Last updated by zmrzlinarka at 5. 6. 2014.

Bez bezu jsem bez sebe

Publikováno 2. 6. 2014 | Autor: zmrzlinarka

Určitě znáte urban gardening, městské zahradničení – tedy snahu osázet balkony, terasy a komunitní zahrady vším možným, hlavně jedlým a mít tak třeba pár svých jahod, každou hýčkanou jak na podušce. Urban gardening neprovozuju, protože můj severně položený balkon má klima někde mezi tundrou a tajgou. Ale provozuju urban harvesting. Tedy městskou sklizeň. Nekradu ostatním jejich úrodu přes plot, ale češu a sbírám to, co je volně dostupné. Začínám fialkami, pokračuju pampeliškami, lipovým květem a snad se dopracuju i k moruškám. A trhám bezový květ – nejen na sirup.

Když googlujete „elderflower ice cream“, každý recept začíná slovy vezměte bezový sirup (v originálu „cordial“). A to je přesně to, co jsem udělat nechtěla. Chci bezový květ čerstvý, ne zmrzlinu naředit velkým množstvím vody, kterou sirup obsahuje. Inspiraci jsem nakonec našla u Maškrtnice a jejího bezinkového cheesecaku. Tam je totiž geniální nápad – louhování bezu ve smetaně za studena. Já to zkoušela předtím stylem hokus pokus za tepla a květy okamžitě zčernaly a moc to nevonělo. Takže louhovat zastudena, nejlépe dva i více dnů (můj rekord je asi týden) a pak zkombinovat s něčím trošku kyselým.

Takže tady máte moji verzi bezinkové, té nejlepší na světě. Letos jsem ji, myslím, oproti verzi na Apetit pikniku, kde byla loni k mání, ještě vytunila.

Na cca 800 ml zmrzliny:

nejméně 10 nebo více i velkých bezových květenství dle chuti
125 ml mléka (1,5%)
125 ml smetany na šlehání
2 žloutky
375 ml zakysané smetany (použila jsem 18%)
citronová šťáva dle chuti, cca lžička
125 gramů cukru

Otrhejte z bezu květy a vložte je do uzavíratelné nádoby, zalijte mlékem a smetanou na šlehání. Kdo chce opláchne, kdo neoplachuje, má více bezové chuti (ale taky pylu, takže alergici, bacha.) Protřepejte, aby se důkladně obalily a nechte v lednici nejméně 24 hodin, klidně ale dva dny. Čas od času možno protřepat. Bude se zdát, že květy nasály všechnu tekutinu a vznikla podivná koule. Nic nevadí, pak to přes plenu nebo jiný hadřík zase všechno vymačkáte.

Máte vymačkáno? Zahřejte šetrně směs s cukrem, aby se rozpustil. Výsledek musí být horký, ale neměl by přímo vřít. V misce vedle si rozšlehejte dva žloutky, opatrně na ně za stálého mícháné nalijte praménkem horkou směs a vraťte do hrnce. Provařte, směs musí zhoustnout. Nalijte přes sítko do čisté misky, úplně vychlaďte. Na závěr důkladně vmíchejte smetanu a citronovou šťávu. Dejte mrazit. Chuť bezu je výrazná, zmrzlina je příjemně nakyslá a na rozdíl od jiných těžších smetanovek je vyloženě osvěžující. Tak honem do ní, než všechen bez odkvete!

(Kdo čtete německy, tak moje čtenářka Anička vyšťárala tento recept – odkaz dávám pro inspiraci a možné srovnání. Recept zde zveřejněný považuji za své autorské dílo. )

Můj boj s bílky I : Zmrzlinové kornoutky

Publikováno 5. 3. 2014 | Autor: zmrzlinarka

Že zdroje nejsou na světě spravedlivě rozděleny, je jasná věc. Typickým příkladem budiž vejce. Porovnejte si žloutky a bílky. Na litr hebké, smetanové, krémovité zmrzliny potřebujete pět až šest žloutků. Nebo i víc, záleží, jak se chcete rozšoupnout. Na dva plechy kokosek vám stačí bílky klidně jen dva. Chápete ten děsivý nepoměr? Protože zmrzlinu vyrábím docela ve velkém a na žloutky přísahám (pomiňme pro tuto příležitost, že existují čistě smetanové nebo ovocné receptury) je zřejmé, že jsem bílky dost zaplavena. Čas od času se podaří někomu, kdo se chystá experimentovat třeba s makronkami, bílky udat, ale většinu času mě svírá nerudovská otázka, kam s nimi.

Makronky, čili macarons. Mnoho bílků na makronkové pokusy (skoro by se chtělo říci – ještě že se tak často nepovedou 🙂

Rozhodla jsem se tedy udělat souhrn, na co všechno se bílky dají použít. Takový volný seriál – něco z toho se bude týkat zmrzliny, něco možná ne. Vypalujeme zostra. Zmrzlinovými kornouty. Jsou praktické, přenosné, jedlé. Prudce jedlé! Jedí je i chroničtí vyhazovači, co si myslí, že kornoutkové těsto chutná jako lepenka. Že si s ním nebudou zaplácávat břicho a místo toho so dají ještě jeden kopeček (ano, já).

