Last updated by at .

Pivní zmrzlina

„Zmrzlinu? Zmrzlina je pro děcka, to já nejím, jedině že byste měli pivní..“ Každý, úplně každý zmrzlinář vám řekne, že něco takového od potem zbroceného tatíka u svého stánku už slyšel. A existují dokonce zmrzlináři (ehm, tedy jeden zmrzlinář), který pivní sorbet na výslovné přání i vyrobí, ačkoli si myslí, že je docela hnusnej 🙂

Mě osobně je představa zmrzliny z desítky Krušovic nebo Gambáče celkem nepříjemná. Pivo mám radši v orosené sklenici než v kornoutku. Docela dobrá cesta je zkombinovat nějaký ovocný belgický lambic s ovocem, ale to se tedy ležákovému pilsner sorbetu neblíží ani náhodou. Nicméně to neznamená, že je třeba se pivní zmrzliny úplně vzdát. A právě pošmournější počasí je na tenhle typ těžších zmrzlin ideální. Základem je zvolit dobré pivo. Tedy pivo těžší, tmavší karamelové chuti. Obvykle se doporučuje pivo typu Stout nebo Porter. Typickým zástupcem je Guiness, ale hledejte jakýkoli plný, silný stout a bude to bezva. Já na svůj recept použila stout značky Primátor a fungoval bezvadně. (v restauraci Čestr servírují taktéž vynikající pivní zmrzlinu a používají na ní Master.)Ten Guiness za hříšné peníze je lepší vypít jen tak!

Jinak budete ještě na recept potřebovat slad, který dá zmrzlině charakteristickou karamelovou, až kávovou příchuť. Já si ho vozím v kyblících ze sladovny v Bruntále, ale dá se koupit v prodejnách zdravé výživy jako tekutý Sladovit nebo Sladěnka (hledejte ječmennou, z pivovarského sladu, ne rýžovou). Samozřejmě můžete zkusit experimentovat i s jinými sladidly – kdyžtak se pochlubte, jak jste dopadli. Čím víc sladu (s tím adekvátně snižte v receptu cukr) použijete, tím bude zmrzlina více karamelová a dost možná vaši strávníci hned neuhodnou, že mají tu čest s pivní. Typická hořkost se objevuje spíš jako závěrečný chuťový dozvuk.

obrázek(1)

Takhle vypadala zmrzlina aranžovaná profi fotografkou Alenou Hrbkovou pro Gurmet, jinak jde o cvak z mobilního telefonu.  Lepší fotku nemám..

Tenhle recept jsem připravila pro květnové číslo časopisu Gurmet po delším testování a rozhodně nejde o odvozeninu jiných receptů, považuji ho tedy za své autorské dílo a prosím všechny, kteří jej budou sdílet, aby mé autorství respektovali.

  • černé pivo typu stout 330 ml
  • smetana ke šlehání 500 ml
  • mléko 250 ml
  • žloutky 5 kusů
  • cukr 130 gramů
  • špetka soli
  • slad 4 lžíce

Mléko, polovinu smetany, cukr a sůl zahřívejte v kastrolu, dokud se cukr nerozpustí. Připravte si dvě větší misky – do první dejte žloutky a krátce je prošlehejte. Do druhé nalijte zbytek smetany a slad, na vršek mísy položte sítko.  Jakmile je mléko horké, přiljte ho opatrným pramínkem ke žloutkům a promíchejte (ideálně když zvládnete současně promíchávat i nalévat). Když se směs spojí, vraťte ji do hrnce a vařte na mírném plameni, dokud nezhoustne. Je třeba ji míchat, nejlépe gumovou stěrkou – směs je hustá, když za prstem zůstane zřetelná cestička.  Pokud používáte cukrářský teploměr, je to asi 82 stupňů. Směs přelijte přes sítko do druhé mísy, do které jste si odložili zbylou smetanu a slad. Dejte chladit. Zatímco se směs chladí, udělejte si pivní sirup. Pivo nalijte do hrnce (nejlépe se širokým dnem) a nechte redukovat na mírném plameni, dokud se objem neodpaří o třetinu a nezhoustne. Taky nechte vychladit a pak obě směsi spojte. Dejte míchat. Množství je zhruba na 1 litr. Na zdraví!

 

 

Mám vlastní cooking show!

vestudiusesimonou

Ve studiu Kouzelných bylinek se Simonou Tancerovou.

