Last updated by at .

Děkujeme! Apetit piknik 2013

Máme to za sebou! 82 lit­rů lit­rů zmrz­li­ny, pře­váž­ně uva­ře­ných, vli­tých do stro­je, zake­lím­ko­va­ných, zavíčkovaných..to vše ruč­ně. Devět kilo jahod, dvě kila kávo­vých zrn, 7 kilo cit­ro­nů, 7 kilo oku­rek, nejmé­ně 160 vajec..Litry sme­ta­ny, mlé­ka či kila cuk­ru radě­ji vůbec nepo­čí­tám. Dva karam­bo­ly — jed­na pěti­li­t­ro­vá mísa s hoto­vou smě­sí na zmrz­li­nu omy­lem zvrh­lá do dře­zu plné­ho ledo­vé vody (kde jinak rych­le chla­dit?). A horeč­ka úter­ní tro­pic­ké noci, kdy v Pra­ze vyho­ře­la roz­vod­na a my se ocit­li na hodi­nu bez prou­du. V bytě stá­le sko­ro 30 stup­ňů, ve výrob­ní­ku náh­le ztich­lo míchá­ní bez­in­ko­vé, mra­zák pře­stal bru­čet a vyde­cho­vat tep­lo do naše­ho těs­né­ho, pře­to­pe­né­ho obýváku..a já si jen leh­la na pod­la­hu, že vše je ztra­ce­no a v duchu jsem vidě­la, jak vyha­zu­ju stov­ky roz­tek­lých kelím­ků do kon­tej­ne­ru. Ale pokud sle­du­je­te naši milou sou­sed­ku Chez Lucii, kte­rá byd­lí jen o pár ulic dále, tak víte, že to dob­ře dopadlo. Elektři­na nasko­či­la a my nasko­či­li zpát­ky ke stro­jům, na den D objed­na­li dodáv­ku a pak měli radost, že jste při­šli a že vám chut­na­lo. I tako­vý byl náš Ape­tit pik­nik.

mrazakapetit

Zmrz­li­ny pod sklem pro­fi mra­zá­ku. Za fot­ku moc děku­je­me Mar­kétě Pros­tec­ké.

Musím říct, že vy, naši milí zákaz­ní­ci, nás umí­te pokaž­dé pře­kva­pit. Okur­ko­vá byla již sáz­ka na jis­to­tu, ale stej­ně jste ji vykou­pi­li tak rych­le, že jsem jen zíra­la a sli­bu­ju, příští rok, bude­me-li opět na mís­tě, už to fakt nepod­ce­ním! Dal­ším best­selle­rem byla levan­du­le, násle­do­va­la bez­in­ka (té jsem ale taj­ně věři­la), citrón s tymi­á­nem. Loň­ský hit káva nešel na odbyt úpl­ně bleskurych­le a vanil­ka, co loni tak chy­bě­la dětem, to by sko­ro ležák 🙂 Ba ne, až na pár kelím­ků se pro­da­lo všech­no, ale už si v duchu sumí­ru­ju, co vám naser­ví­ru­ju příští rok. Dali bys­te si hráš­ko­vou? Bazalko­vou? Karot­ko­vou? Melou­no­vou s šam­paň­ským? Mali­no­vé moji­to? Sor­bet z ledo­vé­ho čaje? Nebo snad sme­ta­no­vou s růže­mi? Či nemů­že­te žít bez sla­né­ho kara­me­lu? Já vím, všem pak bude chy­bět čoko­lá­da. Neboj­te, v duchu ji vidím pro­tká­va­nou skvě­lou chil­li mar­me­lá­dou Len­ky Požá­ro­vé…

Překvapivý hit, i když na někoho prý byla až moc medově sladká. Fotku jsme si vypůjčili od Zuzany Vejtrubové - díky!

Pře­kva­pi­vý hit, i když na něko­ho prý byla levan­du­lo­vá až moc medo­vě slad­ká. Fot­ku jsme si vypůj­či­li od Zuza­ny Vej­tru­bo­vé — díky!

Jak vidí­te, přes­to­že jsme pořád straš­ně una­ve­ní (tři týd­ny před pik­ni­kem jsme jeli sko­ro non­stop, v to tedy počí­tám i zápřah s dvě­ma malý­mi dět­mi, kte­ré boju­jí o pozor­nost zmrz­li­nu­jí­cích rodi­čů vše­mi dostup­ný­mi pro­střed­ky:), už nám to nedá. Rádi bychom slí­bi­li, že v té době už z nás budou pro­fe­si­o­ná­lo­vé a měli tak jas­nou odpo­věď na otáz­ku, kde jin­de se dá naše zmrz­li­na kou­pit. Ale nevím, asi bychom teď hlav­ně měli být chví­li pořád­ný­mi rodi­či. Nicmé­ně, kdy­by někdo náho­dou věděl o vhod­ném pro­sto­ru v Pra­ze, sdí­le­né pro­fi kuchy­ni nebo snad dokon­ce o inves­to­ro­vi, napiš­te nám.

