About zmrzlinarka

Find more about me on:

Here are my most recent posts

Pivní zmrzlina

Zmrz­li­nu? Zmrz­li­na je pro děc­ka, to já nejím, jedi­ně že bys­te měli piv­ní..“ Kaž­dý, úpl­ně kaž­dý zmrz­li­nář vám řek­ne, že něco tako­vé­ho od potem zbro­ce­né­ho tatí­ka u své­ho stán­ku už sly­šel. A exis­tu­jí dokon­ce zmrz­li­ná­ři (ehm, tedy jeden zmrz­li­nář), kte­rý piv­ní sor­bet na výslov­né přá­ní i vyro­bí, ačko­li si mys­lí, že je doce­la hnusnej 🙂

Mě osob­ně je před­sta­va zmrz­li­ny z desít­ky Kru­šo­vic nebo Gam­bá­če cel­kem nepří­jem­ná. Pivo mám rad­ši v oro­se­né skle­ni­ci než v kor­nout­ku. Doce­la dob­rá ces­ta je zkom­bi­no­vat něja­ký ovoc­ný bel­gic­ký lam­bic s ovo­cem, ale to se tedy ležá­ko­vé­mu pils­ner sor­be­tu neblí­ží ani náho­dou. Nicmé­ně to nezna­me­ná, že je tře­ba se piv­ní zmrz­li­ny úpl­ně vzdát. A prá­vě pošmour­něj­ší poča­sí je na tenhle typ těž­ších zmrz­lin ide­ál­ní. Zákla­dem je zvo­lit dob­ré pivo. Tedy pivo těž­ší, tmavší kara­me­lo­vé chu­ti. Obvykle se dopo­ru­ču­je pivo typu Stout nebo Por­ter. Typic­kým zástup­cem je Gui­ness, ale hle­dej­te jaký­ko­li plný, sil­ný stout a bude to bez­va. Já na svůj recept pou­ži­la stout znač­ky Pri­má­tor a fun­go­val bez­vad­ně. (v restau­ra­ci Čestr ser­ví­ru­jí tak­též vyni­ka­jí­cí piv­ní zmrz­li­nu a pou­ží­va­jí na ní Master.)Ten Gui­ness za hříš­né pení­ze je lep­ší vypít jen tak!

Jinak bude­te ješ­tě na recept potře­bo­vat slad, kte­rý dá zmrz­li­ně cha­rak­te­ris­tic­kou kara­me­lo­vou, až kávo­vou pří­chuť. Já si ho vozím v kyblí­cích ze sla­dov­ny v Brun­tá­le, ale dá se kou­pit v pro­dej­nách zdra­vé výži­vy jako teku­tý Sla­do­vit nebo Sla­děn­ka (hle­dej­te ječ­men­nou, z pivo­var­ské­ho sla­du, ne rýžo­vou). Samo­zřej­mě může­te zku­sit expe­ri­men­to­vat i s jiný­mi sla­di­dly — kdyžtak se pochlub­te, jak jste dopad­li. Čím víc sla­du (s tím ade­kvát­ně sniž­te v recep­tu cukr) pou­ži­je­te, tím bude zmrz­li­na více kara­me­lo­vá a dost mož­ná vaši stráv­ní­ci hned neu­hod­nou, že mají tu čest s piv­ní. Typic­ká hoř­kost se obje­vu­je spíš jako závě­reč­ný chu­ťo­vý dozvuk.

obrázek(1)

Takhle vypa­da­la zmrz­li­na aran­žo­va­ná pro­fi foto­gra­f­kou Ale­nou Hrb­ko­vou pro Gur­met, jinak jde o cvak z mobil­ní­ho tele­fo­nu.  Lep­ší fot­ku nemám..

Tenhle recept jsem při­pra­vi­la pro květ­no­vé čís­lo časo­pi­su Gur­met po del­ším tes­to­vá­ní a roz­hod­ně nejde o odvo­ze­ni­nu jiných recep­tů, pova­žu­ji ho tedy za své autor­ské dílo a pro­sím všech­ny, kte­ří jej budou sdí­let, aby mé autor­ství respek­to­va­li.

  • čer­né pivo typu stout 330 ml
  • sme­ta­na ke šle­há­ní 500 ml
  • mlé­ko 250 ml
  • žlout­ky 5 kusů
  • cukr 130 gra­mů
  • špet­ka soli
  • slad 4 lží­ce

Mlé­ko, polo­vi­nu sme­ta­ny, cukr a sůl zahří­vej­te v kas­t­ro­lu, dokud se cukr neroz­pus­tí. Při­prav­te si dvě vět­ší mis­ky — do prv­ní dej­te žlout­ky a krát­ce je pro­šle­hej­te. Do dru­hé nalij­te zby­tek sme­ta­ny a slad, na vršek mísy polož­te sít­ko.  Jakmi­le je mlé­ko hor­ké, při­lj­te ho opa­tr­ným pra­mín­kem ke žlout­kům a pro­mí­chej­te (ide­ál­ně když zvlád­ne­te sou­čas­ně pro­mí­chá­vat i nalé­vat). Když se směs spo­jí, vrať­te ji do hrn­ce a vař­te na mír­ném pla­me­ni, dokud nezhoust­ne. Je tře­ba ji míchat, nej­lé­pe gumo­vou stěr­kou — směs je hus­tá, když za prs­tem zůsta­ne zře­tel­ná ces­tič­ka.  Pokud pou­ží­vá­te cuk­rář­ský tep­lo­měr, je to asi 82 stup­ňů. Směs pře­lij­te přes sít­ko do dru­hé mísy, do kte­ré jste si odlo­ži­li zby­lou sme­ta­nu a slad. Dej­te chla­dit. Zatím­co se směs chla­dí, udě­lej­te si piv­ní sirup. Pivo nalij­te do hrn­ce (nej­lé­pe se širo­kým dnem) a nech­te redu­ko­vat na mír­ném pla­me­ni, dokud se objem neod­pa­ří o tře­ti­nu a nezhoust­ne. Taky nech­te vychla­dit a pak obě smě­si spoj­te. Dej­te míchat. Množ­ství je zhru­ba na 1 litr. Na zdra­ví!

 

 

Mám vlastní cooking show!

vestudiusesimonou

Ve stu­diu Kou­zel­ných byli­nek se Simo­nou Tan­ce­ro­vou.