Tak dobře, titulek je poněkud nadnesený. Ale co by jeden neudělal proto, abyste četli dál. V televizi jsem už párkrát byla  – dvakrát v Sama doma – to je adrenalin, protože jde o živé vysílání a vy se modlíte, ať tam nezpůsobíte nějakou katastrofu. Poprvé se to povedlo moc, podruhé už o trochu míň, protože se zmrzlina jaksi neumíchala a nebylo na konci co nabídnout (a neumíchala se proto, že stroj hlučí a nemůžete ho pouštět moderátorkám do rozhovorů). Mám za sebou i živý vstup v nějakém bloku na ČT 24 a jednou u nás točila televize reportáž  o výrobě domácí zmrzliny. Na to mám živé vzpomínky, štáb jsem k nám do patra navigovala podle poznávacího znamení kočárku u dveří a oni nemohli byt najít, neb kočárek přes noc někdo ukradll. Jak jste si možná všimli, moc se tady televizní účastí nevychloubám, a ve většině případů jsem nenašla odvahu podívat se na sebe sama ani ze záznamu.

cekaninanataceni

On the set.

klapakaja

Klapka!

Když mě tedy oslovili z pořadu Kouzelné bylinky, cítila jsem se skoro jak veterán vysílání. To jsem ale ještě netušila, že to pro mě bude zatím jedna z nejlepších a nejužitečnějších zkušeností a báječnou příležitostí, za kterou Kouzelným bylinkám moc děkuju. Mimochodem, znáte ten pořad? Já ho neznala, ale už koukám. Je příjemný, přiměřeně edukativní a hlavně velmi přirozený, protože lidé, co ho dělají, jsou autentičtí. Oni bylinky žijí, používají, pěstují a natáčí se především na jejich překrásné zahradě, která leží jen kousíček od zdi zámeckého parku v Českém Krumlově, nebo ve studiu vybudovaném právě v zahradě. Prostě ráj. Mimochodem, je to tam některé dny i přístupné veřejnosti, pořádají se tam kurzy nebo cvičí jóga.

proutenezahonky

Simonina zahrada je překrásná. Do proutěných záhonků jsem se zamilovala, snímek je z květnového natáčení, kdy bylo pošmourno a rostliny ještě tak nebujely.

Tématem byla samozřejmě bylinková zmrzlina – bazalková ve formě sorbetu i smetanové. Poslední letní díl této série jsme natáčeli jeden květnový velmi studený den. V Krumlově bylo devět nad nulou, foukal ledový vítr a pršelo. Museli jsme tedy zůstat vevnitř, ve studiu provoněném vůní bylin, které se suší pod stropem. Dva recepty jsme točili celý den, od rána do večera. Hluboce se klaním před všemi, kteří tvoří videorecepty. Pokud to má k něčemu vypadat, je to fakt dřina a na konci dne jsem měla pocit, že nejenže neumím říct už ani větu, ale nedovedu přirozeně nekřečovitě zvednout mísu nebo  vymačkat citrón. Netušila jsem, jak je strašně těžké v ten správný čas zírat do kamery ( a ne na režiséra), pak zas do ní nezírat..Musím ale říci, že na mě byli moc laskaví, chápaví a byla s nima legrace. Odjížděla jsem s báječným pocitem výjimečného zážitku. A víte co? Před pár dny telefon, do pořadu mě chtějí znova!

natacenivenku

Natáčíme v zahradě po širým nebem. Za okamžik půjde zmrzlinovač k zemi. Jo a vše je to foceno mobilem, tak se omlouvám za proměnlivou kvalitu.

Kouzelné bylinky totiž budou po prázdninách pokračovat již třetí řadou a tak jsem se během pár týdnů ocitla v Krumlově podruhé. Tentokrát bylo vedro k padnutí, studio jsme rozbili na zahradě (a trochu se nám viklal stůl, který se po prvním úspěšném záběru zřítil k zemi i s nádobím, surovinami a zmrzlinovačem, který to naštěstí přežil bez úhony) a v hlavní roli se předvedl bez, jahody, máta a překvapivě i já. Jen co jsme dotočily recept na bezovou, otočila se na mě s potutelným úsměvem průvodkyně pořadem Simona a řekla: „A  tu jahodovou si už natočíš sama, že jo?“ A tady máte vysvětlený titulek. Jahodovou jsem skutečně natočila sama. Cítila jsem se mazácky, ale když se se před kamerou ocitla  bez Simony, roztřásl se mi hlas i ruce. Ale snad jsme to nakonec zvládli. Jak to dopadlo bude k vidění až za rok a musíte mi to říct vy, protože já se – znáte  mě – raději nepodívám 🙂