Zbývá odpovědět na otázku, zda budete k výrobě kornoutů potřebovat speciální nástroje. Ano. Ne. Totiž..Oboje je správně. Pokud chcete kornouty jako z obchodu a pěkně se vzorečkem, není jiné cesty než si pořídit speciální vaflovač na kornoutky. Spolu s ním dostanete i speciální kopyto na tvarování horké oplatky do příslušného jehlanu. Kornoutky se ale dají dělat i v troubě jako placky a pak je musíte rychle vytvarovat – buď opět navinout na „kopyto“ nebo si jinak pohrát s tvarem (zkoušela jsem alternativní mističky tak, že horkou placičku „nalepíte“ na obrácenou mističku nebo šálek – jakmile vychladne a ztvrdne, stačí nádobku vyndat.) Je ale třeba přiznat, že to nevypadá tak elegantně jako z vaflového kornoutkovače. Ale zas nemáte v rodině další krám. Já ten svůj pořídila tady a tipuju, že v létě se zase objeví v nabídce. Jen to kopyto by mohlo být trochu užší, vznikají z něj až moc široké kornouty.

Pro kornoutkový tvar je zásadní kopyto nebo ice cream cone mold – dá se buď koupit samostatně, nebo nechat vyrobit třeba u řezbáře. Nejdosažitelnější je samovýroba – vystřihnout z tvrdého papíru , svinout a následně ještě komplet obalit alobalem (ten pak ideálně lehce potřít máslem, aby šly kornoutky odlepit. Pro lepší stabilitu je dobré papírové formičky trochu zatížit, třeba suchými fazolemi nebo rýží.)

Samotný recept na kornoutky je ohromně snadný. Stačí všechno smíchat dohromady. Je třeba upozornit, že motání není pro slabé povahy. Musí se pracovat za horka, takže si připravte azbestové ruce a trochu zručnosti. Kdo chce, použije gumové rukavice, ale mě se s nimi špatně pracuje. Chce to trochu grif, i tak se mi stane, že občas má kornoutek dole malou dírku z ne úplně dokonalého uzavření. Ještě štěstí, že zmrzlinu sním většinou rychleji, než vyteče!

cca 2 velké bílky (asi 60 ml)
85 gr moučkového cukru
90 gr hladké mouky
špetku soli
půl lžičky vanilkové esence
30 gr rozpuštěného másla

Jednoduše smícháme bílky s cukrem, vanilkou a špetkou soli. Bílky není třeba nijak šlehat, jen vše promícháme, dokud není hmota aspoň trochu homogenní. Vmíchejte část mouky a přidejte máslo. Je možné, že mouky nebude potřeba ani celé množství. Hmota by neměla mít ani moc řídká, ale ani tuhá. Prostě taková, aby se dobře nalévala. Podle toho dodejte mouku. Tak a teď máte dvě možnosti. Pokud máte vaflovač na kornoutky, těsto jednoduše nalijete do něj, chvilku pečete, vyndáte, narazíte na „kopyto“ a necháte chvilku ztvrdnout. Hotový kornoutek odložíme na výšku do sklenice, aby zcela vychladl. Skladujeme ve vzduchotěsné nádobě. Vydrží docela dlouho, ale nejlépe kornouty chutnají čerstvé, časem vlhnou a ztrácejí chuť. Ideální je sníst je týž den.

Kdo nemá vaflovač, rozpálí troubu na cca 175 stupňů. Plech si vyloží pečícím papírem a z těsta na něj opatrně rozleje kruhy o průměru cca 15 cm. Roztírat se dají lžící, malým válečkem nebo kdyby někdo měl takový ten roztírací vehement na palačinky… Záleží na troubě, ale cca za 15 minut by měly být hotové. Opatrně nazvednout nějakou špachtlí a…pak už zbývají jen rychle zatočit. A pak s nimi zatočit!

Určitě zkusím příště další varianty – vanilku vyměnit za skořici, přidat pár lžic máku, citrónovou kůru nebo kakao..

Odlehčujem! Jogurtová zmrzlina.

Publikováno 22. 2. 2014 | Autor: zmrzlinarka

Znáte to. Po Vánocích žádné sladkosti! Ovšem taková jogurtová zrmrzlina, to je přece vlastně zdravá věc, takže rozhodně nemůže vadit, když si jednu dávku uděláte. Vlastně se bude hodit v rámci jarní diety a hubnutí do plavek! No..to úplně ne, protože je v ní dost cukru, a pokud ji uděláte z vysokotučného jogurtu, tak i tuku. Ale i tahle zmrzlina je vážně moc dobrá a je pro linii snad i lepší než klasická smetanovka.

Jogurtová zmrzlina patří k těm, které si dávám na ulici v té situaci, kdy společenská nutnost vyžaduje taky si něco koupit do kornoutku a současně se bojím, že nabízený artikl bude nepoživatelný. I „předsypaná“ jogurtová chutná totiž docela dobře, příjemně kysele. Přičítám to přidání sušené syrovátky, ale jde jen o můj odhad, výrobní technologie průmyslové jogurtové neznám. Kupodivu ale vyrobit sametově jogurtovou podle mých představ se doma ukázalo být složitějším. Existuje spousta receptů na „frozen yoghurt“, něco, co je skutečně i dost zdravé, a leckdy jeho autoři doporučí, abyste dávku ochutili špetkou stévie nebo jen rozmačkaným banánem. Nic pro mě. Každý mražený jogurt se totiž po hlubokozamražení začne pěkně drobit a pokud ho osladíte pouze banánem, zapomeňte na pěkné kopečky a rovnou si ho naškrabejte lžící. Mezi námi, chuť taky nic moc. Jediná možnost, jak si ho užít, je sníst rovnou ze stroje, v mrazáku ztrácí nášleh i chuťově zavadá. Jenže co když ho nechcete sníst rovnou po umíchání?

