Máme to za sebou! 82 litrů litrů zmrzliny, převážně uvařených, vlitých do stroje, zakelímkovaných, zavíčkovaných..to vše ručně. Devět kilo jahod, dvě kila kávových zrn, 7 kilo citronů, 7 kilo okurek, nejméně 160 vajec..Litry smetany, mléka či kila cukru raději vůbec nepočítám. Dva karamboly – jedna pětilitrová mísa s hotovou směsí na zmrzlinu omylem zvrhlá do dřezu plného ledové vody (kde jinak rychle chladit?). A horečka úterní tropické noci, kdy v Praze vyhořela rozvodna a my se ocitli na hodinu bez proudu. V bytě stále skoro 30 stupňů, ve výrobníku náhle ztichlo míchání bezinkové, mrazák přestal bručet a vydechovat teplo do našeho těsného, přetopeného obýváku..a já si jen lehla na podlahu, že vše je ztraceno a v duchu jsem viděla, jak vyhazuju stovky rozteklých kelímků do kontejneru. Ale pokud sledujete naši milou sousedku Chez Lucii, která bydlí jen o pár ulic dále, tak víte, že to dobře dopadlo. Elektřina naskočila a my naskočili zpátky ke strojům, na den D objednali dodávku a pak měli radost, že jste přišli a že vám chutnalo. I takový byl náš Apetit piknik.

Zmrzliny pod sklem profi mrazáku. Za fotku moc děkujeme Markétě Prostecké.

Musím říct, že vy, naši milí zákazníci, nás umíte pokaždé překvapit. Okurková byla již sázka na jistotu, ale stejně jste ji vykoupili tak rychle, že jsem jen zírala a slibuju, příští rok, budeme-li opět na místě, už to fakt nepodcením! Dalším bestsellerem byla levandule, následovala bezinka (té jsem ale tajně věřila), citrón s tymiánem. Loňský hit káva nešel na odbyt úplně bleskurychle a vanilka, co loni tak chyběla dětem, to by skoro ležák 🙂 Ba ne, až na pár kelímků se prodalo všechno, ale už si v duchu sumíruju, co vám naservíruju příští rok. Dali byste si hráškovou? Bazalkovou? Karotkovou? Melounovou s šampaňským? Malinové mojito? Sorbet z ledového čaje? Nebo snad smetanovou s růžemi? Či nemůžete žít bez slaného karamelu? Já vím, všem pak bude chybět čokoláda. Nebojte, v duchu ji vidím protkávanou skvělou chilli marmeládou Lenky Požárové…

Překvapivý hit, i když na někoho prý byla levandulová až moc medově sladká. Fotku jsme si vypůjčili od Zuzany Vejtrubové – díky!

Jak vidíte, přestože jsme pořád strašně unavení (tři týdny před piknikem jsme jeli skoro nonstop, v to tedy počítám i zápřah s dvěma malými dětmi, které bojují o pozornost zmrzlinujících rodičů všemi dostupnými prostředky:), už nám to nedá. Rádi bychom slíbili, že v té době už z nás budou profesionálové a měli tak jasnou odpověď na otázku, kde jinde se dá naše zmrzlina koupit. Ale nevím, asi bychom teď hlavně měli být chvíli pořádnými rodiči. Nicméně, kdyby někdo náhodou věděl o vhodném prostoru v Praze, sdílené profi kuchyni nebo snad dokonce o investorovi, napište nám.

Zboží nemáme tak pěkně na očích, jako kulináři s dortíky či makronkami. Ale aspoň nám pokladnice Hanka donesla veselý ubrus. Fotila opět Markéta Prostecká.

Na závěr se sluší poděkovat, a bude to pasáž pěkně dlouhá. Děkujeme nuselskému Sklizenu, jmenovitě paní Lídě Leskourové, která nám půjčila velký pultový mrazák. Mrazil jak ďas, nevadilo mu stálé otevírání a já mám novou zkušenost (v loňském domácím zmrzlina ze stálého otevírání dvířek na závěr div netekla, letos se na ní lámaly lžičky). Je skvělé žít ve čtvrti, kde je tak báječná prodejna a potkávat lidi, kteří vám, i když vás znají jen jako zákazníky, důvěřují natolik, že vám jen na dobré slovo zapůjčí ne úplně levnou věc.

