Můj boj s bílky I : Zmrzlinové kornoutky

Že zdro­je nejsou na svě­tě spra­ved­li­vě roz­dě­le­ny, je jas­ná věc. Typic­kým pří­kla­dem budiž vej­ce. Porov­nej­te si žlout­ky a bíl­ky. Na litr heb­ké, sme­ta­no­vé, kré­mo­vi­té zmrz­li­ny potře­bu­je­te pět až šest žlout­ků. Nebo i víc, zále­ží, jak se chce­te roz­šoup­nout. Na dva ple­chy koko­sek vám sta­čí bíl­ky klid­ně jen dva. Chá­pe­te ten děsi­vý nepo­měr?  Pro­to­že zmrz­li­nu vyrá­bím doce­la ve vel­kém a na žlout­ky pří­sa­hám (pomiň­me pro tuto pří­le­ži­tost, že exis­tu­jí čis­tě sme­ta­no­vé nebo ovoc­né recep­tu­ry) je zřej­mé, že jsem bíl­ky dost zapla­ve­na. Čas od času se poda­ří něko­mu, kdo se chys­tá expe­ri­men­to­vat tře­ba s makron­ka­mi, bíl­ky udat, ale vět­ši­nu času mě sví­rá neru­dov­ská otáz­ka, kam s nimi.

makronky

Makron­ky, čili maca­rons. Mno­ho bíl­ků na makron­ko­vé poku­sy (sko­ro by se chtě­lo říci —  ješ­tě že se tak čas­to nepo­ve­dou 🙂

Roz­hod­la jsem se tedy udě­lat sou­hrn, na co všech­no se bíl­ky dají pou­žít. Tako­vý vol­ný seri­ál — něco z toho se bude týkat zmrz­li­ny, něco mož­ná ne. Vypa­lu­je­me zost­ra. Zmrz­li­no­vý­mi kor­nou­ty.  Jsou prak­tic­ké, pře­nos­né, jed­lé. Prud­ce jed­lé! Jedí  je i chro­nič­tí vyha­zo­va­či, co si mys­lí, že kor­nout­ko­vé těs­to chut­ná jako lepen­ka. Že si s ním nebu­dou zaplá­cá­vat bři­cho a mís­to toho so dají ješ­tě jeden kope­ček (ano, já).

zmrzkarenelt

Zbý­vá odpo­vě­dět na otáz­ku, zda bude­te k výro­bě kor­nou­tů potře­bo­vat spe­ci­ál­ní nástro­je. Ano. Ne. Totiž..Oboje je správ­ně. Pokud chce­te kor­nou­ty jako z obcho­du a pěk­ně se vzo­reč­kem, není jiné ces­ty než si poří­dit spe­ci­ál­ní vaflo­vač na kor­nout­ky. Spo­lu s ním dosta­ne­te i spe­ci­ál­ní kopy­to na tva­ro­vá­ní hor­ké oplat­ky do pří­sluš­né­ho jehla­nu. Kor­nout­ky se ale dají dělat i v trou­bě jako plac­ky a pak je musí­te rych­le vytva­ro­vat — buď opět navi­nout na „kopy­to“ nebo si jinak pohrát s tva­rem (zkou­še­la jsem alter­na­tiv­ní mis­tič­ky tak, že hor­kou pla­cič­ku „nale­pí­te“ na obrá­ce­nou mis­tič­ku nebo šálek — jakmi­le vychlad­ne a ztvrd­ne, sta­čí nádob­ku vyn­dat.) Je ale tře­ba při­znat, že to nevy­pa­dá tak ele­gant­ně jako z vaflo­vé­ho kor­nout­ko­va­če. Ale zas nemá­te v rodi­ně dal­ší krám. Já ten svůj poří­di­la tady a tipu­ju, že v létě se zase obje­ví v nabíd­ce. Jen to kopy­to by moh­lo být tro­chu užší, vzni­ka­jí z něj až moc širo­ké kor­nou­ty.

Pro kor­nout­ko­vý tvar je zásad­ní kopy­to nebo ice cre­am cone mold — dá se buď kou­pit samo­stat­ně, nebo nechat vyro­bit tře­ba u řez­bá­ře. Nej­do­sa­ži­tel­něj­ší je samo­vý­ro­ba  — vystřih­nout z tvr­dé­ho papí­ru , svi­nout a násled­ně ješ­tě kom­plet oba­lit alo­ba­lem (ten pak ide­ál­ně lehce potřít más­lem, aby šly kor­nout­ky odle­pit. Pro lep­ší sta­bi­li­tu je dob­ré papí­ro­vé for­mič­ky tro­chu zatí­žit, tře­ba suchý­mi fazo­le­mi nebo rýží.)

kornoutkynastojato

Samot­ný recept na kor­nout­ky je ohrom­ně snad­ný. Sta­čí všech­no smí­chat dohro­ma­dy.  Je tře­ba upo­zor­nit, že motá­ní není pro sla­bé pova­hy. Musí se pra­co­vat za hor­ka, tak­že si při­prav­te azbes­to­vé ruce a tro­chu zruč­nos­ti. Kdo chce, pou­ži­je gumo­vé ruka­vi­ce, ale mě se s nimi špat­ně pra­cu­je. Chce to tro­chu grif, i tak se mi sta­ne, že občas má kor­nou­tek dole malou dír­ku z ne úpl­ně doko­na­lé­ho uza­vře­ní. Ješ­tě štěs­tí, že zmrz­li­nu sním vět­ši­nou rych­le­ji, než vyte­če!

  • cca 2 vel­ké bíl­ky (asi 60 ml)
  • 85 gr mouč­ko­vé­ho cuk­ru
  • 90 gr hlad­ké mou­ky
  • špet­ku soli
  • půl lžič­ky vanil­ko­vé esen­ce
  • 30 gr roz­puš­tě­né­ho más­la

Jed­no­du­še smí­chá­me bíl­ky s cuk­rem, vanil­kou a špet­kou soli. Bíl­ky není tře­ba nijak šle­hat, jen vše pro­mí­chá­me, dokud není hmo­ta aspoň tro­chu homo­gen­ní. Vmí­chej­te část mou­ky a při­dej­te más­lo. Je mož­né, že mou­ky nebu­de potře­ba ani celé množ­ství. Hmo­ta by nemě­la mít ani moc říd­ká, ale ani tuhá. Pros­tě tako­vá, aby se dob­ře nalé­va­la. Pod­le toho dodej­te mou­ku. Tak a teď máte dvě mož­nos­ti. Pokud máte vaflo­vač na kor­nout­ky, těs­to jed­no­du­še nali­je­te do něj, chvil­ku peče­te, vyn­dá­te, nara­zí­te na „kopy­to“ a nechá­te chvil­ku ztvrd­nout. Hoto­vý kor­nou­tek odlo­ží­me na výš­ku do skle­ni­ce, aby zce­la vychla­dl. Skla­du­je­me ve vzdu­cho­těs­né nádo­bě. Vydr­ží doce­la dlou­ho, ale nej­lé­pe kor­nou­ty chut­na­jí čer­stvé, časem vlhnou a ztrá­ce­jí chuť. Ide­ál­ní je sníst je týž den.

kornoutkynalezato

Kdo nemá vaflo­vač, roz­pá­lí trou­bu na cca 175 stup­ňů. Plech si vylo­ží pečí­cím papí­rem a z těs­ta na něj opa­tr­ně roz­le­je kru­hy o prů­mě­ru cca 15 cm. Roz­tí­rat se dají lží­cí, malým váleč­kem nebo kdy­by někdo měl tako­vý ten roz­tí­ra­cí vehe­ment na pala­čin­ky… Zále­ží na trou­bě, ale cca za 15 minut by měly být hoto­vé. Opa­tr­ně nazved­nout něja­kou špachtlí a…pak už zbý­va­jí jen rych­le zato­čit. A pak s nimi zato­čit!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

zmrzkaucuketkuUrči­tě zku­sím příš­tě dal­ší vari­an­ty — vanil­ku vymě­nit za sko­ři­ci, při­dat pár lžic máku, citró­no­vou kůru nebo kakao..

 

Řekni to zmrzlinou!

