Last updated by at .

Pivní zmrzlina

Zmrz­li­nu? Zmrz­li­na je pro děc­ka, to já nejím, jedi­ně že bys­te měli piv­ní..“ Kaž­dý, úpl­ně kaž­dý zmrz­li­nář vám řek­ne, že něco tako­vé­ho od potem zbro­ce­né­ho tatí­ka u své­ho stán­ku už sly­šel. A exis­tu­jí dokon­ce zmrz­li­ná­ři (ehm, tedy jeden zmrz­li­nář), kte­rý piv­ní sor­bet na výslov­né přá­ní i vyro­bí, ačko­li si mys­lí, že je doce­la hnusnej 🙂

Mě osob­ně je před­sta­va zmrz­li­ny z desít­ky Kru­šo­vic nebo Gam­bá­če cel­kem nepří­jem­ná. Pivo mám rad­ši v oro­se­né skle­ni­ci než v kor­nout­ku. Doce­la dob­rá ces­ta je zkom­bi­no­vat něja­ký ovoc­ný bel­gic­ký lam­bic s ovo­cem, ale to se tedy ležá­ko­vé­mu pils­ner sor­be­tu neblí­ží ani náho­dou. Nicmé­ně to nezna­me­ná, že je tře­ba se piv­ní zmrz­li­ny úpl­ně vzdát. A prá­vě pošmour­něj­ší poča­sí je na tenhle typ těž­ších zmrz­lin ide­ál­ní. Zákla­dem je zvo­lit dob­ré pivo. Tedy pivo těž­ší, tmavší kara­me­lo­vé chu­ti. Obvykle se dopo­ru­ču­je pivo typu Stout nebo Por­ter. Typic­kým zástup­cem je Gui­ness, ale hle­dej­te jaký­ko­li plný, sil­ný stout a bude to bez­va. Já na svůj recept pou­ži­la stout znač­ky Pri­má­tor a fun­go­val bez­vad­ně. (v restau­ra­ci Čestr ser­ví­ru­jí tak­též vyni­ka­jí­cí piv­ní zmrz­li­nu a pou­ží­va­jí na ní Master.)Ten Gui­ness za hříš­né pení­ze je lep­ší vypít jen tak!

Jinak bude­te ješ­tě na recept potře­bo­vat slad, kte­rý dá zmrz­li­ně cha­rak­te­ris­tic­kou kara­me­lo­vou, až kávo­vou pří­chuť. Já si ho vozím v kyblí­cích ze sla­dov­ny v Brun­tá­le, ale dá se kou­pit v pro­dej­nách zdra­vé výži­vy jako teku­tý Sla­do­vit nebo Sla­děn­ka (hle­dej­te ječ­men­nou, z pivo­var­ské­ho sla­du, ne rýžo­vou). Samo­zřej­mě může­te zku­sit expe­ri­men­to­vat i s jiný­mi sla­di­dly — kdyžtak se pochlub­te, jak jste dopad­li. Čím víc sla­du (s tím ade­kvát­ně sniž­te v recep­tu cukr) pou­ži­je­te, tím bude zmrz­li­na více kara­me­lo­vá a dost mož­ná vaši stráv­ní­ci hned neu­hod­nou, že mají tu čest s piv­ní. Typic­ká hoř­kost se obje­vu­je spíš jako závě­reč­ný chu­ťo­vý dozvuk.

obrázek(1)

Takhle vypa­da­la zmrz­li­na aran­žo­va­ná pro­fi foto­gra­f­kou Ale­nou Hrb­ko­vou pro Gur­met, jinak jde o cvak z mobil­ní­ho tele­fo­nu.  Lep­ší fot­ku nemám..

Tenhle recept jsem při­pra­vi­la pro květ­no­vé čís­lo časo­pi­su Gur­met po del­ším tes­to­vá­ní a roz­hod­ně nejde o odvo­ze­ni­nu jiných recep­tů, pova­žu­ji ho tedy za své autor­ské dílo a pro­sím všech­ny, kte­ří jej budou sdí­let, aby mé autor­ství respek­to­va­li.

  • čer­né pivo typu stout 330 ml
  • sme­ta­na ke šle­há­ní 500 ml
  • mlé­ko 250 ml
  • žlout­ky 5 kusů
  • cukr 130 gra­mů
  • špet­ka soli
  • slad 4 lží­ce

Mlé­ko, polo­vi­nu sme­ta­ny, cukr a sůl zahří­vej­te v kas­t­ro­lu, dokud se cukr neroz­pus­tí. Při­prav­te si dvě vět­ší mis­ky — do prv­ní dej­te žlout­ky a krát­ce je pro­šle­hej­te. Do dru­hé nalij­te zby­tek sme­ta­ny a slad, na vršek mísy polož­te sít­ko.  Jakmi­le je mlé­ko hor­ké, při­lj­te ho opa­tr­ným pra­mín­kem ke žlout­kům a pro­mí­chej­te (ide­ál­ně když zvlád­ne­te sou­čas­ně pro­mí­chá­vat i nalé­vat). Když se směs spo­jí, vrať­te ji do hrn­ce a vař­te na mír­ném pla­me­ni, dokud nezhoust­ne. Je tře­ba ji míchat, nej­lé­pe gumo­vou stěr­kou — směs je hus­tá, když za prs­tem zůsta­ne zře­tel­ná ces­tič­ka.  Pokud pou­ží­vá­te cuk­rář­ský tep­lo­měr, je to asi 82 stup­ňů. Směs pře­lij­te přes sít­ko do dru­hé mísy, do kte­ré jste si odlo­ži­li zby­lou sme­ta­nu a slad. Dej­te chla­dit. Zatím­co se směs chla­dí, udě­lej­te si piv­ní sirup. Pivo nalij­te do hrn­ce (nej­lé­pe se širo­kým dnem) a nech­te redu­ko­vat na mír­ném pla­me­ni, dokud se objem neod­pa­ří o tře­ti­nu a nezhoust­ne. Taky nech­te vychla­dit a pak obě smě­si spoj­te. Dej­te míchat. Množ­ství je zhru­ba na 1 litr. Na zdra­ví!

 

 

Mám vlastní cooking show!

vestudiusesimonou

Ve stu­diu Kou­zel­ných byli­nek se Simo­nou Tan­ce­ro­vou.

