About zmrzlinarka

Find more about me on:

Here are my most recent posts

Díky za Holešovice!

Prv­ní Street food fes­ti­val je za námi. Děku­je­me moc všem, kte­ří při­šli, nakou­pi­li, ochutnali..Jen moje před­se­vze­tí, jak si budu se zákaz­ní­ky poví­dat, se nějak neko­na­lo. V jed­nu chví­li vypuklo šílen­ství a za chví­li byla zmrz­li­na fuč. Je ale prav­da, že jí bylo násob­ně méně než jsme děla­li na kaž­dý Ape­tit pik­nik — něco ku dvě­ma stov­kám por­cí. A pod­le nej­od­váž­něj­ších odha­dů se v Hole­šo­vi­cích oto­či­lo snad až pět tisíc lidí.

foodfestzmrz4

Což samo­zřej­mě zna­me­ná, že řada lidí je zase otrá­ve­ná — že byly fron­ty, málo mís­ta, moc lidí, poma­lý výdej..A že kam se to hra­be na Lon­dýn, New York atd atd. Já mys­lím, že je z toho znát jedi­né: po dob­rém a zají­ma­vém jíd­le je tu pořád hlad. A taky po neotře­lých nápa­dech, jaké měla vět­ši­na pro­fí­ků i ama­té­rů. A vůbec po akcích toho­to dru­hu. Zájem pros­tě pře­vy­šu­je poptáv­ku a orga­ni­zá­to­ři urči­tě mají o čem pře­mýš­let. Své o tom jis­tě vědí i pořa­da­te­lé Ape­tit pik­ni­ku. Niko­mu nezá­vi­dím tahle roz­hod­nu­tí — jak udr­žet akci bez­va, přá­tel­skou, pozvat na ni pro­dej­ce, kte­ří z prin­ci­pu nejsou sto vydat tisí­ce por­cí a sou­čas­ně uspo­ko­jit davy.  Kaž­do­pád­ně  chci jen podě­ko­vat za akci s pří­jem­ným duchem plnou entu­ziu­as­mu orga­ni­zá­to­rů a účast­ní­ků. A vyjíd­řit obdiv všem, kte­ří pocti­vě před zra­ky návštěv­ní­ků vaři­li nebo kom­po­no­va­li svá jíd­la. My to měli jed­no­duš­ší, pros­tě jsme vydá­va­li zmrz­li­nu, ale i tak to byl hukot, bola­vé nohy a vymlu­ve­ná pusa. A jsem v poku­še­ní tře­ba příští rok upgra­de­o­vat na pohá­ry- pokud tedy nějak vymys­lím skla­do­vá­ní zmrz­li­ny (ergo seže­nu pul­to­vou mra­zí­cí vit­rí­nu za rozum­nou cenu).

Rebarborová se vyprodala jako první.

Rebar­bo­ro­vá se vypro­da­la jako prv­ní.

Nej­víc děku­ju všem, co jste k nám při­šli, nakou­pi­li — mno­zí z vás byli sta­ří zná­mí a dáva­li jste si naši zmrz­li­nu po něko­li­ká­té. Jste mojí vzpru­hou, pro­to­že čas­to mívám čer­né myš­len­ky a ovlá­dá mě defétis­mus. A taky pocit, že sto­jím na mís­tě, což je tak tro­chu prav­da. Mys­le­la jsem si, že budu mít dáv­no svou výrob­nu, ale všech­no je to jak­si nároč­něj­ší, než jsem si před­sta­vo­va­la. Na čas i na pení­ze a já pořád ješ­tě zva­žu­ju, z kte­ré­ho kon­ce na to jít.  Ješ­tě jed­nou bych chtě­la extra podě­ko­vat své čte­nář­ce, kte­rá mi při­nes­la obří sko­ři­ci až z Cey­lo­nu, pro­to­že ji moji strán­ka inspi­ro­va­la k vlast­ním poku­sům. Může být něco hez­čí­ho? Díky všich­ni, jste nej­lep­ší!

foodfestzmrzky5

Přijďte na Street food festival v Holešovicích!

Když jsem popr­vé sly­še­la o Street food fes­ti­va­lu v Hole­šo­vi­cích, tro­chu jsem nakr­či­la nos. Fes­ti­val pou­lič­ní­ho jíd­la u ruš­né kři­žo­vat­ky, kde není sko­ro zeleň, nelze se posa­dit do stí­nu stro­mu na roz­leh­lý tráv­ník nebo při sklen­ce vína pozo­ro­vat plu­jí­cí řeku? Pak mě ale vybíd­li k účas­ti, pro­čet­la jsem si jejich sta­no­vy i pro­gram a akce se mi zača­la zamlou­vat. Ostat­ně pře­svěč­te se sami. Mís­to Argen­tin­ské sice nebu­de pěší zóna, ale jinak má hole­šo­vic­ký fest moc sym­pa­tic­ký základ i pro­gram a účast­ní se ho řada nad­še­ných ama­té­rů, z nichž vět­ši­na nebu­de při­pra­vo­vat slad­kos­ti (!), ale fakt jíd­la. Zají­ma­vá jíd­la!  Vše dopl­ní peč­li­vě vybra­ný okruh pro­fe­si­o­ná­lů jako je Dish truck, Sushique­en, Ethno­ca­te­ring nebo paš­ti­ky Tomá­še Babin­ce. Dosaď­te si zají­ma­vý edu­ka­tiv­ní pro­gram a už jste lape­ni.  Zamlou­vá se mi char­ti­ta­tiv­ní roz­měr fes­ti­va­lu- deset pro­cent z výděl­ku kaž­dé­ho z účast­ní­ků jde na Kuchař­ky bez domo­va a Food not bombs.

Co může­te čekat od Tří kopeč­ků:

zerollky

Jsme sice zařa­ze­ni v sek­ci pro­fe­si­o­ná­lů (což nám licho­tí, leč nepo­va­žu­je­me se za ně), ale bere­me s sebou jen malý mra­zák, je tedy mož­né, že zmrz­li­na dojde rych­le­ji, než bychom si přá­li. To vám ale chce­me vyna­hra­dit vlíd­ným slo­vem — přijď­te si o zmrz­ce s námi i poklá­bo­sit. Bude­me pro­dá­vat dopo­led­ne od jede­nác­ti hodin a akci chce­me pojmout ne jako zbě­si­lé pro­dá­vá­ní pro­duk­tů, ale jako pří­jem­né setká­ní s milov­ní­ky dob­ré zmrz­li­ny. Ze stej­né­ho důvo­du vyro­bí­me jen čty­ři dru­hy a nehod­lá­me to hrát — vyjma jed­né výjim­ky-  na úpl­né tutov­ky. Před­po­klá­dá­me, že ten kdo dojde do klu­bu Cross, neče­ká na mís­tě zrov­na vanil­ko­vou s jaho­do­vou.