Moc se mi líbil způ­sob, jakým požá­dal svou vyvo­le­nou o ruku jeden mla­dý muž. Jeho pří­tel­ky­ně měla ráda zmrz­li­nu a tak jí objed­nal čty­ři kelím­ky jejích nej­mi­lej­ších pří­chu­tí ze špič­ko­vé zmrz­li­nár­ny. Co kelí­mek, to nápis: Will you mar­ry me? Řek­la ano.

Nena­bá­dá­me vás ke stej­né­mu roman­tic­ké­mu ges­tu, spous­ta lidí navíc svá­tek zami­lo­va­ných nemá z růz­ných důvo­dů ráda a já plně chá­pu proč. Ale vítám kaž­dou pří­le­ži­tost dát si dobrou zmrz­li­nu a tro­chu zaex­pe­ri­men­to­vat tema­tic­ky s chu­tě­mi. Pokud je chce­te zku­sit s námi, může­te vybí­rat z těch­to tří.

Někdo to rád horké

Rozu­měj páli­vé. Čoko­lá­da s chil­li je kla­sic­ká kom­bi­na­ce. Samet, kte­rý štíp­ne.

cokochilli

Kytice růží

Jako když zabo­ří­te nos do růžo­vých pou­pat. Ale ješ­tě lep­ší je zabo­řit chu­ťo­vé pohár­ky. Jem­ná sme­ta­no­vá zmrz­li­na s kap­kou růžo­vé vody a mra­mo­ro­vá­ním z růžo­vých pou­pá­tek.

ruzovazmrzka

Sklenka sektu s malinou

Nebo spíš mali­ny se šumi­vým vínem. Mali­no­vý sor­bet, kte­rém dodá švih ital­ské Pro­sec­co. Pozor, tato zmrz­li­na bude kvů­li obsa­hu alko­ho­lu o něco méně pev­ná než zby­lé.

maliny

Vánoční kolekce

Mívá­te po štěd­ro­ve­čer­ní veče­ři dezert? My doma nikdy nemě­li. Ryba se sma­ži­la doce­la poz­dě, tak­že pak honem ke stro­meč­ku, zača­li jsme roz­ba­lo­vat v době, kdy ostat­ní už dáv­no odfu­ko­va­li u tele­vi­zí. Ují­da­lo se cuk­ro­ví, kdo chtěl tak vánoč­ku, někdy býval i štrů­dl. Vytvá­řet ješ­tě dezert, když je kolem tolik slad­kos­tí, to by naše nikdy ani nena­padlo. A mě done­dáv­na taky ne. Dokud jsem loni po veče­ři neser­ví­ro­va­la zmrz­li­nu. Dokon­ce i děti zbrz­di­ly úprk ke stro­meč­ku a zau­ja­tě zabo­ři­ly lží­ce do pohá­rů. S nej­va­nil­ko­va­těj­ší vanil­ko­vou s naklá­da­ný­mi viš­ně­mi a sme­ta­no­vou s kara­me­li­zo­va­ný­mi baná­ny a kusy čoko­lá­dy. A vypa­dá to, že jsem zadě­la­la na tra­di­ci. Napadlo mě, že bych se letos s Vámi moh­la podě­lit. Ten­to­krát tu nebu­de recept, ale zmrz­li­na pří­mo ode mě. A bude super vánoč­ní. Ó ano, i s vůní jeh­li­čí.  Své si najdou milov­ní­ci sme­ta­ny i ti, kdo pre­fe­ru­jí sor­bet. A co tedy chys­tám?

zmrzkaucuketku

Dekon­stru­o­va­ný sva­řák

cervenazmrzka

Kdo má chuť na sva­řák ve vyto­pe­ném bytě? Já tedy jen pár minut poté, co při­jdu vymrz­lá z ven­ku. Ale chuť sva­ře­né­ho vína je skvě­lá a nechci se o ni oši­dit. A teď si před­stav­te sva­řák posta­ve­ný na hla­vu — ve for­mě sor­be­tu, koře­ní a víno hře­je, sou­čas­ně však stu­dí. Neboj­te, nebu­du ho dělat z pato­ků, ale vybí­rat budu plná kva­lit­ní čer­ve­ná vína od čes­kých vina­řů.

čokomata

Voňa­vý pome­ranč (a čoko­lá­da)

Ta nej­jed­no­duš­ší vánoč­ní ozdo­ba na svě­tě, pome­ranč se zapích­nu­tým hře­bíč­kem, se pro­mě­ní v něco rafinovaného..Taky jste ho kaž­dý rok děla­li? Oran­žo­vá kou­le, do kte­ré dět­ské ruce vpi­chu­jí jako ozdo­bu suše­ný kalich s pou­pě­tem hře­bíč­kov­ce kořen­né­ho. A bylo vám líto, že pome­ranč seschne a je po ozdo­bě? A co když si letos dáte čoko­lá­do­vou zmrz­li­nu, kte­rá chut­ná po pome­ran­či a špet­ce čer­stvé­ho hře­bíč­ku. Ne, vět­ší potě­še­ní snad už není.

strudlova

Punč de luxe

Zná­te Glö­gg? Švéd­ský sva­řák, vylep­še­ný rozin­ka­mi a man­dle­mi? Jen­že může chut­nat ješ­tě lépe. Jako pun­čo­vá zmrz­li­na, s rozin­ka­mi pěk­ně nacu­ca­ný­mi voňa­vým alko­ho­lem, man­dle­mi opra­že­ný­mi do křu­pa­va.

jehlici

Vůně jeh­li­čí

Co je pra­vá esen­ce Vánoc? Zázvor a sko­ři­ce z per­níč­ků? Vanil­ka z rohlíč­ků? Pro mě je to vůně stro­meč­ku. Tohle je to, co nikdo neče­ká. Sme­ta­no­vá zmrz­li­na s vůní jeh­li­čí a per­níč­ků. Úžas a pře­kva­pe­ní.

 

 

Dýňový koláč — do mrazáku

Jakmi­le je ofi­ci­ál­ně pod­zim, už se neu­dr­ží­me. Star­tu­je­me auto a vyrá­ží­me na nás tra­dič­ní záři­jo­vý výlet  na dýňo­vou far­mu v Byko­ši na Beroun­sku. Je to v zása­dě sel­ský dvůr, kde je pís­ko­viš­tě  a pár her­ních prv­ků pro děti, vol­ný pří­stup ke kot­cům s krá­lí­ky, o kus dál v kuku­ři­ci vyse­ka­né blu­diš­tě. A samo­zřej­mě dýně. Moře dýní. Celé obrov­ské pře­prav­ky, mezi kte­rý­mi se pro­chá­zí­te a vybí­rá­te peč­li­vě svo­ji krás­ku. Hok­kai­do, máslo­vá, mušká­to­vá, špage­to­vá — to jsou stá­li­ce. Naše halloween­ská dýně je tra­dič­ně odsud. Kaž­dý rok mě ale pře­kva­pí jinou odrů­dou — letos tře­ba bílou dýní snowball. V Byko­ši je klid­ně mož­né utra­tit za dýně pár sto­vek — což se mi kaž­dý rok pove­de a pak se jen tře­su, aby se mi tyhle barva­mi hýří­cí buc­lat­ky nezka­zi­ly. A jako prv­ní dělám dýňo­vou zmrz­li­nu. Zmrz­li­nu ala dýňo­vý koláč.

dynovazmrz

Dýně ve spo­leč­nos­ti dal­ších pod­zim­ních chu­tí.

