Zmrzlinová Ženeva

IMG_20140702_141156051Žene­va je pane­lá­kov, říká moje sest­ra, kte­rá má to štěs­tí, že ve měs­tě sevře­ném hora­mi, s okem jeze­ra hned v cen­t­ru, prá­vě žije. Já říkám, že v tako­vém pane­lá­ko­vě by chtěl byd­let kaž­dý —  nebo vy snad máte z bal­kó­nu výhled na Mont Blanc? Jedi­nou chy­bou v tomhle měs­tě, plném par­ků, zele­ně, funkč­ních pítek a fon­tá­nek a nezpo­chyb­ni­tel­né­ho „joie de vivre“ jsou masa­króz­ní ceny. Já tu naštěs­tí byla hos­tem v domá­cím pro­stře­dí a tak jsem moh­la utra­tit celé kapes­né za zmrz­li­nu. Jela jsem naleh­ko, bez foťá­ku, tak­že všech­ny fot­ky jsou rych­lé cva­ky z mobi­lu — tak tak jsem kor­nou­ty stí­ha­la zvěč­nit, nej­vět­ší­mi tes­to­va­či byly tra­dič­ně děti.

IMG_20140629_155813073_HDR

Vděč­ní tes­to­va­či. No není skvě­lé mít zmrz­li­nu nejmíň dva­krát den­ně?

V Žene­vě je zmrz­li­na na kaž­dém rohu. Díky prů­zrač­né­mu jeze­ru a širo­kým pro­me­ná­dám na jeho bře­zích vzni­ká snad­no pocit, že jste u moře. A tak je na nábře­ží co pár met­rů stá­nek se zmrz­li­nou. Ty jsem ale cíle­ně vyne­chá­va­la a tipy lovi­la v prů­vod­cích, na Tri­pad advi­so­ru i na blo­zích. A hned se pro­ká­za­lo, že i vůči tipům od uži­va­te­lů je tře­ba být ostra­ži­tý, stej­ně tak prů­vod­ci opi­su­jí patr­ně ze setr­vač­nos­ti.

Tak tře­ba Arlecchi­no. Zmrz­li­nár­na na nej­lep­ším mož­ném mís­tě, jen pře­běh­ne­te uli­ci u Jet d’eau — iko­nic­ké­ho ženevské­ho vodo­trysku. Tenhle krá­mek by byl rád něčím jako míst­ní insti­tu­cí, chlu­bí se fak­tem, že jsou rodin­ná fir­ma a zakla­da­tel začal se zmrz­li­nou již v roce 1918. Čas se ale v Arlecchi­nu mini­mál­ně vizu­ál­ně zasta­vil někde na počát­ku 90. let. Popr­vé jsem šli kolem, když bylo zavře­no, umo­lou­sa­ná výlo­ha, hnus­no kachličky..na pod­la­ze za zmrz­li­no­vou vit­rí­nou čou­ha­jí nohy, jak tam někdo nej­spíš spí na zemi..Nebyl to zrov­na super start, ta ušmud­la­nost mi nicmé­ně tro­chu při­po­mně­la kdy­si oblí­be­nou „ital­skou“ zmrz­li­nár­nu ve Vodič­ko­vé v dobách mého dět­ství, kam jsme si nábož­ně cho­di­li dávat pohár Mar­co Polo. Nako­nec jsme si za asistan­ce otrá­ve­né obslu­hy (při­tom jsme v krá­mě byli sami) dali jen stracci­a­te­lu a sor­bet z les­ních plo­dů. Sor­bet byl ok, chut­nal, jak má. Stracci­a­te­la byla straš­ně pla­ná. Necí­ti­la jsem z ní che­mii, ale taky žád­nou chuť. Tro­chu jako voda s mlí­kem. Za pocti­vost toho­to mís­ta bych ruku do ohně neda­la. Tady fran­ky neutrá­cej­te.