Jas­ná je rebar­bo­ra. Je sko­ro kvě­ten, ale přes­to­že jaro letos star­to­va­lo hod­ně brzy, na domá­cí ovo­ce je ješ­tě čas. Rebar­bo­ra je ale v plné síle. Osob­ně tuhle zele­ni­nu pře­vle­če­nou za ovo­ce milu­ju. Její růžo­vé ston­ky, její jmé­no, kte­ré krás­ně drn­čí, ať už říká­te rebarr­bo­ra nebo rre­veň. Jen ješ­tě nevím, zda jí zkom­bi­nu­ju s jasmí­nem, zázvo­rem, nebo bez­in­ko­vou šťá­vou. Zatím tes­tu­ju doma a nech­te se pře­kva­pit.

rebarborova

Sme­tán­ka lékař­ská, pam­pe­liš­ka, dan­de­li­on, púpa­va, löwenzahn…jak krás­ně libozvuč­né jmé­no má tenhle „ple­vel“,  nepří­tel ang­lic­kých tráv­ní­ků, věr­ný spo­leč­ník dět­ských her..Tohle malé slun­ce už odpo­čí­vá ve skle­nič­kách s pam­pe­liš­ko­vým medem z letoš­ní úro­dy.  A z toho medu udě­lám zmrz­li­nu. Něž­nou a slad­kou jako věnec, co nosí z jara všech­ny malé divo­žen­ky.

pampelišková

Tak odváž­ná, abych děla­la kopři­vo­vou nebo zmrz­li­nu z med­vě­dí­ho česne­ku, tedy ješ­tě nejsem. Ale bazalka, ta k tomu vybí­zí. Je slad­ká, aromatická…zelená! Bazalko­vá zmrz­li­na je pros­tě úžas­ná.

Roi­bos „chai“ aneb čaj nečaj. Kdo nemá rád roi­bos, asi moc neza­le­be­dí. Roi­bos zmrz­li­na má jem­ně kré­mo­vou nao­ran­žo­vě­lou bar­vu a ved­le cha­rak­te­ris­tic­ké chu­tě čaje voní po sko­ři­ci či kar­da­mo­mu.

A něco na závěr. Říkám jí „mon­šerí“, je to tro­chu Fran­couz­ka, pro­to­že část její osob­nos­ti pochá­zí z čoko­lá­dy Varlho­na. Má ráda viš­ně, pije bran­dy a divo­čej­ší tóny její pova­hy pochá­ze­jí ze siru­pu z divo­kých viš­ní, co ros­te u na jed­né zahra­dě v Jese­ní­kách.

12

tresne

Tak, teď si říká­te, že pokud správ­ně počí­tá­te, je tu vypsá­no dru­hů pět. Pro­to­že jsem váha­vá, pořád nevím, zda udě­lám roi­bos nebo bazalku. Může­te mi pomo­ci v roz­hod­nu­tí tře­ba tím, že mi napí­še­te do komen­tá­řů, co bys­te si dali radě­ji.

Tak ahoj  4. květ­na v Hole­šo­vi­cích!

Velikonoční kolekce

velikonocnizmrzka

Tak a je to tu zas. Jak jste pocho­pi­li, svát­ky nám slou­ží k pod­vrat­né­mu šíře­ní zmrz­li­ny! A svát­ky jara, Veli­ko­no­ce, nebu­dou výjim­kou. Kdy­by bylo na mě, byly by zele­né, ale jak se zdá, hráš­ko­vá zmrz­li­na nelá­ká dost odváž­liv­ců a tuzem­ské ovo­ce se zatím scho­vá­vá v kvě­tech na stro­mech. Tak­že budou sme­ta­no­vé, ale v jar­ním ladě­ní. Zde máte naše letoš­ní trio.

Mám vanu plnou fialových fialek…

fialky1

Vanu ne, ale zmrz­li­nu. Popr­vé jsem ji jed­la loni v Bru­se­lu a byla to slast. V té mé najde­te fial­ko­vý cukr, kan­do­va­nou fial­ku a hlav­ně viol­ko­vou chuť! Tro­chu po kvě­tech, tro­chu po bonbó­nech. Kdo letos nešku­bal fial­ky, jako by ani nebyl. Ty moje jsou z Hru­sic a Jese­ní­ků.

Přijde zajíček do cukrárny a ptá se: máte mrkvovou?

mrkvova2

A vy může­te říct — máme zajíč­ku, máme! Tahle zmrz­li­na je nejen že dob­rá, ale dokon­ce i tak tro­chu zdra­vá. Je v ní totiž pře­kva­pi­vě… mrkev! A taky kré­mo­vý sýr, vlast­ně chut­ná tak tro­chu jako karot­ko­vý, sko­ři­cí koře­ně­ný dort. S kan­do­va­nou mrkví navrch k tomu.

Mééé!

kozizmrz

Na sním­ku ješ­tě v tes­to­va­cí fázi s bru­sin­ka­mi, nako­nec vyhrál vari­an­ta višeň.

Buď ho milu­ješ, nebo nená­vi­díš. Kozí čer­s­tvý sýr. Ano, takhle zmrz­li­na svůj původ neza­pře. Její mír­nou štipla­vost zmír­ní omam­ně slad­ká kan­do­va­ná višeň. Pozor, kozí zmrz­li­nu bude­me dodá­vat v men­ším, 340 ml bale­ní. Jed­nak kvů­li vyso­kým vstup­ním nákla­dům, za dru­hé pro­to, že si mys­lí­me, že je to pře­ce jen hod­ně výluč­ná pří­chuť.

Kandované fialky

Kdy­by mé dru­hé dítě bylo dce­ra, jme­no­va­la by se Vio­la. A vola­la bych na ní Fialko..Fialky pros­tě zbož­ňu­ju. Loni mi utek­ly, ale letos jsou jich celé lány. A může­te je pou­žít na „bíl­ko­vý“ recept. Bíl­ko­vý píšu s úvo­zov­ka­mi, pro­to­že moc bíl­ků na to nespo­tře­bu­je­te, boha­tě vysta­čí­te s jed­ním.  Zase je to recept sezón­ní, tak­že rych­le na něj, čas mod­rých krá­sek se už krá­tí. Tak­že: nasbí­rej­te fial­ky. Nej­víc voní po ránu a v rám­ci zacho­vá­ní pří­čet­nos­ti radím: vybí­rej­te vel­ké, dob­ře roz­vi­nu­té kvě­ty. Pak si vyhraď­te dosta­tek času, pro­to­že fial­ky by měly být opra­co­vá­ny co nej­rych­le­ji po utrh­nu­tí. Prů­měr­ný kan­do­vač nena­cuk­ru­je více než čty­ři­cet kvě­tů za hodi­nu. To vypa­dá jako ohro­mu­jí­cí počet, ale je to tako­vá malá hro­mád­ka. Ale co by zase člo­věk dělal s více fial­ka­mi, že ano.