Kom­bi­nu­ju v zása­dě dva recep­ty — jeden na svých strán­kách uve­řej­nil David Lebo­vi­tz, dru­hý pochá­zí od zmrz­li­ná­řek z Bi-Rite Cre­a­me­ry. Liší se jen v detai­lech a i mé úpra­vy jsou cel­kem nepa­tr­né. Při­dá­vám osob­ně do zákla­du více pyré, tro­chu expe­ri­men­tu­ju s koře­ním a cuk­rem. Co je ale pro mne napros­to klí­čo­vé, je výběr správ­né dýně. Obec­ně se pří­liš nedo­po­ru­ču­je jinak vel­mi uni­ver­zál­ní hok­kai­do — pro svou pří­liš škro­bo­vi­tou, mouč­nou struk­tu­ru. Pro mě pře­kva­pi­vě hok­kai­do pou­ží­vá k výro­bě dýňo­vé Ange­la­to — měla jsem ji nakom­bi­no­va­nou s tymi­á­nem a jen jsem zíra­la — byla váž­ně skvě­lá a risk­li to i se slup­kou! Tak­že to asi nějak jde, ale pokud nemá­te Ange­la­to know — how, radě­ji bych se drže­la jiných dru­hů a z hok­kai­da si radě­ji dala polív­ku. Domá­cí dýňo­vou z hok­kai­da jsem měla a zod­po­věd­ně mohu pro­hlá­sit, že to neby­lo ono. Struk­tu­ra zmrz­li­ny byla sko­ro „hrud­ko­vi­tá“, jako by v ní byl prá­šek.  Já na dýňo­vou zmrz­li­nu pou­ží­vám máslo­vou dýni, co vypa­dá jako pře­rost­lá hruš­ka nebo mušká­to­vou. Obě po roz­kro­je­ní voní opoj­ně jako cuk­ro­vý meloun. Mušká­to­vá obsa­hu­je doce­la dost vody — pro­to není vhod­né ji dusit nebo vařit v páře, ale pro pří­pra­vu pyré se hodí trou­ba. Tak jde­me na to.

dynevý

Pyré:

Dýni olou­pe­me, nakrá­jí­me na kost­ky, vlo­ží­me na plech a dáme na cca 20 minut do trou­by vyhřá­té na 180 stup­ňů. Není tře­ba při­dá­vat žád­ný tuk — cílem není dýni sma­žit, ale zba­vit pře­by­teč­né vody. Jakmi­le je měk­ká, vyn­dá­me ji ven. Pozor při ote­ví­rá­ní trou­by, vyva­lí se oblak oprav­du hor­ké páry. Pře­mís­tí­me do vyš­ší nádo­by a tyčo­vým mixé­rem vyšle­há­me na hlad­ké pyré. Vychla­dí­me. Obec­ně lze těž­ko odhad­nout, kolik dýně bude­te potře­bo­vat na to, abys­te zís­ka­li cca 200 gra­mů pyré. U mušká­to­vé by měl sta­čit asi jeden pořád­ný výseč z vět­ší dýně (výho­da je, že se dá tak­to poří­dit v zele­ni­ně a nemu­sí­te pak řešit, co se zbyt­kem dýní obry­ně — na dru­hou stra­nu prá­vě mušká­to­vá se nej­víc hodí taky na dýňo­vé mar­me­lá­dy, dýňo­vou slad­kou poma­zán­ku (zkus­te ji pod­le Kač­ky Žvý­kač­ky nebo jako náplň do dýňo­vé­ho páje).

dynovazmrzkavsalku

Ach, ty tep­lé tóny!

Zmrz­li­na

  • 5 žlout­ků
  • 500 ml sme­ta­ny
  • 250 ml mlé­ka
  • 150 tma­vé­ho třti­no­vé­ho cuk­ru
  • sko­ři­ce  — jeden kus v cel­ku a lžič­ka mle­té
  • čer­s­tvě strouhnu­tý mušká­to­vý oří­šek
  • čert­svě nastrou­ha­ný zázvor, asi veli­kos­ti pla­ce (dávám jen šťá­vu)
  • špet­ka mle­té­ho hře­bíč­ku
  • dýňo­vé pyré, asi tak 200 gra­mů

dynealisty

Kdo sem cho­dí čas­to, ví, že postup je rutin­ní. Zahře­je­me polo­vi­nu sme­ta­ny a mlé­ko s cuk­rem, cukr roz­pus­tí­me. Pokud máte víc času, při­hoď­te do mlé­ka sko­ři­ci a nech­te vylou­ho­vat, aspoň dva­cet minut, ale klid­ně přes noc. Pokud nemá­te minu­ty nazbyt, bude sta­čit sko­ři­ce mle­tá. Tu ale při­dej­te do ved­lej­ší mísy ke žlout­kům a hod­ťe do nich zby­tek suché­ho koře­ní, pro­mí­chej­te. Nalij­te opa­tr­ně čůr­kem hor­kou mléč­nou směs (pokud jste lou­ho­va­li, opě­tov­ně při­hřej­te) na vej­ce, spoj­te a vrať­te do hrn­ce. Míchej­te, dokud směs nezpas­te­ri­zu­je­te a nezhoust­ne  — což pozná­te buď pomo­cí tep­lo­mě­ru, kte­rý uká­že cca 82 stup­ňů Cel­sia nebo dokud na vařeč­ce zůstá­vá ces­tič­ka po prs­tu. Pár slov obec­ně k pas­te­ri­za­ci — pokud zahří­vá­me na vyso­kou tep­lo­tu (max ale do 85 stup­ňů), sta­čí krát­ce, tře­ba 30 vte­řin. Někdo ale nemá vyso­kou pas­te­ri­za­ci rád, pro­to­že pod­le mno­hých ničí chuť mlé­ka — pak zahřej­te jen tře­ba na 70 stup­ňů, ale udr­žuj­te aspoň 10 minut. Oba způ­so­by zlik­vi­du­jí mož­né bre­be­ry.  Kaž­do­pád­ně ved­le spo­rá­ku máte tou dobou už při­pra­ve­nou ješ­tě jed­nu mísu se sítem. Do ní pře­lej­te zby­tek sme­ta­ny, nasaď­te sít­ko a do sme­ta­ny vmí­chej­te hor­kou žlout­ko­vou hus­tou hmo­tu. Sít­ko zachy­tí pří­pad­né žmol­ky z vajec a sme­ta­na pomů­že směs ochla­dit. Teď by totiž měl člo­věk co nej­rych­le­ji dostat směs na čty­ři stup­ně — v pří­jem­ně tep­lé smě­si by se totiž moh­ly zase mno­žit bak­te­rie.   A pro­to­že doma nemá­me šoke­ry, pomů­že dřez plný ledo­vé vody a kos­tek ledu. (Bacha na pře­te­če­ní, vím o čem mlu­vím, pár zmrz­lin mi takhle odpla­va­lo do odpa­du.)  Vraž­te řád­ně dochla­dit do led­ni­ce. Jakmi­le je to stu­de­né, vmí­chej­te pyré, při­jde­te šťá­vu ze strou­ha­né­ho zázvo­ru a dej­te mra­zit.

dynevsalku2

Něco navíc.

Co milu­ju na dýňo­vé úpl­ně nej­víc, je fakt, že ač je to výraz­ně koře­ně­ná zmrz­li­na, sne­se vel­mi dob­ře nej­růz­něj­ší dodat­ky. A mož­nos­ti jsou sko­ro nepře­ber­né! Kla­si­ka jsou vlaš­ské nebo peka­no­vé oře­chy, opra­že­né a pří­pad­ně gla­zo­va­né v medu či javo­ro­vém siru­pu. Nebo v cuk­ru, líně děla­né v mik­ro­vln­ce, jak to ve své kuchař­ce dopo­ru­ču­je Hana Micho­pu­lu. Nebo do zmrz­li­ny roz­dro­bit per­ník — ať už ve for­mě buch­ty, nebo nalá­ma­ných kous­ků per­níč­ků. Pří­pad­ně zázvo­ro­vé sušen­ky. Pikant­nost dodá spo­leh­li­vě kan­do­va­ný zázvor. Hut­něj­ší a slad­ší tóny kara­me­lo­vý vír nebo čoko­lá­do­vé mini­pe­cič­ky. Já ale v posled­ní době nej­rad­ši do zmrz­li­ny vra­cím to, co dýni vlast­ní jest. Totiž dýňo­vá semín­ka. Jis­tě by šla jen opra­že­ná, ale teď si je před­stav­te v kara­me­lu s tro­šič­kou soli. Je to něco tak nesku­teč­ně dob­ré­ho, že to bude­te cho­dit ují­dat. Tak bacha, ať vám něco zby­de. Roz­pis je na více než litr zmrz­li­ny a recept jsem pře­vze­la z kuchař­ky Molly Moon Home­ma­de ice cre­am, kde je v ame­ric­kých jed­not­kách — sna­ži­la jsem se je ade­kvát­ně pře­vést, ale mož­ná tam budou leh­ké roz­po­ry, já mám totiž i cupo­vé a unco­vé odměr­ky..