Tak dob­ře, titu­lek je poně­kud nad­ne­se­ný. Ale co by jeden neu­dě­lal pro­to, abys­te čet­li dál. V tele­vi­zi jsem už pár­krát byla  — dva­krát v Sama doma — to je adre­na­lin, pro­to­že jde o živé vysí­lá­ní a vy se mod­lí­te, ať tam nezpů­so­bí­te něja­kou kata­stro­fu. Popr­vé se to poved­lo moc, podru­hé už o tro­chu míň, pro­to­že se zmrz­li­na jak­si neu­mí­cha­la a neby­lo na kon­ci co nabíd­nout (a neu­mí­cha­la se pro­to, že stroj hlu­čí a nemů­že­te ho pouš­tět mode­rá­tor­kám do roz­ho­vo­rů). Mám za sebou i živý vstup v něja­kém blo­ku na ČT 24 a jed­nou u nás toči­la tele­vi­ze repor­táž  o výro­bě domá­cí zmrz­li­ny. Na to mám živé vzpo­mín­ky, štáb jsem k nám do pat­ra navi­go­va­la pod­le pozná­va­cí­ho zna­me­ní kočár­ku u dve­ří a oni nemoh­li byt najít, neb kočá­rek přes noc někdo ukradll. Jak jste si mož­ná všimli, moc se tady tele­viz­ní účas­tí nevy­chlou­bám, a ve vět­ši­ně pří­pa­dů jsem nena­šla odva­hu podí­vat se na sebe sama ani ze zázna­mu.

cekaninanataceni

On the set.

klapakaja

Klap­ka!

Když mě tedy oslo­vi­li z pořa­du Kou­zel­né bylin­ky, cíti­la jsem se sko­ro jak vete­rán vysí­lá­ní. To jsem ale ješ­tě netu­ši­la, že to pro mě bude zatím jed­na z nej­lep­ších a nej­u­ži­teč­něj­ších zku­še­nos­tí a báječ­nou pří­le­ži­tos­tí, za kte­rou Kou­zel­ným bylin­kám moc děku­ju. Mimo­cho­dem, zná­te ten pořad? Já ho nezna­la, ale už kou­kám. Je pří­jem­ný, při­mě­ře­ně edu­ka­tiv­ní a hlav­ně vel­mi při­ro­ze­ný, pro­to­že lidé, co ho děla­jí, jsou auten­tič­tí. Oni bylin­ky žijí, pou­ží­va­jí, pěs­tu­jí a natá­čí se pře­de­vším na jejich pře­krás­né zahra­dě, kte­rá leží jen kou­sí­ček od zdi zámec­ké­ho par­ku v Čes­kém Krumlo­vě, nebo ve stu­diu vybu­do­va­ném prá­vě v zahra­dě. Pros­tě ráj. Mimo­cho­dem, je to tam někte­ré dny i pří­stup­né veřej­nos­ti, pořá­da­jí se tam kur­zy nebo cvi­čí jóga.

proutenezahonky

Simo­ni­na zahra­da je pře­krás­ná. Do prou­tě­ných záhon­ků jsem se zami­lo­va­la, sní­mek je z květ­no­vé­ho natá­če­ní, kdy bylo pošmour­no a rost­li­ny ješ­tě tak nebu­je­ly.

Téma­tem byla samo­zřej­mě bylin­ko­vá zmrz­li­na — bazalko­vá ve for­mě sor­be­tu i sme­ta­no­vé. Posled­ní let­ní díl této série jsme natá­če­li jeden květ­no­vý vel­mi stu­de­ný den. V Krumlo­vě bylo devět nad nulou, fou­kal ledo­vý vítr a prše­lo. Muse­li jsme tedy zůstat vevnitř, ve stu­diu pro­vo­ně­ném vůní bylin, kte­ré se suší pod stro­pem. Dva recep­ty jsme toči­li celý den, od rána do veče­ra. Hlu­bo­ce se kla­ním před vše­mi, kte­ří tvo­ří video­re­cep­ty. Pokud to má k něče­mu vypa­dat, je to fakt dři­na a na kon­ci dne jsem měla pocit, že nejen­že neu­mím říct už ani větu, ale nedo­ve­du při­ro­ze­ně nekře­čo­vi­tě zved­nout mísu nebo  vymač­kat citrón. Netu­ši­la jsem, jak je straš­ně těž­ké v ten správ­ný čas zírat do kame­ry ( a ne na reži­sé­ra), pak zas do ní nezírat..Musím ale říci, že na mě byli moc las­ka­ví, chá­pa­ví a byla s nima legra­ce. Odjíž­dě­la jsem s báječ­ným poci­tem výji­meč­né­ho zážit­ku. A víte co? Před pár dny tele­fon, do pořa­du mě chtě­jí zno­va!

natacenivenku

Natá­čí­me v zahra­dě po širým nebem. Za oka­mžik půjde zmrz­li­no­vač k zemi. Jo a vše je to foce­no mobi­lem, tak se omlou­vám za pro­měn­li­vou kva­li­tu.

Kou­zel­né bylin­ky totiž budou po prázd­ni­nách pokra­čo­vat již tře­tí řadou a tak jsem se během pár týd­nů ocit­la v Krumlo­vě podru­hé. Ten­to­krát bylo vedro k pad­nu­tí, stu­dio jsme roz­bi­li na zahra­dě (a tro­chu se nám viklal stůl, kte­rý se po prv­ním úspěš­ném zábě­ru zří­til k zemi i s nádo­bím, suro­vi­na­mi a zmrz­li­no­va­čem, kte­rý to naštěs­tí pře­žil bez úho­ny) a v hlav­ní roli se před­ve­dl bez, jaho­dy, máta a pře­kva­pi­vě i já. Jen co jsme doto­či­ly recept na bez­o­vou, oto­či­la se na mě s potu­tel­ným úsmě­vem prů­vod­ky­ně pořa­dem Simo­na a řek­la: „A  tu jaho­do­vou si už nato­číš sama, že jo?“ A tady máte vysvět­le­ný titu­lek. Jaho­do­vou jsem sku­teč­ně nato­či­la sama. Cíti­la jsem se mazác­ky, ale když se se před kame­rou ocit­la  bez Simo­ny, roz­třá­sl se mi hlas i ruce. Ale snad jsme to nako­nec zvlád­li. Jak to dopadlo bude k vidě­ní až za rok a musí­te mi to říct vy, pro­to­že já se — zná­te  mě — radě­ji nepo­dí­vám 🙂