fialkynatalírku

Fial­ky máte. Já je neo­mý­vám a radě­ji sbí­rám na čis­tém mís­tě, ale pokud chce­te, může­te omý­vat pomo­cí roz­pra­šo­va­če a nechat opa­tr­ně roz­lo­že­né na papí­ro­vé utěr­ce uschnout. Pak si vem­te ten­ký ště­te­ček, bílek a ten nej­jem­něj­ší cukr kru­pi­ce.  Ušle­hej­te bílek, ne úpl­ně na pev­no, ale aby nebyl vaz­ký a dal se dob­ře roz­tí­rat. Uchop­te fial­ku a potře­te jí ště­teč­kem okvět­ní líst­ky ze všech stran (i zespo­da). Opa­tr­ně otá­čej­te za sto­nek a pro­sy­pá­vej­te cuk­rem ze všech stran, dokud nebu­de mít sou­vis­lou bílou vrst­vič­ku jem­ných krys­tal­ků. Opa­tr­ně nůž­ka­mi odštíp­ně­te sto­nek a odlož­te zaschnout na pečí­cí papír.Po kaž­dých cca 3 — 5 fial­kách je tře­ba umýt ule­pe­né prs­ty a hro­ty nůžek. Vypla­tí se mít po ruce mok­rý had­řík, aby člo­věk pořád nebě­hal ke dře­zu. Machři zvlá­da­jí všech­ny fial­ky s pěk­ně roz­ta­že­ný­mi líst­ky, to se mě zce­la neda­ři­lo, ale jinak jsem s výsled­kem spo­ko­je­ná. Necha­la jsem na ple­chu vol­ně zaschnout při­bliž­ně 36 hodin. Násled­ně ucho­vá­vám ve vzdu­cho­těs­né nádo­bě.

fialkykandované

Může­te zku­sit i alter­na­tiv­ní ver­ze kan­do­vá­ní, napří­klad u Mary­ny je potí­ra­jí v cuk­ro­vém siru­pu a pro­sy­pá­va­jí mouč­ko­vým cuk­rem a násled­ně suší v trou­bě, ale když dva děla­jí jed­no, není to totéž. Mě se to hroz­ně nepo­ved­lo (usu­ši­la jsem fial­ky na škvar­ky) a navíc se mi zdá, že s jem­ným cuk­rem kru­pi­ce vypa­da­jí ele­gant­ně­ji než s cuk­rem mouč­kou, kte­rý dělá troš­ku mapy.

Můj boj s bílky I : Zmrzlinové kornoutky

Že zdro­je nejsou na svě­tě spra­ved­li­vě roz­dě­le­ny, je jas­ná věc. Typic­kým pří­kla­dem budiž vej­ce. Porov­nej­te si žlout­ky a bíl­ky. Na litr heb­ké, sme­ta­no­vé, kré­mo­vi­té zmrz­li­ny potře­bu­je­te pět až šest žlout­ků. Nebo i víc, zále­ží, jak se chce­te roz­šoup­nout. Na dva ple­chy koko­sek vám sta­čí bíl­ky klid­ně jen dva. Chá­pe­te ten děsi­vý nepo­měr?  Pro­to­že zmrz­li­nu vyrá­bím doce­la ve vel­kém a na žlout­ky pří­sa­hám (pomiň­me pro tuto pří­le­ži­tost, že exis­tu­jí čis­tě sme­ta­no­vé nebo ovoc­né recep­tu­ry) je zřej­mé, že jsem bíl­ky dost zapla­ve­na. Čas od času se poda­ří něko­mu, kdo se chys­tá expe­ri­men­to­vat tře­ba s makron­ka­mi, bíl­ky udat, ale vět­ši­nu času mě sví­rá neru­dov­ská otáz­ka, kam s nimi.

makronky

Makron­ky, čili maca­rons. Mno­ho bíl­ků na makron­ko­vé poku­sy (sko­ro by se chtě­lo říci —  ješ­tě že se tak čas­to nepo­ve­dou 🙂

Roz­hod­la jsem se tedy udě­lat sou­hrn, na co všech­no se bíl­ky dají pou­žít. Tako­vý vol­ný seri­ál — něco z toho se bude týkat zmrz­li­ny, něco mož­ná ne. Vypa­lu­je­me zost­ra. Zmrz­li­no­vý­mi kor­nou­ty.  Jsou prak­tic­ké, pře­nos­né, jed­lé. Prud­ce jed­lé! Jedí  je i chro­nič­tí vyha­zo­va­či, co si mys­lí, že kor­nout­ko­vé těs­to chut­ná jako lepen­ka. Že si s ním nebu­dou zaplá­cá­vat bři­cho a mís­to toho so dají ješ­tě jeden kope­ček (ano, já).

zmrzkarenelt

Zbý­vá odpo­vě­dět na otáz­ku, zda bude­te k výro­bě kor­nou­tů potře­bo­vat spe­ci­ál­ní nástro­je. Ano. Ne. Totiž..Oboje je správ­ně. Pokud chce­te kor­nou­ty jako z obcho­du a pěk­ně se vzo­reč­kem, není jiné ces­ty než si poří­dit spe­ci­ál­ní vaflo­vač na kor­nout­ky. Spo­lu s ním dosta­ne­te i spe­ci­ál­ní kopy­to na tva­ro­vá­ní hor­ké oplat­ky do pří­sluš­né­ho jehla­nu. Kor­nout­ky se ale dají dělat i v trou­bě jako plac­ky a pak je musí­te rych­le vytva­ro­vat — buď opět navi­nout na „kopy­to“ nebo si jinak pohrát s tva­rem (zkou­še­la jsem alter­na­tiv­ní mis­tič­ky tak, že hor­kou pla­cič­ku „nale­pí­te“ na obrá­ce­nou mis­tič­ku nebo šálek — jakmi­le vychlad­ne a ztvrd­ne, sta­čí nádob­ku vyn­dat.) Je ale tře­ba při­znat, že to nevy­pa­dá tak ele­gant­ně jako z vaflo­vé­ho kor­nout­ko­va­če. Ale zas nemá­te v rodi­ně dal­ší krám. Já ten svůj poří­di­la tady a tipu­ju, že v létě se zase obje­ví v nabíd­ce. Jen to kopy­to by moh­lo být tro­chu užší, vzni­ka­jí z něj až moc širo­ké kor­nou­ty.

Pro kor­nout­ko­vý tvar je zásad­ní kopy­to nebo ice cre­am cone mold — dá se buď kou­pit samo­stat­ně, nebo nechat vyro­bit tře­ba u řez­bá­ře. Nej­do­sa­ži­tel­něj­ší je samo­vý­ro­ba  — vystřih­nout z tvr­dé­ho papí­ru , svi­nout a násled­ně ješ­tě kom­plet oba­lit alo­ba­lem (ten pak ide­ál­ně lehce potřít más­lem, aby šly kor­nout­ky odle­pit. Pro lep­ší sta­bi­li­tu je dob­ré papí­ro­vé for­mič­ky tro­chu zatí­žit, tře­ba suchý­mi fazo­le­mi nebo rýží.)

kornoutkynastojato

Samot­ný recept na kor­nout­ky je ohrom­ně snad­ný. Sta­čí všech­no smí­chat dohro­ma­dy.  Je tře­ba upo­zor­nit, že motá­ní není pro sla­bé pova­hy. Musí se pra­co­vat za hor­ka, tak­že si při­prav­te azbes­to­vé ruce a tro­chu zruč­nos­ti. Kdo chce, pou­ži­je gumo­vé ruka­vi­ce, ale mě se s nimi špat­ně pra­cu­je. Chce to tro­chu grif, i tak se mi sta­ne, že občas má kor­nou­tek dole malou dír­ku z ne úpl­ně doko­na­lé­ho uza­vře­ní. Ješ­tě štěs­tí, že zmrz­li­nu sním vět­ši­nou rych­le­ji, než vyte­če!