  • 200 gra­mů dýňo­vých semí­nek lou­pa­ných
  • vět­ší špet­ka soli
  • 1/4 lžič­ky sody bikar­bo­ny
  • 200 gra­mů cuk­ru
  • 4 vrcho­va­té lží­ce más­la
  • 60 ml vody
  • 1/8 lžič­ky cit­ro­no­vé šťá­vy

Smí­chá­me semín­ka se solí a sodou. Při­pra­ví­me si pečí­cí papír nebo sili­ko­no­vou pod­lož­ku, na kte­rou pak semín­ko­vou směs roze­tře­me. Do hrn­ce dáme cukr, más­lo, vodu a cit­ro­no­vou  šťá­vu. Prud­ce zahře­je­me, až se začně vařit, jed­nou či dva­krát může­me mích­nout. Pak sní­ží­me tep­lo­tu na střed­ní pla­men a vaří­me, dokud más­lo neze­zlát­ne. Trvá to nejmé­ně 10 minut. Vsy­pe­me semín­ka. Bacha, pras­ka­jí, prs­ka­jí, léta­jí z hrn­ce a jsou žha­vá. Tak­že bel­skurych­le odsta­ví­me a hmo­tu roze­tře­me na při­pra­ve­nou pod­lož­ku, co nej­ten­če­ji to jde. Nechá­me vychlad­nout, láme­me a pou­ží­vá­me na zmrl­zi­nu, do pohárů..do muesli..Nespotřebovaný zby­tek je tře­ba ucho­vat ve vzdu­cho­těs­né nádo­bě, vhl­ne to a lepí se k sobě. V led­nič­ce vydr­ží přes týden.

dynevbedynce

Dýním zdar!

zlatystrom

Když není slun­ce, jsou aspoň zla­té lis­ty. A dýně.

 

 

 

Nachytána na švestkách

Milu­ju léto, ale nikdy jsem nemě­la ráda srpen. Srpen, zejmé­na na svém sklon­ku, je jako neděl­ní odpo­led­ne, ve kte­rém se odrá­ží nad­chá­ze­jí­cí otrav­ný pon­dě­lek. V dobách mého dět­ství naštěs­tí ješ­tě řetěz­ce nestra­ši­ly hned od prv­ní­ho „backtoscho­o­lem“, ale moje kama­rád­ka Han­ka (a naše spo­lu­pro­dej­ky­ně z Ape­tit pik­ni­ků) dostá­va­la ke svým srp­no­vým naro­ze­ni­nám pra­vi­del­ně novou škol­ní aktov­ku. Brr! Zato se zářím jsem už smí­ře­ná a s chu­tí naku­pu­ju suro­vi­ny, kte­ré v srpnu míjím ve sna­ze udr­žet si ješ­tě ilu­zi plno­hod­not­né­ho léta. Tak tře­ba dýně. Nebo švest­ky. (v srpnu jsou to bez­tak všech­no ješ­tě blumo-švest­ky).

svestkova1

Je hod­ně věcí, co se dá udě­lat švestkám. Švest­ko­vé kned­lí­ky, koláč s mákem…a povidla. Povidla jsou hoto­vý zázrak, kte­rý bla­ží ve skle­ni­ci celo­roč­ně. A já tomuhle sor­be­tu říkám v duchu povi­dlo­vý. To pro omam­nou vůni koře­ní a také pro­to, že švest­ky pat­ří mezi ovo­ce, kte­ré dis­po­nu­je hut­nou duži­vou, tak­že i sor­bet bude kré­mo­vý a ne tak vodo­vý jako zmrz­ky zalo­že­né jen na ovoc­né šťá­vě. Udě­lej­te si ho. A obmě­ňuj­te — mís­to rumu sli­vo­vi­ci, mís­to sli­vo­vi­ce ama­ret­to. Expe­ri­men­tuj­te s množ­stvím koře­ní, příš­tě zkus­te zázvor, mák, man­dle, vanil­ku… Zkrát­ka, jak to zpí­vá Ivan Mlá­dek: „Nej­krás­něj­ší obdo­bí je patr­ně pod­zim.“

Na cca 800 ml „povi­dlo­vé­ho“ sor­be­tu si při­prav­te:

  • 700 gra­mů zra­lých šves­tek
  • 150 ml vody
  • 155 gra­mů cuk­ru (klid­ně hně­dý)
  • bady­án, sko­ři­ci, hře­bí­ček vcel­ku (dáv­ko­vá­ní pod­le chu­ti)
  • cit­ro­no­vou šťá­vu
  • dvě lží­ce alko­ho­lu dle vol­by — tma­vý rum (Bož­kov dá typic­ky čes­kou chuť), sli­vo­vi­ci

Švest­ky omyj­te, zbav­te pec­ky a půl­ky vhoď­te do hrn­ce. Při­dej­te vodu a cukr, pro­mí­chej­te a nech­te na mír­ném pla­me­ni vařit, dokud slup­ky nezač­nou pouš­tět šar­la­to­vou šťá­vu a plo­dy úpl­ně nezměk­nou. Při­dej­te koře­ní a nech­te zce­la vychlad­nout, nej­lé­pe přes noc, aby se chu­tě pro­po­ji­ly. Vyn­dej­te koře­ní, roz­mi­xuj­te (šlup­ky odstra­ňo­vat netře­ba) a při­dej­te zvo­le­ný špi­ri­tus. Dej­te mra­zit. Sko­ři­ci i bady­á­nu pro­spě­je, když je dáte do hrn­ce nalá­ma­né, ovšem kous­ky se pak špat­ně vyn­da­va­jí. Já to řeším star­ším čajo­vým sít­kem, nebo čajo­vou pun­čo­chou. Tohle je zmrz­li­na, kte­rá voní. Pros­tě ultra­vi­o­let.

svetskova2

Chceme být profesionály!

Pře­staň už o zmrz­li­ně mlu­vit, rad­ši o ní začni psát! Pora­di­la mi jed­nou kama­rád­ka, (díky Míšo!) když jsme po jed­né vyda­ře­né veče­ři ser­ví­ro­va­li cit­ro­no­vou. A Mar­tin mi hned na mís­tě vymys­lel obchod­ní plán.

Tenhle blog měl vlast­ně nedáv­no prv­ní naro­ze­ni­ny. A já jsem si uvě­do­mi­la, že na něm ale zou­fa­le chy­bí někte­ré zásad­ní infor­ma­ce. A tak si je k výro­čí nadě­lí­me. Tře­ba pro dob­ro nás všech 🙂

trikopeckyvpullitrech

Na Míši­nu radu jsem zača­la o zmrz­li­ně psát. Moc jsem si od toho nesli­bo­va­la, vědouc, že spe­ci­a­li­zo­va­né blo­gy pou­ta­jí při­ro­ze­ně méně čte­ná­řů než blo­gy o vaře­ní či peče­ní obec­ně. Počí­ta­la jsem, že vět­ši­nu času budu psát do zdi. Jen­že ono to tak není. Není za tím ani tak moje schop­nost skvě­le psát, ačko­li jsem původ­ní pro­fe­sí novi­nář­ka, jako spíš to, že naši zmrz­li­nu lze pří­le­ži­tost­ně i ochut­nat. Dělá­me zmrz­li­nu ruč­ně, bez nahrá­žek, bez sta­bi­li­zá­to­rů, bez che­mie – z mlé­ka, žlout­ků, sme­ta­ny, cuk­ru, ovo­ce. A ona je pros­tě – dob­rá. Krát­ce po zalo­že­ní blo­gu jsme vyra­zi­li na Ape­tit pik­nik, kde své zbo­ží nabí­ze­jí ama­térští kuli­ná­ři, vypro­da­li všech­no bleskem a letos si to více­mé­ně zopa­ko­va­li. Dob­ré zmrz­li­ny je u nás pořád nedo­sta­tek. A tak nej­čas­těj­ší otáz­ka, kte­rou slý­chám, je: „Kde se to dá běž­ně kou­pit?“