klapkajahody

Jeni’s má potíže

Může­te hádat, jaké strán­ky sle­du­ji na Face­boo­ku a jaké účty na Instagra­mu. Jas­ně že zmrz­li­no­vé. Kochám se nápa­dy jiných zmrz­li­ná­řů a žas­nu nad tím, jaké ovo­ce je v Kali­for­nii tře­ba v břez­nu k dostá­ní. Vět­ši­na těch účtů je pře­hlíd­kou vlast­ních úspě­chů. Pro­to jsem nevě­ři­la svým očím, když na svých strán­kách zmrz­li­nár­na Jeni’s vyhlá­si­la dočas­né zasta­ve­ní pro­de­je a uza­vře­ní obcho­dů.

combo_jenissplendid_1

Jeni’s Splen­did ice cre­am je dnes už vel­mi respek­to­va­ný řete­zec Jeni Brit­ton Baue­ro­vé, kte­rá začí­na­la se zmrz­li­nou jakou mla­dá hol­ka dočis­ta na kole­ně. Svůj prv­ní byz­nys po pár letech zavře­la,  aby se vrá­ti­la v mno­hem vět­ším les­ku.  V mezi­ča­se stu­do­va­la mlé­ká­ren­ství a che­mii, aby zmrz­li­nu nedě­la­la jen intu­i­tiv­ně, ale se sku­teč­nou sumou vědo­mos­tí. U Jeni si dneska sami zpra­co­vá­va­jí mlé­ko a sme­ta­nu (včet­ně homo­ge­ni­za­ce) a vyvi­nu­li vlast­ní sys­tém, kte­rý vede k pou­ži­tí heb­ké zmrz­li­ny bez pou­ži­tí vajec nebo suše­né­ho mlé­ka. Jeni­ny pří­chu­tě jsou vyhlá­še­né a dost pře­kva­pi­vé — co takhle tře­ba heř­má­nek a char­don­nay, kari, kori­an­dr a mali­ny, zmrz­li­ny s oli­va­mi nebo kan­do­va­ným fenyklem.

Jen­že po letech spo­ko­je­né­ho pro­vo­zu a tisí­cích děkov­ných dopi­sů se sta­lo něco, co je  noč­ní můrou kaž­dé­ho zmrz­li­ná­ře. Hygi­e­na v jed­nom ze vzor­ků obje­vi­la lis­te­rii. A teď nastá­vá ukáz­ko­vé cho­vá­ní, jak tako­vou situ­a­ci zvlád­nout. U Jeni’s neml­ži­li, bylo jim jas­né, že to může být jejich abso­lut­ní konec, ačko­li si nikdo na žád­né obtí­že po kon­zu­ma­ci jejich pro­duk­tů nestě­žo­val. Hned při­zna­li bar­vu, sami zákaz­ní­kům vypsa­li, co lis­te­rie může způ­so­bit, bez vyzvá­ní zavře­li všech­ny své pro­dej­ny, stáh­li bale­né zmrz­li­ny z obcho­dů a zákaz­ní­ky vyzva­li ke zni­če­ní domá­cích zásob a vrá­ti­li všem, kdo si požá­da­li, pení­ze. Cel­kem zlik­vi­do­va­li 265 tun zmrz­li­ny. A pus­ti­li se důklad­ně do hle­dá­ní zdro­je náka­zy, o kaž­dém kro­ku infor­mo­va­li. Celá tahle „legra­ce“ stá­la Jeni’s nejmé­ně dva mili­o­ny dola­rů. Lis­te­ria se nako­nec obje­vi­la v jed­né plnič­ce kelím­ků, kte­ré šly na pul­ty obcho­dů. Jeni při­zva­la odbor­ní­ky na hygi­e­nu a kom­plet­ně pře­dě­la­li kuchy­ni. Ovo­ce a zele­ni­na se nyní zpra­co­vá­va­jí ve zce­la oddě­le­ných pro­sto­rách, růz­né pra­cov­ní zóny jsou vyzna­če­ny barev­ně, aby se pře­de­šlo kří­žo­vé kon­ta­mi­na­ci, ces­ty mezi úse­ky jsou postři­ko­vá­ny anti­bak­te­ri­ál­ní pěnou, stej­ně jako podráž­ky bot zaměst­nan­ců, kelím­ky jez­dí na doprav­ním pásu..Dále si naor­di­no­va­li pra­vi­del­né stě­ry a tes­to­vá­ní kaž­dé hoto­vé dáv­ky na lis­te­rii. Muse­jí to být obří per­ma­nent­ní nákla­dy navíc, ale jeden lap­sus na zni­če­ní pověs­ti úpl­ně sta­čí. (Ostat­ně u nás všich­ni pode­zí­ra­jí zmrz­li­nu ze sal­mo­ne­ly na zákla­dě jed­né afé­ry z 80. let s kach­ní­mi vej­ci, při­tom dnes hro­zí více z majoné­zo­vých salá­tů, ale rov­ni­ci zmrz­li­na — sal­mo­ne­la si pama­tu­je­me od té doby všich­ni. Upda­te — nej­hor­ším aktu­ál­ním zdro­jem je kuře­cí maso z nedo­sta­teč­ně kon­t­ro­lo­va­ných cho­vů).

Produkty ze zmrzlinárny Jeni's  - fotky vypůjčeny ze stránek find eat and drink.

Pro­duk­ty ze zmrz­li­nár­ny Jeni’s — fot­ky vypůj­če­ny ze strá­nek find eat drink, stej­ně jako hor­ní foto­gra­fie.

Po všem tomhle si člo­věk pře­stá­vá mys­let, že čes­ký hygi­e­nic­ký stan­dard je zby­teč­ná buze­ra­ce, včet­ně těch mno­ha sta­veb­ně oddě­le­ných pro­stor, co dělí pro­vo­zov­ny na hnus­né kamr­lí­ky. (byť tedy jde to i jinak, ale v men­ších pro­vo­zech a o tom zas tře­ba někdy jin­dy).