Takže když si přečtete recept na jogurtovou zmrzlinu, která navíc slibuje, že bude dost možná tou nejlepší, jakou jste v životě ochutnali, svrbí vás dlaně. Má to ale jeden háček. Recept vyžaduje cukrářský teploměr (kuchyňský teploměr) a robot/silně výkonný šlehač. Druhou jmenovanou věc jsem velmi dlouho neměla a bohužel – recept jsem neadaptovala, co se techniky týče. Pokud ho chcete vyzkoušet, připravte si vybavení nebo hledejte pionýrsky vlastní cesty. Tahle jogurtová zmrzlina pochází z londýnské mediteránské restaurace Moro a recept na ni najdete ve stejnojmenné kuchařce nebo ve zmrzlinovém kompendiu Caroline a Roberta Weirových. Připravte si:

750 gramů bílého studeného tučného smetanového jogurtu (10% tuku)
200 gramů cukru (já použila tmavý, což poněkud snížilo bělost zmrzliny)
3 velké bílky (cca 120 gramů)
citronovou šťávu

Připravte si vodní lázeň, navrch dejte misku a do do ní bílky a cukr. Voda nesmí zuřivě vřít, jen bublat a vy se připravte na dlouhé míchání. Pozor, nešlehat, stačí zvolna mísit – cílem není vytvořit (zatím) sníh, spíš homogenní bílkovou – cukrovou pastu. Je třeba, aby výsledná směs měla 80 stupňů a mě to trvalo přes dvacet minut, než jsem se k tomu dohrabala. Jakmile je teplota bílkové směsi na osmdesátce, dejte ji do mísy robotu či šlehače a šlehejte intenzivních 10 – 15 minut na vysokou rychlost, dokud nevznikne pevný, lesklý sníh. Autoři doporučují robot právě proto, aby si na tom člověk neodvařil nějaký méně výkonný tyčák. Jakmile je ušleháno, přidejte lžíci jogurtu a zase chvíli šlehejte. A tak dále, dokud není celý jogurt vkomponován a z celé směsi nevyprchá teplo. Pak máte hotovo a dáte mrazit. Já ještě dolaďuju kyselost citronem či limetkou. Až na dlouhé míchání je to strašně jednoduchý recept.

Jogurtová zmrzlina si přímo říká o nějaký „swirl“. Já ho při prvním pokusu přidala z borůvek, respektive velmi řídké borůvkové zavařeniny, kterou si dáváme ráno do jogurtu. Fungovalo to skvěle. Rozvary a džemy ve zmrzlině, to je obecně úžasná věc. Nikdy nejsou tvrdé ani vodnaté a na mramorování jsou jedinečné. Používám nejradši řidší, dělané bez pomocí gelfixů a spol. a nepřeháním to pak se sladkostí zmrzliny, aby fungoval chuťový kontrast.

Objevila se ale menší chybička – po úplném zamrznutí byla zmrzlina hodně tvrdá a můj původní záměr, předat ji do kavárny, tak padl. Protože tam host stěží může čekat dvacet minut, než směs povolí a dá se nakopečkovat. Tak se ale ukázalo, že jogurtová je největší hit mezi mými dětmi. Ještě větší než vanilková i čokoládová! A to je co říct. A přidávala jsem do mističek porci za porcí s lehčím svědomím. Od té doby doma stále slýchám otázku, kdy zas bude jogurtová, takže nastal čas na pokus číslo dvě.

Rozhodla jsem se zmrzlinu trochu změkčit, a to pomocí tekutého cukru. Logicky se mi tak spojila s medem a vlašskými ořechy, tedy na řecký způsob. Jenže dítě bylo striktně proti a žádalo stále verzi jedna. Já chtěla experimentovat a tak jsem se rozhodla pro kompromis. Med a vlašáky příště, a část cukru nahradím jiným sladidlem. Pomýšlela jsem na agáve sirup, ten méně ovlivní chuť jogurtu a více zachová jeho příjemnou kyselost. Jenže nebyl doma. Tak jsem si vypomohla golden sirupem z Markse a Spencera (ten je teda trochu do karamelu..) Při prvním pokusu jsem taky důsledně použila smetanový jogurt. Problém s mraženými jogurty tučnosti kolem 3,5 % nebo dokonce 1, 5% totiž spočívá v tom, že obsahují příliš vody a málo tuku. Americká zmrzlinářka Jeni Britton Bauerová ale dělá své „frozen yo“ z nízkotučného jogurtu. Moje rozhodnutí – 3,5 Hollandie a nechat přes noc vykapat. Počítejte ale s tím, že se jogurt smrskne a je třeba množství navýšit, dala jsem vykapat rovnou kilo a cca 200 gramů a bylo to tak akorát.

Dále jsem postupovala stejně, jen jsem cukr snížila o 50 gramů a následně sirup vmíchala do celé směsi. Zmrzlina byla skvělá, a ještě dva dny vydržela v mrazáku zcela měkká a ihned příjemně nabíratelná. Pak ale ale začala tvrdnout, jakoby v ní žádný tekutý cukr nebyl. To mě celkem zmátlo – i ty bílky s cukrem, které vytvoří vlastně meringue, jsou tam pro změkčení zmrzliny. A tak jsem se rozhodla pro pokus číslo tři. Med, vlašáky, jogurt, citron. Protože med hodně sladí, rozhodla jsem se snížit cukr o celou polovinu, tedy šlehat 120 gramů bílků jen se 100 gramy cukru. Po druhé zkažené meringue, kdy se bílky doslova uvařily i přes jemně bublající vodu v hrnci, jsem pochopila, že s tak malým množstvím cukru to nepůjde. Přikládám tedy finální můj recept. Ten teda už vůbec není light, ale za to je strašně dobrý!