orechova

Máme spe­ci­ál­ní doho­du s restau­ra­cí Dish. A oslo­vu­jí nás dal­ší. K tomu, abychom zača­li oprav­du vyrá­bět, nám chy­bí jed­na jedi­ná věc. Pro­vo­zov­na, cer­ti­fi­ko­va­ná kuchyň. Vel­ký pro­fi zmrz­li­no­vý stroj. Nechce­me divo­ce růst tím, že se bru­tál­ně zadlu­ží­me, pro­najme­me pro­sto­ry, udě­lá­me sta­veb­ní úpra­vy za stov­ky tisíc, za dal­ší nakou­pí­me stro­je a za zár měsí­ců zkra­chu­je­me, pro­to­že návrat­nost pros­tě nemů­že odpo­ví­dat tak vyso­ké počá­teč­ní inves­ti­ci. Navíc pochy­bu­ji, že by nám ban­ka dala ješ­tě jed­nu hypo­té­ku k té naší na byd­le­ní. Logič­těj­ší mož­nost je růst poma­lu. Najít sub­ná­jem v potra­vi­nář­ském pro­vo­zu, kte­rý vyho­vu­je našim náro­kům či sdí­le­nou kuchyň. Ty náro­ky jsou znač­né – pořád chce­me pra­co­vat s vej­ci, mlé­kem, sme­ta­nou, ovo­cem, oře­chy. Pros­tě dělat zmrz­li­nu, kte­rá neob­sa­hu­je nic než pri­már­ní potra­vi­ny, dokon­ce ani sta­bi­li­zá­to­ry „pří­rod­ní­ho půvo­du“.  Zatím jsme na tako­vé mís­to nena­tre­fi­li. Pro­sím, jest­li o něčem víte, dej­te nám vědět. Nebo snad zná­te něko­ho, kdo by se rád zba­vil zmrz­li­no­vé­ho-gastro vyba­ve­ní? V nepo­sled­ní řadě shá­ní­me tak­též garan­ta, tedy něko­ho, kdo se za nás v pří­pa­dě pro­fi výro­by zaru­čí, neboť výuč­ní list v obo­ru pekař-cuk­rář nevlast­ní ani jeden z nás.

mangoskokosem

Nebo kdy­by to tu náho­dou četl něja­ký inves­tor, vypíšu, co se nám za jedi­ný rok exis­ten­ce poda­ři­lo. Nebo­jí­me se o zmrz­li­ně mlu­vit  a sdí­let know-how. Nepo­va­žu­je­me se roz­hod­ně za pro­fe­si­o­ná­ly, máme se pořád hod­ně co učit a tak jsme vděč­ní, že ti, kte­ří to už doká­za­li před námi, nejsou skou­pí na infor­ma­ce. Pro­to­že o zmrz­li­ně mlu­ví­me, oslo­vi­lo nás už doce­la dost médií. Člán­ky o nás najde­te v časo­pi­su Ape­tit, Food, Instinkt, Bel Mon­du, na webu iDNES.cz. Při­pra­vi­la jsem dva­krát recep­ty pro pří­lo­hu OnaD­NES pro Mla­dou fron­tu DNES. Jed­nou mě pozval do své show Hon­za Dědek, dva­krát jsem byla se zmrz­li­nou v Čes­ké tele­vi­zi. Sna­ži­li jsme se neza­há­let i jinak. Poří­di­li jsme nej­pr­ve kva­lit­ní zmrz­li­no­vý stroj, potom také víč­ko­va­cí stroj, tak­že zmrz­li­nu může­me balit do indi­vi­du­ál­ním kelím­ků a zata­vit fólií, tak­že do zmrz­li­ny nemů­že mráz a její hygi­e­nic­ký stan­dard se zvy­šu­je. Když jsme loni při­pra­vo­va­li na Ape­tit pik­nik popr­vé desít­ky lit­rů zmrz­li­ny, bylo to na zhrou­ce­ní. Letos se nám už poda­ři­lo „zra­ci­o­na­li­zo­vat“ výro­bu, jsme lépe zor­ga­ni­zo­va­ní.

Recep­ty, kte­ré pou­ží­vá­me, máme čas­tým opa­ko­vá­ním v paži, víme, se kte­rý­mi suro­vi­na­mi nám to nej­lé­pe vychá­zí. Poma­lu hle­dá­me stá­lé doda­va­te­le. Pořád je co řešit a co se učit (a já se oddá­vám sně­ní o pro­fe­si­o­nál­ním zmrz­li­nář­ském kur­zu na něja­ké kuli­nár­ní ško­le), ale udě­la­li jsme vel­ký krok v před.  Teď už tomu chy­bí – nádech – výdech – vstup na pro­fi půdu.

Pokud nám nějak chce­te pomo­ci, při­spět radou nebo tipem, pro­sím, piš­te nám na katerina@trikopecky.cz

Vaši odda­ní zmrz­li­ná­ři Kate­ři­na a Pavel Kočič­ko­vi.

Výpis člán­ků najde­te zde:

zmín­ka v časo­pi­se Týden

Článek o zmrzlině v Bel Mondu

nezkrá­ce­ný člá­nek z Bel Mon­da z pera Len­ky Požá­ro­vé

Tři kopečky v Instinktu

Článek o foodblogerech v Instinktu

Článek o foodblogerech v Instinktu

Ape­tit – Kuli­nář Ape­tit pik­ni­ku 2013

MF DNES a iDNES.cz –  Nej­lep­ší zmrz­li­na v Pra­ze

Zmrzlinové recepty od tří kopečků v OnaDNES

City­bee – Jak poznat dobrou zmrz­li­nu, Nej­lep­ší zmrz­li­nár­ny

Tři kopečky v časopise FOOD

Sama doma prv­ní část, Sama doma dru­há část

Šance pro rybíz!

Chudák rybíz, říkám si vždyc­ky při pohle­du na obsy­pa­né keříč­ky u rodi­čů na zahra­dě. Nejmé­ně polo­vi­na rybí­zo­vých hro­zín­ků zůsta­ne na vět­vič­kách — no aspoň mají ptáč­ci na pod­zim co uzo­bá­vat. Rybí­zo­vých mar­me­lád se totiž nikdy nesní tolik jako mali­no­vých a jaho­do­vých. Borův­ko­vý koláč z ple­chu zmi­zí vždyc­ky rych­le­ji než jeho rybí­zo­vý kole­ga.  A šťá­vu chtě­jí všich­ni stej­ně radě­ji z čer­né­ho.

broskovanalzicce

Rybíz je popel­ka čes­kých zahrá­dek. Chá­pe­me ho jako retro, při­tom v zahra­nič­ních kuchař­kách je čer­ve­ný rybíz pře­kva­pi­vá exo­ti­ka. Kaž­do­pád­ně jde o držák, co plo­dí a plo­dí. Jen­že není slad­ký jako sou­sed­ka mali­na jaho­do­vá ani tak popu­lár­ní jako srst­ka. Anrešt, pocho­pi­tel­ně. Ani já necho­dím na zahra­du uzo­bá­vat rozkoš­nic­ky bobul­ky, nekou­pím si na far­mář­ském trhu vanič­ku a nena­sou­kám jí do sebe pokout­ně už v tram­va­ji. Rybí­zu na chuť se musí při­jít. Ovšem v dezer­tech doká­že být nepře­ko­va­tel­ný. A pěk­ně zahra­je i ve zmrz­li­ně. Mou oblí­be­nou je sme­ta­no­vá s rybí­zem. Jem­ná sme­ta­na vyla­dí šťi­pla­vý rybíz do svě­ží kom­bi­na­ce.  A hit čís­lo dva, bro­s­ko­vo­vá říz­nu­tá rybí­zem. Ješ­tě ji mož­ná stih­ne­te.

broskvenavetvi Broskvo­vá zmrz­li­na, jak už jsem něko­li­krát psa­la, bývá čas­to fád­ní. Omam­né slad­kos­ti brosk­ví či nek­ta­ri­nek chy­bí něja­ký kyse­lej­ší tón. A to je úkol pro rybíz. Na broskvo­vo-rybí­zo­vou si při­prav­te:

  •  Při­bliž­ně kilo brosk­ví nebo nek­ta­ri­nek
  • 160 ml vody
  • 160 gra­mů cuk­ru
  • lží­ci Ama­ret­ta nebo Bar­be­ra (man­dlo­vý likér)
  • cca 200 gr rybí­zu

brokvesmes

Broksve naříz­ně­te do kří­že, spař­te pod vrou­cí vodou a rych­le zchlaď­te. Tak půjdou snad­no olou­pat. Zbav­te je pec­ky a vlož­te do hrn­ce. Při­dej­te vodu, zasyp­te cuk­rem a spo­leč­ně pro­vař­te, dokud brosk­ve zce­la nezměk­nou a cukr se neroz­pus­tí. Deset minut by mělo sta­čit. Nech­te vychlad­nout, roz­mi­xuj­te. Mezi­tím si při­prav­te rybíz. Bobul­ky otrhej­te a zpa­sí­ruj­te na nej­jem­něj­ším sít­ku. Pokud nemá­te pasír­ku, je tře­ba nechat rybíz asi také tro­chu pova­řit, jinak by nešel pořád­ně pro­třít přes síto, ale pokud to jde, pre­fe­ru­ji čer­stvou rybí­zo­vou šťá­vu. Dob­ře zamí­chá­me do broskvo­vé smě­si a chu­ťo­vě vyla­dí­me něja­kým man­dlo­vým liké­rem. Je mož­né při­dat i pár kapek cit­ro­nu, ale rybíz by měl kyse­lost obsta­rat sám.

broskvevmise

(Pořád rybíz ne-e? Nahraď­te ho mali­na­mi, bude to skvě­lé, ale radím vám dob­ře — Dej­te šan­ci rybí­zu!)