klapkajahody

Jeni’s má potíže

Můžete hádat, jaké stránky sleduji na Facebooku a jaké účty na Instagramu. Jasně že zmrzlinové. Kochám se nápady jiných zmrzlinářů a žasnu nad tím, jaké ovoce je v Kalifornii třeba v březnu k dostání. Většina těch účtů je přehlídkou vlastních úspěchů. Proto jsem nevěřila svým očím, když na svých stránkách zmrzlinárna Jeni’s vyhlásila dočasné zastavení prodeje a uzavření obchodů.

combo_jenissplendid_1

Jeni’s Splendid ice cream je dnes už velmi respektovaný řetezec Jeni Britton Bauerové, která začínala se zmrzlinou jakou mladá holka dočista na koleně. Svůj první byznys po pár letech zavřela,  aby se vrátila v mnohem větším lesku.  V mezičase studovala mlékárenství a chemii, aby zmrzlinu nedělala jen intuitivně, ale se skutečnou sumou vědomostí. U Jeni si dneska sami zpracovávají mléko a smetanu (včetně homogenizace) a vyvinuli vlastní systém, který vede k použití hebké zmrzliny bez použití vajec nebo sušeného mléka. Jeniny příchutě jsou vyhlášené a dost překvapivé – co takhle třeba heřmánek a chardonnay, kari, koriandr a maliny, zmrzliny s olivami nebo kandovaným fenyklem.

Jenže po letech spokojeného provozu a tisících děkovných dopisů se stalo něco, co je  noční můrou každého zmrzlináře. Hygiena v jednom ze vzorků objevila listerii. A teď nastává ukázkové chování, jak takovou situaci zvládnout. U Jeni’s nemlžili, bylo jim jasné, že to může být jejich absolutní konec, ačkoli si nikdo na žádné obtíže po konzumaci jejich produktů nestěžoval. Hned přiznali barvu, sami zákazníkům vypsali, co listerie může způsobit, bez vyzvání zavřeli všechny své prodejny, stáhli balené zmrzliny z obchodů a zákazníky vyzvali ke zničení domácích zásob a vrátili všem, kdo si požádali, peníze. Celkem zlikvidovali 265 tun zmrzliny. A pustili se důkladně do hledání zdroje nákazy, o každém kroku informovali. Celá tahle „legrace“ stála Jeni’s nejméně dva miliony dolarů. Listeria se nakonec objevila v jedné plničce kelímků, které šly na pulty obchodů. Jeni přizvala odborníky na hygienu a kompletně předělali kuchyni. Ovoce a zelenina se nyní zpracovávají ve zcela oddělených prostorách, různé pracovní zóny jsou vyznačeny barevně, aby se předešlo křížové kontaminaci, cesty mezi úseky jsou postřikovány antibakteriální pěnou, stejně jako podrážky bot zaměstnanců, kelímky jezdí na dopravním pásu..Dále si naordinovali pravidelné stěry a testování každé hotové dávky na listerii. Musejí to být obří permanentní náklady navíc, ale jeden lapsus na zničení pověsti úplně stačí. (Ostatně u nás všichni podezírají zmrzlinu ze salmonely na základě jedné aféry z 80. let s kachními vejci, přitom dnes hrozí více z majonézových salátů, ale rovnici zmrzlina – salmonela si pamatujeme od té doby všichni. Update – nejhorším aktuálním zdrojem je kuřecí maso z nedostatečně kontrolovaných chovů).

Produkty ze zmrzlinárny Jeni's  - fotky vypůjčeny ze stránek find eat and drink.

Produkty ze zmrzlinárny Jeni’s – fotky vypůjčeny ze stránek find eat drink, stejně jako horní fotografie.

Po všem tomhle si člověk přestává myslet, že český hygienický standard je zbytečná buzerace, včetně těch mnoha stavebně oddělených prostor, co dělí provozovny na hnusné kamrlíky. (byť tedy jde to i jinak, ale v menších provozech a o tom zas třeba někdy jindy).

Jo, příští pátek Jeni’s konečně otevírá, a to s velkou pokorou. Přestože zákazníci jejich otevřené chování ocenili a slíbili, že pokud to bude nutné, budou platit plnou cenu i prázdné kornoutky, jen aby pomohli Jeni’s zase na nohy. Každopádně – velmi poučný příběh, může se to stát každému.

