti píšu na strán­kách, zasvě­ce­ným jídlu, musím se obhá­jit, že sama bych to tu nezmi­ňo­va­la, kdy­by to na mě nevy­tá­hl Hon­za Dědek. Hon­za je, pro­fe­sí stej­ně jako já, novi­nář. A pro­to­že kaž­dý správ­ný novi­nář zatou­ží po talk show, tak Hon­za si vymys­lel Sedm pádů Hon­zy Děd­ka, kam zve hvězdy, pod­le krau­sov­ské­ho mode­lu vždy dopl­ně­né něja­kou kuri­o­zi­tou — tře­ba mnou. Poklá­bo­si­li jsme, pří­mo na jeviš­ti vznik­la jed­no­du­chá čoko­lá­do­vá zmrz­li­na a záznam celé taš­ka­ři­ce najde­te zde. Já to ješ­tě zba­bě­le nedo­kou­ka­la až do kon­ce — jed­nak nejsem kame­ro­vý typ a sko­ro šest týd­nů po poro­du mě tro­chu iri­tu­je dívat se na své obr­bři­cho a pře­de­vším otek­lý obli­čej — syná­ček se naro­dil pou­hých deset dnů po výstu­pu v Akro­po­li.

Tak­že mateř­ské mlé­ko a podob­né jsme si odby­li, teď ješ­tě zbý­vá vysvět­lit to sla­né jabl­ko. Zmrz­li­ny vyrá­bím hlav­ně teď mimo dům, ale nemo­hu samo­zřej­mě oši­dit milo­va­nou dce­ru, kte­rá se náku­pu nanu­ka doža­du­je, i když tep­lo­ta kle­sá pod mínus dva­cet. Roz­hod­la jsem se pro sezon­ní recept pod­le People’s Pop. People’s Pop je ňujor­ská nanu­kár­na, pro­jekt pár kama­rá­dů, ze kte­ré­ho se rych­le stal úspěš­ný byz­nys a pocho­pi­tel­ně — jako kaž­dý fan­cy pro­jekt v NY —  sta­ví na pří­ro­dě šetr­ném a sezon­ním kon­cep­tu. Nedo­sta­ne­te tam tak nanu­ky z tro­pic­ké­ho ovo­ce či čoko­lá­dy, ale jen z neda­lekých ame­ric­kých zahrá­dek. Tak­že pod­zim a zima to jsou hruš­ky, jabl­ka, bru­sin­ky. Nej­do­stup­něj­ší jsou momen­tál­ně jabl­ka. People’s pop je kom­bi­nu­je se sla­ným kara­me­lem a je to vyni­ka­jí­cí kom­bi­na­ce. Soli se ten­to­krát dává jen tro­šin­ku, tak­že dopo­ru­ču­ju i nedů­vě­ři­vým. Zkus­te je, jsou váž­ně hroz­ně dob­rý.

Na cca 8 vět­ších nebo deset men­ších nanu­ků bude­te potře­bo­vat:

  • 3 vel­ká jabl­ka
  • 175 ml sla­né­ho kara­me­lu
  • asi 200 ml cuk­ro­vé­ho siru­pu, při­pra­ve­né­ho jed­na ku jed­né (tedy 200 gr cuk­ru roz­pus­tit ve 200 ml vody)

Jabl­ka olou­pe­me, nakrá­jí­me na čtvrt­ky, zali­jme troš­kou vody a dáme vařit. Po cca dese­ti minu­tách by měla být úpl­ně měk­ká a roz­mi­xu­je­me je na hlad­ké pyré. Kdo chce, může pře­ce­dit, aby mi tam nezů­sta­la ani zapo­me­nu­tá slu­pič­ka z jadér­ka. Smí­chá­me se sla­ným kara­me­lem a cuk­ro­vým siru­pem, nali­je­me do for­mi­ček a je to.

Sla­ný kama­rel při­pra­ví­me tak­to: 175 gr tři­no­vé­ho cuk­ru roz­pus­tí­me na pán­vič­ce, pozor na spá­le­ní a zhořk­nu­tí, barva by měla být tak ako­rát (tma­vý cukr se roz­pouš­tí dost neo­chot­ně, počí­tej­ně s del­ším časem než u rafi­no­va­né­ho.) Jakmi­le je kara­mel teku­tý a krys­tal­ky cuk­ru zce­la roz­puš­tě­né, vmí­chá­me dvě lží­ce más­la. Odsta­ví­me z ohně a vli­je­me poma­lým čůr­kem 80 ml sme­ta­ny na šle­há­ní, ide­ál­ně poko­jo­vé tep­lo­ty. Při­dá­me čtvrt lžič­ky soli. Ať žije sla­né jabl­ko!