Tak dob­ře, titu­lek je poně­kud nad­ne­se­ný. Ale co by jeden neu­dě­lal pro­to, abys­te čet­li dál. V tele­vi­zi jsem už pár­krát byla  — dva­krát v Sama doma — to je adre­na­lin, pro­to­že jde o živé vysí­lá­ní a vy se mod­lí­te, ať tam nezpů­so­bí­te něja­kou kata­stro­fu. Popr­vé se to poved­lo moc, podru­hé už o tro­chu míň, pro­to­že se zmrz­li­na jak­si neu­mí­cha­la a neby­lo na kon­ci co nabíd­nout (a neu­mí­cha­la se pro­to, že stroj hlu­čí a nemů­že­te ho pouš­tět mode­rá­tor­kám do roz­ho­vo­rů). Mám za sebou i živý vstup v něja­kém blo­ku na ČT 24 a jed­nou u nás toči­la tele­vi­ze repor­táž  o výro­bě domá­cí zmrz­li­ny. Na to mám živé vzpo­mín­ky, štáb jsem k nám do pat­ra navi­go­va­la pod­le pozná­va­cí­ho zna­me­ní kočár­ku u dve­ří a oni nemoh­li byt najít, neb kočá­rek přes noc někdo ukradll. Jak jste si mož­ná všimli, moc se tady tele­viz­ní účas­tí nevy­chlou­bám, a ve vět­ši­ně pří­pa­dů jsem nena­šla odva­hu podí­vat se na sebe sama ani ze zázna­mu.

cekaninanataceni

On the set.

klapakaja

Klap­ka!

Když mě tedy oslo­vi­li z pořa­du Kou­zel­né bylin­ky, cíti­la jsem se sko­ro jak vete­rán vysí­lá­ní. To jsem ale ješ­tě netu­ši­la, že to pro mě bude zatím jed­na z nej­lep­ších a nej­u­ži­teč­něj­ších zku­še­nos­tí a báječ­nou pří­le­ži­tos­tí, za kte­rou Kou­zel­ným bylin­kám moc děku­ju. Mimo­cho­dem, zná­te ten pořad? Já ho nezna­la, ale už kou­kám. Je pří­jem­ný, při­mě­ře­ně edu­ka­tiv­ní a hlav­ně vel­mi při­ro­ze­ný, pro­to­že lidé, co ho děla­jí, jsou auten­tič­tí. Oni bylin­ky žijí, pou­ží­va­jí, pěs­tu­jí a natá­čí se pře­de­vším na jejich pře­krás­né zahra­dě, kte­rá leží jen kou­sí­ček od zdi zámec­ké­ho par­ku v Čes­kém Krumlo­vě, nebo ve stu­diu vybu­do­va­ném prá­vě v zahra­dě. Pros­tě ráj. Mimo­cho­dem, je to tam někte­ré dny i pří­stup­né veřej­nos­ti, pořá­da­jí se tam kur­zy nebo cvi­čí jóga.

proutenezahonky

Simo­ni­na zahra­da je pře­krás­ná. Do prou­tě­ných záhon­ků jsem se zami­lo­va­la, sní­mek je z květ­no­vé­ho natá­če­ní, kdy bylo pošmour­no a rost­li­ny ješ­tě tak nebu­je­ly.

Téma­tem byla samo­zřej­mě bylin­ko­vá zmrz­li­na — bazalko­vá ve for­mě sor­be­tu i sme­ta­no­vé. Posled­ní let­ní díl této série jsme natá­če­li jeden květ­no­vý vel­mi stu­de­ný den. V Krumlo­vě bylo devět nad nulou, fou­kal ledo­vý vítr a prše­lo. Muse­li jsme tedy zůstat vevnitř, ve stu­diu pro­vo­ně­ném vůní bylin, kte­ré se suší pod stro­pem. Dva recep­ty jsme toči­li celý den, od rána do veče­ra. Hlu­bo­ce se kla­ním před vše­mi, kte­ří tvo­ří video­re­cep­ty. Pokud to má k něče­mu vypa­dat, je to fakt dři­na a na kon­ci dne jsem měla pocit, že nejen­že neu­mím říct už ani větu, ale nedo­ve­du při­ro­ze­ně nekře­čo­vi­tě zved­nout mísu nebo  vymač­kat citrón. Netu­ši­la jsem, jak je straš­ně těž­ké v ten správ­ný čas zírat do kame­ry ( a ne na reži­sé­ra), pak zas do ní nezírat..Musím ale říci, že na mě byli moc las­ka­ví, chá­pa­ví a byla s nima legra­ce. Odjíž­dě­la jsem s báječ­ným poci­tem výji­meč­né­ho zážit­ku. A víte co? Před pár dny tele­fon, do pořa­du mě chtě­jí zno­va!

natacenivenku

Natá­čí­me v zahra­dě po širým nebem. Za oka­mžik půjde zmrz­li­no­vač k zemi. Jo a vše je to foce­no mobi­lem, tak se omlou­vám za pro­měn­li­vou kva­li­tu.

Kou­zel­né bylin­ky totiž budou po prázd­ni­nách pokra­čo­vat již tře­tí řadou a tak jsem se během pár týd­nů ocit­la v Krumlo­vě podru­hé. Ten­to­krát bylo vedro k pad­nu­tí, stu­dio jsme roz­bi­li na zahra­dě (a tro­chu se nám viklal stůl, kte­rý se po prv­ním úspěš­ném zábě­ru zří­til k zemi i s nádo­bím, suro­vi­na­mi a zmrz­li­no­va­čem, kte­rý to naštěs­tí pře­žil bez úho­ny) a v hlav­ní roli se před­ve­dl bez, jaho­dy, máta a pře­kva­pi­vě i já. Jen co jsme doto­či­ly recept na bez­o­vou, oto­či­la se na mě s potu­tel­ným úsmě­vem prů­vod­ky­ně pořa­dem Simo­na a řek­la: „A  tu jaho­do­vou si už nato­číš sama, že jo?“ A tady máte vysvět­le­ný titu­lek. Jaho­do­vou jsem sku­teč­ně nato­či­la sama. Cíti­la jsem se mazác­ky, ale když se se před kame­rou ocit­la  bez Simo­ny, roz­třá­sl se mi hlas i ruce. Ale snad jsme to nako­nec zvlád­li. Jak to dopadlo bude k vidě­ní až za rok a musí­te mi to říct vy, pro­to­že já se — zná­te  mě — radě­ji nepo­dí­vám 🙂

klapkajahody

Jeni’s má potíže

Může­te hádat, jaké strán­ky sle­du­ji na Face­boo­ku a jaké účty na Instagra­mu. Jas­ně že zmrz­li­no­vé. Kochám se nápa­dy jiných zmrz­li­ná­řů a žas­nu nad tím, jaké ovo­ce je v Kali­for­nii tře­ba v břez­nu k dostá­ní. Vět­ši­na těch účtů je pře­hlíd­kou vlast­ních úspě­chů. Pro­to jsem nevě­ři­la svým očím, když na svých strán­kách zmrz­li­nár­na Jeni’s vyhlá­si­la dočas­né zasta­ve­ní pro­de­je a uza­vře­ní obcho­dů.

combo_jenissplendid_1

Jeni’s Splen­did ice cre­am je dnes už vel­mi respek­to­va­ný řete­zec Jeni Brit­ton Baue­ro­vé, kte­rá začí­na­la se zmrz­li­nou jakou mla­dá hol­ka dočis­ta na kole­ně. Svůj prv­ní byz­nys po pár letech zavře­la,  aby se vrá­ti­la v mno­hem vět­ším les­ku.  V mezi­ča­se stu­do­va­la mlé­ká­ren­ství a che­mii, aby zmrz­li­nu nedě­la­la jen intu­i­tiv­ně, ale se sku­teč­nou sumou vědo­mos­tí. U Jeni si dneska sami zpra­co­vá­va­jí mlé­ko a sme­ta­nu (včet­ně homo­ge­ni­za­ce) a vyvi­nu­li vlast­ní sys­tém, kte­rý vede k pou­ži­tí heb­ké zmrz­li­ny bez pou­ži­tí vajec nebo suše­né­ho mlé­ka. Jeni­ny pří­chu­tě jsou vyhlá­še­né a dost pře­kva­pi­vé — co takhle tře­ba heř­má­nek a char­don­nay, kari, kori­an­dr a mali­ny, zmrz­li­ny s oli­va­mi nebo kan­do­va­ným fenyklem.