Zdroje ku článku najdete zde.

Vánoční kolekce

Přiznám se: do ničeho se mi letos nechtělo. Ani do cukroví. Ale už v listopadu, ba už i v říjnu, se mě kamarádi i známí začali ptát. Bude letos vánoční kolekce? Opovídala jsem, že ne, ale myšlenka se v hlavě usadila a odvrátit se nedá. Tak tedy. Moje letošní vánoční zmrzlina bude taková:

Rum, datle, pekany

Rum datle a pekany

U nás doma se na Vánoce vždycky kupovala kvanta sušeného ovoce. Fíky, švestky, meruňky a datle. Datle jsem milovala nejvíc. Miluju je dodnes. A což teprve když je namočíte do kvalitního třtinového rumu, dodáte opražené pekanové ořechy a doladíte smetanou? Tohle je zmrzlina, ktrou si představuju, jak jím u zapáleného krbu, sladkost z datlí, křupnutí z pekanů, chlad ze zmrzliny a současně teplo z rumu a přívětivé světlo z ohně… Vánoce.

Pan Perníček

pernicek

Vánoce bez perníčků? Neexistuje. Skořice, anýz, badyán… nasaju vůni koření a vím, že se to zase blíží.  Plné plechy a pak dlouhé noční zdobení. Anebo to může být letos jinak. S perníčkovou zmrzlinou. Všechno dobré je v ní. Koření. A med.

Brusinky a pomeranč

Brusinky a pomeranč

Pro ty, co nemají rádi smetanovou. Sušené brusinky všichni dobře známe. Ale co ty čerstvé? Tak dobře, spíše mrazem prošlé. S pomerančem a kapkou pomerančového likéru.

Dynamo.

aneb co jste dýním ještě neprovedli.

dynovynanukuvodni

Dýňový sladký chlebíček, koláč, chleba, kari, hořčice, pomazánka..Dýňová sezona je v plném proudu a určitě je těžké přijít na to, co jsme dýním ještě neudělali. Recept na dýňovou zmrzlinu tu máte z minula, ale ne vždycky má člověk chuť patlat se žloutky. Tak co třeba dýňové nanuky? Recept není z mé hlavy, převzala jsem ho od nanukárny People’s Pop. Ale trochu jsem ho upravila – a není to vůbec špatné. Moje děti je jedly dokonce i do více než půlky! („Mami, to je z manga nebo z pomeranče? Z dýně. Aha.Tak já už ten nanuk nechci.“) Ale vážně – máte-li nazbyt dýňové pyré, nanuky jsou supersnadná cesta, jak ho zužitkovat.

  • 1 malá dýně (cca o váze 2,7 kg nebo 500 ml hotového dýňového pyré, radím využít nějakou chutnější dýni, třeba butternut nebo muškátovou)
  • 60 ml smetany ke šlehání
  • 250 ml cukrového sirupu
  • 1/4 lžičky čertsvě nastrouhaného zázvoru
  • 2 hřebíčky
  • 1 badyán
  • 3 kuličky nového koření
  • 1 tobolka kardamomu
  • 1 větší svitek skořice rozlámaný na kousky

Nejdřív je třeba připravit si cukrový sirup. Doporučuji tentokrát cukr třtinový – do dýňového nanuku je karamelová chuť tmavého cukru žádoucí. Dělám v poměru jedna k jedné, rychle přidám koření, zakryju a nechám vychladnout. Klidně přes noc, do sirupu jde chuť přece jen pomaleji, než třeba do teplého mléka, takže klidně nechte působit přes noc. Kdo chce, koření si ještě předtím podrtí. Dýně holt trochu přichutit potřebuje.

dynovynanuk2

V mezičase si připravím dýňové pyré. Dýni nevařím, ale vždycky vykuchanou bez zrníček vrznu do trouby. Jakmile je měkká, tak ji následně oloupu a rozmixuju, v případě vodnatější dýně dám na pár hodin na cedník vykapat. Smíchám cukrový sirup (pochopitelně scezený, ale chutí koření nasáklý)  a pyré, smetanu ušlehám a opatrně vmísím do směsi. Nahňácám do zmrzlinových formiček a dám ztuhnout.