  • cca 2 vel­ké bíl­ky (asi 60 ml)
  • 85 gr mouč­ko­vé­ho cuk­ru
  • 90 gr hlad­ké mou­ky
  • špet­ku soli
  • půl lžič­ky vanil­ko­vé esen­ce
  • 30 gr roz­puš­tě­né­ho más­la

Jed­no­du­še smí­chá­me bíl­ky s cuk­rem, vanil­kou a špet­kou soli. Bíl­ky není tře­ba nijak šle­hat, jen vše pro­mí­chá­me, dokud není hmo­ta aspoň tro­chu homo­gen­ní. Vmí­chej­te část mou­ky a při­dej­te más­lo. Je mož­né, že mou­ky nebu­de potře­ba ani celé množ­ství. Hmo­ta by nemě­la mít ani moc říd­ká, ale ani tuhá. Pros­tě tako­vá, aby se dob­ře nalé­va­la. Pod­le toho dodej­te mou­ku. Tak a teď máte dvě mož­nos­ti. Pokud máte vaflo­vač na kor­nout­ky, těs­to jed­no­du­še nali­je­te do něj, chvil­ku peče­te, vyn­dá­te, nara­zí­te na „kopy­to“ a nechá­te chvil­ku ztvrd­nout. Hoto­vý kor­nou­tek odlo­ží­me na výš­ku do skle­ni­ce, aby zce­la vychla­dl. Skla­du­je­me ve vzdu­cho­těs­né nádo­bě. Vydr­ží doce­la dlou­ho, ale nej­lé­pe kor­nou­ty chut­na­jí čer­stvé, časem vlhnou a ztrá­ce­jí chuť. Ide­ál­ní je sníst je týž den.

kornoutkynalezato

Kdo nemá vaflo­vač, roz­pá­lí trou­bu na cca 175 stup­ňů. Plech si vylo­ží pečí­cím papí­rem a z těs­ta na něj opa­tr­ně roz­le­je kru­hy o prů­mě­ru cca 15 cm. Roz­tí­rat se dají lží­cí, malým váleč­kem nebo kdy­by někdo měl tako­vý ten roz­tí­ra­cí vehe­ment na pala­čin­ky… Zále­ží na trou­bě, ale cca za 15 minut by měly být hoto­vé. Opa­tr­ně nazved­nout něja­kou špachtlí a…pak už zbý­va­jí jen rych­le zato­čit. A pak s nimi zato­čit!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

zmrzkaucuketkuUrči­tě zku­sím příš­tě dal­ší vari­an­ty — vanil­ku vymě­nit za sko­ři­ci, při­dat pár lžic máku, citró­no­vou kůru nebo kakao..

 

Odlehčujem! Jogurtová zmrzlina.

Zná­te to. Po Váno­cích žád­né slad­kos­ti! Ovšem tako­vá jogur­to­vá zrmrz­li­na, to je pře­ce vlast­ně zdra­vá věc, tak­že roz­hod­ně nemů­že vadit, když si jed­nu dáv­ku udě­lá­te. Vlast­ně se bude hodit v rám­ci  jar­ní die­ty a hub­nu­tí do pla­vek! No..to úpl­ně ne, pro­to­že je v ní dost cuk­ru, a pokud ji udě­lá­te z vyso­ko­tuč­né­ho jogur­tu, tak i tuku. Ale i tahle zmrz­li­na je váž­ně moc dob­rá a  je pro linii snad i lep­ší než kla­sic­ká sme­ta­nov­ka.

jogurtovmistickadetail

Jogur­to­vá zmrz­li­na pat­ří k těm, kte­ré si dávám na uli­ci v té situ­a­ci, kdy spo­le­čen­ská nut­nost vyža­du­je taky si něco kou­pit do kor­nout­ku a sou­čas­ně se bojím, že nabí­ze­ný arti­kl bude nepo­ži­va­tel­ný. I „před­sy­pa­ná“ jogur­to­vá chut­ná totiž doce­la dob­ře, pří­jem­ně kyse­le. Při­čí­tám to při­dá­ní suše­né syro­vát­ky, ale jde jen o můj odhad, výrob­ní tech­no­lo­gie prů­mys­lo­vé jogur­to­vé neznám. Kupo­di­vu ale vyro­bit same­to­vě jogur­to­vou pod­le mých před­stav se doma uká­za­lo být slo­ži­těj­ším. Exis­tu­je spous­ta recep­tů na „fro­zen yoghurt“, něco, co je sku­teč­ně i dost zdra­vé, a lec­kdy jeho auto­ři dopo­ru­čí, abys­te dáv­ku ochu­ti­li špet­kou sté­vie nebo jen roz­mač­ka­ným baná­nem. Nic pro mě.  Kaž­dý mra­že­ný jogurt se totiž po hlu­bo­ko­za­mra­že­ní začne pěk­ně dro­bit a pokud ho osla­dí­te pou­ze baná­nem, zapo­meň­te na pěk­né kopeč­ky a rov­nou si ho naškra­bej­te lží­cí. Mezi námi, chuť taky nic moc. Jedi­ná mož­nost, jak si ho užít, je  sníst rov­nou ze stro­je, v mra­zá­ku ztrá­cí nášleh i chu­ťo­vě zava­dá. Jen­že co když ho nechce­te sníst rov­nou po umí­chá­ní?

jogurtcelek

Tak­že když si pře­čte­te recept na jogur­to­vou zmrz­li­nu, kte­rá navíc sli­bu­je, že bude dost mož­ná tou nej­lep­ší, jakou jste v živo­tě ochut­na­li, svr­bí vás dla­ně. Má to ale jeden háček. Recept vyža­du­je cuk­rář­ský tep­lo­měr (kuchyň­ský tep­lo­měr) a robot/silně výkon­ný šle­hač. Dru­hou jme­no­va­nou věc jsem vel­mi dlou­ho nemě­la a bohu­žel — recept jsem nea­dap­to­va­la, co se tech­ni­ky týče. Pokud ho chce­te vyzkou­šet, při­prav­te si vyba­ve­ní nebo hle­dej­te pio­nýr­sky vlast­ní ces­ty. Tahle jogur­to­vá zmrz­li­na pochá­zí z lon­dýn­ské medi­te­rán­ské restau­ra­ce Moro a recept na ni najde­te ve stej­no­jmen­né kuchař­ce nebo ve zmrz­li­no­vém kom­pen­diu Caro­li­ne a Rober­ta Wei­ro­vých. Při­prav­te si:

  • 750 gra­mů bílé­ho stu­de­né­ho tuč­né­ho sme­ta­no­vé­ho jogur­tu (10% tuku)
  • 200 gra­mů cuk­ru (já pou­ži­la tma­vý, což poně­kud sní­ži­lo bělost zmrz­li­ny)
  • 3 vel­ké bíl­ky (cca 120 gra­mů)
  • cit­ro­no­vou šťá­vu

Při­prav­te si vod­ní lázeň, navrch dej­te mis­ku a do do ní bíl­ky a cukr. Voda nesmí zuři­vě vřít, jen bublat a vy se při­prav­te na dlou­hé míchá­ní. Pozor, nešle­hat, sta­čí zvol­na mísit — cílem není vytvo­řit (zatím) sníh, spíš homo­gen­ní bíl­ko­vou — cuk­ro­vou pas­tu. Je tře­ba, aby výsled­ná směs měla 80 stup­ňů a mě to trva­lo přes dva­cet minut, než jsem se k tomu dohra­ba­la. Jakmi­le je tep­lo­ta bíl­ko­vé smě­si na osm­de­sát­ce, dej­te ji do mísy robo­tu či šle­ha­če a šle­hej­te inten­ziv­ních 10 — 15 minut na vyso­kou rych­lost, dokud nevznik­ne pev­ný, lesk­lý sníh. Auto­ři dopo­ru­ču­jí robot prá­vě pro­to, aby si na tom člo­věk neod­va­řil něja­ký méně výkon­ný tyčák. Jakmi­le je ušle­há­no, při­dej­te lží­ci jogur­tu a zase chví­li šle­hej­te. A tak dále, dokud není celý jogurt vkom­po­no­ván a z celé smě­si nevy­prchá tep­lo. Pak máte hoto­vo a dáte mra­zit. Já ješ­tě dola­ďu­ju kyse­lost cit­ro­nem či limet­kou. Až na dlou­hé míchá­ní je to straš­ně jed­no­du­chý recept.