Zboží nemáme tak pěkně na očích, jako kulináři s dortíky či makronkami. Ale aspoň nám pokladnice Hanka donesla veselý ubrus. Fotila opět Markéta Cicvárková.

Zbo­ží nemá­me tak pěk­ně na očích, jako kuli­ná­ři s dor­tí­ky či makron­ka­mi. Ale aspoň nám poklad­ni­ce Han­ka dones­la vese­lý ubrus. Foti­la opět Mar­ké­ta Pros­tec­ká.

Na závěr se slu­ší podě­ko­vat, a bude to pasáž pěk­ně dlou­há. Děku­je­me nusel­ské­mu Skli­ze­nu, jme­no­vi­tě paní Lídě Leskou­ro­vé, kte­rá nám půj­či­la vel­ký pul­to­vý mra­zák. Mra­zil jak ďas, neva­di­lo mu stá­lé ote­ví­rá­ní a já mám novou zku­še­nost (v loň­ském domá­cím zmrz­li­na ze stá­lé­ho ote­ví­rá­ní dví­řek na závěr div netek­la, letos se na ní láma­ly lžič­ky). Je skvě­lé žít ve čtvr­ti, kde je tak báječ­ná pro­dej­na a potká­vat lidi, kte­ří vám, i když vás zna­jí jen jako zákaz­ní­ky, důvě­řu­jí nato­lik, že vám jen na dob­ré slo­vo zapůj­čí ne úpl­ně lev­nou věc.

V plné polní. Za fotku díky Veronice  Pořízkové a pěkně so přečtete celý její článek na fajn blogu Z ghetta blog. http://zghettablog.blogspot.cz/2013/06/apetit-piknik-2013.html

V plné pol­ní. Za fot­ku díky Vero­ni­ce Poříz­ko­vé a pěk­ně si pře­čte­te celý její člá­nek na fajn blo­gu s názvem  Z ghet­ta blog. http://zghettablog.blogspot.cz/2013/06/apetit-piknik-2013.html

Děku­ju opět Han­ce, kte­rá s námi pro­dá­va­la a počí­ta­la kasu — což je ta nejmíň vděč­ná čin­nost. Stá­le se usmí­va­la a celou dobu nás vše­mož­ně pod­po­ro­va­la. Že je to skvě­lá obchod­ni­ce vím už od loň­ska, letos je stvr­di­la své kva­li­ty. A zaří­di­la nám bez­vad­né vraňan­ské jaho­dy. Han­ko, dík! Děku­ju babič­kám,  kte­ré pomoh­ly nej­lé­pe, jak doved­ly a své báječ­né tchýni, že se na den pro­de­je uja­la obou dětí, z toho jed­no­ho kojen­ce (a na týden odvez­la pryč naši star­ší dcer­ku.)

Hanka - rozená obchodnice v akci. Foto Markéta Cicvárková.

Han­ka — roze­ná obchod­ni­ce v akci. Foto Mar­ké­ta Pros­tec­ká.

A pře­de­vším děku­ju vám, zákaz­ní­kům. Ško­da, že je tako­vý šru­mec, že nejde při pro­de­ji pro­ho­dit víc slov. Bylo báječ­né sly­šet, že čte­te blog, že vás zají­ma­jí recep­ty, že jste se vrá­ti­li s pochva­lou. Vážím si toho moc, o to víc, že jsem letos byla ner­vóz­něj­ší než loni, pro­to­že udr­žet kva­li­tu je vždy těž­ší než jed­nou osl­nit. Vím, že chu­tě jsou růz­né a nikdy nelze uspo­ko­jit všech­ny na 100%, ale zpět­ná vaz­ba je od vás moc fajn a slo­va díků mě ohrom­ně hře­jí a povzbu­zu­jí, abych u zmrz­li­ny fakt zůsta­la a svůj sen dotáh­la do kon­ce.

A v nepo­sled­ní řadě děku­ju Apeti­tu za zor­ga­ni­zo­vá­ní celé akce, se kte­rou je nesku­teč­ná por­ce prá­ce. Hol­kám z redak­ce, že nás stá­nek pocti­vě obe­šly a ochut­na­ly. A taky za to, že nás jme­no­va­li kuli­ná­ři roč­ní­ku! Musím kon­čit, jsem už moc doja­tá, ať z těch strá­nek na vás neka­pe sen­ti­ment. Jen dodám, že to beru jako záva­zek a ohrom­ně si toho vážím.