Tuhle várku jsem vylepšila ještě polevou z čokolády. Kdo chce mít polevu lesklou, s pouhou rozehřátou čokoládou (na snímku 74%) nevystačí. Já přidávám lžičku či dvě kokosového tuku od firmy Rapunzell – ta vyrábí kokosový tuk, co nechutná po kokosu. Za mě tedy plus – i když je o prý ta méně zdravá varianta, takže se do budoucna chystám experimentovat s čistým kakaovým máslem.

dynovynanuk3

 

Chřestová zmrzlina – nic nového pod sluncem

Jsou věci, které skoro nikdy nezkusím. Jahody na slano, chřest na sladko..Jahody i chřest miluju tradičním způsobem a protože jejich sezóna je tragicky krátká, nezvládnu se jich nikdy přejíst natolik, abych měla chuť výrazně experimentovat. Jenže jednou se to stát muselo. Chřestová zmrzlina na přání. A spěchalo to. Nebyl moc tudíž čas experimentovat – to i vzhledem k ceně suroviny.

šparglovauvodni

Chřestová zmrzlina je teď všude, mají ji lepší restaurace i populární zmrzlinářství 2 AD v Tuchlovicích. Zní to jako hrozně hipsta – trendy – cool záležitost. Jenže všechno už tady jednou bylo. A v případě chřestové zmrzliny dokonce hodně dávno. Jakmile se cukráři naučili jak zkrotit poměr ledu a soli – tedy první mrazící směsi a jak zmrzlinu míchat, aby vznikl hladký krém, začali divoce experimentovat. S chutěmi, které nám přijdou neuvěřitelně extravagantní. Paštičková, pepřová, rajčatová, celerová, lanýžová, houbová? Nic nového pod sluncem. Všechny jmenované najdete v kuchařkách vydaných v 17. a 18. století. Téma skvěle zpracovává článek na webu Gastronomica, koho to zajímá, klik sem (a že to stojí za to! Zjistíte mimo jiné, že kuchařské hvězdy s vlastními kurzy a obchodem s jimi designovaným nádobím nejsou vynálezem dvacátého století.)

chrestovamixer

Nicméně historický recept na chřestovou nemám. Vlastně jsem neměla žádný recept. Přečetla jsem tedy snad všechny předpisy na chřestovou zmrzlinu na internetu. Jenže se mi něčím nezdály. Tak jsem je svěřila odborníkovi – tedy mému muži, který tvoří tu exaktní polovinu našeho „byznysu.“ Pavel nelenil a všechny recept propočetl. Moje intuice byla správná. Žádný úplně nevyhovoval. Zmrzlina by se jednodušše nepovedla.  Někde chřest dlouho namáčeli v mléce – ztratil by barvu, možná by i hrozilo zhořknutí. Někde hodně šetřili cukrem – chřestová zmrzlina samozřejmě nemůže být přeslazená, ale lžíce cukru zmrzlinu neumíchá. V dalších předpisech naprosto neodpovídal poměr tuku nebo celkové sušiny ve zmrzlině. Á, tajemná sušina. Zjednodušeně můžeme říci, že jde o všechno, co není voda. A jak víme, vodu obsahuje mléko i smetana, v tomto případě také chřest…Pohráli jsme si s poměry a od téhle chvíle fakt přísahám na tabulky a vzorečky. Zmrzlina totiž byla dokonalá. Napoprvé.

chrestova-hadi

Potřebujete:

  • 150 gramů chřestových špiček (délka cca 5 – 9 cm) – počítejte, že na to padne půl kila (a ze zbytku si udělejte třeba chřestové risotto)
  • 100 gr cukru
  • 5 žloutků
  • 250 ml plnotučného mléka
  • 100 ml smetany (33% tučné)
  • špetka soli
  • pár stripů bio citronové kůry

Nejprve blanšírujeme chřest. Hodíme jej do vařící osolené vody a povaříme 2 – 3 minuty podle síly pazochů. Pak okamžitě vylovíme a vrhneme do mísy s ledovou vodou a ledem. Var se musí ihned zastavit, aby si chřest zachoval krásně zelenou barvu. Vylovíme, necháme okapat a vložíme do blenderu (mixéru).