Jogur­to­vá zmrz­li­na si pří­mo říká o něja­ký „swi­rl“. Já ho při prv­ním poku­su při­da­la z borůvek, respek­ti­ve vel­mi říd­ké borův­ko­vé zava­ře­ni­ny, kte­rou si dává­me ráno do jogur­tu. Fun­go­va­lo to skvě­le. Roz­va­ry a dže­my ve zmrz­li­ně, to je obec­ně úžas­ná věc. Nikdy nejsou tvr­dé ani vod­na­té a na mra­mo­ro­vá­ní jsou jedi­neč­né. Pou­ží­vám nej­rad­ši řid­ší, děla­né bez pomo­cí gel­fi­xů a spol. a nepře­há­ním to pak se slad­kos­tí zmrz­li­ny, aby fun­go­val chu­ťo­vý kon­trast.

snedenajogurt

Obje­vi­la se ale men­ší chy­bič­ka — po úpl­ném zamrz­nu­tí byla zmrz­li­na hod­ně tvr­dá a můj původ­ní záměr, pře­dat ji do kavár­ny, tak padl. Pro­to­že tam host stě­ží může čekat dva­cet minut, než směs povo­lí a dá se nako­peč­ko­vat. Tak se ale uká­za­lo, že jogur­to­vá je nej­vět­ší hit mezi mými dět­mi. Ješ­tě vět­ší než vanil­ko­vá i čoko­lá­do­vá! A to je co říct. A při­dá­va­la jsem do mis­ti­ček por­ci za por­cí s leh­čím svě­do­mím. Od té doby doma stá­le slý­chám otáz­ku, kdy zas bude jogur­to­vá, tak­že nastal čas na pokus čís­lo dvě.

Roz­hod­la jsem se zmrz­li­nu tro­chu změk­čit, a to pomo­cí teku­té­ho cuk­ru. Logic­ky se mi tak spo­ji­la s medem a vlaš­ský­mi oře­chy, tedy na řec­ký způ­sob. Jen­že dítě bylo strikt­ně pro­ti a žáda­lo stá­le ver­zi jed­na. Já chtě­la expe­ri­men­to­vat  a tak jsem se roz­hod­la pro kom­pro­mis. Med a vla­šá­ky příš­tě, a část cuk­ru nahra­dím jiným sla­di­dlem. Pomýš­le­la jsem na agá­ve sirup, ten méně ovliv­ní chuť jogur­tu a více zacho­vá jeho pří­jem­nou kyse­lost. Jen­že nebyl doma. Tak jsem si vypo­moh­la gol­den siru­pem z Mark­se a Spen­ce­ra (ten je teda tro­chu do kara­me­lu..) Při prv­ním poku­su jsem taky důsled­ně pou­ži­la sme­ta­no­vý jogurt. Pro­blém s mra­že­ný­mi jogur­ty tuč­nos­ti kolem 3,5 % nebo dokon­ce 1, 5% totiž spo­čí­vá v tom, že obsa­hu­jí pří­liš vody a málo tuku. Ame­ric­ká zmrz­li­nář­ka Jeni Brit­ton Baue­ro­vá ale dělá své „fro­zen yo“ z níz­ko­tuč­né­ho jogur­tu. Moje roz­hod­nu­tí — 3,5 Hollan­die a nechat přes noc vyka­pat. Počí­tej­te ale s tím, že se jogurt smrsk­ne a je tře­ba množ­ství navý­šit, dala jsem vyka­pat rov­nou kilo a cca 200 gra­mů a bylo to tak ako­rát.

jogurtjogurt

Dále jsem postu­po­va­la stej­ně, jen jsem cukr sní­ži­la o 50 gra­mů a násled­ně sirup vmí­cha­la do celé smě­si. Zmrz­li­na byla skvě­lá, a ješ­tě dva dny vydr­že­la v mra­zá­ku zce­la měk­ká a ihned pří­jem­ně nabí­ra­tel­ná.  Pak ale ale zača­la tvrd­nout, jako­by v ní žád­ný teku­tý cukr nebyl. To mě cel­kem zmát­lo — i ty bíl­ky s cuk­rem, kte­ré vytvo­ří vlast­ně merin­gue, jsou tam pro změk­če­ní zmrz­li­ny. A tak jsem se roz­hod­la pro pokus čís­lo tři. Med, vla­šá­ky, jogurt, cit­ron. Pro­to­že med hod­ně sla­dí, roz­hod­la jsem se sní­žit cukr o celou polo­vi­nu, tedy šle­hat 120 gra­mů bíl­ků jen se 100 gra­my cuk­ru. Po dru­hé zka­že­né merin­gue, kdy se bíl­ky doslo­va uva­ři­ly i přes jem­ně bubla­jí­cí vodu v hrn­ci, jsem pocho­pi­la, že s tak malým množ­stvím cuk­ru to nepů­jde. Při­klá­dám tedy finál­ní můj recept. Ten teda už vůbec není light, ale za to je straš­ně dob­rý!

medjogurt

  • 500 gr jogur­tu (pou­ži­la jsem vyka­pa­ný 3,5%)
  • 250 gr mas­car­po­ne
  • 120 gr bíl­ků
  • 140 gr cuk­ru
  • 60 gr medu
  • opra­že­né vlaš­ské oře­chy
  • cit­ro­no­vá šťá­va
  • med na poka­pá­ní (dle chu­ti)

Postup je iden­tic­ký, jen jsem do výsled­né smě­si jogur­to­vo — mas­car­po­no­vé smě­si při­da­la teku­tý med, v závě­reč­né fázi míchá­ní při­ho­di­la do stro­je vla­šá­ky a při uklá­dá­ní zmrz­li­ny do kra­bič­ky jsem ješ­tě sem tam zastřík­la medem. Výsle­dek je měk­ký, luxusní..a straš­ně nedi­et­ní!

jogurtrecka

Řekni to zmrzlinou!

Moc se mi líbil způ­sob, jakým požá­dal svou vyvo­le­nou o ruku jeden mla­dý muž. Jeho pří­tel­ky­ně měla ráda zmrz­li­nu a tak jí objed­nal čty­ři kelím­ky jejích nej­mi­lej­ších pří­chu­tí ze špič­ko­vé zmrz­li­nár­ny. Co kelí­mek, to nápis: Will you mar­ry me? Řek­la ano.