Jen­že po letech spo­ko­je­né­ho pro­vo­zu a tisí­cích děkov­ných dopi­sů se sta­lo něco, co je  noč­ní můrou kaž­dé­ho zmrz­li­ná­ře. Hygi­e­na v jed­nom ze vzor­ků obje­vi­la lis­te­rii. A teď nastá­vá ukáz­ko­vé cho­vá­ní, jak tako­vou situ­a­ci zvlád­nout. U Jeni’s neml­ži­li, bylo jim jas­né, že to může být jejich abso­lut­ní konec, ačko­li si nikdo na žád­né obtí­že po kon­zu­ma­ci jejich pro­duk­tů nestě­žo­val. Hned při­zna­li bar­vu, sami zákaz­ní­kům vypsa­li, co lis­te­rie může způ­so­bit, bez vyzvá­ní zavře­li všech­ny své pro­dej­ny, stáh­li bale­né zmrz­li­ny z obcho­dů a zákaz­ní­ky vyzva­li ke zni­če­ní domá­cích zásob a vrá­ti­li všem, kdo si požá­da­li, pení­ze. Cel­kem zlik­vi­do­va­li 265 tun zmrz­li­ny. A pus­ti­li se důklad­ně do hle­dá­ní zdro­je náka­zy, o kaž­dém kro­ku infor­mo­va­li. Celá tahle „legra­ce“ stá­la Jeni’s nejmé­ně dva mili­o­ny dola­rů. Lis­te­ria se nako­nec obje­vi­la v jed­né plnič­ce kelím­ků, kte­ré šly na pul­ty obcho­dů. Jeni při­zva­la odbor­ní­ky na hygi­e­nu a kom­plet­ně pře­dě­la­li kuchy­ni. Ovo­ce a zele­ni­na se nyní zpra­co­vá­va­jí ve zce­la oddě­le­ných pro­sto­rách, růz­né pra­cov­ní zóny jsou vyzna­če­ny barev­ně, aby se pře­de­šlo kří­žo­vé kon­ta­mi­na­ci, ces­ty mezi úse­ky jsou postři­ko­vá­ny anti­bak­te­ri­ál­ní pěnou, stej­ně jako podráž­ky bot zaměst­nan­ců, kelím­ky jez­dí na doprav­ním pásu..Dále si naor­di­no­va­li pra­vi­del­né stě­ry a tes­to­vá­ní kaž­dé hoto­vé dáv­ky na lis­te­rii. Muse­jí to být obří per­ma­nent­ní nákla­dy navíc, ale jeden lap­sus na zni­če­ní pověs­ti úpl­ně sta­čí. (Ostat­ně u nás všich­ni pode­zí­ra­jí zmrz­li­nu ze sal­mo­ne­ly na zákla­dě jed­né afé­ry z 80. let s kach­ní­mi vej­ci, při­tom dnes hro­zí více z majoné­zo­vých salá­tů, ale rov­ni­ci zmrz­li­na — sal­mo­ne­la si pama­tu­je­me od té doby všich­ni. Upda­te — nej­hor­ším aktu­ál­ním zdro­jem je kuře­cí maso z nedo­sta­teč­ně kon­t­ro­lo­va­ných cho­vů).

Produkty ze zmrzlinárny Jeni's  - fotky vypůjčeny ze stránek find eat and drink.

Pro­duk­ty ze zmrz­li­nár­ny Jeni’s — fot­ky vypůj­če­ny ze strá­nek find eat drink, stej­ně jako hor­ní foto­gra­fie.

Po všem tomhle si člo­věk pře­stá­vá mys­let, že čes­ký hygi­e­nic­ký stan­dard je zby­teč­ná buze­ra­ce, včet­ně těch mno­ha sta­veb­ně oddě­le­ných pro­stor, co dělí pro­vo­zov­ny na hnus­né kamr­lí­ky. (byť tedy jde to i jinak, ale v men­ších pro­vo­zech a o tom zas tře­ba někdy jin­dy).

Jo, příští pátek Jeni’s koneč­ně ote­ví­rá, a to s vel­kou poko­rou. Přes­to­že zákaz­ní­ci jejich ote­vře­né cho­vá­ní oce­ni­li a slí­bi­li, že pokud to bude nut­né, budou pla­tit plnou cenu i prázd­né kor­nout­ky, jen aby pomoh­li Jeni’s zase na nohy. Kaž­do­pád­ně — vel­mi pouč­ný pří­běh, může se to stát kaž­dé­mu.

Zdro­je ku člán­ku najde­te zde.

Vánoční kolekce

Při­znám se: do niče­ho se mi letos nechtě­lo. Ani do cuk­ro­ví. Ale už v lis­to­pa­du, ba už i v říj­nu, se mě kama­rá­di i zná­mí zača­li ptát. Bude letos vánoč­ní kolek­ce? Opo­ví­da­la jsem, že ne, ale myš­len­ka se v hla­vě usa­di­la a odvrá­tit se nedá. Tak tedy. Moje letoš­ní vánoč­ní zmrz­li­na bude tako­vá:

Rum, datle, pekany

Rum datle a pekany

U nás doma se na Váno­ce vždyc­ky kupo­va­la kvan­ta suše­né­ho ovo­ce. Fíky, švest­ky, meruň­ky a dat­le. Dat­le jsem milo­va­la nej­víc. Milu­ju je dodnes. A což tepr­ve když je namo­čí­te do kva­lit­ní­ho třti­no­vé­ho rumu, dodá­te opra­že­né peka­no­vé oře­chy a dola­dí­te sme­ta­nou? Tohle je zmrz­li­na, ktrou si před­sta­vu­ju, jak jím u zapá­le­né­ho krbu, slad­kost z datlí, křupnu­tí z peka­nů, chlad ze zmrz­li­ny a sou­čas­ně tep­lo z rumu a pří­vě­ti­vé svět­lo z ohně… Váno­ce.

Pan Perníček

pernicek

Váno­ce bez per­níč­ků? Nee­xis­tu­je. Sko­ři­ce, anýz, bady­án… nasa­ju vůni koře­ní a vím, že se to zase blí­ží.  Plné ple­chy a pak dlou­hé noč­ní zdo­be­ní. Ane­bo to může být letos jinak. S per­níč­ko­vou zmrz­li­nou. Všech­no dob­ré je v ní. Koře­ní. A med.

