Last updated by at .

Hrajeme si s pipetou

Kolik cukru, to je oč tu běží.

Nedávno jsem psala, že výroba sorbetu je nejjednodušší věc na světě. Voda, ovoce, cukr..Jenže kolik cukru? Každé ovoce má trochu jinou sladkost a pokud usilujeme o perfektní konzistenci..není někdy ani recept úplně nejspolehlivější cesta, jak docílit úspěchu. Je třeba vzít v potaz i lehce matoucí fakt, že před vychlazením směs chutná přeslazeně, což pak mráz srovná. Ještě větší úskalí nastává, když si chcete vyrobit sorbet bez receptu a nehodláte postupovat metodou pokus/omyl. Pokud vyrábíte sorbet na bázi alkoholu, tak to už je třeba mít se fakt na pozoru.

Pak máte dvě možnosti. Pokud stejně jako já milujete hromadění kuchyňských a jiných pomocníků, pořídíte si nějaký měřič. Jaké jsou možnosti? Tak například sacharometr. K sehnání prý u vinařů nebo pokud se chcete pustit do domácí výroby piva. Sacharometr měří hustotu cukru v kapalině (cukernatém roztoku). Je to takový dole rozšířený teploměr  se zatíženým plovákem, který ponoříte nejlépe do nějaké válcovité vysoké nádoby (nejlépe odměrného válce), on vypluje na hladinu a kde se stupnice stýká s hladinou, tam se dočtete, jak jste s cukrem na tom. Vybaven je stupnicí pojmenovanou podle pánů Baumé nebo Brixe, kteří – pokud to dobře chápu – vlastně přišli na totéž, totiž jak měřit cukernatost roztoků. Nicméně já na žádný dobrý cukroměr nenarazila (nebo se spíš ztratila v tom, zda se nějak liší moštoměry, vínoměry, pivní a který by byl vlastně pro mé účely ten pravý) tak jsem začala slídit po refraktometru.

Cukroměr, jehož fotku jsem si vypůjčila ze stránek prag-info.cz, což je prodejní web takovýchto a jiných zařízení.

Refraktometr vypadá jako složitejší řešení, ale je preciznější. Je to již obtížnější vehement, který si musíte nakalibrovat i podle teploty v místnosti, kde budete rejdy provádět. Je to zařízení optické, taková divná skoro baterka. Tudíž ho nikam nestrkáte, ale pěkně roztok nasajete pipetou, kápnete na sklíčko a pak do přístroje druhým koncem zíráte a před očima se vám zjeví stupnice. Nevěřila bych, jaká je to rozkoš, protože si připadáte ohromně vědecky. Nasátí roztoku pipetou na sklíčko vzbuzuje pocit, že vyvíjíte něco obzvlášť záslužného pro lidstvo. Refraktometry jsou přesnější a stupnice bývá v Brixech. Jenže..trochu zrada je, že neexistuje úplně univerzální refraktometr, je to zařízení citlivé a pokaždé kalibrované v trochu jiném rozmezí.Takže potřebujete refraktometr, který bude měřit v rozsahu 26 – 36 Brixů. To je totiž ideální cukernatost budoucího sorbetu nebo nanuku. 31-36, to je hodnota pro vodové zmrzky bez alkoholu, 26 – 31 pro alkoholové.. Výhoda refraktometru je, že dobře pracuje v roztoku, který je plný husté dřeně, jak už základy na sorbet zpravidla bývají. Obyčejný cukroměr na bázi hydroměru má radši čirejší kapaliny, jinak není tak spolehlivý.

Tak to je on, refraktometr.

Pokud jsem vás teď vyděsila k smrti, nezoufejte. Je tu jedno zcela selské řešení. Totiž vejce. Obyčejné vajíčko zaskočí za prudké výdobytky techniky. Vajíčkový test vypadá tak, že do vašeho roztoku vložíte čerstvé, pochopitelně umyté vejce. A čekáte, jak vystoupá na hladinu. Pokud se ukáže jeho šešulka ve velikosti amerického nikláku, máte vyhráno. Pokud vejci čouhá jen špička, musíte přidat cukru, pokud leze ven celé, tak máte problém..Tedy vlastně musíte přidat ovocnou šťávu či vodu. Jediná potíž spočívá v tom, že já nemám tak úplně v oku velikost nikláku a přiznávám, že u zmrzliny mě popadají záchvaty, že chci mít všechno zdůvodněné, podložené a přesně změřené. Na odhady od oka se tady většinou nehraje, naopak tím můžete zabít celý recept. Nicméně na těhle stránkách je vše krásně vyfoceno a zdůvodněno step-by-step.

Vejcotest na okurkové s ginem. Má někdo niklák?

Rozhodla jsem se ale vejcotest otestovat a podrobit měření. Na obrázku vidíte okurkovou (právě u té vystihnout poměr cukru a alhokolu znamená jisté balancování), jak z ní leze vejce. Následný text prokázal hodnotu 26 Brix, čili spodní únosnou hranici. Ze zmrzlinovače vylezla skvěle, ač se mi zdála v „syrovém stavu“  dost sladká.

Takže, co bylo dřív – refraktometr, nebo vejce? A jak to ty vejce dělají, neví někdo?