Nena­bá­dá­me vás ke stej­né­mu roman­tic­ké­mu ges­tu, spous­ta lidí navíc svá­tek zami­lo­va­ných nemá z růz­ných důvo­dů ráda a já plně chá­pu proč. Ale vítám kaž­dou pří­le­ži­tost dát si dobrou zmrz­li­nu a tro­chu zaex­pe­ri­men­to­vat tema­tic­ky s chu­tě­mi. Pokud je chce­te zku­sit s námi, může­te vybí­rat z těch­to tří.

Někdo to rád horké

Rozu­měj páli­vé. Čoko­lá­da s chil­li je kla­sic­ká kom­bi­na­ce. Samet, kte­rý štíp­ne.

cokochilli

Kytice růží

Jako když zabo­ří­te nos do růžo­vých pou­pat. Ale ješ­tě lep­ší je zabo­řit chu­ťo­vé pohár­ky. Jem­ná sme­ta­no­vá zmrz­li­na s kap­kou růžo­vé vody a mra­mo­ro­vá­ním z růžo­vých pou­pá­tek.

ruzovazmrzka

Sklenka sektu s malinou

Nebo spíš mali­ny se šumi­vým vínem. Mali­no­vý sor­bet, kte­rém dodá švih ital­ské Pro­sec­co. Pozor, tato zmrz­li­na bude kvů­li obsa­hu alko­ho­lu o něco méně pev­ná než zby­lé.

maliny

Vánoční kolekce

Mívá­te po štěd­ro­ve­čer­ní veče­ři dezert? My doma nikdy nemě­li. Ryba se sma­ži­la doce­la poz­dě, tak­že pak honem ke stro­meč­ku, zača­li jsme roz­ba­lo­vat v době, kdy ostat­ní už dáv­no odfu­ko­va­li u tele­vi­zí. Ují­da­lo se cuk­ro­ví, kdo chtěl tak vánoč­ku, někdy býval i štrů­dl. Vytvá­řet ješ­tě dezert, když je kolem tolik slad­kos­tí, to by naše nikdy ani nena­padlo. A mě done­dáv­na taky ne. Dokud jsem loni po veče­ři neser­ví­ro­va­la zmrz­li­nu. Dokon­ce i děti zbrz­di­ly úprk ke stro­meč­ku a zau­ja­tě zabo­ři­ly lží­ce do pohá­rů. S nej­va­nil­ko­va­těj­ší vanil­ko­vou s naklá­da­ný­mi viš­ně­mi a sme­ta­no­vou s kara­me­li­zo­va­ný­mi baná­ny a kusy čoko­lá­dy. A vypa­dá to, že jsem zadě­la­la na tra­di­ci. Napadlo mě, že bych se letos s Vámi moh­la podě­lit. Ten­to­krát tu nebu­de recept, ale zmrz­li­na pří­mo ode mě. A bude super vánoč­ní. Ó ano, i s vůní jeh­li­čí.  Své si najdou milov­ní­ci sme­ta­ny i ti, kdo pre­fe­ru­jí sor­bet. A co tedy chys­tám?

zmrzkaucuketku

Dekon­stru­o­va­ný sva­řák

cervenazmrzka

Kdo má chuť na sva­řák ve vyto­pe­ném bytě? Já tedy jen pár minut poté, co při­jdu vymrz­lá z ven­ku. Ale chuť sva­ře­né­ho vína je skvě­lá a nechci se o ni oši­dit. A teď si před­stav­te sva­řák posta­ve­ný na hla­vu — ve for­mě sor­be­tu, koře­ní a víno hře­je, sou­čas­ně však stu­dí. Neboj­te, nebu­du ho dělat z pato­ků, ale vybí­rat budu plná kva­lit­ní čer­ve­ná vína od čes­kých vina­řů.

čokomata

Voňa­vý pome­ranč (a čoko­lá­da)

Ta nej­jed­no­duš­ší vánoč­ní ozdo­ba na svě­tě, pome­ranč se zapích­nu­tým hře­bíč­kem, se pro­mě­ní v něco rafinovaného..Taky jste ho kaž­dý rok děla­li? Oran­žo­vá kou­le, do kte­ré dět­ské ruce vpi­chu­jí jako ozdo­bu suše­ný kalich s pou­pě­tem hře­bíč­kov­ce kořen­né­ho. A bylo vám líto, že pome­ranč seschne a je po ozdo­bě? A co když si letos dáte čoko­lá­do­vou zmrz­li­nu, kte­rá chut­ná po pome­ran­či a špet­ce čer­stvé­ho hře­bíč­ku. Ne, vět­ší potě­še­ní snad už není.

strudlova

Punč de luxe

Zná­te Glö­gg? Švéd­ský sva­řák, vylep­še­ný rozin­ka­mi a man­dle­mi? Jen­že může chut­nat ješ­tě lépe. Jako pun­čo­vá zmrz­li­na, s rozin­ka­mi pěk­ně nacu­ca­ný­mi voňa­vým alko­ho­lem, man­dle­mi opra­že­ný­mi do křu­pa­va.

jehlici

Vůně jeh­li­čí

Co je pra­vá esen­ce Vánoc? Zázvor a sko­ři­ce z per­níč­ků? Vanil­ka z rohlíč­ků? Pro mě je to vůně stro­meč­ku. Tohle je to, co nikdo neče­ká. Sme­ta­no­vá zmrz­li­na s vůní jeh­li­čí a per­níč­ků. Úžas a pře­kva­pe­ní.

 

 

Dýňový koláč — do mrazáku

Jakmi­le je ofi­ci­ál­ně pod­zim, už se neu­dr­ží­me. Star­tu­je­me auto a vyrá­ží­me na nás tra­dič­ní záři­jo­vý výlet  na dýňo­vou far­mu v Byko­ši na Beroun­sku. Je to v zása­dě sel­ský dvůr, kde je pís­ko­viš­tě  a pár her­ních prv­ků pro děti, vol­ný pří­stup ke kot­cům s krá­lí­ky, o kus dál v kuku­ři­ci vyse­ka­né blu­diš­tě. A samo­zřej­mě dýně. Moře dýní. Celé obrov­ské pře­prav­ky, mezi kte­rý­mi se pro­chá­zí­te a vybí­rá­te peč­li­vě svo­ji krás­ku. Hok­kai­do, máslo­vá, mušká­to­vá, špage­to­vá — to jsou stá­li­ce. Naše halloween­ská dýně je tra­dič­ně odsud. Kaž­dý rok mě ale pře­kva­pí jinou odrů­dou — letos tře­ba bílou dýní snowball. V Byko­ši je klid­ně mož­né utra­tit za dýně pár sto­vek — což se mi kaž­dý rok pove­de a pak se jen tře­su, aby se mi tyhle barva­mi hýří­cí buc­lat­ky nezka­zi­ly. A jako prv­ní dělám dýňo­vou zmrz­li­nu. Zmrz­li­nu ala dýňo­vý koláč.

dynovazmrz

Dýně ve spo­leč­nos­ti dal­ších pod­zim­ních chu­tí.