Pros­tě jste byli všich­ni skvě­lí. Díky!

Děkujem! Foto Filip Blažek, autor našeho úžasného loga.

Děku­jem! Foto Filip Bla­žek, autor naše­ho úžas­né­ho loga.

Apetit piknik, ročník druhý.

Titu­lek je tro­chu zavá­dě­jí­cí. Ape­tit Pik­nik se koná již po tře­tí, za naší účas­ti po dru­hé. V mno­hém jsme se pou­či­li. Lec­cos jsme se poku­si­li vylep­šit. Něco se zase neda­ří. Pojď­te na chví­li nahléd­nout, jak se v našem dvou­poko­já­ku pokou­ší­me zlo­mit rekord ve výro­bě zmrz­li­ny na kole­ně.

Co je nedob­ré: Pořád žije­me v našem původ­ním bytě. Máme ho moc rádi (ach ten výhled, vzdych­nou obdiv­ně všich­ni, kdo při­jdou na návště­vu), ale pro potře­by čtyř­člen­né rodi­ny je sak­ra malý. Teď ho zno­va oku­pu­je vel­ký mra­zák, o kte­rý si usi­lov­ně sna­ží roz­bít bra­du sed­mi­mě­síč­ní lezúň, kte­rý ho pou­ží­vá coby pomůc­ku ku zve­dá­ní na vrat­ké nož­ky. Dob­ré je, že dob­rý člo­věk ješ­tě žije a naší letoš­ní mra­zá­ko­vou kri­zi vyře­ši­lo nusel­ské Skli­ze­no, kte­ré nám jen tak na důvě­ru zapůj­či­lo vel­ký pul­to­vý mra­zák. Čili moti­va­ci plnit mám. S časem je to hor­ší. Nejen že mám o pro­ti loň­sku o dítě navíc, ale zmrz­li­no­žrou­ti v bis­tru Dish potře­bu­jí svou dáv­ku dro­gy, a děti kama­rá­dek sla­ví naro­ze­ni­ny a co je to osla­va naro­ze­nin bez zmrz­li­ny. Čili už jedu non­stop něja­ký čas a úna­va mate­ri­á­lu se pro­je­vu­je ješ­tě před ost­rým star­tem.

Nej­víc nás ale trá­pí poča­sí. Loni touhle dobou u nás slad­ce a omam­ně voně­ly třeš­ně a jaho­dy, shá­ně­la jsem prv­ní mali­ny. Teď sice koneč­ně zača­lo let­ní poča­sí, ale ovo­ce za pár dnů dozrát nestih­ne. Letos jaho­dy tepr­ve začí­na­jí a jsou lec­kdy kyse­lé jak šťo­vík, třeš­ně zřej­mě uhni­jou na stro­mech a mali­ny leda z dovo­zu. Vysně­né pří­chu­tě jako mali­ny s bez­in­kou, man­dlo­vo-třeš­ňo­vá, jaho­dy a šam­paň­ské, taj­ný tip na angreštovou..no tak to všech­no pros­tě nebu­de. Muse­la jsem vzít za vděk troš­ku jiným sezón­ním zbo­žím. Pro­to čekej­te bez­in­ko­vou, kte­rá se poku­sí zazá­řit samo­stat­ně v neob­vyk­lém spo­je­ní s mlé­kem a tro­chou cit­ro­nu. Pozor, bude jí ome­ze­né množ­ství, pře­ce jen je to zvlášt­ní chuť a pro­to ji vyrá­bím pod­stat­ně méně než „tutov­ky“. Dále potom levan­du­lo­vou s medem, pro­to­že levan­du­le, to je pros­tě léto, i když vůni ze slun­ce nabra­la v Pro­ven­ce a niko­li na čes­ké terás­ce. Cit­ro­no­vou s tymi­á­nem, pro­to­že ost­rá chuť cit­ro­nu a aro­ma­tic­ké­ho tymi­á­nu je osvě­žu­jí­cí, tak­že člo­věk má pocit, že je tro­chu u moře,  i když je oblo­ha šedi­vá.  Rebar­bo­ru, růžo­vou krás­ku domá­cích zahrá­dek, jsem spá­ro­va­la s exo­tic­kým jasmí­nem. Je to hod­ně sub­til­ní spo­je­ní (co se jasmí­nu týče), reveň ve v chu­ti poměr­ně robust­ní. Ale já tam sla­bou­ce na samot­ném kon­ci chu­ti cítím vůni jasmí­no­vých dálek. Z loň­ských hitů počí­tej­te s kávo­vou, fan­tas­tic­kou kávu nám las­ka­vě dodal Jakub Har­tl z La Bohe­me café — a na kva­li­tě kávy tahle zmrz­li­na sto­jí. Pozná­te sami, my si pro jis­to­tu loni udě­la­li test s Mary­lou a byl to cel­kem šok.