Brusinky a pomeranč

Brusinky a pomeranč

Pro ty, co nema­jí rádi sme­ta­no­vou. Suše­né bru­sin­ky všich­ni dob­ře zná­me. Ale co ty čer­stvé? Tak dob­ře, spí­še mra­zem pro­šlé. S pome­ran­čem a kap­kou pome­ran­čo­vé­ho liké­ru.

Dynamo.

aneb co jste dýním ješ­tě nepro­ved­li.

dynovynanukuvodni

Dýňo­vý slad­ký chle­bí­ček, koláč, chle­ba, kari, hoř­či­ce, pomazánka..Dýňová sezo­na je v plném prou­du a urči­tě je těž­ké při­jít na to, co jsme dýním ješ­tě neu­dě­la­li. Recept na dýňo­vou zmrz­li­nu tu máte z minu­la, ale ne vždyc­ky má člo­věk chuť patlat se žlout­ky. Tak co tře­ba dýňo­vé nanu­ky? Recept není z mé hla­vy, pře­vza­la jsem ho od nanu­kár­ny People’s Pop. Ale tro­chu jsem ho upra­vi­la — a není to vůbec špat­né. Moje děti je jed­ly dokon­ce i do více než půl­ky! („Mami, to je z man­ga nebo z pome­ran­če? Z dýně. Aha.Tak já už ten nanuk nechci.“) Ale váž­ně — máte-li nazbyt dýňo­vé pyré, nanu­ky jsou supersnad­ná ces­ta, jak ho zužit­ko­vat.

  • 1 malá dýně (cca o váze 2,7 kg nebo 500 ml hoto­vé­ho dýňo­vé­ho pyré, radím vyu­žít něja­kou chut­něj­ší dýni, tře­ba but­ter­nut nebo mušká­to­vou)
  • 60 ml sme­ta­ny ke šle­há­ní
  • 250 ml cuk­ro­vé­ho siru­pu
  • 1/4 lžič­ky čert­svě nastrou­ha­né­ho zázvo­ru
  • 2 hře­bíč­ky
  • 1 bady­án
  • 3 kulič­ky nové­ho koře­ní
  • 1 tobol­ka kar­da­mo­mu
  • 1 vět­ší svi­tek sko­ři­ce roz­lá­ma­ný na kous­ky

Nejdřív je tře­ba při­pra­vit si cuk­ro­vý sirup. Dopo­ru­ču­ji ten­to­krát cukr třti­no­vý — do dýňo­vé­ho nanu­ku je kara­me­lo­vá chuť tma­vé­ho cuk­ru žádou­cí. Dělám v pomě­ru jed­na k jed­né, rych­le při­dám koře­ní, zakry­ju a nechám vychlad­nout. Klid­ně přes noc, do siru­pu jde chuť pře­ce jen poma­le­ji, než tře­ba do tep­lé­ho mlé­ka, tak­že klid­ně nech­te půso­bit přes noc. Kdo chce, koře­ní si ješ­tě před­tím podr­tí. Dýně holt tro­chu při­chu­tit potře­bu­je.

dynovynanuk2

V mezi­ča­se si při­pra­vím dýňo­vé pyré. Dýni neva­řím, ale vždyc­ky vyku­cha­nou bez zrní­ček vrz­nu do trou­by. Jakmi­le je měk­ká, tak ji násled­ně olou­pu a roz­mi­xu­ju, v pří­pa­dě vod­na­těj­ší dýně dám na pár hodin na ced­ník vyka­pat. Smí­chám cuk­ro­vý sirup (pocho­pi­tel­ně sce­ze­ný, ale chu­tí koře­ní nasák­lý)  a pyré, sme­ta­nu ušle­hám a opa­tr­ně vmí­sím do smě­si. Nah­ňá­cám do zmrz­li­no­vých for­mi­ček a dám ztuh­nout.

Tuhle vár­ku jsem vylep­ši­la ješ­tě pole­vou z čoko­lá­dy. Kdo chce mít pole­vu lesklou, s pou­hou roze­hřá­tou čoko­lá­dou (na sním­ku 74%) nevy­sta­čí. Já při­dá­vám lžič­ku či dvě koko­so­vé­ho tuku od fir­my Rapun­zell — ta vyrá­bí koko­so­vý tuk, co nechut­ná po koko­su. Za mě tedy plus — i když je o prý ta méně zdra­vá vari­an­ta, tak­že se do budouc­na chys­tám expe­ri­men­to­vat s čis­tým kaka­o­vým más­lem.

dynovynanuk3

 

Černý jako noc je rybízový sorbet

Je mi jas­né, že víte, co si počít s čer­ným rybí­zem. Skvě­lá šťá­va, mar­me­lá­da, zby­tek zamrazit..Černý rybíz zůsta­ne málo­kdy „na ocet“. Pokud ale chce­te svůj reper­toár roz­ší­řit a máte sla­bost pro kyse­lou a přes­to něčím same­to­vou a deka­dent­ní chuť čer­né­ho rybí­zu, zkus­te tenhle sor­bet. Není moc slad­ký, je ohrom­ně osvě­žu­jí­cí a máta mu dodá skvě­lý chu­ťo­vý tón léta.

cernorybizsorbet1

Pří­pra­va je směš­ně jed­no­du­chá, jedi­ná obtíž, kte­rá vás čeká, je rybíz omýt, otr­hat z vět­vi­ček a směs pak pro­pa­sí­ro­vat přes síto.

  • 450 gra­mů otr­ha­né­ho, omy­té­ho a oka­pa­né­ho rybí­zu
  • 315 ml cuk­ro­vé­ho siru­pu
  • 125 ml vody
  • pár sní­tek máty

Do hrn­ce vlo­ží­me rybíz, při­li­je­me cuk­ro­vý sirup (vyrá­bím roz­mí­chá­ním cuk­ru a vří­cí vody v pomě­ru jed­na ku jed­né, radím udě­lat více siru­pu, při­kry­tý v led­ni­ci vydr­ží nejmé­ně měsíc. Např. z 200 gra­mů cuk­ru a 200 ml vody vzejde 320 ml siru­pu.) Při­kry­je­me pok­li­cí a vaří­me zvol­na cca 5 minut, dokud bobul­ky nepo­pras­ka­jí. Nechá­me lehce zchlad­nout a pak pro­tře­me přes síto, čímž se zba­ví­me slu­pi­ček a hlav­ně peci­ček. Radím nemi­xo­vat, pro­to­že roz­mi­xo­va­né pecič­ky mohou sor­bet uči­nit lehce nahořk­lým. Do ješ­tě tep­lé směsy pono­ří­me mátu a nechá­me zce­la vychla­dit, ide­ál­ně přes noc v led­ni­ci. Ovoc­ná  šťá­va natáh­ne chuť máty a přes­to zůsta­ne krás­ně čer­no­ry­bí­zo­vá.

rybizvpoháru

A o tom červeném zase někdy příště.

A o tom čer­ve­ném zase někdy příš­tě.