V plné polní. Za fotku díky Veronice Pořízkové a pěkně si přečtete celý její článek na fajn blogu s názvem  Z ghetta blog. http://zghettablog.blogspot.cz/2013/06/apetit-piknik-2013.html

Děkuju opět Hance, která s námi prodávala a počítala kasu – což je ta nejmíň vděčná činnost. Stále se usmívala a celou dobu nás všemožně podporovala. Že je to skvělá obchodnice vím už od loňska, letos je stvrdila své kvality. A zařídila nám bezvadné vraňanské jahody. Hanko, dík! Děkuju babičkám,  které pomohly nejlépe, jak dovedly a své báječné tchýni, že se na den prodeje ujala obou dětí, z toho jednoho kojence (a na týden odvezla pryč naši starší dcerku.)

Hanka – rozená obchodnice v akci. Foto Markéta Prostecká.

A především děkuju vám, zákazníkům. Škoda, že je takový šrumec, že nejde při prodeji prohodit víc slov. Bylo báječné slyšet, že čtete blog, že vás zajímají recepty, že jste se vrátili s pochvalou. Vážím si toho moc, o to víc, že jsem letos byla nervóznější než loni, protože udržet kvalitu je vždy těžší než jednou oslnit. Vím, že chutě jsou různé a nikdy nelze uspokojit všechny na 100%, ale zpětná vazba je od vás moc fajn a slova díků mě ohromně hřejí a povzbuzují, abych u zmrzliny fakt zůstala a svůj sen dotáhla do konce.

A v neposlední řadě děkuju Apetitu za zorganizování celé akce, se kterou je neskutečná porce práce. Holkám z redakce, že nás stánek poctivě obešly a ochutnaly. A taky za to, že nás jmenovali kulináři ročníku! Musím končit, jsem už moc dojatá, ať z těch stránek na vás nekape sentiment. Jen dodám, že to beru jako závazek a ohromně si toho vážím.

Prostě jste byli všichni skvělí. Díky!

Děkujem! Foto Filip Blažek, autor našeho úžasného loga.

Titulek je trochu zavádějící. Apetit Piknik se koná již po třetí, za naší účasti po druhé. V mnohém jsme se poučili. Leccos jsme se pokusili vylepšit. Něco se zase nedaří. Pojďte na chvíli nahlédnout, jak se v našem dvoupokojáku pokoušíme zlomit rekord ve výrobě zmrzliny na koleně.

Co je nedobré: Pořád žijeme v našem původním bytě. Máme ho moc rádi (ach ten výhled, vzdychnou obdivně všichni, kdo přijdou na návštěvu), ale pro potřeby čtyřčlenné rodiny je sakra malý. Teď ho znova okupuje velký mrazák, o který si usilovně snaží rozbít bradu sedmiměsíční lezúň, který ho používá coby pomůcku ku zvedání na vratké nožky. Dobré je, že dobrý člověk ještě žije a naší letošní mrazákovou krizi vyřešilo nuselské Sklizeno, které nám jen tak na důvěru zapůjčilo velký pultový mrazák. Čili motivaci plnit mám. S časem je to horší. Nejen že mám o proti loňsku o dítě navíc, ale zmrzlinožrouti v bistru Dish potřebují svou dávku drogy, a děti kamarádek slaví narozeniny a co je to oslava narozenin bez zmrzliny. Čili už jedu nonstop nějaký čas a únava materiálu se projevuje ještě před ostrým startem.