Levandulová versus levandulová

Levandulová zmrzlina byla první z relativně nedávných pokusů, která se mi opravdu fatálně nepovedla. Ve snaze udělat ji ještě lepší jsem nechala levanduli v mléce louhovat několik hodin a hádejte co – mléko sice  krásně květinově vonělo, ale směs byla odporně hořká a zcela nepoživatelná. Od té doby vím, že levandulí se musí zacházet delikátně. Třicet minut a dost!

Levandulová

O víkendu na trhu, vlastní zahrádky nemajíc, koupila jsem si sušené levandulové kvítky na váhu z Provence od firmy Levandulová. Ti totiž slibují, že jejich kvítka jsou nestříkaná a tudíž vhodná pro kuchyňské účely. Pokud máte levanduli na zahrádce, závidím! A zkusila jsem hned dva recepty. První opět pochází od jistoty, jakou představuje David Lebovitz a používá se v ní levandulový med. K výrobě jsem se rozhodla v pozdních nočních hodinách a zjistila jsem, že mám nejdřív rozehřát med v kastrůlku spolu s kvítky a nechat působit. To se mi zrovna nechtělo, tak jsem vytáhla ze skříňky již od loňské návštěvy Maison de miel v Paříži nasyslený levandulový med. (Mimochodem, pokud pojedete do Paříže, určitě tam skočte – medy tu mají nejen podle příchutí jako tymián, pomerančové květy apod., ale především podle různých oblastí Francie, od horské přes luční… a dají vám jakýkoli ochutnat.) Uvařila jsem žloutkovou bázi, k ní smetanu a levandulový med. Zmrzlina je skvělá, chutná výrazně po medu a lehce se – opět díky vysokému podílu medu –  kopečkuje ihned po vyndání z mrazáku. Ideální pro domácnosti bez zmrzlinovače. Publikovat recept ale nebudu, nesluší se (vlastně tedy ani nesmí) stále přepisovat Lebovitzovu skvělou kuchařku. Jediné mínus – pro milovníky levandule je tahle chuť cítit jen v pozadí, med dost dominuje a myslím, že pokud si člověk dělá med metodou napouštění medu kvítky, bude levandule ve zmrzlině cítit ještě subtilněji.

Levandulová infúze. Fialová z toho ale nebude 🙂

Jako druhý pokus jsem zvolila recept z kuchařky Ellen Brownové The Scoop. Jde o průvodce po amerických zmrzlinárnách a s recepty zadaptovanými pro domácí použití. Je to pro mě kuchařka – inspiromat, moc podle ní nezmrzlinuju, protože postupy se mi zdají takové… podezřele jednoduché. Ellen Brownová vyžaduje na přípravu mléko, levanduli, 2 lžíce škrobu a 2 lžíce sušeného mléka. Samozřejmě cukr a světlý kukuřičný sirup. Postup je jednoduchý jak facka. Mléko se ovoní levandulí, pak se zahřeje se sladidly, v menším množství mléka se rozmíchá škrob a sušené mléko, povaří se to dohromady a hotovo.  A výsledek? Výborná silně levandulová chuť, ale mizerná textura. Škrob je zřetelně cítit na jako prášek na jazyku, zmrzlina se ve zmrzlinovači skoro drolila a při servírování měla tendenci rychle se rozpadat zpátky na vodu a tuk. Jednoduše špatný technologický postup. Podotýkám, že Brownová ještě ke všemu předepisuje nízkotučné mléko (já dala farmářské a ještě pro jistotu podíl smetany), to by už ve výsledku asi byla úplná tragédie.

To je ona!

Takže ideální levandulová je pro mě spojení sametové textury a lá Lebovitz s výraznou květinovou chutí dle Brownové. Je mi líto, ale škrob ve zmrzlině není nic, s čím bych uměla adekvátně zacházet, takže pokud chcete dobrou levandulovou, sáhněte si do ledničky zase pro vejce. Zkuste to jako já takhle:

  • 250 ml plnotučného mléka
  • 150 gr cukru
  • špetka soli
  • cca vrchovaté 2 lžíce levandulových kvítků
  • 500 ml smetany
  • 5 žloutků

Mléko s kvítky ohřeju v kastrůlku na pomalém varu, jakmile začne vařit (z hladiny se zvedá pára) odstavím a nechám asi 30 minut pod pokličkou odpočinout. Můžete průběžně ochutnávat, někdo možná ocení méně intenzivní květinové aroma na jazyku. Zcedím levanduli, mléko znovu přihřeju a rozpustím v něm cukr a špetku soli. Ve vedlejší misce si rozmíchám pět žloutků, zvolna do nich naliju levandulové mléko. Pak směs vrátím zpátky na plamen a opatrně pasterizuju, až směs zhoustne, že na vařečce po dotyku prstu nechá zřetelnou cestičku. Teploměr je v té chvíli maximálně na 85 stupních. Zhoustlou směs vliji přes cedník na smetanu v extra míse, pokud se mi bude chtít, přidám čtrt až půl lžičky vanilkové esence (jen tolik, abych nepotlačila levanduli.) Voilá! Kdo chce, dá ještě pro větší efekt třeba půl lžičky nadrcených kvítků  -dobře to vypadá, ale já mám raději hladké zmrzliny, levandule přece jen trošínku škrábe na patře. Levanduli zdar! A kdo nemá dost, ať si vyrobí třeba tuhle skvělou limonádu, jak o ní píše Kačka Žvýkačka.