V hrnci zahřejeme mléko a smetanu s polovinou cukru a kůru. Cukr se musí rozpustit a mléčné směsi prospěje, když natáhe citronovou vůni. Druhou polovinu cukru vešleháme do žloutků, které jsme si připravili do větší mísy. Je na vás, jak dlouho necháte směs infúzovat kůrou. Jde samozřejmě mléko zahřát a odstavit a nechat nasákávat libovolně citronem. Čím delší doba, tím intenzivnější citronová chuť. Já zvolila něco kolem 10 minut a bylo to akorát. Mléčno-smetanová směs byla ještě horká, takže jsem ji nemusela opětovně přihřívat a rovnou jsem ji opatrně, čúrkem, nalila na žloutky. Vrátila jsem obsah mísy do hrnce od mléka a směs zvolna vařila a pasterizovala. Jakmile byla dostatečně hustá (na vařečce zůstane za prstem cestička) a můj teploměr ukázal něco kolem 82 stupňů, stáhla jsem hrnec z plotny a nalila obsah přes sítko na chřest v mixéru.

Zapnula jsem mixér na nejvyšší obrátky a chvilku intenzivně mixovala. Chvíli jsem váhala, zda pasírovat přes sítko, ale pak jsem si řekla že se mi dužina (rozpadlé na mikroskopické částečky) ve směsi vlastně líbí. A horní konce stonků dřevnaté nebývají. A propos, čerstvý chřest je fakt pro tento recept nutností. Pak stačí směs vychladit a dát mrazit – vlít do zmrzlinovače nebo intenzivně tyčákem prohrabávat při cca 4 hodinovém pobytu v mrazáku.

Zajímá vás, jak chutnala? Byla v ní znát  – ale příjemně – citrónová kůra, chuť chřestu byla jemná, ale přece výrazná a nepřebitá cukrem. Snad mohu prozradit, že zadavatel z ní byl nadšený. Že umíte vyšvihnout dobrou vanilkovou, to se totiž jaksi od zmrzlinového geeka očekává. Někdy je ale docela fajn překvapit. chrestovanaubruse

Vyhráli jsme!

Nevím, zda znáte prima blog Výpečky, který provozuje Tereza Beránková. Krásné fotky, chutné recepty, žádné velké řeči okolo. Tereza a její muž Lukáš jsou totiž hlavně lidé činu, kteří se snaží profesně propojit českou blogosféru kolem jídla. Jejich nejvýraznějším počinem je akce Foodblog roku. Soutěžilo se v několika kategoriích, o kterých rozhodovala porota, absolutního vítěze určila hlasování veřejnosti. Tři kopečky se účasnili obojího, v hlasování veřejnosti jsme se nedostali do první dvacítky, není divu – v konkurenci s foodblogy, které mají tisícihlavé fanouškovské základny.

Všichni vítězové pohromadě. Mě najdete v modrých šatech.

Všichni vítězové pohromadě. Mě najdete v modrých šatech.

Na vyhlašovací večírek se mi moc nechtělo. Chvilku před jeho začátkem jsem teprve dovedla děti domů z kroužků a cítila se tak akorát na zalehnutí na pohovku. Ze Street Food festivalu jsem si navíc donesla rýmu jak trám a skřehotavý hlas – nehlas. Ale pak přemohla chuť seznámit se s novými lidmi – cvičně jsem probrouzdala všechny nominované blogy a povětšinou jeden hezčí až druhý. Úžasné fotky, svěží nápady – sama bych nevěděla, komu cenu dát. V Tančíčí kuchyni s výhledem na řeku na nás čekaly sofistikované jednohubky z Laboratoria (jak chutnaly se neptejte – mě bohužel všechny jako „hmota“ – rýma mi sebrala chuť) plus drinky z Aperolu a Campari. A udělala jsem dobře, že jsem jeden do sebe hned u dveří hodila. Když totiž přišlo vyhlašování a došlo na kategorii Pečení a dezerty, tak se ozvalo moje jméno. No..cítím se trochu provinile, že to zmrzlina vyfoukla všem úžasným dortům, koláčům a jinému pečivu. Pokusila jsem se o dojatou řeč, ale jen jsem tam něco skřípala zbytky hlasu. Mám ale vážně velkou radost. Uvidíme, jakou si do budoucna cena zjedná prestiž, je to ale velmi sympatická snaha všechny foodblogery motivovat. Třeba já jsem teď hrozně motivovaná svůj blog nezanedbávat a vylepšit mu grafiku a vyhledávání. Fakt!

Nejlepší cena je ta, co se dá sníst a vypít. Hurá!

Nejlepší cena je ta, co se dá sníst a vypít. Hurá!

Na podrobné výsledky jakožto i ostatní pěkné blogy se podívejte sem.

Díky za Holešovice!

