Last updated by at .

Chřestová zmrzlina — nic nového pod sluncem

Jsou věci, kte­ré sko­ro nikdy nezku­sím. Jaho­dy na sla­no, chřest na sladko..Jahody i chřest milu­ju tra­dič­ním způ­so­bem a pro­to­že jejich sezó­na je tra­gic­ky krát­ká, nezvlád­nu se jich nikdy pře­jíst nato­lik, abych měla chuť výraz­ně expe­ri­men­to­vat. Jen­že jed­nou se to stát muse­lo. Chřes­to­vá zmrz­li­na na přá­ní. A spě­cha­lo to. Nebyl moc tudíž čas expe­ri­men­to­vat — to i vzhle­dem k ceně suro­vi­ny.

šparglovauvodni

Chřes­to­vá zmrz­li­na je teď všu­de, mají ji lep­ší restau­ra­ce i popu­lár­ní zmrz­li­nář­ství 2 AD v Tuch­lo­vi­cích. Zní to jako hroz­ně hips­ta — tren­dy — cool zále­ži­tost. Jen­že všech­no už tady jed­nou bylo. A v pří­pa­dě chřes­to­vé zmrz­li­ny dokon­ce hod­ně dáv­no. Jakmi­le se cuk­rá­ři nau­či­li jak zkro­tit poměr ledu a soli — tedy prv­ní mra­zí­cí smě­si a jak zmrz­li­nu míchat, aby vzni­kl hlad­ký krém, zača­li divo­ce expe­ri­men­to­vat. S chu­tě­mi, kte­ré nám při­jdou neu­vě­ři­tel­ně extra­va­gant­ní. Paš­tič­ko­vá, pep­řo­vá, raj­ča­to­vá, cele­ro­vá, laný­žo­vá, hou­bo­vá? Nic nové­ho pod slun­cem. Všech­ny jme­no­va­né najde­te v kuchař­kách vyda­ných v 17. a 18. sto­le­tí. Téma skvě­le zpra­co­vá­vá člá­nek na webu Gastro­no­mi­ca, koho to zají­má, klik sem (a že to sto­jí za to! Zjis­tí­te mimo jiné, že kuchař­ské hvězdy s vlast­ní­mi kur­zy a obcho­dem s jimi designo­va­ným nádo­bím nejsou vyná­le­zem dva­cá­té­ho sto­le­tí.)

chrestovamixer

Nicmé­ně his­to­ric­ký recept na chřes­to­vou nemám. Vlast­ně jsem nemě­la žád­ný recept. Pře­čet­la jsem tedy snad všech­ny před­pi­sy na chřes­to­vou zmrz­li­nu na inter­ne­tu. Jen­že se mi něčím nezdá­ly. Tak jsem je svě­ři­la odbor­ní­ko­vi — tedy mému muži, kte­rý tvo­ří tu exakt­ní polo­vi­nu naše­ho „byz­ny­su.“ Pavel nele­nil a všech­ny recept pro­po­če­tl. Moje intu­i­ce byla správ­ná. Žád­ný úpl­ně nevy­ho­vo­val. Zmrz­li­na by se jed­no­duš­še nepo­ved­la.  Někde chřest dlou­ho namá­če­li v mlé­ce — ztra­til by bar­vu, mož­ná by i hro­zi­lo zhořk­nu­tí. Někde hod­ně šet­ři­li cuk­rem — chřes­to­vá zmrz­li­na samo­zřej­mě nemů­že být přesla­ze­ná, ale lží­ce cuk­ru zmrz­li­nu neu­mí­chá. V dal­ších před­pi­sech napros­to neod­po­ví­dal poměr tuku nebo cel­ko­vé suši­ny ve zmrz­li­ně. Á, tajem­ná suši­na. Zjed­no­du­še­ně může­me říci, že jde o všech­no, co není voda. A jak víme, vodu obsa­hu­je mlé­ko i sme­ta­na, v tom­to pří­pa­dě také chřest…Pohráli jsme si s pomě­ry a od téhle chví­le fakt pří­sa­hám na tabul­ky a vzo­reč­ky. Zmrz­li­na totiž byla doko­na­lá. Napo­pr­vé.

