Ženeva je panelákov, říká moje sestra, která má to štěstí, že ve městě sevřeném horami, s okem jezera hned v centru, právě žije. Já říkám, že v takovém panelákově by chtěl bydlet každý – nebo vy snad máte z balkónu výhled na Mont Blanc? Jedinou chybou v tomhle městě, plném parků, zeleně, funkčních pítek a fontánek a nezpochybnitelného „joie de vivre“ jsou masakrózní ceny. Já tu naštěstí byla hostem v domácím prostředí a tak jsem mohla utratit celé kapesné za zmrzlinu. Jela jsem nalehko, bez foťáku, takže všechny fotky jsou rychlé cvaky z mobilu – tak tak jsem kornouty stíhala zvěčnit, největšími testovači byly tradičně děti.
Vděční testovači. No není skvělé mít zmrzlinu nejmíň dvakrát denně?
V Ženevě je zmrzlina na každém rohu. Díky průzračnému jezeru a širokým promenádám na jeho březích vzniká snadno pocit, že jste u moře. A tak je na nábřeží co pár metrů stánek se zmrzlinou. Ty jsem ale cíleně vynechávala a tipy lovila v průvodcích, na Tripad advisoru i na blozích. A hned se prokázalo, že i vůči tipům od uživatelů je třeba být ostražitý, stejně tak průvodci opisují patrně ze setrvačnosti.
Tak třeba Arlecchino. Zmrzlinárna na nejlepším možném místě, jen přeběhnete ulici u Jet d’eau – ikonického ženevského vodotrysku. Tenhle krámek by byl rád něčím jako místní institucí, chlubí se faktem, že jsou rodinná firma a zakladatel začal se zmrzlinou již v roce 1918. Čas se ale v Arlecchinu minimálně vizuálně zastavil někde na počátku 90. let. Poprvé jsem šli kolem, když bylo zavřeno, umolousaná výloha, hnusno kachličky..na podlaze za zmrzlinovou vitrínou čouhají nohy, jak tam někdo nejspíš spí na zemi..Nebyl to zrovna super start, ta ušmudlanost mi nicméně trochu připomněla kdysi oblíbenou „italskou“ zmrzlinárnu ve Vodičkové v dobách mého dětství, kam jsme si nábožně chodili dávat pohár Marco Polo. Nakonec jsme si za asistance otrávené obsluhy (přitom jsme v krámě byli sami) dali jen stracciatelu a sorbet z lesních plodů. Sorbet byl ok, chutnal, jak má. Stracciatela byla strašně planá. Necítila jsem z ní chemii, ale taky žádnou chuť. Trochu jako voda s mlíkem. Za poctivost tohoto místa bych ruku do ohně nedala. Tady franky neutrácejte.
Stracciatella, nevýrazná, nijaká..
Sorbet z lesního ovoce.
To si raději popojděte po nábřeží kus dál k zastávce tramvaje Bel Air. Cestou potkáte vystajlovaný butik značky Mövenpick, národní zmrzlinové značky. Mövenpick si pamatuju jako celkem kvalitní, průmyslovou zmrzlinu, co se prodává i u nás. Jejich butik je ale trochu jiný zážitek, než ta ve vaničce. Zmrzlináři tady důležitě kopečkují mražené krémy do různých dezertů a budete za ně platit jako mourovatí. Mövenpick je zaručeně nejdražší zmrzlina ve městě. Měli jsme jahodovou (smetanovou), dulce de leche s makadamovými ořechy, mango sorbet a double cream s bílkovými pusinkami. Mövenpick je neuvěřitelně hutná, extra smetanová, moje dulce de leche už to trochu přeháněla se sladkostí. U jahodové bych preferovala větší ovocný švih. Ale pokud chcete něco extra krémového, extra bohatého, jste na správném místě. Za nejpovedenější považuji Double cream s pusinkami. Tady hrála smetana hlavní roli a alpské mléko je holt alpské mléko. Chutnala jako ta nejlepší ruská zmrzlina, ještě ve své nešizené rostlinotukové podobě. Slast, čirá slast. A malý tip na závěr – když popojdete ještě pár kroků, přímo u zastávky tramvají má Mövenpick stánek. Zatímco v butiku zaplatíte za kopeček 4,20 franků (ano, frank je kolem 22 korun), tak za stejnou zmrzku do ruky zaplatíte 3, 80. Jo a kornouty mají vynikající – málokdy je jím, ale tady ve mě zmizel ani nevím jak.