Mangománie

Už vás vidím, jak si ťuká­te na čelo. Teď dělat man­go­vý sor­bet, když na trhu potká­te ješ­tě jaho­dy a stán­ky zapla­vu­jí mali­ny, borův­ky, rybíz a angrešt? Vždyť man­go je tro­pic­ké ovo­ce a to má u nás sezo­nu v lednu..Jenže ne tak doce­la.

mangosorbet

Vět­ši­na man­ga, co se u nás pro­dá­vá, pochá­zí z Již­ní Ame­ri­ky a nej­čas­tě­ji jde o odrů­du Tommy Atkins. Obvykle bývá zele­né, s načer­ve­na­lým líč­kem. Někdy jde o nažlout­lé buc­la­té kusan­ce, občas man­go kou­pí­te na tác­ku s nápi­sem — rea­dy to eat. Pokud není jiná mož­nost, volím tohle, nebo nechám man­go v papí­ro­vém pyt­líč­ku dozrát. Ale stej­ně  se mi zdá­lo, že kolem toho­hle ovo­ce je snad až pří­liš vel­ký „hype“.  Nedo­zrá­vá tak snad­no, čas­to se kazí a i ta dozrá­lá býva­jí lec­kdy dřevnatá..Proto vět­ši­na zmrz­li­ná­řů (vsa­dím boty, že 99, 9 🙂 dělá man­go z pyré. Stej­ně tak z pyré jis­tě pochá­zí i las­si v indic­kých občer­stvov­nách. Když kou­pí­te dob­ré pyré, máte totiž vyhrá­no. Je z dozrá­lé­ho ovo­ce a bývá jen lehce dosla­zo­va­né (nebo mož­ná vůbec?) a kon­zer­vo­va­né jen tro­chou kyse­li­ny cit­ro­no­vé. Kva­li­ta je kon­stat­ní. Je to bez­peč­něj­ší vol­ba než čer­stvá man­ga, kte­rá kvů­li dřev­na­tos­ti pasí­ru­je­te přes sít­ko a jsou pak stej­ně jak­si chu­ťo­vě nija­ká. Na litr sor­be­tu potře­bu­je­te asi kilo man­ga, tak­že i eko­no­mi­ka věci hovo­ří ve pro­spěch pyré. (Já za cenu 120 kč dosta­nu cca 800 ml kva­lit­ní­ho pyré.) Man­go je snad jedi­ná vyjím­ka, kdy před zele­ná­če­mi z Již­ní Ame­ri­ky dám před­nost indic­ké­mu man­gu Alphon­so zavře­né­mu do kon­zer­vy. (pozor, neza­mě­ňo­vat s man­go kom­po­tem, ten bývá dosla­zo­ván až han­ba.)

Tommy Atkins versus indické mango.

Tommy Atkins ver­sus pakistán­ské man­go.

Ovšem když nade­jde sezo­na pra­vé­ho, čer­stvé­ho man­ga, může se pyré jít bod­nout. A to je prá­vě teď. V Indii a Pákistá­nu, kde ros­tou ta nej­lep­ší man­ga na svě­tě, je totiž jejich sezo­na prá­vě teď.  Man­ga dozrá­va­jí někdy v polo­vi­ně květ­na a k mání jsou do začát­ku, maxi­mál­ně polo­vi­ny srp­na. Indic­ké Alphon­so, aspoň pod­le slov dovoz­ce indic­kých spe­ci­a­lit z obcho­du Čapá­tí, vůbec nejde na evrop­ský trh, ale výhrad­ně na ame­ric­ký. K nám se vozí rov­něž vyso­ce kva­lit­ní man­go z Pákistá­nu. Pákistán­ské medo­vé man­go je podlouh­lé, žlu­té, slup­ka se nemu­sí lou­pat, jen se lehce stáh­ne. Voní nesmír­ně slad­ce a aro­ma­tic­ky, je měkouč­ké na omak, ale bez otla­če­nin. Nůž do něj zaje­de jak do más­la a po jeho kon­zu­ma­ci urput­ně nehle­dá­te zub­ní niť. Ano, takhle vypa­dá ovo­ce z ráje. Když jsem si domů při­nes­la prv­ní bed­nič­ku čer­stvé­ho man­ga, sněd­li jsme ty čty­ři kusy jen tak, jak kdy­by to byla jabl­ka. Dru­hou bedýn­ku jsem už věno­va­la na zmrz­li­nu. (Lev­ná zále­ži­tost to taky úpl­ně není, tako­vé man­go vyjde cca 60 kč kou­sek, ale odo­lej­te tomu!)

mangopyre

Na man­go sor­bet si při­prav­te:

  • man­ga o váze cca 1 kg
  • 160 ml vody
  • tři­no­vý cukr  — mini­mál­ně 120 gra­mů — pod­le slad­kos­ti man­ga
  • tma­vý, kva­lit­ní pra­vý rum
  • limet­ku

Man­go olou­pej­te, nakrá­je­te na kous­ky, při­dej­te vodu a cukr a roz­mi­xuj­te spo­leč­ně s cuk­rem. Čás­teč­ky cuk­ru nesmí být ve smě­si patr­né, musí se mixo­vá­ním úpl­ně roz­pus­tit. Je mož­né, že to chví­li potr­vá, může­te si pomo­ci co nej­jem­něj­ším cuk­rem. Dochu­ťe dvě­ma lží­ce­mi rumu z třti­ny a dej­te nejmé­ně 2 lží­ce lime­to­vé šťá­vy, já vymač­ká­vám lime­tu klid­ně celou. Skvě­lá tro­pic­ká chuť je na svě­tě!

(Pokud k pří­pra­vě pou­ži­je­te pyré, tak je postup stej­ný, jen výraz­ně sniž­te hra­ni­ci cuk­ru.)

mangovysledek

 

 

 

 

Katka a obří broskev I (broskvová s yzopem)

aneb dva díly div­ných recep­tů.

Chce­te satu­rej­ku, nebo yzop“,? zeptal se mého muže far­mář Stan­da z Vlkan­če, od kte­rých bere­me bio­ze­le­ni­nu v jejich bedýn­ko­vém sys­té­mu už řadu let. Satu­rej­ku, odpo­vě­děl muž auto­ma­tic­ky, pro­to­že co bychom taky děla­li s yzo­pem? Byli­nou, o kte­ré netu­ší­me, na co se pou­ží­vá ani jak chut­ná? Chtěl satu­rej­ku, stej­ně dostal yzop. A tak nám Stan­dův omyl poslou­žil k expe­ri­men­tům.

Když se mi dosta­ne do ruky něja­ká ingre­di­en­ce, hned pře­mýš­lím, jaká by z ní byla zmrz­li­na. (Ne vždyc­ky je to dob­rý nápad, zatím jsem poho­ře­la při výro­bě lipo­vé zmrz­li­ny, ale ješ­tě ji jed­nou prub­nu! Napřesrok). S yzo­pem neby­lo tře­ba hle­dat dlou­ho, inspi­ra­ci jsem našla u Robi­na a Caro­li­ne Wei­ro­vých a vzhle­dem k nezná­mé suro­vi­ně jsem se recep­tu drže­la do pun­tí­ku.

yzopbotanicky

To je on, yzop, byli­na popu­lár­ní v léči­tel­ství a kdy­si i pro svo­ji chuť.