Stracciatella, nevýrazná, nijaká..

Stracci­a­tel­la, nevý­razná, nija­ká..

Sorbet z lesního ovoce.

Sor­bet z les­ní­ho ovo­ce.

To si radě­ji popo­jdě­te po nábře­ží kus dál k zastáv­ce tram­va­je Bel Air. Ces­tou potká­te vystaj­lo­va­ný butik znač­ky Möve­n­pick, národ­ní zmrz­li­no­vé znač­ky. Möve­n­pick si pama­tu­ju jako cel­kem kva­lit­ní, prů­mys­lo­vou zmrz­li­nu, co se pro­dá­vá i u nás.  Jejich butik je ale tro­chu jiný záži­tek, než ta ve vanič­ce. Zmrz­li­ná­ři tady důle­ži­tě kopeč­ku­jí mra­že­né krémy do růz­ných dezer­tů a bude­te za ně pla­tit jako mou­ro­va­tí. Möve­n­pick je zaru­če­ně nej­draž­ší zmrz­li­na ve měs­tě. Měli jsme jaho­do­vou (sme­ta­no­vou), dul­ce de leche s maka­da­mo­vý­mi oře­chy, man­go sor­bet a double cre­am s bíl­ko­vý­mi pusin­ka­mi. Möve­n­pick je neu­vě­ři­tel­ně hut­ná, extra sme­ta­no­vá, moje dul­ce de leche už to tro­chu pře­há­ně­la se slad­kos­tí. U jaho­do­vé bych pre­fe­ro­va­la vět­ší ovoc­ný švih. Ale pokud chce­te něco extra kré­mo­vé­ho, extra boha­té­ho, jste na správ­ném mís­tě. Za nej­po­ve­de­něj­ší pova­žu­ji Double cre­am s pusin­ka­mi. Tady hrá­la sme­ta­na hlav­ní roli a alp­ské mlé­ko je holt alp­ské mlé­ko. Chut­na­la jako ta nej­lep­ší rus­ká zmrz­li­na, ješ­tě ve své neši­ze­né rost­li­no­tu­ko­vé podo­bě.  Slast, čirá slast. A malý tip na závěr — když popo­jde­te ješ­tě pár kro­ků, pří­mo u zastáv­ky tram­va­jí má Möve­n­pick stá­nek. Zatím­co v buti­ku zapla­tí­te za kope­ček 4,20 fran­ků (ano, frank je  kolem 22 korun), tak za stej­nou zmrzku do ruky zapla­tí­te 3, 80. Jo a kor­nou­ty mají vyni­ka­jí­cí — málo­kdy je jím, ale tady ve mě zmi­zel ani nevím jak.

IMG_20140701_202404226

Švý­car­ská kva­li­ta a švý­car­ské ceny 🙂

IMG_20140630_185354520_HDR

Kré­mo­vá, extra sme­ta­no­vá a hut­ná. A s vodo­tryskem!

Pokud chce­te otes­to­vat víc zmrz­li­ná­ren na jed­nom mís­tě, jeď­te do čtvr­ti Carou­ge. Tahle pito­resk­ní čtvť s níz­ký­mi dom­ky a růz­ný­mi buti­ky nabí­zí na kří­že­ní pár ulic hned tři zmrz­li­nár­ny. Prv­ní jsme nara­zi­li na Gela­to­ma­nii — pod­nik, kte­rý hlas lidu na Tri­pad advi­so­ru řadí k tomu nej­lep­ší­mu, co se dá kou­pit. Tak tomu nevěř­te. Zlá­ka­li mě sice pří­chu­tě­mi, ale část zmrz­lin byla prů­měr­ná a část vylo­že­ně špat­ná. Banán a jaho­da měl lehce che­mic­kou dochuť, pistá­ci­o­vou se neob­tě­žo­va­li dělat ze 100% pas­ty, ale něja­ké její lev­né, che­mic­ky boos­to­va­né kole­gy­ně. Cel­kem šel sor­bet ana­nas — bazalka, chu­tě moh­ly být ale výraz­něj­ší. Nej­víc se mi zamlou­val sor­bet z řapí­ka­té­ho cele­ru, jak ale zmrz­li­na roz­tá­va­la, cíti­la jsem jaký­si neli­bý dozvuk. Musím zago­o­glit, zda někdo nepro­dá­vá cele­ro­vou pas­tu.. Mali­no­vá byla ok.