500 gr jogurtu (použila jsem vykapaný 3,5%)
250 gr mascarpone
120 gr bílků
140 gr cukru
60 gr medu
opražené vlašské ořechy
citronová šťáva
med na pokapání (dle chuti)

Postup je identický, jen jsem do výsledné směsi jogurtovo – mascarponové směsi přidala tekutý med, v závěrečné fázi míchání přihodila do stroje vlašáky a při ukládání zmrzliny do krabičky jsem ještě sem tam zastříkla medem. Výsledek je měkký, luxusní..a strašně nedietní!

Šance pro rybíz!

Publikováno 15. 8. 2013 | Autor: zmrzlinarka

Chudák rybíz, říkám si vždycky při pohledu na obsypané keříčky u rodičů na zahradě. Nejméně polovina rybízových hrozínků zůstane na větvičkách – no aspoň mají ptáčci na podzim co uzobávat. Rybízových marmelád se totiž nikdy nesní tolik jako malinových a jahodových. Borůvkový koláč z plechu zmizí vždycky rychleji než jeho rybízový kolega. A šťávu chtějí všichni stejně raději z černého.

Rybíz je popelka českých zahrádek. Chápeme ho jako retro, přitom v zahraničních kuchařkách je červený rybíz překvapivá exotika. Každopádně jde o držák, co plodí a plodí. Jenže není sladký jako sousedka malina jahodová ani tak populární jako srstka. Anrešt, pochopitelně. Ani já nechodím na zahradu uzobávat rozkošnicky bobulky, nekoupím si na farmářském trhu vaničku a nenasoukám jí do sebe pokoutně už v tramvaji. Rybízu na chuť se musí přijít. Ovšem v dezertech dokáže být nepřekovatelný. A pěkně zahraje i ve zmrzlině. Mou oblíbenou je smetanová s rybízem. Jemná smetana vyladí šťiplavý rybíz do svěží kombinace. A hit číslo dva, broskovová říznutá rybízem. Ještě ji možná stihnete.

Broskvová zmrzlina, jak už jsem několikrát psala, bývá často fádní. Omamné sladkosti broskví či nektarinek chybí nějaký kyselejší tón. A to je úkol pro rybíz. Na broskvovo-rybízovou si připravte:

Přibližně kilo broskví nebo nektarinek
160 ml vody
160 gramů cukru
lžíci Amaretta nebo Barbera (mandlový likér)
cca 200 gr rybízu

Broksve nařízněte do kříže, spařte pod vroucí vodou a rychle zchlaďte. Tak půjdou snadno oloupat. Zbavte je pecky a vložte do hrnce. Přidejte vodu, zasypte cukrem a společně provařte, dokud broskve zcela nezměknou a cukr se nerozpustí. Deset minut by mělo stačit. Nechte vychladnout, rozmixujte. Mezitím si připravte rybíz. Bobulky otrhejte a zpasírujte na nejjemnějším sítku. Pokud nemáte pasírku, je třeba nechat rybíz asi také trochu povařit, jinak by nešel pořádně protřít přes síto, ale pokud to jde, preferuji čerstvou rybízovou šťávu. Dobře zamícháme do broskvové směsi a chuťově vyladíme nějakým mandlovým likérem. Je možné přidat i pár kapek citronu, ale rybíz by měl kyselost obstarat sám.

(Pořád rybíz ne-e? Nahraďte ho malinami, bude to skvělé, ale radím vám dobře – Dejte šanci rybízu!)

Tisíc podob čokoládové

Publikováno 24. 3. 2013 | Autor: zmrzlinarka

Už je sice astronomicky dávno jaro, ale zima dává najevo, že to rozhodně nezabalila. Můj muž horal, v jehož rodné vísce dnes ráno teploměr ukázal -18 stupňů, se dal slyšet, že Velikonoce na sněhu jsou úplně normální. Pro mě ale ne a tak nezbývá než se dopovat čokoládou. Nejsem žádný velký čoko maniak, ale v těchto případech se pouštím i do výroby čokoládové zmrzliny, kterou jinak dělám jen na výslovná přání. Pokud do zmrzliny přidáte alkohol (třeba koňak nebo rum), tak vás třeba i trochu zahřeje.. No dobře – ale každopádně je skvělý prostředek proti zimnímu/předjarnímu splínu.

Čokoládu s chilli v obchodech míjím obloukem, ale pro mnohé je čokochilli tím nejblaženějším spojením. A taky vlastně hřeje. Spojení něčeho, co je studené a přitom žhavé v jednom soustu, v sobě nese jistou dráždivost. Většina receptů počítá s chilli sušeným, ale já měla zrovna doma čerstvé papričky, tak jsem se rozhodla použít chilli ve fresh formě. Je několik možností, jak chilli do čokolády dostat. Rozmíchat ve směsi sušené mleté, rozsekat do ní čerstvou papričku nebo volit metodu napouštění mléka pálivou chutí. Jak už mě znáte, je jasné, že jsem použila metodu číslo tři. K mému překvapení byl výsledek mnohem méně ostrý, než jsem čekala. Pro snadnější lovení jsem vybrala z papričky semínka. To bych udělala i příště, ale rozhodně bych zvýšila množství papriček – já použila tři malé, obyčejné. Mléko pálivou chuť tlumí, takže se nebojte přidat. Záleží pochopitelně na tom, k jakým papričkám se dostanete. Pokud máte nějaké obzvlášť ostré velké potvory, pak asi jedna postačí. Drsnější nátury pak papričku nevyloví, ale na závěr rozmixují (to ale až bude směs kompletní). Louhovala jsem svých oblíbených třicet minut.