Yzop je bylin­ka, kte­rá by asi hvězdou far­mář­ských trhů neby­la. Na roz­díl od máty, bazalky nebo tymi­á­nu nijak extra nevo­ní. Její síla se pro­je­ví až když člo­věk uštíp­ne lís­te­ček a skous­ne. Ta chuť je koře­ni­tá, výrazná, vel­mi pří­jem­ná, liké­ro­vá, tro­chu ori­en­tál­ní. Prý je tak někde mezi levan­du­lí a roz­ma­rýnem. Jin­de zase píšou, že se blí­ží hyb­ri­du mezi mátou a pažit­kou. Jste už dosta­teč­ně napnu­tí? Já bych k tom při­řa­di­la ješ­tě anýz a léko­ři­ci. Ne nadar­mo se yzop pou­ží­vá do liké­rů, tře­ba Char­tre­u­s­ky. Když jsem yzop ochut­na­la, má nedů­vě­ra byla zlo­me­na. Tuhle poza­po­me­nu­tou byli­nu prý milo­val stře­do­věk — a já se nedi­vím, pro­to­že stře­do­věk na naše pomě­ry koře­nil divo­ce a sil­ně. Kdy­si jsem měla mož­nost vařit pod­le středověké/renesanční kuchař­ky a dost jsem se nalis­to­va­la, než jsem vybra­la recept, kte­rý by dneš­ním stráv­ní­kům nepři­šel pří­liš extra­va­gant­ně koře­ně­ný.

broskveyzopvmise

Olou­pa­né nek­ta­rin­ky se krás­ně lesk­nou.

Wei­ro­vi radí buď yzop sva­řit s mlé­kem, nebo jej nase­kat a při­dat ke zmrz­li­ně. Pro­to­že nejsem tro­š­kař, udě­la­la jsem obo­jí. Mléč­ná infúze mě zase tak pře­kva­pi­la, že jsem opě­tov­ně o výsled­ku zapo­chy­bo­va­la. Na chuť to byl jas­ný beša­mel, mož­ná na ryby, zdá­lo se mi to náh­le  maso­vé a nemoh­la jsem se zba­vit aso­ci­a­cí na nádiv­ky, polév­ky.. Po uva­ře­ní zmrz­li­ny a smí­chá­ní s broskvo­vým pyré byl yzop ve smě­si stá­le vel­mi výraz­ný, ale už si s brosk­ve­mi podá­val ruku. Brosk­ve, skvě­lé syro­vé nebo na kolá­či, totiž ve zmrz­li­ně chut­na­jí dost fád­ně a potře­bu­jí nějak pod­po­řit — ať již pro­sec­cem na Bel­li­ni sor­bet, nebo koře­ním. Ale jak říká můj muž, nechval (ale ani nehaň) zmrz­li­nu před umí­chá­ním. Chlad si s chu­tí ješ­tě pohra­je. A mě sko­ro mrzí, že yzop zůstal jen drob­ně v chu­ťo­vé kon­cov­ce, brosk­ve ho pře­vál­co­va­ly. Příš­tě bych lou­ho­va­la i víc než dva ston­ky.  Ale ne déle než dopo­ru­če­nou hodi­nu, yzop stej­ně jako levan­du­le časem hořk­ne.

merunkovymor

Této bar­vě říka­jí desig­né­ři meruň­ko­vý mor a zdo­bí prý neje­den čes­ký obý­vák. Směs před míchá­ním.

Zdá se vám, že je recept na brosk­ve s yzo­pem k niče­mu? Spá­ruj­te brosk­ve s vanil­kou, to je osvěd­če­ná kom­bi­na­ce, kte­rá chut­ná všem. Nemá­te nebo dokon­ce nemá­te rádi brosk­ve? Vykaš­le­te se na bro­s­ko­vo­vé pyré a máte pri­ma nená­roč­nou vanil­ko­vou.

A co vy a yzop? Zná­te? Pou­ží­vá­te? Poděl­te se, ješ­tě mi tam pár ston­ků zbý­vá…

Bude­te potře­bo­vat:

  • 450 gra­mů zra­lých brosk­ví nebo nek­ta­ri­nek
  • 250 ml plno­tuč­né­ho mlé­ka
  • 150 gr cuk­ru
  • 2 vel­ké žlout­ky
  • 1/4 lžič­ky vanil­ko­vé­ho extrak­tu
  • 250 ml sme­ta­ny
  • tro­chu cit­ro­no­vé šťá­vy
  • 2 vel­ké ston­ky yzo­pu, plus dal­ší lží­ce nase­ka­ných lís­teč­ků nadrob­no

Nejdřív si při­pra­ví­me bázi na vanil­ko­vou. Wei­ro­vi uvá­dě­jí tro­chu odliš­ný pod­stup, ale já jsem jela pod své­ho zaběh­nu­té­ho sys­té­mu ala David Lebo­vi­tz. Žád­né prac­né míchá­ní nad párou. Mlé­ko a sme­ta­nu jsem ohřá­la s cuk­rem a ved­lej­ší míse roz­mí­cha­la žlout­ky. Hor­kou směs jsem opa­tr­ně čúr­kem při­li­la ke žlout­kům, spo­ji­la, vrá­ti­la do hrn­ce a vaři­la do houst­nu­tí. Pokud ale chce­te dělat kom­bo bros­kev — vanil­ka, je tře­ba nechat mlé­ko nasák­nout vanil­kou a do sezna­mu si při­dej­te ješ­tě jeden lusk. Ten do zahřá­té­ho mlé­ka vyškrab­te, vlož­te semí­na i samot­ný lusk a nech­te mace­ro­vat. Klid­ně přes noc, mini­mum je ale 20 minut. Lusk pak vylov­te a upo­třeb­te jinak (omyj­te, usuš­te, roze­mel­te s cuk­rem a máte rázem domá­cí vanil­ko­vý cukr za hubič­ku). Jde­te-li do vari­an­ty yzop (nebo zku­sí­te roz­ma­rýn?), vlož­te bylin­ku do ohřá­té­ho mlé­ka a ponech­te lou­ho­vat jen hodi­nu. Vylov­te.

Kaž­do­pád­ně nech­te mléč­nou směs vychlad­nout. V mezi čase vlít­ně­te na brosk­ve. Dej­te vařit vodu a jakmi­le začně vřít, brosk­ve vrh­ně­te do hrn­ce. Ve varu je nech­te minu­tu, slij­te, oplách­ně­te bles­ko­vě stu­de­nou. Slup­ka sje­de sko­ro sama, ješ­tě z nich dostaň­te pec­ku. Roz­mi­xuj­te na hlad­ké pyré a spo­leč­ně pro­mi­xuj­te s mléč­nou smě­sí. Při­dej­te extrakt, cit­ro­no­vou šťá­vu a může­te míchat.

yzopkopecek

Děkujeme! Apetit piknik 2013

Máme to za sebou! 82 lit­rů lit­rů zmrz­li­ny, pře­váž­ně uva­ře­ných, vli­tých do stro­je, zake­lím­ko­va­ných, zavíčkovaných..to vše ruč­ně. Devět kilo jahod, dvě kila kávo­vých zrn, 7 kilo cit­ro­nů, 7 kilo oku­rek, nejmé­ně 160 vajec..Litry sme­ta­ny, mlé­ka či kila cuk­ru radě­ji vůbec nepo­čí­tám. Dva karam­bo­ly — jed­na pěti­li­t­ro­vá mísa s hoto­vou smě­sí na zmrz­li­nu omy­lem zvrh­lá do dře­zu plné­ho ledo­vé vody (kde jinak rych­le chla­dit?). A horeč­ka úter­ní tro­pic­ké noci, kdy v Pra­ze vyho­ře­la roz­vod­na a my se ocit­li na hodi­nu bez prou­du. V bytě stá­le sko­ro 30 stup­ňů, ve výrob­ní­ku náh­le ztich­lo míchá­ní bez­in­ko­vé, mra­zák pře­stal bru­čet a vyde­cho­vat tep­lo do naše­ho těs­né­ho, pře­to­pe­né­ho obýváku..a já si jen leh­la na pod­la­hu, že vše je ztra­ce­no a v duchu jsem vidě­la, jak vyha­zu­ju stov­ky roz­tek­lých kelím­ků do kon­tej­ne­ru. Ale pokud sle­du­je­te naši milou sou­sed­ku Chez Lucii, kte­rá byd­lí jen o pár ulic dále, tak víte, že to dob­ře dopadlo. Elektři­na nasko­či­la a my nasko­či­li zpát­ky ke stro­jům, na den D objed­na­li dodáv­ku a pak měli radost, že jste při­šli a že vám chut­na­lo. I tako­vý byl náš Ape­tit pik­nik.

mrazakapetit

Zmrz­li­ny pod sklem pro­fi mra­zá­ku. Za fot­ku moc děku­je­me Mar­kétě Pros­tec­ké.