IMG_20140629_155641695_HDR

Pistá­cie, ana­nas s bazalkou a řapí­ka­tý celer.

Kou­sek dál je zmrz­li­nár­na Bella­mia, prý kva­lit­ní, ale tu bude muset vyzkou­šet někdo z vás. Já zamí­ři­la rov­nou do Puro Gela­to a totál­ně se zmrz­li­nou pře­jed­la. Puro Gela­to je malič­ký, nená­pad­ný krá­mek, lehce bys­te ho pře­šli. Jsou na mís­tě tepr­ve chví­li, vět­ší poboč­ku mají mimo cen­t­rum v Tho­ne­xu (o té si pře­čtě­te tady). Pří­chu­tě napsa­né na tabu­li, zmrz­li­nu scho­va­nou ve vit­rí­ně pod pok­li­ce­mi, jako za sta­rých časů ( a jak je to zno­vu hips­ta moder­ní — leč také funčk­ní, zmrz­li­ně to oko­rá­vá­ní ve vit­rí­ně ve sku­teč­nos­ti moc dob­ře nedě­lá.) A pro­to­že tady nevy­bí­rá­te oči­ma, milá sleč­na vám dá ochut­nat coko­li chce­te. Ano, ochut­na­la jsem  — až na jed­nu —  VŠECHNY.  Super pocti­vá zmrz­li­na, napě­cho­va­ná chu­tí ovo­ce nebo dané ingre­di­en­ce. Sil­ná moka káva, nepřesla­ze­ná japon­ská matcha, výraz­něj­ší čer­ný sezam. Mali­no­vá pec­ka mezi oči, chu­ťo­vě plné man­go. Kdo milu­je nugát, nechť si dá čoko s oříš­ky. Sla­ný kara­mel měli více jako „dul­ce de leche“, než ho dělám já, nicmé­ně vyni­ka­jí­cí. Snad jedi­ně vanil­ka mi úpl­ně famóz­ní nepři­šla, zdá­la se mi tro­chu fád­ní — mám raděj sil­nou vanil­ko­vou chuť. Pokud chce­te utrá­cet za zmrz­li­nu, jdě­te rov­nou sem. Měla jsem mož­nost pro­ho­dit pár slov s maji­te­lem a tak si potvr­dit, že Puro Gela­to je oprav­du puro, vlast­ně­né zapá­le­ný­mi zmrz­li­ná­ři, pat­řič­ně hrdý­mi na své lokál­ní zmrz­li­ny.

IMG_20140701_213949

Puro je fakt puro. Měla jsem pocit, že jím vlast­ní zmrz­li­nu 🙂

IMG_20140701_190357408

Man­go a vanil­ka.

IMG_20140701_185731027

Tabu­le s pří­chu­tě­mi.

IMG_20140701_183036743

Pohled z výš­ky. Mali­na, čer­ný sezam, matcha.

P.S. Pokud se ocit­ne­te mimo Žene­vu tře­ba v Nyo­nu, což je start pro mno­ho lod­ních výle­tů dále do Švý­car či Fran­cie, smě­le zajdě­te do zmrz­li­nár­ny Vene­zia — ochut­na­li jsme poboč­ku s mra­že­ným jogur­tem (kde si volí­te ovo­ce a růz­né omáč­ky a posyp­ky) —  a byla fajn.

IMG_20140702_170300852

Jogur­te­rie v Nyo­nu. Proč ne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.