Jo, příští pátek Jeni’s koneč­ně ote­ví­rá, a to s vel­kou poko­rou. Přes­to­že zákaz­ní­ci jejich ote­vře­né cho­vá­ní oce­ni­li a slí­bi­li, že pokud to bude nut­né, budou pla­tit plnou cenu i prázd­né kor­nout­ky, jen aby pomoh­li Jeni’s zase na nohy. Kaž­do­pád­ně — vel­mi pouč­ný pří­běh, může se to stát kaž­dé­mu.

Zdro­je ku člán­ku najde­te zde.

Vánoční kolekce

Při­znám se: do niče­ho se mi letos nechtě­lo. Ani do cuk­ro­ví. Ale už v lis­to­pa­du, ba už i v říj­nu, se mě kama­rá­di i zná­mí zača­li ptát. Bude letos vánoč­ní kolek­ce? Opo­ví­da­la jsem, že ne, ale myš­len­ka se v hla­vě usa­di­la a odvrá­tit se nedá. Tak tedy. Moje letoš­ní vánoč­ní zmrz­li­na bude tako­vá:

Rum, datle, pekany

Rum datle a pekany

U nás doma se na Váno­ce vždyc­ky kupo­va­la kvan­ta suše­né­ho ovo­ce. Fíky, švest­ky, meruň­ky a dat­le. Dat­le jsem milo­va­la nej­víc. Milu­ju je dodnes. A což tepr­ve když je namo­čí­te do kva­lit­ní­ho třti­no­vé­ho rumu, dodá­te opra­že­né peka­no­vé oře­chy a dola­dí­te sme­ta­nou? Tohle je zmrz­li­na, ktrou si před­sta­vu­ju, jak jím u zapá­le­né­ho krbu, slad­kost z datlí, křupnu­tí z peka­nů, chlad ze zmrz­li­ny a sou­čas­ně tep­lo z rumu a pří­vě­ti­vé svět­lo z ohně… Váno­ce.

Pan Perníček

pernicek

Váno­ce bez per­níč­ků? Nee­xis­tu­je. Sko­ři­ce, anýz, bady­án… nasa­ju vůni koře­ní a vím, že se to zase blí­ží.  Plné ple­chy a pak dlou­hé noč­ní zdo­be­ní. Ane­bo to může být letos jinak. S per­níč­ko­vou zmrz­li­nou. Všech­no dob­ré je v ní. Koře­ní. A med.

Brusinky a pomeranč

Brusinky a pomeranč

Pro ty, co nema­jí rádi sme­ta­no­vou. Suše­né bru­sin­ky všich­ni dob­ře zná­me. Ale co ty čer­stvé? Tak dob­ře, spí­še mra­zem pro­šlé. S pome­ran­čem a kap­kou pome­ran­čo­vé­ho liké­ru.

Dynamo.

aneb co jste dýním ješ­tě nepro­ved­li.

dynovynanukuvodni

Dýňo­vý slad­ký chle­bí­ček, koláč, chle­ba, kari, hoř­či­ce, pomazánka..Dýňová sezo­na je v plném prou­du a urči­tě je těž­ké při­jít na to, co jsme dýním ješ­tě neu­dě­la­li. Recept na dýňo­vou zmrz­li­nu tu máte z minu­la, ale ne vždyc­ky má člo­věk chuť patlat se žlout­ky. Tak co tře­ba dýňo­vé nanu­ky? Recept není z mé hla­vy, pře­vza­la jsem ho od nanu­kár­ny People’s Pop. Ale tro­chu jsem ho upra­vi­la — a není to vůbec špat­né. Moje děti je jed­ly dokon­ce i do více než půl­ky! („Mami, to je z man­ga nebo z pome­ran­če? Z dýně. Aha.Tak já už ten nanuk nechci.“) Ale váž­ně — máte-li nazbyt dýňo­vé pyré, nanu­ky jsou supersnad­ná ces­ta, jak ho zužit­ko­vat.

  • 1 malá dýně (cca o váze 2,7 kg nebo 500 ml hoto­vé­ho dýňo­vé­ho pyré, radím vyu­žít něja­kou chut­něj­ší dýni, tře­ba but­ter­nut nebo mušká­to­vou)
  • 60 ml sme­ta­ny ke šle­há­ní
  • 250 ml cuk­ro­vé­ho siru­pu
  • 1/4 lžič­ky čert­svě nastrou­ha­né­ho zázvo­ru
  • 2 hře­bíč­ky
  • 1 bady­án
  • 3 kulič­ky nové­ho koře­ní
  • 1 tobol­ka kar­da­mo­mu
  • 1 vět­ší svi­tek sko­ři­ce roz­lá­ma­ný na kous­ky

Nejdřív je tře­ba při­pra­vit si cuk­ro­vý sirup. Dopo­ru­ču­ji ten­to­krát cukr třti­no­vý — do dýňo­vé­ho nanu­ku je kara­me­lo­vá chuť tma­vé­ho cuk­ru žádou­cí. Dělám v pomě­ru jed­na k jed­né, rych­le při­dám koře­ní, zakry­ju a nechám vychlad­nout. Klid­ně přes noc, do siru­pu jde chuť pře­ce jen poma­le­ji, než tře­ba do tep­lé­ho mlé­ka, tak­že klid­ně nech­te půso­bit přes noc. Kdo chce, koře­ní si ješ­tě před­tím podr­tí. Dýně holt tro­chu při­chu­tit potře­bu­je.

dynovynanuk2

V mezi­ča­se si při­pra­vím dýňo­vé pyré. Dýni neva­řím, ale vždyc­ky vyku­cha­nou bez zrní­ček vrz­nu do trou­by. Jakmi­le je měk­ká, tak ji násled­ně olou­pu a roz­mi­xu­ju, v pří­pa­dě vod­na­těj­ší dýně dám na pár hodin na ced­ník vyka­pat. Smí­chám cuk­ro­vý sirup (pocho­pi­tel­ně sce­ze­ný, ale chu­tí koře­ní nasák­lý)  a pyré, sme­ta­nu ušle­hám a opa­tr­ně vmí­sím do smě­si. Nah­ňá­cám do zmrz­li­no­vých for­mi­ček a dám ztuh­nout.