Recept vychází z poměrů na čokoládovou zmrzlinu od Davida Lebovitze.

Na cca 1 litr potřebujete

500 ml smetany
3 lžíce kakaa (kvalitní, holandské, nepřislazované)
140 gramů na drobno nasekané tmavé čokolády, jak kdo snese, ale ne asi víc než 80%
250 ml mléka
špetku soli
150 gramů cukru
5 žloutků
2 lžíce kávového likéru, ideálně Kahlúa (káva podtrhuje chuť čokolády)

Ohřejte mléko a vložte do něj papričky. Nechte louhovat po pokličkou, průběžně ochutnávejte. Do větší mísy, kam nakonec přijdou všechny ingredience, nasypte čokoládu nasekanou fakt najemno (lajdáci budou mít ve směsi cucky). Mezitím si zahřejte smetanu a za stálého míchání do ní vsypte kakaový prášek. Já to dělám přes cedník, abych si ušetřila práci s hrudkami. Kakao je třeba dobře zapracovat. Přivěďte rozpuštěné k varu, nechte chviličku vařit, asi tak půl minuty. Žhavou směsí přelijte čokoládu v míse a metličkou míchejte, dokud se čokoláda nerozpustí.

Znovu zahřejte mléko s chilli. Kdo chce, vyloví, všichni ale rozpustí cukr a sůl. V menší míse si rozmícháme žloutky, opatrně na ně – za stálého míchání – nalejeme horké mléko. Smísíme vespolek, vrátíme do hrnce a vaříme za bedlivého dozoru a míchání do zhoustnutí (kuchyňský teploměr ukáže 80 stupňů Celsia, prst zanechává cestičku na silikonové stěrce.) Přes sítko nalejeme na čokoládový základ a promícháme dohromady, přidáme kávový likér, vychladíme a mrazíme. Není to zrovna recept, kde byste pořád nemíchali a neušpinili dost nádobí, ale nezoufejte, na konci článku čeká odkaz na předpis na čokoládovou snadno a rychle.

Osobně tedy chilli nemusím, ale koření a čokoláda, to je jiná. V kuchařce Sweet creams Sugar cones jsem objevila recept na „chai chocolate“, tedy masalu. O zmrzlinu typu masala jsem se už jednou pokusila. Použila jsem k tomu směs na masalu prodávanou v čajovnách, udělala mléčno čajový základ..a pak byla lehce zklamaná, že to prostě chutná jako mražený čaj. Nebylo to sice vůbec špatné, ale chuť taková nenápaditá, všední..

Cukrářky ze slavné sanfranciské zmrzlinárny na to jdou jinak – a chytřeji. Kombinují koření s mléčnou čokoládou. Výsledek připomínal čokoládu s chutí perníku. Od té doby čokoládu ovoňuji – zkuste třeba samotný kardamom nebo skořici. Anebo pepř. Postup psát nebudu, je de facto analogický jako v chilli čokoládě, jen si v mléce dostatečně vymáčíte koření (doporučuji na sucho předtím opéci na pánvi) a volte dobrou mléčnou nebo polomléčnou- tedy třeba kolem 40, 50 % kakaového másla.

Poslední varianta zahrnuje přidání alkoholu. Když jsem si přečetla recept u Anderse na blogu, bylo mi jasné, že to musím zkusit. Anders v receptu používá zjednodušenou základní bázi – a funguje skvěle. Jde o to, že kvalitní čokoláda je dostatečně hutná natolik, že se klidně obejdete bez přidání většího množství žloutků. Jedno vejce je tam coby pojivo a bílek se snese – ve smetanových zmrzlinách absentuje kvůlli vysokému podílu vody, ale v tomto případě to zastane tuk z čokolády a plnotučného mléka. Oproti Andersově receptu jsem přidala mnohem větší podíl koňaku – takže místo jemného chuťového ocásku je to spíš koňaková bomba. Dospělácká zmrzlina. A protože mám ráda višně v čokoládě, rozhodla jsem se jimi zmrzlinu korunovat a udělat tak Mon Chéri. Sice se tento bod stal achillovou patou celého konceptu, protože jsem višně v cukrové šťávě vyvařila natolik, že z nich zbyly spíše cukrové škvarky, co ve zmrzlině patřičně nezměkly, ale pokud tuto část ohlídáte a nebudete při tom koukat na seriály jako já, čeká vás velmi lahodná kombinace. Definitivně ji hodlám zopakovat – možná s rumem a rozinkami. Díky, Andersi!

(P.S. Ty višně připravíte tak, že použijete velkou áhev odpeckovaného kompotu, nasypete do hrnce i se šťávou, zahřejete, přidáte 150 gr cukru a zvolna vaříte, až jsou višně změklé, vrásčité a tekutina kolem nich redukovaná a krásně sirupovitá.)

Každej by chtěl Klementajn! (čili mandarinkový sorbet)

Publikováno 15. 1. 2013 | Autor: zmrzlinarka

Nevím, jak to máte vy, ale pro mě jsou jediné pravé mandarinky sladké bezpecičkové klementýnky. Miluju je od dětství. „Tatínku, je čas mandarinek“, posílala jsem v dobách dětství otce před mikulášem pěkně do fronty v zelenině. A on ji vždycky vystál či to jinak zařídil a přinesl domů celou síťku. Dlouho nám ale se sestrou nevydržela. To bylo ještě v dobách, kdy mandarinky byly k sehnání jen jednou do roka (na rozdíl od banánů, ty kromě Vánoc bývaly kupodivu i na 1.května.) Mandarinky už dávno nejsou exkluzivní lahůdkou dostupnou jen jednou v roce, což nic nemění na tom, že právě teď jsou nejlepší. Vášeň pro mandarinky sdílí celkem dost lidí. Oznámení, že dělám kiwi sorbet, nebo pomeranč či citrón, nikoho moc nezaujme, jakmile jde o mandarinky, každý si zamlouvá malý kyblíček.