První Street food festival je za námi. Děkujeme moc všem, kteří přišli, nakoupili, ochutnali..Jen moje předsevzetí, jak si budu se zákazníky povídat, se nějak nekonalo. V jednu chvíli vypuklo šílenství a za chvíli byla zmrzlina fuč. Je ale pravda, že jí bylo násobně méně než jsme dělali na každý Apetit piknik – něco ku dvěma stovkám porcí. A podle nejodvážnějších odhadů se v Holešovicích otočilo snad až pět tisíc lidí.

foodfestzmrz4

Což samozřejmě znamená, že řada lidí je zase otrávená – že byly fronty, málo místa, moc lidí, pomalý výdej..A že kam se to hrabe na Londýn, New York atd atd. Já myslím, že je z toho znát jediné: po dobrém a zajímavém jídle je tu pořád hlad. A taky po neotřelých nápadech, jaké měla většina profíků i amatérů. A vůbec po akcích tohoto druhu. Zájem prostě převyšuje poptávku a organizátoři určitě mají o čem přemýšlet. Své o tom jistě vědí i pořadatelé Apetit pikniku. Nikomu nezávidím tahle rozhodnutí – jak udržet akci bezva, přátelskou, pozvat na ni prodejce, kteří z principu nejsou sto vydat tisíce porcí a současně uspokojit davy.  Každopádně  chci jen poděkovat za akci s příjemným duchem plnou entuziuasmu organizátorů a účastníků. A vyjídřit obdiv všem, kteří poctivě před zraky návštěvníků vařili nebo komponovali svá jídla. My to měli jednodušší, prostě jsme vydávali zmrzlinu, ale i tak to byl hukot, bolavé nohy a vymluvená pusa. A jsem v pokušení třeba příští rok upgradeovat na poháry- pokud tedy nějak vymyslím skladování zmrzliny (ergo seženu pultovou mrazící vitrínu za rozumnou cenu).

Rebarborová se vyprodala jako první.

Rebarborová se vyprodala jako první.

Nejvíc děkuju všem, co jste k nám přišli, nakoupili – mnozí z vás byli staří známí a dávali jste si naši zmrzlinu po několikáté. Jste mojí vzpruhou, protože často mívám černé myšlenky a ovládá mě defétismus. A taky pocit, že stojím na místě, což je tak trochu pravda. Myslela jsem si, že budu mít dávno svou výrobnu, ale všechno je to jaksi náročnější, než jsem si představovala. Na čas i na peníze a já pořád ještě zvažuju, z kterého konce na to jít.  Ještě jednou bych chtěla extra poděkovat své čtenářce, která mi přinesla obří skořici až z Ceylonu, protože ji moji stránka inspirovala k vlastním pokusům. Může být něco hezčího? Díky všichni, jste nejlepší!

foodfestzmrzky5

Přijďte na Street food festival v Holešovicích!

Když jsem poprvé slyšela o Street food festivalu v Holešovicích, trochu jsem nakrčila nos. Festival pouličního jídla u rušné křižovatky, kde není skoro zeleň, nelze se posadit do stínu stromu na rozlehlý trávník nebo při sklence vína pozorovat plující řeku? Pak mě ale vybídli k účasti, pročetla jsem si jejich stanovy i program a akce se mi začala zamlouvat. Ostatně přesvěčte se sami. Místo Argentinské sice nebude pěší zóna, ale jinak má holešovický fest moc sympatický základ i program a účastní se ho řada nadšených amatérů, z nichž většina nebude připravovat sladkosti (!), ale fakt jídla. Zajímavá jídla!  Vše doplní pečlivě vybraný okruh profesionálů jako je Dish truck, Sushiqueen, Ethnocatering nebo paštiky Tomáše Babince. Dosaďte si zajímavý edukativní program a už jste lapeni.  Zamlouvá se mi chartitativní rozměr festivalu- deset procent z výdělku každého z účastníků jde na Kuchařky bez domova a Food not bombs.

Co můžete čekat od Tří kopečků:

zerollky

Jsme sice zařazeni v sekci profesionálů (což nám lichotí, leč nepovažujeme se za ně), ale bereme s sebou jen malý mrazák, je tedy možné, že zmrzlina dojde rychleji, než bychom si přáli. To vám ale chceme vynahradit vlídným slovem – přijďte si o zmrzce s námi i poklábosit. Budeme prodávat dopoledne od jedenácti hodin a akci chceme pojmout ne jako zběsilé prodávání produktů, ale jako příjemné setkání s milovníky dobré zmrzliny. Ze stejného důvodu vyrobíme jen čtyři druhy a nehodláme to hrát – vyjma jedné výjimky-  na úplné tutovky. Předpokládáme, že ten kdo dojde do klubu Cross, nečeká na místě zrovna vanilkovou s jahodovou.