Tuhle vár­ku jsem vylep­ši­la ješ­tě pole­vou z čoko­lá­dy. Kdo chce mít pole­vu lesklou, s pou­hou roze­hřá­tou čoko­lá­dou (na sním­ku 74%) nevy­sta­čí. Já při­dá­vám lžič­ku či dvě koko­so­vé­ho tuku od fir­my Rapun­zell — ta vyrá­bí koko­so­vý tuk, co nechut­ná po koko­su. Za mě tedy plus — i když je o prý ta méně zdra­vá vari­an­ta, tak­že se do budouc­na chys­tám expe­ri­men­to­vat s čis­tým kaka­o­vým más­lem.

dynovynanuk3

 

Chřestová zmrzlina — nic nového pod sluncem

Jsou věci, kte­ré sko­ro nikdy nezku­sím. Jaho­dy na sla­no, chřest na sladko..Jahody i chřest milu­ju tra­dič­ním způ­so­bem a pro­to­že jejich sezó­na je tra­gic­ky krát­ká, nezvlád­nu se jich nikdy pře­jíst nato­lik, abych měla chuť výraz­ně expe­ri­men­to­vat. Jen­že jed­nou se to stát muse­lo. Chřes­to­vá zmrz­li­na na přá­ní. A spě­cha­lo to. Nebyl moc tudíž čas expe­ri­men­to­vat — to i vzhle­dem k ceně suro­vi­ny.

šparglovauvodni

Chřes­to­vá zmrz­li­na je teď všu­de, mají ji lep­ší restau­ra­ce i popu­lár­ní zmrz­li­nář­ství 2 AD v Tuch­lo­vi­cích. Zní to jako hroz­ně hips­ta — tren­dy — cool zále­ži­tost. Jen­že všech­no už tady jed­nou bylo. A v pří­pa­dě chřes­to­vé zmrz­li­ny dokon­ce hod­ně dáv­no. Jakmi­le se cuk­rá­ři nau­či­li jak zkro­tit poměr ledu a soli — tedy prv­ní mra­zí­cí smě­si a jak zmrz­li­nu míchat, aby vzni­kl hlad­ký krém, zača­li divo­ce expe­ri­men­to­vat. S chu­tě­mi, kte­ré nám při­jdou neu­vě­ři­tel­ně extra­va­gant­ní. Paš­tič­ko­vá, pep­řo­vá, raj­ča­to­vá, cele­ro­vá, laný­žo­vá, hou­bo­vá? Nic nové­ho pod slun­cem. Všech­ny jme­no­va­né najde­te v kuchař­kách vyda­ných v 17. a 18. sto­le­tí. Téma skvě­le zpra­co­vá­vá člá­nek na webu Gastro­no­mi­ca, koho to zají­má, klik sem (a že to sto­jí za to! Zjis­tí­te mimo jiné, že kuchař­ské hvězdy s vlast­ní­mi kur­zy a obcho­dem s jimi designo­va­ným nádo­bím nejsou vyná­le­zem dva­cá­té­ho sto­le­tí.)

chrestovamixer

Nicmé­ně his­to­ric­ký recept na chřes­to­vou nemám. Vlast­ně jsem nemě­la žád­ný recept. Pře­čet­la jsem tedy snad všech­ny před­pi­sy na chřes­to­vou zmrz­li­nu na inter­ne­tu. Jen­že se mi něčím nezdá­ly. Tak jsem je svě­ři­la odbor­ní­ko­vi — tedy mému muži, kte­rý tvo­ří tu exakt­ní polo­vi­nu naše­ho „byz­ny­su.“ Pavel nele­nil a všech­ny recept pro­po­če­tl. Moje intu­i­ce byla správ­ná. Žád­ný úpl­ně nevy­ho­vo­val. Zmrz­li­na by se jed­no­duš­še nepo­ved­la.  Někde chřest dlou­ho namá­če­li v mlé­ce — ztra­til by bar­vu, mož­ná by i hro­zi­lo zhořk­nu­tí. Někde hod­ně šet­ři­li cuk­rem — chřes­to­vá zmrz­li­na samo­zřej­mě nemů­že být přesla­ze­ná, ale lží­ce cuk­ru zmrz­li­nu neu­mí­chá. V dal­ších před­pi­sech napros­to neod­po­ví­dal poměr tuku nebo cel­ko­vé suši­ny ve zmrz­li­ně. Á, tajem­ná suši­na. Zjed­no­du­še­ně může­me říci, že jde o všech­no, co není voda. A jak víme, vodu obsa­hu­je mlé­ko i sme­ta­na, v tom­to pří­pa­dě také chřest…Pohráli jsme si s pomě­ry a od téhle chví­le fakt pří­sa­hám na tabul­ky a vzo­reč­ky. Zmrz­li­na totiž byla doko­na­lá. Napo­pr­vé.

chrestova-hadi

Potře­bu­je­te:

  • 150 gra­mů chřes­to­vých špi­ček (dél­ka cca 5 — 9 cm) — počí­tej­te, že na to pad­ne půl kila (a ze zbyt­ku si udě­lej­te tře­ba chřes­to­vé risot­to)
  • 100 gr cuk­ru
  • 5 žlout­ků
  • 250 ml plno­tuč­né­ho mlé­ka
  • 100 ml sme­ta­ny (33% tuč­né)
  • špet­ka soli
  • pár stri­pů bio cit­ro­no­vé kůry

Nej­pr­ve blan­ší­ru­je­me chřest. Hodí­me jej do vaří­cí oso­le­né vody a pova­ří­me 2 — 3 minu­ty pod­le síly pazo­chů. Pak oka­mži­tě vylo­ví­me a vrh­ne­me do mísy s ledo­vou vodou a ledem. Var se musí ihned zasta­vit, aby si chřest zacho­val krás­ně zele­nou bar­vu. Vylo­ví­me, nechá­me oka­pat a vlo­ží­me do blen­de­ru (mixé­ru).