Na sorbet budete pochopitelně potřebovat šťávu. Dost šťávy. A dost trpělivosti. Mandarinky mají jemnou kůru, navíc se lehce dělí na dílky, takže když mandarinku překrojíte a pustíte se do odšťavňování, dílky se drolí.. a výtěžnost je celkem malá. A pokud si to ještě vylepšíte tím, že z mandarinek zesterem odrbete kůru, abyste ji použili do cukrového sirupu (ale můžete i kandovat a sorbet tím pak zdobit nebo kůru použít na úplně jiné laskominy), připravte se na linku všude uplatlanou od šťávy a trochu sakrování. (I když záleží na množství, v menším to není tak úmorné, ale můj muž takhle oddaně odšťavnil pět kg mandarinek – na cca 3 litry sorbetu.)

Mandarinkový sorbet není úplně lehké vychytat. Mandarinky patří k tomu ovoci, které je za studena jaksi podstatně méně výrazné a já pořád hledám, jak zesílit jeho chuť za zachování nějaké rozumné konzistence, neboť poměry, to je oč tu běží. Naposledy se mi povedl výrazně chuťově mandarinkový sorbet, který má jednu chybu. Nejde kopečkovat, protože je tam málo cukru, při porcování se rozsýpá. Jenže předchozí verze byla zase sladká až moc.. Tady vám předkládám zatím finální verzi, která počítá s trochou agaru na vylepšení textury a s citronem, který srazí sladkost. Kůra a redukce jsou triky, jak z mandarinek dostat co nejvíc chuti.

Na litr mandarinkového sorbetu si připravte:

1kg mandarinek (podle šťavnatosti, možná budete potřebovat o něco víc)
asi 300 ml cukrového sirupu (také možná budete potřebovat více, možná méně, záleží na sladkosti ovoce)
2 gramy agar -agar
pokud máte, mandarinkový likér (pomerančový by taky mohl být, obojí je fakultativní)
citronová šťáva

Z poloviny mandarinek odrbejte zesterem kůru – ideálně sežeňte nestříkané, bývají k vidění v dobře zásobených Billách. Pokud na ně nenarazíte, vydrbejte mandarinky v mýdlové vodě, důkladně opláchněte. Dejte vařit 300 ml vody, kterou vařící vlejte do hrnce s 300 gramy cukru. Vložte kůru, chvilku povařte, nechte vychladnout. Cukrový sirup by měl natáhnout chuť a vůni kůry, změní taky barvu na oranžovo.

Mezitím si odšťavněte mandarinky, kdo má citrusovač, půjde mu to o něco snadněji (díky, Ježíšku!), ale jde to i běžným způsobem. Měli byste získat 500 ml šťávy. Nedávejte do ní dužinu, neboť vám potom ve struktuře udělá takové jakoby ledové kapičky, jak se to stalo mě. Raději šťávu naopak ještě přeceďte, aby byla čirá. Oddělte cca 140 ml. Pokud chcete, dejte 100 ml šťávy vařit na redukci, tu nechte pomalým varem táhnout až zbydou tak dvě lžíce sirupovité tekutiny (ideálně do redukce před odpařováním vrzněte trochu pomerančového nebo mandarinkového likéru, máte -li). Zamíchejte redukci ke štávě, měla by posílit mandarinkovou chuť.

Čtyřicet mililitrů čisté mandarinkové šťávy si schovejte na práci s agarem. Sorbety se běžně zahušťují želatinou, která se v komerčně vyráběných druzích používá jako levné plnidlo. Dvou gramů agaru se netřeba bát a z vodnatého sorbetu udělá obstojně kopečkovatelnou záležitost. Ideu a postup jsem si vypůjčila od Anderse z Ice cream nation, mého oblíbeného zmrzlinového blogu, který píše jeden sympatický Švéd (a propos, věděli jste, že nejvíce zmrzliny v Evropě zkonzumují Skandinávci?). Šťávu Anders radí opatrně rozehřát (asi na 40%) a ihned do ní vmíchat prášek. Jakmile se rozpustí, neprodleně vlijte zbytku šťávy.

Teď již zbývá jen osladit. Zkombinujte štávu s kůrou ovoněným sirupem (kůru vyhoďte, nebo případně schovejte na dekoraci) a průběžně testujte sladkost. Vyzkoušejte třeba „vajíčkový test“. Každopádně nezmrzlé by to celé mělo chutnat mírně přesladěně. Polaďte citronem a dejte mrazit. (kdo má a chce, může ještě směs vylepšit mandarinkovým likérem – já mám doma tenhle – statně je skvělý i jen tak na „mlsání“. Až mi dojde, asi se uchýlím k likéru Grand Marnier. )

Klementýnkám zdar!

Slaný karamel – kdo nechutnal, neuvěří.