Kom­bi­nu­ju v zása­dě dva recep­ty — jeden na svých strán­kách uve­řej­nil David Lebo­vi­tz, dru­hý pochá­zí od zmrz­li­ná­řek z Bi-Rite Cre­a­me­ry. Liší se jen v detai­lech a i mé úpra­vy jsou cel­kem nepa­tr­né. Při­dá­vám osob­ně do zákla­du více pyré, tro­chu expe­ri­men­tu­ju s koře­ním a cuk­rem. Co je ale pro mne napros­to klí­čo­vé, je výběr správ­né dýně. Obec­ně se pří­liš nedo­po­ru­ču­je jinak vel­mi uni­ver­zál­ní hok­kai­do — pro svou pří­liš škro­bo­vi­tou, mouč­nou struk­tu­ru. Pro mě pře­kva­pi­vě hok­kai­do pou­ží­vá k výro­bě dýňo­vé Ange­la­to — měla jsem ji nakom­bi­no­va­nou s tymi­á­nem a jen jsem zíra­la — byla váž­ně skvě­lá a risk­li to i se slup­kou! Tak­že to asi nějak jde, ale pokud nemá­te Ange­la­to know — how, radě­ji bych se drže­la jiných dru­hů a z hok­kai­da si radě­ji dala polív­ku. Domá­cí dýňo­vou z hok­kai­da jsem měla a zod­po­věd­ně mohu pro­hlá­sit, že to neby­lo ono. Struk­tu­ra zmrz­li­ny byla sko­ro „hrud­ko­vi­tá“, jako by v ní byl prá­šek.  Já na dýňo­vou zmrz­li­nu pou­ží­vám máslo­vou dýni, co vypa­dá jako pře­rost­lá hruš­ka nebo mušká­to­vou. Obě po roz­kro­je­ní voní opoj­ně jako cuk­ro­vý meloun. Mušká­to­vá obsa­hu­je doce­la dost vody — pro­to není vhod­né ji dusit nebo vařit v páře, ale pro pří­pra­vu pyré se hodí trou­ba. Tak jde­me na to.

dynevý

Pyré:

Dýni olou­pe­me, nakrá­jí­me na kost­ky, vlo­ží­me na plech a dáme na cca 20 minut do trou­by vyhřá­té na 180 stup­ňů. Není tře­ba při­dá­vat žád­ný tuk — cílem není dýni sma­žit, ale zba­vit pře­by­teč­né vody. Jakmi­le je měk­ká, vyn­dá­me ji ven. Pozor při ote­ví­rá­ní trou­by, vyva­lí se oblak oprav­du hor­ké páry. Pře­mís­tí­me do vyš­ší nádo­by a tyčo­vým mixé­rem vyšle­há­me na hlad­ké pyré. Vychla­dí­me. Obec­ně lze těž­ko odhad­nout, kolik dýně bude­te potře­bo­vat na to, abys­te zís­ka­li cca 200 gra­mů pyré. U mušká­to­vé by měl sta­čit asi jeden pořád­ný výseč z vět­ší dýně (výho­da je, že se dá tak­to poří­dit v zele­ni­ně a nemu­sí­te pak řešit, co se zbyt­kem dýní obry­ně — na dru­hou stra­nu prá­vě mušká­to­vá se nej­víc hodí taky na dýňo­vé mar­me­lá­dy, dýňo­vou slad­kou poma­zán­ku (zkus­te ji pod­le Kač­ky Žvý­kač­ky nebo jako náplň do dýňo­vé­ho páje).

dynovazmrzkavsalku

Ach, ty tep­lé tóny!

Zmrz­li­na

  • 5 žlout­ků
  • 500 ml sme­ta­ny
  • 250 ml mlé­ka
  • 150 tma­vé­ho třti­no­vé­ho cuk­ru
  • sko­ři­ce  — jeden kus v cel­ku a lžič­ka mle­té
  • čer­s­tvě strouhnu­tý mušká­to­vý oří­šek
  • čert­svě nastrou­ha­ný zázvor, asi veli­kos­ti pla­ce (dávám jen šťá­vu)
  • špet­ka mle­té­ho hře­bíč­ku
  • dýňo­vé pyré, asi tak 200 gra­mů

dynealisty

Kdo sem cho­dí čas­to, ví, že postup je rutin­ní. Zahře­je­me polo­vi­nu sme­ta­ny a mlé­ko s cuk­rem, cukr roz­pus­tí­me. Pokud máte víc času, při­hoď­te do mlé­ka sko­ři­ci a nech­te vylou­ho­vat, aspoň dva­cet minut, ale klid­ně přes noc. Pokud nemá­te minu­ty nazbyt, bude sta­čit sko­ři­ce mle­tá. Tu ale při­dej­te do ved­lej­ší mísy ke žlout­kům a hod­ťe do nich zby­tek suché­ho koře­ní, pro­mí­chej­te. Nalij­te opa­tr­ně čůr­kem hor­kou mléč­nou směs (pokud jste lou­ho­va­li, opě­tov­ně při­hřej­te) na vej­ce, spoj­te a vrať­te do hrn­ce. Míchej­te, dokud směs nezpas­te­ri­zu­je­te a nezhoust­ne  — což pozná­te buď pomo­cí tep­lo­mě­ru, kte­rý uká­že cca 82 stup­ňů Cel­sia nebo dokud na vařeč­ce zůstá­vá ces­tič­ka po prs­tu. Pár slov obec­ně k pas­te­ri­za­ci — pokud zahří­vá­me na vyso­kou tep­lo­tu (max ale do 85 stup­ňů), sta­čí krát­ce, tře­ba 30 vte­řin. Někdo ale nemá vyso­kou pas­te­ri­za­ci rád, pro­to­že pod­le mno­hých ničí chuť mlé­ka — pak zahřej­te jen tře­ba na 70 stup­ňů, ale udr­žuj­te aspoň 10 minut. Oba způ­so­by zlik­vi­du­jí mož­né bre­be­ry.  Kaž­do­pád­ně ved­le spo­rá­ku máte tou dobou už při­pra­ve­nou ješ­tě jed­nu mísu se sítem. Do ní pře­lej­te zby­tek sme­ta­ny, nasaď­te sít­ko a do sme­ta­ny vmí­chej­te hor­kou žlout­ko­vou hus­tou hmo­tu. Sít­ko zachy­tí pří­pad­né žmol­ky z vajec a sme­ta­na pomů­že směs ochla­dit. Teď by totiž měl člo­věk co nej­rych­le­ji dostat směs na čty­ři stup­ně — v pří­jem­ně tep­lé smě­si by se totiž moh­ly zase mno­žit bak­te­rie.   A pro­to­že doma nemá­me šoke­ry, pomů­že dřez plný ledo­vé vody a kos­tek ledu. (Bacha na pře­te­če­ní, vím o čem mlu­vím, pár zmrz­lin mi takhle odpla­va­lo do odpa­du.)  Vraž­te řád­ně dochla­dit do led­ni­ce. Jakmi­le je to stu­de­né, vmí­chej­te pyré, při­jde­te šťá­vu ze strou­ha­né­ho zázvo­ru a dej­te mra­zit.

dynevsalku2

Něco navíc.

