Když jsem poprvé slyšela o Street food festivalu v Holešovicích, trochu jsem nakrčila nos. Festival pouličního jídla u rušné křižovatky, kde není skoro zeleň, nelze se posadit do stínu stromu na rozlehlý trávník nebo při sklence vína pozorovat plující řeku? Pak mě ale vybídli k účasti, pročetla jsem si jejich stanovy i program a akce se mi začala zamlouvat. Ostatně přesvěčte se sami. Místo Argentinské sice nebude pěší zóna, ale jinak má holešovický fest moc sympatický základ i program a účastní se ho řada nadšených amatérů, z nichž většina nebude připravovat sladkosti (!), ale fakt jídla. Zajímavá jídla! Vše doplní pečlivě vybraný okruh profesionálů jako je Dish truck, Sushiqueen, Ethnocatering nebo paštiky Tomáše Babince. Dosaďte si zajímavý edukativní program a už jste lapeni. Zamlouvá se mi chartitativní rozměr festivalu- deset procent z výdělku každého z účastníků jde na Kuchařky bez domova a Food not bombs.
Co můžete čekat od Tří kopečků:
Jsme sice zařazeni v sekci profesionálů (což nám lichotí, leč nepovažujeme se za ně), ale bereme s sebou jen malý mrazák, je tedy možné, že zmrzlina dojde rychleji, než bychom si přáli. To vám ale chceme vynahradit vlídným slovem – přijďte si o zmrzce s námi i poklábosit. Budeme prodávat dopoledne od jedenácti hodin a akci chceme pojmout ne jako zběsilé prodávání produktů, ale jako příjemné setkání s milovníky dobré zmrzliny. Ze stejného důvodu vyrobíme jen čtyři druhy a nehodláme to hrát – vyjma jedné výjimky- na úplné tutovky. Předpokládáme, že ten kdo dojde do klubu Cross, nečeká na místě zrovna vanilkovou s jahodovou.
Jasná je rebarbora. Je skoro květen, ale přestože jaro letos startovalo hodně brzy, na domácí ovoce je ještě čas. Rebarbora je ale v plné síle. Osobně tuhle zeleninu převlečenou za ovoce miluju. Její růžové stonky, její jméno, které krásně drnčí, ať už říkáte rebarrbora nebo rreveň. Jen ještě nevím, zda jí zkombinuju s jasmínem, zázvorem, nebo bezinkovou šťávou. Zatím testuju doma a nechte se překvapit.
Smetánka lékařská, pampeliška, dandelion, púpava, löwenzahn…jak krásně libozvučné jméno má tenhle „plevel“, nepřítel anglických trávníků, věrný společník dětských her..Tohle malé slunce už odpočívá ve skleničkách s pampeliškovým medem z letošní úrody. A z toho medu udělám zmrzlinu. Něžnou a sladkou jako věnec, co nosí z jara všechny malé divoženky.
Tak odvážná, abych dělala kopřivovou nebo zmrzlinu z medvědího česneku, tedy ještě nejsem. Ale bazalka, ta k tomu vybízí. Je sladká, aromatická…zelená! Bazalková zmrzlina je prostě úžasná.
Roibos „chai“ aneb čaj nečaj. Kdo nemá rád roibos, asi moc nezalebedí. Roibos zmrzlina má jemně krémovou naoranžovělou barvu a vedle charakteristické chutě čaje voní po skořici či kardamomu.
A něco na závěr. Říkám jí „monšerí“, je to trochu Francouzka, protože část její osobnosti pochází z čokolády Varlhona. Má ráda višně, pije brandy a divočejší tóny její povahy pocházejí ze sirupu z divokých višní, co roste u na jedné zahradě v Jeseníkách.
Tak, teď si říkáte, že pokud správně počítáte, je tu vypsáno druhů pět. Protože jsem váhavá, pořád nevím, zda udělám roibos nebo bazalku. Můžete mi pomoci v rozhodnutí třeba tím, že mi napíšete do komentářů, co byste si dali raději.
Tak ahoj 4. května v Holešovicích!