Jasná je rebarbora. Je skoro květen, ale přestože jaro letos startovalo hodně brzy, na domácí ovoce je ještě čas. Rebarbora je ale v plné síle. Osobně tuhle zeleninu převlečenou za ovoce miluju. Její růžové stonky, její jméno, které krásně drnčí, ať už říkáte rebarrbora nebo rreveň. Jen ještě nevím, zda jí zkombinuju s jasmínem, zázvorem, nebo bezinkovou šťávou. Zatím testuju doma a nechte se překvapit.

rebarborova

Smetánka lékařská, pampeliška, dandelion, púpava, löwenzahn…jak krásně libozvučné jméno má tenhle „plevel“,  nepřítel anglických trávníků, věrný společník dětských her..Tohle malé slunce už odpočívá ve skleničkách s pampeliškovým medem z letošní úrody.  A z toho medu udělám zmrzlinu. Něžnou a sladkou jako věnec, co nosí z jara všechny malé divoženky.

pampelišková

Tak odvážná, abych dělala kopřivovou nebo zmrzlinu z medvědího česneku, tedy ještě nejsem. Ale bazalka, ta k tomu vybízí. Je sladká, aromatická…zelená! Bazalková zmrzlina je prostě úžasná.

Roibos „chai“ aneb čaj nečaj. Kdo nemá rád roibos, asi moc nezalebedí. Roibos zmrzlina má jemně krémovou naoranžovělou barvu a vedle charakteristické chutě čaje voní po skořici či kardamomu.

A něco na závěr. Říkám jí „monšerí“, je to trochu Francouzka, protože část její osobnosti pochází z čokolády Varlhona. Má ráda višně, pije brandy a divočejší tóny její povahy pocházejí ze sirupu z divokých višní, co roste u na jedné zahradě v Jeseníkách.

12

tresne

Tak, teď si říkáte, že pokud správně počítáte, je tu vypsáno druhů pět. Protože jsem váhavá, pořád nevím, zda udělám roibos nebo bazalku. Můžete mi pomoci v rozhodnutí třeba tím, že mi napíšete do komentářů, co byste si dali raději.

Tak ahoj  4. května v Holešovicích!

Velikonoční kolekce

velikonocnizmrzka

Tak a je to tu zas. Jak jste pochopili, svátky nám slouží k podvratnému šíření zmrzliny! A svátky jara, Velikonoce, nebudou výjimkou. Kdyby bylo na mě, byly by zelené, ale jak se zdá, hrášková zmrzlina neláká dost odvážlivců a tuzemské ovoce se zatím schovává v květech na stromech. Takže budou smetanové, ale v jarním ladění. Zde máte naše letošní trio.

Mám vanu plnou fialových fialek…

fialky1

Vanu ne, ale zmrzlinu. Poprvé jsem ji jedla loni v Bruselu a byla to slast. V té mé najdete fialkový cukr, kandovanou fialku a hlavně violkovou chuť! Trochu po květech, trochu po bonbónech. Kdo letos neškubal fialky, jako by ani nebyl. Ty moje jsou z Hrusic a Jeseníků.

Přijde zajíček do cukrárny a ptá se: máte mrkvovou?

mrkvova2

A vy můžete říct – máme zajíčku, máme! Tahle zmrzlina je nejen že dobrá, ale dokonce i tak trochu zdravá. Je v ní totiž překvapivě… mrkev! A taky krémový sýr, vlastně chutná tak trochu jako karotkový, skořicí kořeněný dort. S kandovanou mrkví navrch k tomu.

Mééé!

kozizmrz

Na snímku ještě v testovací fázi s brusinkami, nakonec vyhrál varianta višeň.

Buď ho miluješ, nebo nenávidíš. Kozí čerstvý sýr. Ano, takhle zmrzlina svůj původ nezapře. Její mírnou štiplavost zmírní omamně sladká kandovaná višeň. Pozor, kozí zmrzlinu budeme dodávat v menším, 340 ml balení. Jednak kvůli vysokým vstupním nákladům, za druhé proto, že si myslíme, že je to přece jen hodně výlučná příchuť.