 

Zmrzlinová Ženeva

IMG_20140702_141156051Žene­va je pane­lá­kov, říká moje sest­ra, kte­rá má to štěs­tí, že ve měs­tě sevře­ném hora­mi, s okem jeze­ra hned v cen­t­ru, prá­vě žije. Já říkám, že v tako­vém pane­lá­ko­vě by chtěl byd­let kaž­dý —  nebo vy snad máte z bal­kó­nu výhled na Mont Blanc? Jedi­nou chy­bou v tomhle měs­tě, plném par­ků, zele­ně, funkč­ních pítek a fon­tá­nek a nezpo­chyb­ni­tel­né­ho „joie de vivre“ jsou masa­króz­ní ceny. Já tu naštěs­tí byla hos­tem v domá­cím pro­stře­dí a tak jsem moh­la utra­tit celé kapes­né za zmrz­li­nu. Jela jsem naleh­ko, bez foťá­ku, tak­že všech­ny fot­ky jsou rych­lé cva­ky z mobi­lu — tak tak jsem kor­nou­ty stí­ha­la zvěč­nit, nej­vět­ší­mi tes­to­va­či byly tra­dič­ně děti.

IMG_20140629_155813073_HDR

Vděč­ní tes­to­va­či. No není skvě­lé mít zmrz­li­nu nejmíň dva­krát den­ně?

V Žene­vě je zmrz­li­na na kaž­dém rohu. Díky prů­zrač­né­mu jeze­ru a širo­kým pro­me­ná­dám na jeho bře­zích vzni­ká snad­no pocit, že jste u moře. A tak je na nábře­ží co pár met­rů stá­nek se zmrz­li­nou. Ty jsem ale cíle­ně vyne­chá­va­la a tipy lovi­la v prů­vod­cích, na Tri­pad advi­so­ru i na blo­zích. A hned se pro­ká­za­lo, že i vůči tipům od uži­va­te­lů je tře­ba být ostra­ži­tý, stej­ně tak prů­vod­ci opi­su­jí patr­ně ze setr­vač­nos­ti.

Tak tře­ba Arlecchi­no. Zmrz­li­nár­na na nej­lep­ším mož­ném mís­tě, jen pře­běh­ne­te uli­ci u Jet d’eau — iko­nic­ké­ho ženevské­ho vodo­trysku. Tenhle krá­mek by byl rád něčím jako míst­ní insti­tu­cí, chlu­bí se fak­tem, že jsou rodin­ná fir­ma a zakla­da­tel začal se zmrz­li­nou již v roce 1918. Čas se ale v Arlecchi­nu mini­mál­ně vizu­ál­ně zasta­vil někde na počát­ku 90. let. Popr­vé jsem šli kolem, když bylo zavře­no, umo­lou­sa­ná výlo­ha, hnus­no kachličky..na pod­la­ze za zmrz­li­no­vou vit­rí­nou čou­ha­jí nohy, jak tam někdo nej­spíš spí na zemi..Nebyl to zrov­na super start, ta ušmud­la­nost mi nicmé­ně tro­chu při­po­mně­la kdy­si oblí­be­nou „ital­skou“ zmrz­li­nár­nu ve Vodič­ko­vé v dobách mého dět­ství, kam jsme si nábož­ně cho­di­li dávat pohár Mar­co Polo. Nako­nec jsme si za asistan­ce otrá­ve­né obslu­hy (při­tom jsme v krá­mě byli sami) dali jen stracci­a­te­lu a sor­bet z les­ních plo­dů. Sor­bet byl ok, chut­nal, jak má. Stracci­a­te­la byla straš­ně pla­ná. Necí­ti­la jsem z ní che­mii, ale taky žád­nou chuť. Tro­chu jako voda s mlí­kem. Za pocti­vost toho­to mís­ta bych ruku do ohně neda­la. Tady fran­ky neutrá­cej­te.

Stracciatella, nevýrazná, nijaká..

Stracci­a­tel­la, nevý­razná, nija­ká..

Sorbet z lesního ovoce.

Sor­bet z les­ní­ho ovo­ce.

To si radě­ji popo­jdě­te po nábře­ží kus dál k zastáv­ce tram­va­je Bel Air. Ces­tou potká­te vystaj­lo­va­ný butik znač­ky Möve­n­pick, národ­ní zmrz­li­no­vé znač­ky. Möve­n­pick si pama­tu­ju jako cel­kem kva­lit­ní, prů­mys­lo­vou zmrz­li­nu, co se pro­dá­vá i u nás.  Jejich butik je ale tro­chu jiný záži­tek, než ta ve vanič­ce. Zmrz­li­ná­ři tady důle­ži­tě kopeč­ku­jí mra­že­né krémy do růz­ných dezer­tů a bude­te za ně pla­tit jako mou­ro­va­tí. Möve­n­pick je zaru­če­ně nej­draž­ší zmrz­li­na ve měs­tě. Měli jsme jaho­do­vou (sme­ta­no­vou), dul­ce de leche s maka­da­mo­vý­mi oře­chy, man­go sor­bet a double cre­am s bíl­ko­vý­mi pusin­ka­mi. Möve­n­pick je neu­vě­ři­tel­ně hut­ná, extra sme­ta­no­vá, moje dul­ce de leche už to tro­chu pře­há­ně­la se slad­kos­tí. U jaho­do­vé bych pre­fe­ro­va­la vět­ší ovoc­ný švih. Ale pokud chce­te něco extra kré­mo­vé­ho, extra boha­té­ho, jste na správ­ném mís­tě. Za nej­po­ve­de­něj­ší pova­žu­ji Double cre­am s pusin­ka­mi. Tady hrá­la sme­ta­na hlav­ní roli a alp­ské mlé­ko je holt alp­ské mlé­ko. Chut­na­la jako ta nej­lep­ší rus­ká zmrz­li­na, ješ­tě ve své neši­ze­né rost­li­no­tu­ko­vé podo­bě.  Slast, čirá slast. A malý tip na závěr — když popo­jde­te ješ­tě pár kro­ků, pří­mo u zastáv­ky tram­va­jí má Möve­n­pick stá­nek. Zatím­co v buti­ku zapla­tí­te za kope­ček 4,20 fran­ků (ano, frank je  kolem 22 korun), tak za stej­nou zmrzku do ruky zapla­tí­te 3, 80. Jo a kor­nou­ty mají vyni­ka­jí­cí — málo­kdy je jím, ale tady ve mě zmi­zel ani nevím jak.

IMG_20140701_202404226

Švý­car­ská kva­li­ta a švý­car­ské ceny 🙂

IMG_20140630_185354520_HDR

Kré­mo­vá, extra sme­ta­no­vá a hut­ná. A s vodo­tryskem!