Publikováno 11. 11. 2012 | Autor: zmrzlinarka

Slaný karamel? Brr! Je zajímavé, že sladké a pálivé dohromady akceptuje hodně lidí, ale jakmile dojde na slané a sladké, většina lidí je považuje za něco jako nepospojitelného kočkopsa. Ovšem slaný karamel je přímo určený k obracení nevěřících Tomášů na sladko-slanou víru. Můžete si ho dát třeba do makronek, pralinek, nebo si udělat „salted caramel“ zmrzlinu. Když si tak pročítám kuchařské knihy amerických zmrzlinářů, příchuť slaný karamel nikdy nechybí, obvykle s poznámkou, že jde o jednu z nejprodávanějších příchutí a absolutní hit. Nejinak je tomu i ve slavné zmrzlinárně Bi-Rite Creamery ze San Franciska, o jejichž recept se tu s vámi podělím. Jeho originální znění najdete kousek níže, držím se ho téměř identicky až na množství použitých surovin – z originálního předpisu totiž nevznikne celý litr, takže kdo má menší objem zmrzlinovače, dejte přednost předloze se vším všudy. Ostatní karameloví závisláci si připraví:

Co dělají pralinky v receptu na zmrzlinu? Nemám čas fotit, tak vemte za vděk snímkem těch nejlepších pralinek na světě.

500 ml smetany ke šlehání v pokojové teplotě
180 gr cukru
300 ml mléka (já dávám plnotučné)
1,5 lžičky soli – použijte tu nejlepší, co máte, ideálně fleur de salt
5 žloutků

Nejdříve je třeba připravit karamel, což je věc, která není pro kuchyňské novice úplně snadnou záležitostí. Horký cukr se děsně rozpaluje, ve styku s kůží má člověk pocit, že se zrovna setkal s napalmem a při přidání smetany zuřivě vře a prská. Jo a taky se snadno připálí, pročež zhořkne. Z toho důvodu raději připravuji karamel z cukru bílého – jednak mám pocit, že z třtinového muscovada hořkne tak nějak skoro sám od sebe a navíc nemůžete kontrolovat barvu, což je asi jediná možnost jak zjistit, že je kamarel hotový (ne, fakt neolizujte vařečku, ani po důkladném pofoukání, už jsem to za vás zkusila a nestojí za to!). Jsou dvě možnosti, jak připravovat karamel – na sucho, tedy nechat cukr zkapalnět jen stykem s horkou nádobou, nebo s vodou. Já volím suchou metodu, která je rychlejší, i když možná nese větší riziko spálení kamarelu – a pak, voda v krémové zmrzce je prostě nepřítel.

Takže vezmete nějakou nádobu, ideálně s větší plochou s těžkým dnem. Vezmete 3/4 cukru a pomalu nasypete do nádoby dvě lžíce. Neopouštíte stanoviště, nejdřív se strašně nudíte, ale po dvou minutách, které vypadají jako věčnost, že cukr začne rozpouštět a hnědnout při krajích. V tu chvíli přidáte zase lžíci a jemně občas promícháte. Čím jemněji tím lépe (já dělám takové minikroužky), ono to jinak hrudkovatí. Což by tak nevadilo, cukr se zas rozpustí, ale nechcete přece karamel spálit..Když je všechno rozpuštěno, tak už jen doladíme barvu (V Bi-Rite Creamery jdou skoro na hranu spálení a dělají karamel hodně tmavý a pak mají pěkně smavou i zmrzlinu, já coby opatrnická povaha se sklonem všechno ochutnávat, volím raději odstín tak akorát. ) Vezmeme smetanu, a opatrně, nejlépe s rukou zakrytou rukavicí, pomalým čůrkem naléváme do hrnce. Karamel začne zuřivě vřít a bublat, při nízké nádobě možná i prskat ven. Postupujeme stejným způsobem dokud není smetana vstřebána. Je důležité použít smetanu pokojové teploty, jinak je teplotní šok moc velký a karamel se srazí. Je značně pravděpodobné, že se trochu srazí i tak. Vždycky mi v karamelu zbyde pár „cukrových útvarů“, které následně rozpustím na nízké teplotě trpělivým promícháváním. Jak se dělá, aby se nesrazil vůbec, to mi prosím, někdo poraďte.

Zde slaný karamel v sousedství bílé čokolády a lesního ovoce..

Přidáte mléko, zahřejete společně, necháte rozpustit sůl. Já používám uzenou mořskou sůl Maldon, karamel má pak ještě takovou jemně kouřovou chuť. Pak opatrně karamelovou směs přilejete do žloutků, rozmíchaných vedle v misce. Když se hmoty spojí, vrátíte do hrnce a vaříte do zhoustnutí (jak na to, najdete třeba tady – většina žloutkových směsí je prostě co do přípravy identická..). Necháte zchladnout, nalejete do zmrzlinovače a pak už se jen díváte, jak se nevěřící výrazy hostů obrací do stavu slaně karamelové nirvány..

Pokud byste zjistili, že patříte mezi zanedbatelné procento, které slanosladko nesnesou, jednoduše vynechejte sůl. Karamelová zmrzlina je dobrá sama o sobě, i když právě sůl dobře vyváží větší sladkost této příchutě. Kdo se bojí připravovat kamarel, může zkusit rozpustit (dlouho a pomalu v mléce karamelky Werther‘s nejlépe trochu rozbité v hmoždíři- chuť bude trochu jiná a je třeba pak upravit množství tentokrát hnědého cukru směrem dolů a smetanu přidat až nakonec k provařené zhoustlé směsi, ale pokud ujíždíte na těhle bonbonech, myslím, že je to hodno pokusu 🙂

Levandulová versus levandulová

Publikováno 3. 8. 2012 | Autor: zmrzlinarka

Levandulová zmrzlina byla první z relativně nedávných pokusů, která se mi opravdu fatálně nepovedla. Ve snaze udělat ji ještě lepší jsem nechala levanduli v mléce louhovat několik hodin a hádejte co – mléko sice krásně květinově vonělo, ale směs byla odporně hořká a zcela nepoživatelná. Od té doby vím, že levandulí se musí zacházet delikátně. Třicet minut a dost!