Švýcarská kvalita a švýcarské ceny 🙂
Krémová, extra smetanová a hutná. A s vodotryskem!
Pokud chcete otestovat víc zmrzlináren na jednom místě, jeďte do čtvrti Carouge. Tahle pitoreskní čtvť s nízkými domky a různými butiky nabízí na křížení pár ulic hned tři zmrzlinárny. První jsme narazili na Gelatomanii – podnik, který hlas lidu na Tripad advisoru řadí k tomu nejlepšímu, co se dá koupit. Tak tomu nevěřte. Zlákali mě sice příchutěmi, ale část zmrzlin byla průměrná a část vyloženě špatná. Banán a jahoda měl lehce chemickou dochuť, pistáciovou se neobtěžovali dělat ze 100% pasty, ale nějaké její levné, chemicky boostované kolegyně. Celkem šel sorbet ananas – bazalka, chutě mohly být ale výraznější. Nejvíc se mi zamlouval sorbet z řapíkatého celeru, jak ale zmrzlina roztávala, cítila jsem jakýsi nelibý dozvuk. Musím zagooglit, zda někdo neprodává celerovou pastu.. Malinová byla ok.
Pistácie, ananas s bazalkou a řapíkatý celer.
Kousek dál je zmrzlinárna Bellamia, prý kvalitní, ale tu bude muset vyzkoušet někdo z vás. Já zamířila rovnou do Puro Gelato a totálně se zmrzlinou přejedla. Puro Gelato je maličký, nenápadný krámek, lehce byste ho přešli. Jsou na místě teprve chvíli, větší pobočku mají mimo centrum v Thonexu (o té si přečtěte tady). Příchutě napsané na tabuli, zmrzlinu schovanou ve vitríně pod poklicemi, jako za starých časů ( a jak je to znovu hipsta moderní – leč také funčkní, zmrzlině to okorávání ve vitríně ve skutečnosti moc dobře nedělá.) A protože tady nevybíráte očima, milá slečna vám dá ochutnat cokoli chcete. Ano, ochutnala jsem – až na jednu – VŠECHNY. Super poctivá zmrzlina, napěchovaná chutí ovoce nebo dané ingredience. Silná moka káva, nepřeslazená japonská matcha, výraznější černý sezam. Malinová pecka mezi oči, chuťově plné mango. Kdo miluje nugát, nechť si dá čoko s oříšky. Slaný karamel měli více jako „dulce de leche“, než ho dělám já, nicméně vynikající. Snad jedině vanilka mi úplně famózní nepřišla, zdála se mi trochu fádní – mám raděj silnou vanilkovou chuť. Pokud chcete utrácet za zmrzlinu, jděte rovnou sem. Měla jsem možnost prohodit pár slov s majitelem a tak si potvrdit, že Puro Gelato je opravdu puro, vlastněné zapálenými zmrzlináři, patřičně hrdými na své lokální zmrzliny.
Puro je fakt puro. Měla jsem pocit, že jím vlastní zmrzlinu 🙂
Mango a vanilka.
Tabule s příchutěmi.
Pohled z výšky. Malina, černý sezam, matcha.
P.S. Pokud se ocitnete mimo Ženevu třeba v Nyonu, což je start pro mnoho lodních výletů dále do Švýcar či Francie, směle zajděte do zmrzlinárny Venezia – ochutnali jsme pobočku s mraženým jogurtem (kde si volíte ovoce a různé omáčky a posypky) – a byla fajn.
Jogurterie v Nyonu. Proč ne.