Pokud chce­te otes­to­vat víc zmrz­li­ná­ren na jed­nom mís­tě, jeď­te do čtvr­ti Carou­ge. Tahle pito­resk­ní čtvť s níz­ký­mi dom­ky a růz­ný­mi buti­ky nabí­zí na kří­že­ní pár ulic hned tři zmrz­li­nár­ny. Prv­ní jsme nara­zi­li na Gela­to­ma­nii — pod­nik, kte­rý hlas lidu na Tri­pad advi­so­ru řadí k tomu nej­lep­ší­mu, co se dá kou­pit. Tak tomu nevěř­te. Zlá­ka­li mě sice pří­chu­tě­mi, ale část zmrz­lin byla prů­měr­ná a část vylo­že­ně špat­ná. Banán a jaho­da měl lehce che­mic­kou dochuť, pistá­ci­o­vou se neob­tě­žo­va­li dělat ze 100% pas­ty, ale něja­ké její lev­né, che­mic­ky boos­to­va­né kole­gy­ně. Cel­kem šel sor­bet ana­nas — bazalka, chu­tě moh­ly být ale výraz­něj­ší. Nej­víc se mi zamlou­val sor­bet z řapí­ka­té­ho cele­ru, jak ale zmrz­li­na roz­tá­va­la, cíti­la jsem jaký­si neli­bý dozvuk. Musím zago­o­glit, zda někdo nepro­dá­vá cele­ro­vou pas­tu.. Mali­no­vá byla ok.

IMG_20140629_155641695_HDR

Pistá­cie, ana­nas s bazalkou a řapí­ka­tý celer.

Kou­sek dál je zmrz­li­nár­na Bella­mia, prý kva­lit­ní, ale tu bude muset vyzkou­šet někdo z vás. Já zamí­ři­la rov­nou do Puro Gela­to a totál­ně se zmrz­li­nou pře­jed­la. Puro Gela­to je malič­ký, nená­pad­ný krá­mek, lehce bys­te ho pře­šli. Jsou na mís­tě tepr­ve chví­li, vět­ší poboč­ku mají mimo cen­t­rum v Tho­ne­xu (o té si pře­čtě­te tady). Pří­chu­tě napsa­né na tabu­li, zmrz­li­nu scho­va­nou ve vit­rí­ně pod pok­li­ce­mi, jako za sta­rých časů ( a jak je to zno­vu hips­ta moder­ní — leč také funčk­ní, zmrz­li­ně to oko­rá­vá­ní ve vit­rí­ně ve sku­teč­nos­ti moc dob­ře nedě­lá.) A pro­to­že tady nevy­bí­rá­te oči­ma, milá sleč­na vám dá ochut­nat coko­li chce­te. Ano, ochut­na­la jsem  — až na jed­nu —  VŠECHNY.  Super pocti­vá zmrz­li­na, napě­cho­va­ná chu­tí ovo­ce nebo dané ingre­di­en­ce. Sil­ná moka káva, nepřesla­ze­ná japon­ská matcha, výraz­něj­ší čer­ný sezam. Mali­no­vá pec­ka mezi oči, chu­ťo­vě plné man­go. Kdo milu­je nugát, nechť si dá čoko s oříš­ky. Sla­ný kara­mel měli více jako „dul­ce de leche“, než ho dělám já, nicmé­ně vyni­ka­jí­cí. Snad jedi­ně vanil­ka mi úpl­ně famóz­ní nepři­šla, zdá­la se mi tro­chu fád­ní — mám raděj sil­nou vanil­ko­vou chuť. Pokud chce­te utrá­cet za zmrz­li­nu, jdě­te rov­nou sem. Měla jsem mož­nost pro­ho­dit pár slov s maji­te­lem a tak si potvr­dit, že Puro Gela­to je oprav­du puro, vlast­ně­né zapá­le­ný­mi zmrz­li­ná­ři, pat­řič­ně hrdý­mi na své lokál­ní zmrz­li­ny.

IMG_20140701_213949

Puro je fakt puro. Měla jsem pocit, že jím vlast­ní zmrz­li­nu 🙂

IMG_20140701_190357408

Man­go a vanil­ka.

IMG_20140701_185731027

Tabu­le s pří­chu­tě­mi.

IMG_20140701_183036743

Pohled z výš­ky. Mali­na, čer­ný sezam, matcha.

P.S. Pokud se ocit­ne­te mimo Žene­vu tře­ba v Nyo­nu, což je start pro mno­ho lod­ních výle­tů dále do Švý­car či Fran­cie, smě­le zajdě­te do zmrz­li­nár­ny Vene­zia — ochut­na­li jsme poboč­ku s mra­že­ným jogur­tem (kde si volí­te ovo­ce a růz­né omáč­ky a posyp­ky) —  a byla fajn.

IMG_20140702_170300852

Jogur­te­rie v Nyo­nu. Proč ne.

Bez bezu jsem bez sebe

beznatabuli

Urči­tě zná­te urban gar­de­ning, měst­ské zahrad­ni­če­ní — tedy sna­hu osá­zet bal­ko­ny, tera­sy a komu­nit­ní zahra­dy vším mož­ným, hlav­ně jed­lým a mít tak tře­ba pár svých jahod, kaž­dou hýč­ka­nou jak na poduš­ce. Urban gar­de­ning nepro­vo­zu­ju, pro­to­že můj sever­ně polo­že­ný bal­kon má kli­ma někde mezi tun­d­rou a taj­gou. Ale pro­vo­zu­ju urban har­ves­ting. Tedy měst­skou skli­zeň. Nekra­du ostat­ním jejich úro­du přes plot, ale češu a sbí­rám to, co je vol­ně dostup­né. Začí­nám fial­ka­mi, pokra­ču­ju pam­pe­liš­ka­mi, lipo­vým kvě­tem a snad se dopra­cu­ju i k moruškám. A trhám bez­o­vý květ — nejen na sirup.

Když goo­glu­je­te „elder­flower ice cre­am“, kaž­dý recept začí­ná slo­vy vez­mě­te bez­o­vý sirup (v ori­gi­ná­lu „cor­dial“). A to je přes­ně to, co jsem udě­lat nechtě­la. Chci bez­o­vý květ čer­s­tvý, ne zmrz­li­nu naře­dit vel­kým množ­stvím vody, kte­rou sirup obsa­hu­je. Inspi­ra­ci jsem nako­nec našla u Maškrt­ni­ce a její­ho bez­in­ko­vé­ho che­e­se­ca­ku. Tam je totiž geni­ál­ní nápad — lou­ho­vá­ní bezu ve sme­ta­ně za stu­de­na. Já to zkou­še­la před­tím sty­lem hokus pokus za tep­la a kvě­ty oka­mži­tě zčer­na­ly a moc to nevo­ně­lo. Tak­že lou­ho­vat zastu­de­na, nej­lé­pe dva i více dnů (můj rekord je asi týden) a pak zkom­bi­no­vat s něčím troš­ku kyse­lým.

beznakrajce1

Tak­že tady máte moji ver­zi bez­in­ko­vé, té nej­lep­ší na svě­tě. Letos jsem ji, mys­lím, opro­ti ver­zi na Ape­tit pik­ni­ku, kde byla loni k mání, ješ­tě vytuni­la.