Nejvíc nás ale trápí počasí. Loni touhle dobou u nás sladce a omamně voněly třešně a jahody, sháněla jsem první maliny. Teď sice konečně začalo letní počasí, ale ovoce za pár dnů dozrát nestihne. Letos jahody teprve začínají a jsou leckdy kyselé jak šťovík, třešně zřejmě uhnijou na stromech a maliny leda z dovozu. Vysněné příchutě jako maliny s bezinkou, mandlovo-třešňová, jahody a šampaňské, tajný tip na angreštovou..no tak to všechno prostě nebude. Musela jsem vzít za vděk trošku jiným sezónním zbožím. Proto čekejte bezinkovou, která se pokusí zazářit samostatně v neobvyklém spojení s mlékem a trochou citronu. Pozor, bude jí omezené množství, přece jen je to zvláštní chuť a proto ji vyrábím podstatně méně než „tutovky“. Dále potom levandulovou s medem, protože levandule, to je prostě léto, i když vůni ze slunce nabrala v Provence a nikoli na české terásce. Citronovou s tymiánem, protože ostrá chuť citronu a aromatického tymiánu je osvěžující, takže člověk má pocit, že je trochu u moře,  i když je obloha šedivá.  Rebarboru, růžovou krásku domácích zahrádek, jsem spárovala s exotickým jasmínem. Je to hodně subtilní spojení (co se jasmínu týče), reveň ve v chuti poměrně robustní. Ale já tam slabouce na samotném konci chuti cítím vůni jasmínových dálek. Z loňských hitů počítejte s kávovou, fantastickou kávu nám laskavě dodal Jakub Hartl z La Boheme café – a na kvalitě kávy tahle zmrzlina stojí. Poznáte sami, my si pro jistotu loni udělali test s Marylou a byl to celkem šok.

Děti snad potěšíme vanilkovou, po které se loni hojně ptaly. A doufáme, že poslední týden už jahody nebudou zboží, které dostanete jen na trojí zaťukání a tajné heslo. A že bude neméně populární Wibledon a sorbet. Zahrávám si ještě s myšlenkami na bazalkovou a jiné, ale..Uvidíme, až poběžíme do finiše. Vlastně už v něm skoro jsme..

Inovovali jsme. Štvala nás víčka, která odpadávala, štvalo nás, že do zmrzliny může vzduch a tudíž i mráz, který pak v chlaďáku zmrzlinu jaksi „vyžírá“, zatímco ji máme vyžírat pouze a jedině my. Padlo rozhodnutí – budeme kelímky přímo zatavovat, tedy víčkovat. Je to hygienické a bude to líp vypadat (nebo to jsme si aspoň mysleli). Můj muž se tak pustil do studia víčkovacích strojů. Strávil nad tím dlouhé večery, jedno dopoledne na celní správě a nakonec dorazila krabice s čínskými znaky. Víčkovače totiž hojně využívají Asiaté při přípravě bubble tea. Čili máme v našem dvoupokojáku další krám. Brzy se ale dostavil kámen úrazu. Obsluha není tak komfortní, jak jsem čekala, čili víčkování nechávám zbaběle na Pavlovi. Ten se kochal krásnou průhlednou fólií na kelímku (rozumíte, je vidět dovnitř ta krásná růžová rebarborové a přitom je zmrzlina chráněna před vnějšími vlivy). Jenže pak ta mizerná fólie začala podivně v mrazáku odpadat. Pavel zkoumal, hrál si s teplotou přivařování, nicméně výsledek stále stejný. Dvě víčka drží jak ta pověstná helvétská víra a třetí se v mrazáku druhý den výsměšně sloupne. Asi bych propadla totálnímu zoufalství, kdyby nás nezachránil hliník. Neodstěhoval se do Humpolce, naopak přijel z Břidličné, odkud nám laskavě poslali dva tisíce víček jako vzorek 🙂 Ano, vzorek.  Je to totiž nemlich ta samá fólie, co máte na pribiňáku a spol. čili menší počet než deset tisíc kusů je prostě vzorek. Nevypadá to tak cool, ale zase jsou zmrzliny pěkně chráněné. Třeba si příští rok zařídíme rovnou vlastní potisk. Vím, že určitě někomu nebude nové balení vyhovat, ano, má to i své mínus, kelímek se nedá opětovně uzavřít. Ale neříkejte, že budete mít problém zmrzlinu sníst najednou, tomu nechci věřit. Každopádně nás omluvte, že část kelímků dostanete s fóliií, zbytek s hliníkem…

Tak to by bylo asi všechno. Nebojte, na okurku jsem nezapomněla! Přijďte se přesvědčit a kdyby náhodou zmrzlina došla, nehněvejte se, makáme na tom a třeba z nás jednou budou odvážní mladí zmrzlináři s krásnými, novými velkými mrazícími stroji s výtočí mnoha a mnoha litrů…