chrestova-hadi

Potře­bu­je­te:

  • 150 gra­mů chřes­to­vých špi­ček (dél­ka cca 5 — 9 cm) — počí­tej­te, že na to pad­ne půl kila (a ze zbyt­ku si udě­lej­te tře­ba chřes­to­vé risot­to)
  • 100 gr cuk­ru
  • 5 žlout­ků
  • 250 ml plno­tuč­né­ho mlé­ka
  • 100 ml sme­ta­ny (33% tuč­né)
  • špet­ka soli
  • pár stri­pů bio cit­ro­no­vé kůry

Nej­pr­ve blan­ší­ru­je­me chřest. Hodí­me jej do vaří­cí oso­le­né vody a pova­ří­me 2 — 3 minu­ty pod­le síly pazo­chů. Pak oka­mži­tě vylo­ví­me a vrh­ne­me do mísy s ledo­vou vodou a ledem. Var se musí ihned zasta­vit, aby si chřest zacho­val krás­ně zele­nou bar­vu. Vylo­ví­me, nechá­me oka­pat a vlo­ží­me do blen­de­ru (mixé­ru).

V hrn­ci zahře­je­me mlé­ko a sme­ta­nu s polo­vi­nou cuk­ru a kůru. Cukr se musí roz­pus­tit a mléč­né smě­si pro­spě­je, když natá­he cit­ro­no­vou vůni. Dru­hou polo­vi­nu cuk­ru vešle­há­me do žlout­ků, kte­ré jsme si při­pra­vi­li do vět­ší mísy. Je na vás, jak dlou­ho nechá­te směs infúzo­vat kůrou. Jde samo­zřej­mě mlé­ko zahřát a odsta­vit a nechat nasá­ká­vat libo­vol­ně cit­ro­nem. Čím del­ší doba, tím inten­ziv­něj­ší cit­ro­no­vá chuť. Já zvo­li­la něco kolem 10 minut a bylo to ako­rát. Mléč­no-sme­ta­no­vá směs byla ješ­tě hor­ká, tak­že jsem ji nemu­se­la opě­tov­ně při­hří­vat a rov­nou jsem ji opa­tr­ně, čúr­kem, nali­la na žlout­ky. Vrá­ti­la jsem obsah mísy do hrn­ce od mlé­ka a směs zvol­na vaři­la a pas­te­ri­zo­va­la. Jakmi­le byla dosta­teč­ně hus­tá (na vařeč­ce zůsta­ne za prs­tem ces­tič­ka) a můj tep­lo­měr uká­zal něco kolem 82 stup­ňů, stáh­la jsem hrnec z plot­ny a nali­la obsah přes sít­ko na chřest v mixé­ru.

Zapnu­la jsem mixér na nej­vyš­ší obrát­ky a chvil­ku inten­ziv­ně mixo­va­la. Chví­li jsem váha­la, zda pasí­ro­vat přes sít­ko, ale pak jsem si řek­la že se mi duži­na (roz­pad­lé na mik­ro­sko­pic­ké čás­teč­ky) ve smě­si vlast­ně líbí. A hor­ní kon­ce ston­ků dřev­na­té nebý­va­jí. A pro­pos, čer­s­tvý chřest je fakt pro ten­to recept nut­nos­tí. Pak sta­čí směs vychla­dit a dát mra­zit — vlít do zmrz­li­no­va­če nebo inten­ziv­ně tyčá­kem pro­hra­bá­vat při cca 4 hodi­no­vém poby­tu v mra­zá­ku.

Zají­má vás, jak chut­na­la? Byla v ní znát  — ale pří­jem­ně — citró­no­vá kůra, chuť chře­s­tu byla jem­ná, ale pře­ce výrazná a nepře­bi­tá cuk­rem. Snad mohu pro­zra­dit, že zada­va­tel z ní byl nad­še­ný. Že umí­te vyšvih­nout dobrou vanil­ko­vou, to se totiž jak­si od zmrz­li­no­vé­ho gee­ka oče­ká­vá. Někdy je ale doce­la fajn pře­kva­pit. chrestovanaubruse

Vyhráli jsme!