Na cca 800 ml zmrz­li­ny:

  • nejmé­ně 10 nebo více i vel­kých bez­o­vých kvě­ten­ství dle chu­ti
  • 125 ml mlé­ka (1,5%)
  • 125 ml sme­ta­ny na šle­há­ní
  • 2 žlout­ky
  • 375 ml zaky­sa­né sme­ta­ny (pou­ži­la jsem 18%)
  • cit­ro­no­vá šťá­va dle chu­ti, cca lžič­ka
  • 125 gra­mů cuk­ru

Otrhej­te z bezu kvě­ty a vlož­te je do uza­ví­ra­tel­né nádo­by, zalij­te mlé­kem a sme­ta­nou na šle­há­ní. Kdo chce oplách­ne, kdo neo­pla­chu­je, má více bez­o­vé chu­ti (ale taky pylu, tak­že aler­gi­ci, bacha.) Pro­tře­pej­te, aby se důklad­ně oba­li­ly a nech­te v led­ni­ci nejmé­ně 24 hodin, klid­ně ale dva dny. Čas od času mož­no pro­tře­pat. Bude se zdát, že kvě­ty nasá­ly všech­nu teku­ti­nu a vznik­la podiv­ná kou­le. Nic neva­dí, pak to přes ple­nu nebo jiný had­řík zase všech­no vymač­ká­te.

Máte vymač­ká­no? Zahřej­te šetr­ně směs s cuk­rem, aby se roz­pus­til.  Výsle­dek musí být hor­ký, ale neměl by pří­mo vřít. V mis­ce ved­le si rozšle­hej­te dva žlout­ky, opa­tr­ně na ně  za stá­lé­ho míchá­né nalij­te pra­mén­kem hor­kou směs a vrať­te do hrn­ce. Pro­vař­te, směs musí zhoust­nout. Nalij­te přes sít­ko do čis­té mis­ky, úpl­ně vychlaď­te. Na závěr důklad­ně vmí­chej­te sme­ta­nu a cit­ro­no­vou šťá­vu. Dej­te mra­zit. Chuť bezu je výrazná, zmrz­li­na je pří­jem­ně nakys­lá a na roz­díl od jiných těž­ších sme­ta­no­vek je vylo­že­ně osvě­žu­jí­cí. Tak honem do ní, než vše­chen bez odkve­te!

IMG_7688

(Kdo čte­te němec­ky, tak moje čte­nář­ka Anič­ka vyš­ťá­ra­la ten­to recept — odkaz dávám pro inspi­ra­ci a mož­né srov­ná­ní.  Recept zde zve­řej­ně­ný pova­žu­ji za své autor­ské dílo. )

 

 

 

 

Chřestová zmrzlina — nic nového pod sluncem

Jsou věci, kte­ré sko­ro nikdy nezku­sím. Jaho­dy na sla­no, chřest na sladko..Jahody i chřest milu­ju tra­dič­ním způ­so­bem a pro­to­že jejich sezó­na je tra­gic­ky krát­ká, nezvlád­nu se jich nikdy pře­jíst nato­lik, abych měla chuť výraz­ně expe­ri­men­to­vat. Jen­že jed­nou se to stát muse­lo. Chřes­to­vá zmrz­li­na na přá­ní. A spě­cha­lo to. Nebyl moc tudíž čas expe­ri­men­to­vat — to i vzhle­dem k ceně suro­vi­ny.

šparglovauvodni

Chřes­to­vá zmrz­li­na je teď všu­de, mají ji lep­ší restau­ra­ce i popu­lár­ní zmrz­li­nář­ství 2 AD v Tuch­lo­vi­cích. Zní to jako hroz­ně hips­ta — tren­dy — cool zále­ži­tost. Jen­že všech­no už tady jed­nou bylo. A v pří­pa­dě chřes­to­vé zmrz­li­ny dokon­ce hod­ně dáv­no. Jakmi­le se cuk­rá­ři nau­či­li jak zkro­tit poměr ledu a soli — tedy prv­ní mra­zí­cí smě­si a jak zmrz­li­nu míchat, aby vzni­kl hlad­ký krém, zača­li divo­ce expe­ri­men­to­vat. S chu­tě­mi, kte­ré nám při­jdou neu­vě­ři­tel­ně extra­va­gant­ní. Paš­tič­ko­vá, pep­řo­vá, raj­ča­to­vá, cele­ro­vá, laný­žo­vá, hou­bo­vá? Nic nové­ho pod slun­cem. Všech­ny jme­no­va­né najde­te v kuchař­kách vyda­ných v 17. a 18. sto­le­tí. Téma skvě­le zpra­co­vá­vá člá­nek na webu Gastro­no­mi­ca, koho to zají­má, klik sem (a že to sto­jí za to! Zjis­tí­te mimo jiné, že kuchař­ské hvězdy s vlast­ní­mi kur­zy a obcho­dem s jimi designo­va­ným nádo­bím nejsou vyná­le­zem dva­cá­té­ho sto­le­tí.)

chrestovamixer

Nicmé­ně his­to­ric­ký recept na chřes­to­vou nemám. Vlast­ně jsem nemě­la žád­ný recept. Pře­čet­la jsem tedy snad všech­ny před­pi­sy na chřes­to­vou zmrz­li­nu na inter­ne­tu. Jen­že se mi něčím nezdá­ly. Tak jsem je svě­ři­la odbor­ní­ko­vi — tedy mému muži, kte­rý tvo­ří tu exakt­ní polo­vi­nu naše­ho „byz­ny­su.“ Pavel nele­nil a všech­ny recept pro­po­če­tl. Moje intu­i­ce byla správ­ná. Žád­ný úpl­ně nevy­ho­vo­val. Zmrz­li­na by se jed­no­duš­še nepo­ved­la.  Někde chřest dlou­ho namá­če­li v mlé­ce — ztra­til by bar­vu, mož­ná by i hro­zi­lo zhořk­nu­tí. Někde hod­ně šet­ři­li cuk­rem — chřes­to­vá zmrz­li­na samo­zřej­mě nemů­že být přesla­ze­ná, ale lží­ce cuk­ru zmrz­li­nu neu­mí­chá. V dal­ších před­pi­sech napros­to neod­po­ví­dal poměr tuku nebo cel­ko­vé suši­ny ve zmrz­li­ně. Á, tajem­ná suši­na. Zjed­no­du­še­ně může­me říci, že jde o všech­no, co není voda. A jak víme, vodu obsa­hu­je mlé­ko i sme­ta­na, v tom­to pří­pa­dě také chřest…Pohráli jsme si s pomě­ry a od téhle chví­le fakt pří­sa­hám na tabul­ky a vzo­reč­ky. Zmrz­li­na totiž byla doko­na­lá. Napo­pr­vé.

chrestova-hadi

Potře­bu­je­te:

  • 150 gra­mů chřes­to­vých špi­ček (dél­ka cca 5 — 9 cm) — počí­tej­te, že na to pad­ne půl kila (a ze zbyt­ku si udě­lej­te tře­ba chřes­to­vé risot­to)
  • 100 gr cuk­ru
  • 5 žlout­ků
  • 250 ml plno­tuč­né­ho mlé­ka
  • 100 ml sme­ta­ny (33% tuč­né)
  • špet­ka soli
  • pár stri­pů bio cit­ro­no­vé kůry

Nej­pr­ve blan­ší­ru­je­me chřest. Hodí­me jej do vaří­cí oso­le­né vody a pova­ří­me 2 — 3 minu­ty pod­le síly pazo­chů. Pak oka­mži­tě vylo­ví­me a vrh­ne­me do mísy s ledo­vou vodou a ledem. Var se musí ihned zasta­vit, aby si chřest zacho­val krás­ně zele­nou bar­vu. Vylo­ví­me, nechá­me oka­pat a vlo­ží­me do blen­de­ru (mixé­ru).