Co milu­ju na dýňo­vé úpl­ně nej­víc, je fakt, že ač je to výraz­ně koře­ně­ná zmrz­li­na, sne­se vel­mi dob­ře nej­růz­něj­ší dodat­ky. A mož­nos­ti jsou sko­ro nepře­ber­né! Kla­si­ka jsou vlaš­ské nebo peka­no­vé oře­chy, opra­že­né a pří­pad­ně gla­zo­va­né v medu či javo­ro­vém siru­pu. Nebo v cuk­ru, líně děla­né v mik­ro­vln­ce, jak to ve své kuchař­ce dopo­ru­ču­je Hana Micho­pu­lu. Nebo do zmrz­li­ny roz­dro­bit per­ník — ať už ve for­mě buch­ty, nebo nalá­ma­ných kous­ků per­níč­ků. Pří­pad­ně zázvo­ro­vé sušen­ky. Pikant­nost dodá spo­leh­li­vě kan­do­va­ný zázvor. Hut­něj­ší a slad­ší tóny kara­me­lo­vý vír nebo čoko­lá­do­vé mini­pe­cič­ky. Já ale v posled­ní době nej­rad­ši do zmrz­li­ny vra­cím to, co dýni vlast­ní jest. Totiž dýňo­vá semín­ka. Jis­tě by šla jen opra­že­ná, ale teď si je před­stav­te v kara­me­lu s tro­šič­kou soli. Je to něco tak nesku­teč­ně dob­ré­ho, že to bude­te cho­dit ují­dat. Tak bacha, ať vám něco zby­de. Roz­pis je na více než litr zmrz­li­ny a recept jsem pře­vze­la z kuchař­ky Molly Moon Home­ma­de ice cre­am, kde je v ame­ric­kých jed­not­kách — sna­ži­la jsem se je ade­kvát­ně pře­vést, ale mož­ná tam budou leh­ké roz­po­ry, já mám totiž i cupo­vé a unco­vé odměr­ky..

  • 200 gra­mů dýňo­vých semí­nek lou­pa­ných
  • vět­ší špet­ka soli
  • 1/4 lžič­ky sody bikar­bo­ny
  • 200 gra­mů cuk­ru
  • 4 vrcho­va­té lží­ce más­la
  • 60 ml vody
  • 1/8 lžič­ky cit­ro­no­vé šťá­vy

Smí­chá­me semín­ka se solí a sodou. Při­pra­ví­me si pečí­cí papír nebo sili­ko­no­vou pod­lož­ku, na kte­rou pak semín­ko­vou směs roze­tře­me. Do hrn­ce dáme cukr, más­lo, vodu a cit­ro­no­vou  šťá­vu. Prud­ce zahře­je­me, až se začně vařit, jed­nou či dva­krát může­me mích­nout. Pak sní­ží­me tep­lo­tu na střed­ní pla­men a vaří­me, dokud más­lo neze­zlát­ne. Trvá to nejmé­ně 10 minut. Vsy­pe­me semín­ka. Bacha, pras­ka­jí, prs­ka­jí, léta­jí z hrn­ce a jsou žha­vá. Tak­že bel­skurych­le odsta­ví­me a hmo­tu roze­tře­me na při­pra­ve­nou pod­lož­ku, co nej­ten­če­ji to jde. Nechá­me vychlad­nout, láme­me a pou­ží­vá­me na zmrl­zi­nu, do pohárů..do muesli..Nespotřebovaný zby­tek je tře­ba ucho­vat ve vzdu­cho­těs­né nádo­bě, vhl­ne to a lepí se k sobě. V led­nič­ce vydr­ží přes týden.

dynevbedynce

Dýním zdar!

zlatystrom

Když není slun­ce, jsou aspoň zla­té lis­ty. A dýně.

 

 

 

Nachytána na švestkách

Milu­ju léto, ale nikdy jsem nemě­la ráda srpen. Srpen, zejmé­na na svém sklon­ku, je jako neděl­ní odpo­led­ne, ve kte­rém se odrá­ží nad­chá­ze­jí­cí otrav­ný pon­dě­lek. V dobách mého dět­ství naštěs­tí ješ­tě řetěz­ce nestra­ši­ly hned od prv­ní­ho „backtoscho­o­lem“, ale moje kama­rád­ka Han­ka (a naše spo­lu­pro­dej­ky­ně z Ape­tit pik­ni­ků) dostá­va­la ke svým srp­no­vým naro­ze­ni­nám pra­vi­del­ně novou škol­ní aktov­ku. Brr! Zato se zářím jsem už smí­ře­ná a s chu­tí naku­pu­ju suro­vi­ny, kte­ré v srpnu míjím ve sna­ze udr­žet si ješ­tě ilu­zi plno­hod­not­né­ho léta. Tak tře­ba dýně. Nebo švest­ky. (v srpnu jsou to bez­tak všech­no ješ­tě blumo-švest­ky).

svestkova1

Je hod­ně věcí, co se dá udě­lat švestkám. Švest­ko­vé kned­lí­ky, koláč s mákem…a povidla. Povidla jsou hoto­vý zázrak, kte­rý bla­ží ve skle­ni­ci celo­roč­ně. A já tomuhle sor­be­tu říkám v duchu povi­dlo­vý. To pro omam­nou vůni koře­ní a také pro­to, že švest­ky pat­ří mezi ovo­ce, kte­ré dis­po­nu­je hut­nou duži­vou, tak­že i sor­bet bude kré­mo­vý a ne tak vodo­vý jako zmrz­ky zalo­že­né jen na ovoc­né šťá­vě. Udě­lej­te si ho. A obmě­ňuj­te — mís­to rumu sli­vo­vi­ci, mís­to sli­vo­vi­ce ama­ret­to. Expe­ri­men­tuj­te s množ­stvím koře­ní, příš­tě zkus­te zázvor, mák, man­dle, vanil­ku… Zkrát­ka, jak to zpí­vá Ivan Mlá­dek: „Nej­krás­něj­ší obdo­bí je patr­ně pod­zim.“

Na cca 800 ml „povi­dlo­vé­ho“ sor­be­tu si při­prav­te:

  • 700 gra­mů zra­lých šves­tek
  • 150 ml vody
  • 155 gra­mů cuk­ru (klid­ně hně­dý)
  • bady­án, sko­ři­ci, hře­bí­ček vcel­ku (dáv­ko­vá­ní pod­le chu­ti)
  • cit­ro­no­vou šťá­vu
  • dvě lží­ce alko­ho­lu dle vol­by — tma­vý rum (Bož­kov dá typic­ky čes­kou chuť), sli­vo­vi­ci

Švest­ky omyj­te, zbav­te pec­ky a půl­ky vhoď­te do hrn­ce. Při­dej­te vodu a cukr, pro­mí­chej­te a nech­te na mír­ném pla­me­ni vařit, dokud slup­ky nezač­nou pouš­tět šar­la­to­vou šťá­vu a plo­dy úpl­ně nezměk­nou. Při­dej­te koře­ní a nech­te zce­la vychlad­nout, nej­lé­pe přes noc, aby se chu­tě pro­po­ji­ly. Vyn­dej­te koře­ní, roz­mi­xuj­te (šlup­ky odstra­ňo­vat netře­ba) a při­dej­te zvo­le­ný špi­ri­tus. Dej­te mra­zit. Sko­ři­ci i bady­á­nu pro­spě­je, když je dáte do hrn­ce nalá­ma­né, ovšem kous­ky se pak špat­ně vyn­da­va­jí. Já to řeším star­ším čajo­vým sít­kem, nebo čajo­vou pun­čo­chou. Tohle je zmrz­li­na, kte­rá voní. Pros­tě ultra­vi­o­let.

svetskova2