Nevím, zda zná­te pri­ma blog Výpeč­ky, kte­rý pro­vo­zu­je Tere­za Berán­ko­vá. Krás­né fot­ky, chut­né recep­ty, žád­né vel­ké řeči oko­lo. Tere­za a její muž Lukáš jsou totiž hlav­ně lidé činu, kte­ří se sna­ží pro­fes­ně pro­po­jit čes­kou blo­go­sfé­ru kolem jíd­la. Jejich nej­vý­raz­něj­ším poči­nem je akce Food­blog roku. Sou­tě­ži­lo se v něko­li­ka kate­go­ri­ích, o kte­rých roz­ho­do­va­la poro­ta, abso­lut­ní­ho vítě­ze urči­la hla­so­vá­ní veřej­nos­ti. Tři kopeč­ky se účas­ni­li obo­jí­ho, v hla­so­vá­ní veřej­nos­ti jsme se nedo­sta­li do prv­ní dva­cít­ky, není divu — v kon­ku­ren­ci s food­blo­gy, kte­ré mají tisí­cihla­vé fanouš­kov­ské základ­ny.

Všichni vítězové pohromadě. Mě najdete v modrých šatech.

Všich­ni vítě­zo­vé pohro­ma­dě. Mě najde­te v mod­rých šatech.

Na vyhla­šo­va­cí večí­rek se mi moc nechtě­lo. Chvil­ku před jeho začát­kem jsem tepr­ve doved­la děti domů z krouž­ků a cíti­la se tak ako­rát na zaleh­nu­tí na pohov­ku. Ze Street Food fes­ti­va­lu jsem si navíc dones­la rýmu jak trám a skře­ho­ta­vý hlas — nehlas. Ale pak pře­moh­la chuť sezná­mit se s nový­mi lid­mi — cvič­ně jsem pro­brouz­da­la všech­ny nomi­no­va­né blo­gy a povět­ši­nou jeden hez­čí až dru­hý. Úžas­né fot­ky, svě­ží nápa­dy — sama bych nevě­dě­la, komu cenu dát. V Tan­čí­čí kuchy­ni s výhle­dem na řeku na nás čeka­ly sofis­ti­ko­va­né jed­no­hub­ky z Labo­ra­to­ria (jak chut­na­ly se neptej­te — mě bohu­žel všech­ny jako „hmo­ta“ — rýma mi sebra­la chuť) plus drin­ky z Ape­ro­lu a Cam­pa­ri. A udě­la­la jsem dob­ře, že jsem jeden do sebe hned u dve­ří hodi­la. Když totiž při­šlo vyhla­šo­vá­ní a došlo na kate­go­rii Peče­ní a dezer­ty, tak se ozva­lo moje jmé­no. No..cítím se tro­chu pro­vi­ni­le, že to zmrz­li­na vyfouk­la všem úžas­ným dor­tům, kolá­čům a jiné­mu peči­vu. Poku­si­la jsem se o doja­tou řeč, ale jen jsem tam něco skří­pa­la zbyt­ky hla­su. Mám ale váž­ně vel­kou radost. Uvi­dí­me, jakou si do budouc­na cena zjed­ná pres­tiž, je to ale vel­mi sym­pa­tic­ká sna­ha všech­ny food­blo­ge­ry moti­vo­vat. Tře­ba já jsem teď hroz­ně moti­vo­va­ná svůj blog neza­ne­dbá­vat a vylep­šit mu gra­fi­ku a vyhle­dá­vá­ní. Fakt!

Nejlepší cena je ta, co se dá sníst a vypít. Hurá!

Nej­lep­ší cena je ta, co se dá sníst a vypít. Hurá!

Na podrob­né výsled­ky jakož­to i ostat­ní pěk­né blo­gy se podí­vej­te sem.

