Ve studiu Kouzelných bylinek se Simonou Tancerovou.

Tak dobře, titulek je poněkud nadnesený. Ale co by jeden neudělal proto, abyste četli dál. V televizi jsem už párkrát byla  – dvakrát v Sama doma – to je adrenalin, protože jde o živé vysílání a vy se modlíte, ať tam nezpůsobíte nějakou katastrofu. Poprvé se to povedlo moc, podruhé už o trochu míň, protože se zmrzlina jaksi neumíchala a nebylo na konci co nabídnout (a neumíchala se proto, že stroj hlučí a nemůžete ho pouštět moderátorkám do rozhovorů). Mám za sebou i živý vstup v nějakém bloku na ČT 24 a jednou u nás točila televize reportáž  o výrobě domácí zmrzliny. Na to mám živé vzpomínky, štáb jsem k nám do patra navigovala podle poznávacího znamení kočárku u dveří a oni nemohli byt najít, neb kočárek přes noc někdo ukradll. Jak jste si možná všimli, moc se tady televizní účastí nevychloubám, a ve většině případů jsem nenašla odvahu podívat se na sebe sama ani ze záznamu.

On the set.

Klapka!

Když mě tedy oslovili z pořadu Kouzelné bylinky, cítila jsem se skoro jak veterán vysílání. To jsem ale ještě netušila, že to pro mě bude zatím jedna z nejlepších a nejužitečnějších zkušeností a báječnou příležitostí, za kterou Kouzelným bylinkám moc děkuju. Mimochodem, znáte ten pořad? Já ho neznala, ale už koukám. Je příjemný, přiměřeně edukativní a hlavně velmi přirozený, protože lidé, co ho dělají, jsou autentičtí. Oni bylinky žijí, používají, pěstují a natáčí se především na jejich překrásné zahradě, která leží jen kousíček od zdi zámeckého parku v Českém Krumlově, nebo ve studiu vybudovaném právě v zahradě. Prostě ráj. Mimochodem, je to tam některé dny i přístupné veřejnosti, pořádají se tam kurzy nebo cvičí jóga.

Simonina zahrada je překrásná. Do proutěných záhonků jsem se zamilovala, snímek je z květnového natáčení, kdy bylo pošmourno a rostliny ještě tak nebujely.

Tématem byla samozřejmě bylinková zmrzlina – bazalková ve formě sorbetu i smetanové. Poslední letní díl této série jsme natáčeli jeden květnový velmi studený den. V Krumlově bylo devět nad nulou, foukal ledový vítr a pršelo. Museli jsme tedy zůstat vevnitř, ve studiu provoněném vůní bylin, které se suší pod stropem. Dva recepty jsme točili celý den, od rána do večera. Hluboce se klaním před všemi, kteří tvoří videorecepty. Pokud to má k něčemu vypadat, je to fakt dřina a na konci dne jsem měla pocit, že nejenže neumím říct už ani větu, ale nedovedu přirozeně nekřečovitě zvednout mísu nebo  vymačkat citrón. Netušila jsem, jak je strašně těžké v ten správný čas zírat do kamery ( a ne na režiséra), pak zas do ní nezírat..Musím ale říci, že na mě byli moc laskaví, chápaví a byla s nima legrace. Odjížděla jsem s báječným pocitem výjimečného zážitku. A víte co? Před pár dny telefon, do pořadu mě chtějí znova!

Natáčíme v zahradě po širým nebem. Za okamžik půjde zmrzlinovač k zemi. Jo a vše je to foceno mobilem, tak se omlouvám za proměnlivou kvalitu.

Kouzelné bylinky totiž budou po prázdninách pokračovat již třetí řadou a tak jsem se během pár týdnů ocitla v Krumlově podruhé. Tentokrát bylo vedro k padnutí, studio jsme rozbili na zahradě (a trochu se nám viklal stůl, který se po prvním úspěšném záběru zřítil k zemi i s nádobím, surovinami a zmrzlinovačem, který to naštěstí přežil bez úhony) a v hlavní roli se předvedl bez, jahody, máta a překvapivě i já. Jen co jsme dotočily recept na bezovou, otočila se na mě s potutelným úsměvem průvodkyně pořadem Simona a řekla: „A  tu jahodovou si už natočíš sama, že jo?“ A tady máte vysvětlený titulek. Jahodovou jsem skutečně natočila sama. Cítila jsem se mazácky, ale když se se před kamerou ocitla  bez Simony, roztřásl se mi hlas i ruce. Ale snad jsme to nakonec zvládli. Jak to dopadlo bude k vidění až za rok a musíte mi to říct vy, protože já se – znáte  mě – raději nepodívám 🙂