Musím říct, že vy, naši milí zákaz­ní­ci, nás umí­te pokaž­dé pře­kva­pit. Okur­ko­vá byla již sáz­ka na jis­to­tu, ale stej­ně jste ji vykou­pi­li tak rych­le, že jsem jen zíra­la a sli­bu­ju, příští rok, bude­me-li opět na mís­tě, už to fakt nepod­ce­ním! Dal­ším best­selle­rem byla levan­du­le, násle­do­va­la bez­in­ka (té jsem ale taj­ně věři­la), citrón s tymi­á­nem. Loň­ský hit káva nešel na odbyt úpl­ně bleskurych­le a vanil­ka, co loni tak chy­bě­la dětem, to by sko­ro ležák 🙂 Ba ne, až na pár kelím­ků se pro­da­lo všech­no, ale už si v duchu sumí­ru­ju, co vám naser­ví­ru­ju příští rok. Dali bys­te si hráš­ko­vou? Bazalko­vou? Karot­ko­vou? Melou­no­vou s šam­paň­ským? Mali­no­vé moji­to? Sor­bet z ledo­vé­ho čaje? Nebo snad sme­ta­no­vou s růže­mi? Či nemů­že­te žít bez sla­né­ho kara­me­lu? Já vím, všem pak bude chy­bět čoko­lá­da. Neboj­te, v duchu ji vidím pro­tká­va­nou skvě­lou chil­li mar­me­lá­dou Len­ky Požá­ro­vé…

Překvapivý hit, i když na někoho prý byla až moc medově sladká. Fotku jsme si vypůjčili od Zuzany Vejtrubové - díky!

Pře­kva­pi­vý hit, i když na něko­ho prý byla levan­du­lo­vá až moc medo­vě slad­ká. Fot­ku jsme si vypůj­či­li od Zuza­ny Vej­tru­bo­vé — díky!

Jak vidí­te, přes­to­že jsme pořád straš­ně una­ve­ní (tři týd­ny před pik­ni­kem jsme jeli sko­ro non­stop, v to tedy počí­tám i zápřah s dvě­ma malý­mi dět­mi, kte­ré boju­jí o pozor­nost zmrz­li­nu­jí­cích rodi­čů vše­mi dostup­ný­mi pro­střed­ky:), už nám to nedá. Rádi bychom slí­bi­li, že v té době už z nás budou pro­fe­si­o­ná­lo­vé a měli tak jas­nou odpo­věď na otáz­ku, kde jin­de se dá naše zmrz­li­na kou­pit. Ale nevím, asi bychom teď hlav­ně měli být chví­li pořád­ný­mi rodi­či. Nicmé­ně, kdy­by někdo náho­dou věděl o vhod­ném pro­sto­ru v Pra­ze, sdí­le­né pro­fi kuchy­ni nebo snad dokon­ce o inves­to­ro­vi, napiš­te nám.

Zboží nemáme tak pěkně na očích, jako kulináři s dortíky či makronkami. Ale aspoň nám pokladnice Hanka donesla veselý ubrus. Fotila opět Markéta Cicvárková.

Zbo­ží nemá­me tak pěk­ně na očích, jako kuli­ná­ři s dor­tí­ky či makron­ka­mi. Ale aspoň nám poklad­ni­ce Han­ka dones­la vese­lý ubrus. Foti­la opět Mar­ké­ta Pros­tec­ká.

Na závěr se slu­ší podě­ko­vat, a bude to pasáž pěk­ně dlou­há. Děku­je­me nusel­ské­mu Skli­ze­nu, jme­no­vi­tě paní Lídě Leskou­ro­vé, kte­rá nám půj­či­la vel­ký pul­to­vý mra­zák. Mra­zil jak ďas, neva­di­lo mu stá­lé ote­ví­rá­ní a já mám novou zku­še­nost (v loň­ském domá­cím zmrz­li­na ze stá­lé­ho ote­ví­rá­ní dví­řek na závěr div netek­la, letos se na ní láma­ly lžič­ky). Je skvě­lé žít ve čtvr­ti, kde je tak báječ­ná pro­dej­na a potká­vat lidi, kte­ří vám, i když vás zna­jí jen jako zákaz­ní­ky, důvě­řu­jí nato­lik, že vám jen na dob­ré slo­vo zapůj­čí ne úpl­ně lev­nou věc.

V plné polní. Za fotku díky Veronice  Pořízkové a pěkně so přečtete celý její článek na fajn blogu Z ghetta blog. http://zghettablog.blogspot.cz/2013/06/apetit-piknik-2013.html

V plné pol­ní. Za fot­ku díky Vero­ni­ce Poříz­ko­vé a pěk­ně si pře­čte­te celý její člá­nek na fajn blo­gu s názvem  Z ghet­ta blog. http://zghettablog.blogspot.cz/2013/06/apetit-piknik-2013.html

Děku­ju opět Han­ce, kte­rá s námi pro­dá­va­la a počí­ta­la kasu — což je ta nejmíň vděč­ná čin­nost. Stá­le se usmí­va­la a celou dobu nás vše­mož­ně pod­po­ro­va­la. Že je to skvě­lá obchod­ni­ce vím už od loň­ska, letos je stvr­di­la své kva­li­ty. A zaří­di­la nám bez­vad­né vraňan­ské jaho­dy. Han­ko, dík! Děku­ju babič­kám,  kte­ré pomoh­ly nej­lé­pe, jak doved­ly a své báječ­né tchýni, že se na den pro­de­je uja­la obou dětí, z toho jed­no­ho kojen­ce (a na týden odvez­la pryč naši star­ší dcer­ku.)

Hanka - rozená obchodnice v akci. Foto Markéta Cicvárková.

Han­ka — roze­ná obchod­ni­ce v akci. Foto Mar­ké­ta Pros­tec­ká.

A pře­de­vším děku­ju vám, zákaz­ní­kům. Ško­da, že je tako­vý šru­mec, že nejde při pro­de­ji pro­ho­dit víc slov. Bylo báječ­né sly­šet, že čte­te blog, že vás zají­ma­jí recep­ty, že jste se vrá­ti­li s pochva­lou. Vážím si toho moc, o to víc, že jsem letos byla ner­vóz­něj­ší než loni, pro­to­že udr­žet kva­li­tu je vždy těž­ší než jed­nou osl­nit. Vím, že chu­tě jsou růz­né a nikdy nelze uspo­ko­jit všech­ny na 100%, ale zpět­ná vaz­ba je od vás moc fajn a slo­va díků mě ohrom­ně hře­jí a povzbu­zu­jí, abych u zmrz­li­ny fakt zůsta­la a svůj sen dotáh­la do kon­ce.

A v nepo­sled­ní řadě děku­ju Apeti­tu za zor­ga­ni­zo­vá­ní celé akce, se kte­rou je nesku­teč­ná por­ce prá­ce. Hol­kám z redak­ce, že nás stá­nek pocti­vě obe­šly a ochut­na­ly. A taky za to, že nás jme­no­va­li kuli­ná­ři roč­ní­ku! Musím kon­čit, jsem už moc doja­tá, ať z těch strá­nek na vás neka­pe sen­ti­ment. Jen dodám, že to beru jako záva­zek a ohrom­ně si toho vážím.

Pros­tě jste byli všich­ni skvě­lí. Díky!

Děkujem! Foto Filip Blažek, autor našeho úžasného loga.

Děku­jem! Foto Filip Bla­žek, autor naše­ho úžas­né­ho loga.