Díky za Holešovice!

Prv­ní Street food fes­ti­val je za námi. Děku­je­me moc všem, kte­ří při­šli, nakou­pi­li, ochutnali..Jen moje před­se­vze­tí, jak si budu se zákaz­ní­ky poví­dat, se nějak neko­na­lo. V jed­nu chví­li vypuklo šílen­ství a za chví­li byla zmrz­li­na fuč. Je ale prav­da, že jí bylo násob­ně méně než jsme děla­li na kaž­dý Ape­tit pik­nik — něco ku dvě­ma stov­kám por­cí. A pod­le nej­od­váž­něj­ších odha­dů se v Hole­šo­vi­cích oto­či­lo snad až pět tisíc lidí.

foodfestzmrz4

Což samo­zřej­mě zna­me­ná, že řada lidí je zase otrá­ve­ná — že byly fron­ty, málo mís­ta, moc lidí, poma­lý výdej..A že kam se to hra­be na Lon­dýn, New York atd atd. Já mys­lím, že je z toho znát jedi­né: po dob­rém a zají­ma­vém jíd­le je tu pořád hlad. A taky po neotře­lých nápa­dech, jaké měla vět­ši­na pro­fí­ků i ama­té­rů. A vůbec po akcích toho­to dru­hu. Zájem pros­tě pře­vy­šu­je poptáv­ku a orga­ni­zá­to­ři urči­tě mají o čem pře­mýš­let. Své o tom jis­tě vědí i pořa­da­te­lé Ape­tit pik­ni­ku. Niko­mu nezá­vi­dím tahle roz­hod­nu­tí — jak udr­žet akci bez­va, přá­tel­skou, pozvat na ni pro­dej­ce, kte­ří z prin­ci­pu nejsou sto vydat tisí­ce por­cí a sou­čas­ně uspo­ko­jit davy.  Kaž­do­pád­ně  chci jen podě­ko­vat za akci s pří­jem­ným duchem plnou entu­ziu­as­mu orga­ni­zá­to­rů a účast­ní­ků. A vyjíd­řit obdiv všem, kte­ří pocti­vě před zra­ky návštěv­ní­ků vaři­li nebo kom­po­no­va­li svá jíd­la. My to měli jed­no­duš­ší, pros­tě jsme vydá­va­li zmrz­li­nu, ale i tak to byl hukot, bola­vé nohy a vymlu­ve­ná pusa. A jsem v poku­še­ní tře­ba příští rok upgra­de­o­vat na pohá­ry- pokud tedy nějak vymys­lím skla­do­vá­ní zmrz­li­ny (ergo seže­nu pul­to­vou mra­zí­cí vit­rí­nu za rozum­nou cenu).

Rebarborová se vyprodala jako první.

Rebar­bo­ro­vá se vypro­da­la jako prv­ní.

Nej­víc děku­ju všem, co jste k nám při­šli, nakou­pi­li — mno­zí z vás byli sta­ří zná­mí a dáva­li jste si naši zmrz­li­nu po něko­li­ká­té. Jste mojí vzpru­hou, pro­to­že čas­to mívám čer­né myš­len­ky a ovlá­dá mě defétis­mus. A taky pocit, že sto­jím na mís­tě, což je tak tro­chu prav­da. Mys­le­la jsem si, že budu mít dáv­no svou výrob­nu, ale všech­no je to jak­si nároč­něj­ší, než jsem si před­sta­vo­va­la. Na čas i na pení­ze a já pořád ješ­tě zva­žu­ju, z kte­ré­ho kon­ce na to jít.  Ješ­tě jed­nou bych chtě­la extra podě­ko­vat své čte­nář­ce, kte­rá mi při­nes­la obří sko­ři­ci až z Cey­lo­nu, pro­to­že ji moji strán­ka inspi­ro­va­la k vlast­ním poku­sům. Může být něco hez­čí­ho? Díky všich­ni, jste nej­lep­ší!

foodfestzmrzky5