V hrn­ci zahře­je­me mlé­ko a sme­ta­nu s polo­vi­nou cuk­ru a kůru. Cukr se musí roz­pus­tit a mléč­né smě­si pro­spě­je, když natá­he cit­ro­no­vou vůni. Dru­hou polo­vi­nu cuk­ru vešle­há­me do žlout­ků, kte­ré jsme si při­pra­vi­li do vět­ší mísy. Je na vás, jak dlou­ho nechá­te směs infúzo­vat kůrou. Jde samo­zřej­mě mlé­ko zahřát a odsta­vit a nechat nasá­ká­vat libo­vol­ně cit­ro­nem. Čím del­ší doba, tím inten­ziv­něj­ší cit­ro­no­vá chuť. Já zvo­li­la něco kolem 10 minut a bylo to ako­rát. Mléč­no-sme­ta­no­vá směs byla ješ­tě hor­ká, tak­že jsem ji nemu­se­la opě­tov­ně při­hří­vat a rov­nou jsem ji opa­tr­ně, čúr­kem, nali­la na žlout­ky. Vrá­ti­la jsem obsah mísy do hrn­ce od mlé­ka a směs zvol­na vaři­la a pas­te­ri­zo­va­la. Jakmi­le byla dosta­teč­ně hus­tá (na vařeč­ce zůsta­ne za prs­tem ces­tič­ka) a můj tep­lo­měr uká­zal něco kolem 82 stup­ňů, stáh­la jsem hrnec z plot­ny a nali­la obsah přes sít­ko na chřest v mixé­ru.

Zapnu­la jsem mixér na nej­vyš­ší obrát­ky a chvil­ku inten­ziv­ně mixo­va­la. Chví­li jsem váha­la, zda pasí­ro­vat přes sít­ko, ale pak jsem si řek­la že se mi duži­na (roz­pad­lé na mik­ro­sko­pic­ké čás­teč­ky) ve smě­si vlast­ně líbí. A hor­ní kon­ce ston­ků dřev­na­té nebý­va­jí. A pro­pos, čer­s­tvý chřest je fakt pro ten­to recept nut­nos­tí. Pak sta­čí směs vychla­dit a dát mra­zit — vlít do zmrz­li­no­va­če nebo inten­ziv­ně tyčá­kem pro­hra­bá­vat při cca 4 hodi­no­vém poby­tu v mra­zá­ku.

Zají­má vás, jak chut­na­la? Byla v ní znát  — ale pří­jem­ně — citró­no­vá kůra, chuť chře­s­tu byla jem­ná, ale pře­ce výrazná a nepře­bi­tá cuk­rem. Snad mohu pro­zra­dit, že zada­va­tel z ní byl nad­še­ný. Že umí­te vyšvih­nout dobrou vanil­ko­vou, to se totiž jak­si od zmrz­li­no­vé­ho gee­ka oče­ká­vá. Někdy je ale doce­la fajn pře­kva­pit. chrestovanaubruse

Vyhráli jsme!

Nevím, zda zná­te pri­ma blog Výpeč­ky, kte­rý pro­vo­zu­je Tere­za Berán­ko­vá. Krás­né fot­ky, chut­né recep­ty, žád­né vel­ké řeči oko­lo. Tere­za a její muž Lukáš jsou totiž hlav­ně lidé činu, kte­ří se sna­ží pro­fes­ně pro­po­jit čes­kou blo­go­sfé­ru kolem jíd­la. Jejich nej­vý­raz­něj­ším poči­nem je akce Food­blog roku. Sou­tě­ži­lo se v něko­li­ka kate­go­ri­ích, o kte­rých roz­ho­do­va­la poro­ta, abso­lut­ní­ho vítě­ze urči­la hla­so­vá­ní veřej­nos­ti. Tři kopeč­ky se účas­ni­li obo­jí­ho, v hla­so­vá­ní veřej­nos­ti jsme se nedo­sta­li do prv­ní dva­cít­ky, není divu — v kon­ku­ren­ci s food­blo­gy, kte­ré mají tisí­cihla­vé fanouš­kov­ské základ­ny.

Všichni vítězové pohromadě. Mě najdete v modrých šatech.

Všich­ni vítě­zo­vé pohro­ma­dě. Mě najde­te v mod­rých šatech.

Na vyhla­šo­va­cí večí­rek se mi moc nechtě­lo. Chvil­ku před jeho začát­kem jsem tepr­ve doved­la děti domů z krouž­ků a cíti­la se tak ako­rát na zaleh­nu­tí na pohov­ku. Ze Street Food fes­ti­va­lu jsem si navíc dones­la rýmu jak trám a skře­ho­ta­vý hlas — nehlas. Ale pak pře­moh­la chuť sezná­mit se s nový­mi lid­mi — cvič­ně jsem pro­brouz­da­la všech­ny nomi­no­va­né blo­gy a povět­ši­nou jeden hez­čí až dru­hý. Úžas­né fot­ky, svě­ží nápa­dy — sama bych nevě­dě­la, komu cenu dát. V Tan­čí­čí kuchy­ni s výhle­dem na řeku na nás čeka­ly sofis­ti­ko­va­né jed­no­hub­ky z Labo­ra­to­ria (jak chut­na­ly se neptej­te — mě bohu­žel všech­ny jako „hmo­ta“ — rýma mi sebra­la chuť) plus drin­ky z Ape­ro­lu a Cam­pa­ri. A udě­la­la jsem dob­ře, že jsem jeden do sebe hned u dve­ří hodi­la. Když totiž při­šlo vyhla­šo­vá­ní a došlo na kate­go­rii Peče­ní a dezer­ty, tak se ozva­lo moje jmé­no. No..cítím se tro­chu pro­vi­ni­le, že to zmrz­li­na vyfouk­la všem úžas­ným dor­tům, kolá­čům a jiné­mu peči­vu. Poku­si­la jsem se o doja­tou řeč, ale jen jsem tam něco skří­pa­la zbyt­ky hla­su. Mám ale váž­ně vel­kou radost. Uvi­dí­me, jakou si do budouc­na cena zjed­ná pres­tiž, je to ale vel­mi sym­pa­tic­ká sna­ha všech­ny food­blo­ge­ry moti­vo­vat. Tře­ba já jsem teď hroz­ně moti­vo­va­ná svůj blog neza­ne­dbá­vat a vylep­šit mu gra­fi­ku a vyhle­dá­vá­ní. Fakt!

Nejlepší cena je ta, co se dá sníst a vypít. Hurá!

Nej­lep­ší cena je ta, co se dá sníst a vypít. Hurá!