V hrn­ci zahře­je­me mlé­ko a sme­ta­nu s polo­vi­nou cuk­ru a kůru. Cukr se musí roz­pus­tit a mléč­né smě­si pro­spě­je, když natá­he cit­ro­no­vou vůni. Dru­hou polo­vi­nu cuk­ru vešle­há­me do žlout­ků, kte­ré jsme si při­pra­vi­li do vět­ší mísy. Je na vás, jak dlou­ho nechá­te směs infúzo­vat kůrou. Jde samo­zřej­mě mlé­ko zahřát a odsta­vit a nechat nasá­ká­vat libo­vol­ně cit­ro­nem. Čím del­ší doba, tím inten­ziv­něj­ší cit­ro­no­vá chuť. Já zvo­li­la něco kolem 10 minut a bylo to ako­rát. Mléč­no-sme­ta­no­vá směs byla ješ­tě hor­ká, tak­že jsem ji nemu­se­la opě­tov­ně při­hří­vat a rov­nou jsem ji opa­tr­ně, čúr­kem, nali­la na žlout­ky. Vrá­ti­la jsem obsah mísy do hrn­ce od mlé­ka a směs zvol­na vaři­la a pas­te­ri­zo­va­la. Jakmi­le byla dosta­teč­ně hus­tá (na vařeč­ce zůsta­ne za prs­tem ces­tič­ka) a můj tep­lo­měr uká­zal něco kolem 82 stup­ňů, stáh­la jsem hrnec z plot­ny a nali­la obsah přes sít­ko na chřest v mixé­ru.

Zapnu­la jsem mixér na nej­vyš­ší obrát­ky a chvil­ku inten­ziv­ně mixo­va­la. Chví­li jsem váha­la, zda pasí­ro­vat přes sít­ko, ale pak jsem si řek­la že se mi duži­na (roz­pad­lé na mik­ro­sko­pic­ké čás­teč­ky) ve smě­si vlast­ně líbí. A hor­ní kon­ce ston­ků dřev­na­té nebý­va­jí. A pro­pos, čer­s­tvý chřest je fakt pro ten­to recept nut­nos­tí. Pak sta­čí směs vychla­dit a dát mra­zit — vlít do zmrz­li­no­va­če nebo inten­ziv­ně tyčá­kem pro­hra­bá­vat při cca 4 hodi­no­vém poby­tu v mra­zá­ku.

Zají­má vás, jak chut­na­la? Byla v ní znát  — ale pří­jem­ně — citró­no­vá kůra, chuť chře­s­tu byla jem­ná, ale pře­ce výrazná a nepře­bi­tá cuk­rem. Snad mohu pro­zra­dit, že zada­va­tel z ní byl nad­še­ný. Že umí­te vyšvih­nout dobrou vanil­ko­vou, to se totiž jak­si od zmrz­li­no­vé­ho gee­ka oče­ká­vá. Někdy je ale doce­la fajn pře­kva­pit. chrestovanaubruse

Vyhráli jsme!

Nevím, zda zná­te pri­ma blog Výpeč­ky, kte­rý pro­vo­zu­je Tere­za Berán­ko­vá. Krás­né fot­ky, chut­né recep­ty, žád­né vel­ké řeči oko­lo. Tere­za a její muž Lukáš jsou totiž hlav­ně lidé činu, kte­ří se sna­ží pro­fes­ně pro­po­jit čes­kou blo­go­sfé­ru kolem jíd­la. Jejich nej­vý­raz­něj­ším poči­nem je akce Food­blog roku. Sou­tě­ži­lo se v něko­li­ka kate­go­ri­ích, o kte­rých roz­ho­do­va­la poro­ta, abso­lut­ní­ho vítě­ze urči­la hla­so­vá­ní veřej­nos­ti. Tři kopeč­ky se účas­ni­li obo­jí­ho, v hla­so­vá­ní veřej­nos­ti jsme se nedo­sta­li do prv­ní dva­cít­ky, není divu — v kon­ku­ren­ci s food­blo­gy, kte­ré mají tisí­cihla­vé fanouš­kov­ské základ­ny.

Všichni vítězové pohromadě. Mě najdete v modrých šatech.

Všich­ni vítě­zo­vé pohro­ma­dě. Mě najde­te v mod­rých šatech.

Na vyhla­šo­va­cí večí­rek se mi moc nechtě­lo. Chvil­ku před jeho začát­kem jsem tepr­ve doved­la děti domů z krouž­ků a cíti­la se tak ako­rát na zaleh­nu­tí na pohov­ku. Ze Street Food fes­ti­va­lu jsem si navíc dones­la rýmu jak trám a skře­ho­ta­vý hlas — nehlas. Ale pak pře­moh­la chuť sezná­mit se s nový­mi lid­mi — cvič­ně jsem pro­brouz­da­la všech­ny nomi­no­va­né blo­gy a povět­ši­nou jeden hez­čí až dru­hý. Úžas­né fot­ky, svě­ží nápa­dy — sama bych nevě­dě­la, komu cenu dát. V Tan­čí­čí kuchy­ni s výhle­dem na řeku na nás čeka­ly sofis­ti­ko­va­né jed­no­hub­ky z Labo­ra­to­ria (jak chut­na­ly se neptej­te — mě bohu­žel všech­ny jako „hmo­ta“ — rýma mi sebra­la chuť) plus drin­ky z Ape­ro­lu a Cam­pa­ri. A udě­la­la jsem dob­ře, že jsem jeden do sebe hned u dve­ří hodi­la. Když totiž při­šlo vyhla­šo­vá­ní a došlo na kate­go­rii Peče­ní a dezer­ty, tak se ozva­lo moje jmé­no. No..cítím se tro­chu pro­vi­ni­le, že to zmrz­li­na vyfouk­la všem úžas­ným dor­tům, kolá­čům a jiné­mu peči­vu. Poku­si­la jsem se o doja­tou řeč, ale jen jsem tam něco skří­pa­la zbyt­ky hla­su. Mám ale váž­ně vel­kou radost. Uvi­dí­me, jakou si do budouc­na cena zjed­ná pres­tiž, je to ale vel­mi sym­pa­tic­ká sna­ha všech­ny food­blo­ge­ry moti­vo­vat. Tře­ba já jsem teď hroz­ně moti­vo­va­ná svůj blog neza­ne­dbá­vat a vylep­šit mu gra­fi­ku a vyhle­dá­vá­ní. Fakt!

Nejlepší cena je ta, co se dá sníst a vypít. Hurá!

Nej­lep­ší cena je ta, co se dá sníst a vypít. Hurá!

Na podrob­né výsled­ky jakož­to i ostat­ní pěk­né blo­gy se podí­vej­te sem.