První Street food festival je za námi. Děkujeme moc všem, kteří přišli, nakoupili, ochutnali..Jen moje předsevzetí, jak si budu se zákazníky povídat, se nějak nekonalo. V jednu chvíli vypuklo šílenství a za chvíli byla zmrzlina fuč. Je ale pravda, že jí bylo násobně méně než jsme dělali na každý Apetit piknik – něco ku dvěma stovkám porcí. A podle nejodvážnějších odhadů se v Holešovicích otočilo snad až pět tisíc lidí.

Což samozřejmě znamená, že řada lidí je zase otrávená – že byly fronty, málo místa, moc lidí, pomalý výdej..A že kam se to hrabe na Londýn, New York atd atd. Já myslím, že je z toho znát jediné: po dobrém a zajímavém jídle je tu pořád hlad. A taky po neotřelých nápadech, jaké měla většina profíků i amatérů. A vůbec po akcích tohoto druhu. Zájem prostě převyšuje poptávku a organizátoři určitě mají o čem přemýšlet. Své o tom jistě vědí i pořadatelé Apetit pikniku. Nikomu nezávidím tahle rozhodnutí – jak udržet akci bezva, přátelskou, pozvat na ni prodejce, kteří z principu nejsou sto vydat tisíce porcí a současně uspokojit davy.  Každopádně  chci jen poděkovat za akci s příjemným duchem plnou entuziuasmu organizátorů a účastníků. A vyjídřit obdiv všem, kteří poctivě před zraky návštěvníků vařili nebo komponovali svá jídla. My to měli jednodušší, prostě jsme vydávali zmrzlinu, ale i tak to byl hukot, bolavé nohy a vymluvená pusa. A jsem v pokušení třeba příští rok upgradeovat na poháry- pokud tedy nějak vymyslím skladování zmrzliny (ergo seženu pultovou mrazící vitrínu za rozumnou cenu).

Rebarborová se vyprodala jako první.

Nejvíc děkuju všem, co jste k nám přišli, nakoupili – mnozí z vás byli staří známí a dávali jste si naši zmrzlinu po několikáté. Jste mojí vzpruhou, protože často mívám černé myšlenky a ovládá mě defétismus. A taky pocit, že stojím na místě, což je tak trochu pravda. Myslela jsem si, že budu mít dávno svou výrobnu, ale všechno je to jaksi náročnější, než jsem si představovala. Na čas i na peníze a já pořád ještě zvažuju, z kterého konce na to jít.  Ještě jednou bych chtěla extra poděkovat své čtenářce, která mi přinesla obří skořici až z Ceylonu, protože ji moji stránka inspirovala k vlastním pokusům. Může být něco hezčího? Díky všichni, jste nejlepší!