Na podrob­né výsled­ky jakož­to i ostat­ní pěk­né blo­gy se podí­vej­te sem.

Díky za Holešovice!

Prv­ní Street food fes­ti­val je za námi. Děku­je­me moc všem, kte­ří při­šli, nakou­pi­li, ochutnali..Jen moje před­se­vze­tí, jak si budu se zákaz­ní­ky poví­dat, se nějak neko­na­lo. V jed­nu chví­li vypuklo šílen­ství a za chví­li byla zmrz­li­na fuč. Je ale prav­da, že jí bylo násob­ně méně než jsme děla­li na kaž­dý Ape­tit pik­nik — něco ku dvě­ma stov­kám por­cí. A pod­le nej­od­váž­něj­ších odha­dů se v Hole­šo­vi­cích oto­či­lo snad až pět tisíc lidí.

foodfestzmrz4

Což samo­zřej­mě zna­me­ná, že řada lidí je zase otrá­ve­ná — že byly fron­ty, málo mís­ta, moc lidí, poma­lý výdej..A že kam se to hra­be na Lon­dýn, New York atd atd. Já mys­lím, že je z toho znát jedi­né: po dob­rém a zají­ma­vém jíd­le je tu pořád hlad. A taky po neotře­lých nápa­dech, jaké měla vět­ši­na pro­fí­ků i ama­té­rů. A vůbec po akcích toho­to dru­hu. Zájem pros­tě pře­vy­šu­je poptáv­ku a orga­ni­zá­to­ři urči­tě mají o čem pře­mýš­let. Své o tom jis­tě vědí i pořa­da­te­lé Ape­tit pik­ni­ku. Niko­mu nezá­vi­dím tahle roz­hod­nu­tí — jak udr­žet akci bez­va, přá­tel­skou, pozvat na ni pro­dej­ce, kte­ří z prin­ci­pu nejsou sto vydat tisí­ce por­cí a sou­čas­ně uspo­ko­jit davy.  Kaž­do­pád­ně  chci jen podě­ko­vat za akci s pří­jem­ným duchem plnou entu­ziu­as­mu orga­ni­zá­to­rů a účast­ní­ků. A vyjíd­řit obdiv všem, kte­ří pocti­vě před zra­ky návštěv­ní­ků vaři­li nebo kom­po­no­va­li svá jíd­la. My to měli jed­no­duš­ší, pros­tě jsme vydá­va­li zmrz­li­nu, ale i tak to byl hukot, bola­vé nohy a vymlu­ve­ná pusa. A jsem v poku­še­ní tře­ba příští rok upgra­de­o­vat na pohá­ry- pokud tedy nějak vymys­lím skla­do­vá­ní zmrz­li­ny (ergo seže­nu pul­to­vou mra­zí­cí vit­rí­nu za rozum­nou cenu).

Rebarborová se vyprodala jako první.

Rebar­bo­ro­vá se vypro­da­la jako prv­ní.

Nej­víc děku­ju všem, co jste k nám při­šli, nakou­pi­li — mno­zí z vás byli sta­ří zná­mí a dáva­li jste si naši zmrz­li­nu po něko­li­ká­té. Jste mojí vzpru­hou, pro­to­že čas­to mívám čer­né myš­len­ky a ovlá­dá mě defétis­mus. A taky pocit, že sto­jím na mís­tě, což je tak tro­chu prav­da. Mys­le­la jsem si, že budu mít dáv­no svou výrob­nu, ale všech­no je to jak­si nároč­něj­ší, než jsem si před­sta­vo­va­la. Na čas i na pení­ze a já pořád ješ­tě zva­žu­ju, z kte­ré­ho kon­ce na to jít.  Ješ­tě jed­nou bych chtě­la extra podě­ko­vat své čte­nář­ce, kte­rá mi při­nes­la obří sko­ři­ci až z Cey­lo­nu, pro­to­že ji moji strán­ka inspi­ro­va­la k vlast­ním poku­sům. Může být něco hez­čí­ho? Díky všich­ni, jste nej­lep­ší!

foodfestzmrzky5

Přijďte na Street food festival v Holešovicích!

Když jsem popr­vé sly­še­la o Street food fes­ti­va­lu v Hole­šo­vi­cích, tro­chu jsem nakr­či­la nos. Fes­ti­val pou­lič­ní­ho jíd­la u ruš­né kři­žo­vat­ky, kde není sko­ro zeleň, nelze se posa­dit do stí­nu stro­mu na roz­leh­lý tráv­ník nebo při sklen­ce vína pozo­ro­vat plu­jí­cí řeku? Pak mě ale vybíd­li k účas­ti, pro­čet­la jsem si jejich sta­no­vy i pro­gram a akce se mi zača­la zamlou­vat. Ostat­ně pře­svěč­te se sami. Mís­to Argen­tin­ské sice nebu­de pěší zóna, ale jinak má hole­šo­vic­ký fest moc sym­pa­tic­ký základ i pro­gram a účast­ní se ho řada nad­še­ných ama­té­rů, z nichž vět­ši­na nebu­de při­pra­vo­vat slad­kos­ti (!), ale fakt jíd­la. Zají­ma­vá jíd­la!  Vše dopl­ní peč­li­vě vybra­ný okruh pro­fe­si­o­ná­lů jako je Dish truck, Sushique­en, Ethno­ca­te­ring nebo paš­ti­ky Tomá­še Babin­ce. Dosaď­te si zají­ma­vý edu­ka­tiv­ní pro­gram a už jste lape­ni.  Zamlou­vá se mi char­ti­ta­tiv­ní roz­měr fes­ti­va­lu- deset pro­cent z výděl­ku kaž­dé­ho z účast­ní­ků jde na Kuchař­ky bez domo­va a Food not bombs.

