Last updated by at .

Mám vlastní cooking show!

vestudiusesimonou

Ve stu­diu Kou­zel­ných byli­nek se Simo­nou Tan­ce­ro­vou.

Tak dob­ře, titu­lek je poně­kud nad­ne­se­ný. Ale co by jeden neu­dě­lal pro­to, abys­te čet­li dál. V tele­vi­zi jsem už pár­krát byla  — dva­krát v Sama doma — to je adre­na­lin, pro­to­že jde o živé vysí­lá­ní a vy se mod­lí­te, ať tam nezpů­so­bí­te něja­kou kata­stro­fu. Popr­vé se to poved­lo moc, podru­hé už o tro­chu míň, pro­to­že se zmrz­li­na jak­si neu­mí­cha­la a neby­lo na kon­ci co nabíd­nout (a neu­mí­cha­la se pro­to, že stroj hlu­čí a nemů­že­te ho pouš­tět mode­rá­tor­kám do roz­ho­vo­rů). Mám za sebou i živý vstup v něja­kém blo­ku na ČT 24 a jed­nou u nás toči­la tele­vi­ze repor­táž  o výro­bě domá­cí zmrz­li­ny. Na to mám živé vzpo­mín­ky, štáb jsem k nám do pat­ra navi­go­va­la pod­le pozná­va­cí­ho zna­me­ní kočár­ku u dve­ří a oni nemoh­li byt najít, neb kočá­rek přes noc někdo ukradll. Jak jste si mož­ná všimli, moc se tady tele­viz­ní účas­tí nevy­chlou­bám, a ve vět­ši­ně pří­pa­dů jsem nena­šla odva­hu podí­vat se na sebe sama ani ze zázna­mu.

cekaninanataceni

On the set.

klapakaja

Klap­ka!

Když mě tedy oslo­vi­li z pořa­du Kou­zel­né bylin­ky, cíti­la jsem se sko­ro jak vete­rán vysí­lá­ní. To jsem ale ješ­tě netu­ši­la, že to pro mě bude zatím jed­na z nej­lep­ších a nej­u­ži­teč­něj­ších zku­še­nos­tí a báječ­nou pří­le­ži­tos­tí, za kte­rou Kou­zel­ným bylin­kám moc děku­ju. Mimo­cho­dem, zná­te ten pořad? Já ho nezna­la, ale už kou­kám. Je pří­jem­ný, při­mě­ře­ně edu­ka­tiv­ní a hlav­ně vel­mi při­ro­ze­ný, pro­to­že lidé, co ho děla­jí, jsou auten­tič­tí. Oni bylin­ky žijí, pou­ží­va­jí, pěs­tu­jí a natá­čí se pře­de­vším na jejich pře­krás­né zahra­dě, kte­rá leží jen kou­sí­ček od zdi zámec­ké­ho par­ku v Čes­kém Krumlo­vě, nebo ve stu­diu vybu­do­va­ném prá­vě v zahra­dě. Pros­tě ráj. Mimo­cho­dem, je to tam někte­ré dny i pří­stup­né veřej­nos­ti, pořá­da­jí se tam kur­zy nebo cvi­čí jóga.

proutenezahonky

Simo­ni­na zahra­da je pře­krás­ná. Do prou­tě­ných záhon­ků jsem se zami­lo­va­la, sní­mek je z květ­no­vé­ho natá­če­ní, kdy bylo pošmour­no a rost­li­ny ješ­tě tak nebu­je­ly.

Téma­tem byla samo­zřej­mě bylin­ko­vá zmrz­li­na — bazalko­vá ve for­mě sor­be­tu i sme­ta­no­vé. Posled­ní let­ní díl této série jsme natá­če­li jeden květ­no­vý vel­mi stu­de­ný den. V Krumlo­vě bylo devět nad nulou, fou­kal ledo­vý vítr a prše­lo. Muse­li jsme tedy zůstat vevnitř, ve stu­diu pro­vo­ně­ném vůní bylin, kte­ré se suší pod stro­pem. Dva recep­ty jsme toči­li celý den, od rána do veče­ra. Hlu­bo­ce se kla­ním před vše­mi, kte­ří tvo­ří video­re­cep­ty. Pokud to má k něče­mu vypa­dat, je to fakt dři­na a na kon­ci dne jsem měla pocit, že nejen­že neu­mím říct už ani větu, ale nedo­ve­du při­ro­ze­ně nekře­čo­vi­tě zved­nout mísu nebo  vymač­kat citrón. Netu­ši­la jsem, jak je straš­ně těž­ké v ten správ­ný čas zírat do kame­ry ( a ne na reži­sé­ra), pak zas do ní nezírat..Musím ale říci, že na mě byli moc las­ka­ví, chá­pa­ví a byla s nima legra­ce. Odjíž­dě­la jsem s báječ­ným poci­tem výji­meč­né­ho zážit­ku. A víte co? Před pár dny tele­fon, do pořa­du mě chtě­jí zno­va!

natacenivenku

Natá­čí­me v zahra­dě po širým nebem. Za oka­mžik půjde zmrz­li­no­vač k zemi. Jo a vše je to foce­no mobi­lem, tak se omlou­vám za pro­měn­li­vou kva­li­tu.

Kou­zel­né bylin­ky totiž budou po prázd­ni­nách pokra­čo­vat již tře­tí řadou a tak jsem se během pár týd­nů ocit­la v Krumlo­vě podru­hé. Ten­to­krát bylo vedro k pad­nu­tí, stu­dio jsme roz­bi­li na zahra­dě (a tro­chu se nám viklal stůl, kte­rý se po prv­ním úspěš­ném zábě­ru zří­til k zemi i s nádo­bím, suro­vi­na­mi a zmrz­li­no­va­čem, kte­rý to naštěs­tí pře­žil bez úho­ny) a v hlav­ní roli se před­ve­dl bez, jaho­dy, máta a pře­kva­pi­vě i já. Jen co jsme doto­či­ly recept na bez­o­vou, oto­či­la se na mě s potu­tel­ným úsmě­vem prů­vod­ky­ně pořa­dem Simo­na a řek­la: „A  tu jaho­do­vou si už nato­číš sama, že jo?“ A tady máte vysvět­le­ný titu­lek. Jaho­do­vou jsem sku­teč­ně nato­či­la sama. Cíti­la jsem se mazác­ky, ale když se se před kame­rou ocit­la  bez Simo­ny, roz­třá­sl se mi hlas i ruce. Ale snad jsme to nako­nec zvlád­li. Jak to dopadlo bude k vidě­ní až za rok a musí­te mi to říct vy, pro­to­že já se — zná­te  mě — radě­ji nepo­dí­vám 🙂

klapkajahody