 

Děti snad potě­ší­me vanil­ko­vou, po kte­ré se loni hoj­ně pta­ly. A dou­fá­me, že posled­ní týden už jaho­dy nebu­dou zbo­ží, kte­ré dosta­ne­te jen na tro­jí zaťuká­ní a taj­né hes­lo. A že bude nemé­ně popu­lár­ní Wible­don a sor­bet. Zahrá­vám si ješ­tě s myš­len­ka­mi na bazalko­vou a jiné, ale..Uvidíme, až pobě­ží­me do fini­še. Vlast­ně už v něm sko­ro jsme..

Ino­vo­va­li jsme. Štva­la nás víč­ka, kte­rá odpa­dá­va­la, štva­lo nás, že do zmrz­li­ny může vzduch a tudíž i mráz, kte­rý pak v chla­ďá­ku zmrz­li­nu jak­si „vyží­rá“, zatím­co ji máme vyží­rat pou­ze a jedi­ně my. Padlo roz­hod­nu­tí — bude­me kelím­ky pří­mo zata­vo­vat, tedy víč­ko­vat. Je to hygi­e­nic­ké a bude to líp vypa­dat (nebo to jsme si aspoň mys­le­li). Můj muž se tak pus­til do stu­dia víč­ko­va­cích stro­jů. Strá­vil nad tím dlou­hé veče­ry, jed­no dopo­led­ne na cel­ní sprá­vě a nako­nec dora­zi­la kra­bi­ce s čín­ský­mi zna­ky. Víč­ko­va­če totiž hoj­ně vyu­ží­va­jí Asi­a­té při pří­pra­vě bubble tea. Čili máme v našem dvou­poko­já­ku dal­ší krám. Brzy se ale dosta­vil kámen úra­zu. Obslu­ha není tak kom­fort­ní, jak jsem čeka­la, čili víč­ko­vá­ní nechá­vám zba­bě­le na Pav­lo­vi. Ten se kochal krás­nou prů­hled­nou fólií na kelím­ku (rozu­mí­te, je vidět dovnitř ta krás­ná růžo­vá rebar­bo­ro­vé a při­tom je zmrz­li­na chrá­ně­na před vněj­ší­mi vli­vy). Jen­že pak ta mizer­ná fólie zača­la podiv­ně v mra­zá­ku odpa­dat. Pavel zkou­mal, hrál si s tep­lo­tou při­va­řo­vá­ní, nicmé­ně výsle­dek stá­le stej­ný. Dvě víč­ka drží jak ta pověst­ná hel­vét­ská víra a tře­tí se v mra­zá­ku dru­hý den výsměš­ně sloup­ne. Asi bych pro­padla totál­ní­mu zou­fal­ství, kdy­by nás neza­chrá­nil hli­ník. Neod­stě­ho­val se do Hum­pol­ce, nao­pak při­jel z Bři­d­lič­né, odkud nám las­ka­vě posla­li dva tisí­ce víček jako vzo­rek 🙂 Ano, vzo­rek.  Je to totiž nemlich ta samá fólie, co máte na pri­bi­ňá­ku a spol. čili men­ší počet než deset tisíc kusů je pros­tě vzo­rek. Nevy­pa­dá to tak cool, ale zase jsou zmrz­li­ny pěk­ně chrá­ně­né. Tře­ba si příští rok zaří­dí­me rov­nou vlast­ní potisk. Vím, že urči­tě něko­mu nebu­de nové bale­ní vyho­vat, ano, má to i své mínus, kelí­mek se nedá opě­tov­ně uzavřít. Ale neří­kej­te, že bude­te mít pro­blém zmrz­li­nu sníst najed­nou, tomu nechci věřit. Kaž­do­pád­ně nás omluv­te, že část kelím­ků dosta­ne­te s fóliií, zby­tek s hli­ní­kem…

Tak to by bylo asi všech­no. Neboj­te, na okur­ku jsem neza­po­mně­la! Přijď­te se pře­svěd­čit a kdy­by náho­dou zmrz­li­na došla, nehně­vej­te se, maká­me na tom a tře­ba z nás jed­nou budou odváž­ní mla­dí zmrz­li­ná­ři s krás­ný­mi, nový­mi vel­ký­mi mra­zí­cí­mi stro­ji s výto­čí mno­ha a mno­ha lit­rů…