Co může­te čekat od Tří kopeč­ků:

zerollky

Jsme sice zařa­ze­ni v sek­ci pro­fe­si­o­ná­lů (což nám licho­tí, leč nepo­va­žu­je­me se za ně), ale bere­me s sebou jen malý mra­zák, je tedy mož­né, že zmrz­li­na dojde rych­le­ji, než bychom si přá­li. To vám ale chce­me vyna­hra­dit vlíd­ným slo­vem — přijď­te si o zmrz­ce s námi i poklá­bo­sit. Bude­me pro­dá­vat dopo­led­ne od jede­nác­ti hodin a akci chce­me pojmout ne jako zbě­si­lé pro­dá­vá­ní pro­duk­tů, ale jako pří­jem­né setká­ní s milov­ní­ky dob­ré zmrz­li­ny. Ze stej­né­ho důvo­du vyro­bí­me jen čty­ři dru­hy a nehod­lá­me to hrát — vyjma jed­né výjim­ky-  na úpl­né tutov­ky. Před­po­klá­dá­me, že ten kdo dojde do klu­bu Cross, neče­ká na mís­tě zrov­na vanil­ko­vou s jaho­do­vou.

Jas­ná je rebar­bo­ra. Je sko­ro kvě­ten, ale přes­to­že jaro letos star­to­va­lo hod­ně brzy, na domá­cí ovo­ce je ješ­tě čas. Rebar­bo­ra je ale v plné síle. Osob­ně tuhle zele­ni­nu pře­vle­če­nou za ovo­ce milu­ju. Její růžo­vé ston­ky, její jmé­no, kte­ré krás­ně drn­čí, ať už říká­te rebarr­bo­ra nebo rre­veň. Jen ješ­tě nevím, zda jí zkom­bi­nu­ju s jasmí­nem, zázvo­rem, nebo bez­in­ko­vou šťá­vou. Zatím tes­tu­ju doma a nech­te se pře­kva­pit.

rebarborova

Sme­tán­ka lékař­ská, pam­pe­liš­ka, dan­de­li­on, púpa­va, löwenzahn…jak krás­ně libozvuč­né jmé­no má tenhle „ple­vel“,  nepří­tel ang­lic­kých tráv­ní­ků, věr­ný spo­leč­ník dět­ských her..Tohle malé slun­ce už odpo­čí­vá ve skle­nič­kách s pam­pe­liš­ko­vým medem z letoš­ní úro­dy.  A z toho medu udě­lám zmrz­li­nu. Něž­nou a slad­kou jako věnec, co nosí z jara všech­ny malé divo­žen­ky.

pampelišková

Tak odváž­ná, abych děla­la kopři­vo­vou nebo zmrz­li­nu z med­vě­dí­ho česne­ku, tedy ješ­tě nejsem. Ale bazalka, ta k tomu vybí­zí. Je slad­ká, aromatická…zelená! Bazalko­vá zmrz­li­na je pros­tě úžas­ná.

Roi­bos „chai“ aneb čaj nečaj. Kdo nemá rád roi­bos, asi moc neza­le­be­dí. Roi­bos zmrz­li­na má jem­ně kré­mo­vou nao­ran­žo­vě­lou bar­vu a ved­le cha­rak­te­ris­tic­ké chu­tě čaje voní po sko­ři­ci či kar­da­mo­mu.

A něco na závěr. Říkám jí „mon­šerí“, je to tro­chu Fran­couz­ka, pro­to­že část její osob­nos­ti pochá­zí z čoko­lá­dy Varlho­na. Má ráda viš­ně, pije bran­dy a divo­čej­ší tóny její pova­hy pochá­ze­jí ze siru­pu z divo­kých viš­ní, co ros­te u na jed­né zahra­dě v Jese­ní­kách.

12

tresne

Tak, teď si říká­te, že pokud správ­ně počí­tá­te, je tu vypsá­no dru­hů pět. Pro­to­že jsem váha­vá, pořád nevím, zda udě­lám roi­bos nebo bazalku. Může­te mi pomo­ci v roz­hod­nu­tí tře­ba tím, že mi napí­še­te do komen­tá­řů, co bys­te si dali radě­ji.

Tak ahoj  4. květ­na v Hole­šo­vi­cích!

Velikonoční kolekce

velikonocnizmrzka

Tak a je to tu zas. Jak jste pocho­pi­li, svát­ky nám slou­ží k pod­vrat­né­mu šíře­ní zmrz­li­ny! A svát­ky jara, Veli­ko­no­ce, nebu­dou výjim­kou. Kdy­by bylo na mě, byly by zele­né, ale jak se zdá, hráš­ko­vá zmrz­li­na nelá­ká dost odváž­liv­ců a tuzem­ské ovo­ce se zatím scho­vá­vá v kvě­tech na stro­mech. Tak­že budou sme­ta­no­vé, ale v jar­ním ladě­ní. Zde máte naše letoš­ní trio.

Mám vanu plnou fialových fialek…

fialky1

Vanu ne, ale zmrz­li­nu. Popr­vé jsem ji jed­la loni v Bru­se­lu a byla to slast. V té mé najde­te fial­ko­vý cukr, kan­do­va­nou fial­ku a hlav­ně viol­ko­vou chuť! Tro­chu po kvě­tech, tro­chu po bonbó­nech. Kdo letos nešku­bal fial­ky, jako by ani nebyl. Ty moje jsou z Hru­sic a Jese­ní­ků.

Přijde zajíček do cukrárny a ptá se: máte mrkvovou?

mrkvova2

A vy může­te říct — máme zajíč­ku, máme! Tahle zmrz­li­na je nejen že dob­rá, ale dokon­ce i tak tro­chu zdra­vá. Je v ní totiž pře­kva­pi­vě… mrkev! A taky kré­mo­vý sýr, vlast­ně chut­ná tak tro­chu jako karot­ko­vý, sko­ři­cí koře­ně­ný dort. S kan­do­va­nou mrkví navrch k tomu.

Mééé!

kozizmrz

Na sním­ku ješ­tě v tes­to­va­cí fázi s bru­sin­ka­mi, nako­nec vyhrál vari­an­ta višeň.

Buď ho milu­ješ, nebo nená­vi­díš. Kozí čer­s­tvý sýr. Ano, takhle zmrz­li­na svůj původ neza­pře. Její mír­nou štipla­vost zmír­ní omam­ně slad­ká kan­do­va­ná višeň. Pozor, kozí zmrz­li­nu bude­me dodá­vat v men­ším, 340 ml bale­ní. Jed­nak kvů­li vyso­kým vstup­ním nákla­dům, za dru­hé pro­to, že si mys­lí­me, že je to pře­ce jen hod­ně výluč­ná pří­chuť.