Levandulová

O víkendu na trhu, vlastní zahrádky nemajíc, koupila jsem si sušené levandulové kvítky na váhu z Provence od firmy Levandulová. Ti totiž slibují, že jejich kvítka jsou nestříkaná a tudíž vhodná pro kuchyňské účely. Pokud máte levanduli na zahrádce, závidím! A zkusila jsem hned dva recepty. První opět pochází od jistoty, jakou představuje David Lebovitz a používá se v ní levandulový med. K výrobě jsem se rozhodla v pozdních nočních hodinách a zjistila jsem, že mám nejdřív rozehřát med v kastrůlku spolu s kvítky a nechat působit. To se mi zrovna nechtělo, tak jsem vytáhla ze skříňky již od loňské návštěvy Maison de miel v Paříži nasyslený levandulový med. (Mimochodem, pokud pojedete do Paříže, určitě tam skočte – medy tu mají nejen podle příchutí jako tymián, pomerančové květy apod., ale především podle různých oblastí Francie, od horské přes luční… a dají vám jakýkoli ochutnat.) Uvařila jsem žloutkovou bázi, k ní smetanu a levandulový med. Zmrzlina je skvělá, chutná výrazně po medu a lehce se – opět díky vysokému podílu medu – kopečkuje ihned po vyndání z mrazáku. Ideální pro domácnosti bez zmrzlinovače. Publikovat recept ale nebudu, nesluší se (vlastně tedy ani nesmí) stále přepisovat Lebovitzovu skvělou kuchařku. Jediné mínus – pro milovníky levandule je tahle chuť cítit jen v pozadí, med dost dominuje a myslím, že pokud si člověk dělá med metodou napouštění medu kvítky, bude levandule ve zmrzlině cítit ještě subtilněji.

Levandulová infúze. Fialová z toho ale nebude 🙂

Jako druhý pokus jsem zvolila recept z kuchařky Ellen Brownové The Scoop. Jde o průvodce po amerických zmrzlinárnách a s recepty zadaptovanými pro domácí použití. Je to pro mě kuchařka – inspiromat, moc podle ní nezmrzlinuju, protože postupy se mi zdají takové… podezřele jednoduché. Ellen Brownová vyžaduje na přípravu mléko, levanduli, 2 lžíce škrobu a 2 lžíce sušeného mléka. Samozřejmě cukr a světlý kukuřičný sirup. Postup je jednoduchý jak facka. Mléko se ovoní levandulí, pak se zahřeje se sladidly, v menším množství mléka se rozmíchá škrob a sušené mléko, povaří se to dohromady a hotovo. A výsledek? Výborná silně levandulová chuť, ale mizerná textura. Škrob je zřetelně cítit na jako prášek na jazyku, zmrzlina se ve zmrzlinovači skoro drolila a při servírování měla tendenci rychle se rozpadat zpátky na vodu a tuk. Jednoduše špatný technologický postup. Podotýkám, že Brownová ještě ke všemu předepisuje nízkotučné mléko (já dala farmářské a ještě pro jistotu podíl smetany), to by už ve výsledku asi byla úplná tragédie.

To je ona!

Takže ideální levandulová je pro mě spojení sametové textury a lá Lebovitz s výraznou květinovou chutí dle Brownové. Je mi líto, ale škrob ve zmrzlině není nic, s čím bych uměla adekvátně zacházet, takže pokud chcete dobrou levandulovou, sáhněte si do ledničky zase pro vejce. Zkuste to jako já takhle:

250 ml plnotučného mléka
150 gr cukru
špetka soli
cca vrchovaté 2 lžíce levandulových kvítků
500 ml smetany
5 žloutků

Mléko s kvítky ohřeju v kastrůlku na pomalém varu, jakmile začne vařit (z hladiny se zvedá pára) odstavím a nechám asi 30 minut pod pokličkou odpočinout. Můžete průběžně ochutnávat, někdo možná ocení méně intenzivní květinové aroma na jazyku. Zcedím levanduli, mléko znovu přihřeju a rozpustím v něm cukr a špetku soli. Ve vedlejší misce si rozmíchám pět žloutků, zvolna do nich naliju levandulové mléko. Pak směs vrátím zpátky na plamen a opatrně pasterizuju, až směs zhoustne, že na vařečce po dotyku prstu nechá zřetelnou cestičku. Teploměr je v té chvíli maximálně na 85 stupních. Zhoustlou směs vliji přes cedník na smetanu v extra míse, pokud se mi bude chtít, přidám čtrt až půl lžičky vanilkové esence (jen tolik, abych nepotlačila levanduli.) Voilá! Kdo chce, dá ještě pro větší efekt třeba půl lžičky nadrcených kvítků -dobře to vypadá, ale já mám raději hladké zmrzliny, levandule přece jen trošínku škrábe na patře. Levanduli zdar! A kdo nemá dost, ať si vyrobí třeba tuhle skvělou limonádu, jak o ní píše Kačka Žvýkačka.

Trocha orientu v Hodoníně (meruňková s kardamomem)

Publikováno 28. 7. 2012 | Autor: zmrzlinarka

Už jen pár dnů budou na trhu moravské meruňky, nejpozději do dvou týdnů je s nimi ámen. Pokud vás nudí koláče (u nás na žádný ještě pohříchu nedošlo) a marmelády v horku zavařovat odmítáte, zkuste meruňkovou zmrzlinu. Tradičně se páruje třeba s jogurtem. Jenže meruňky zrovna patří k příchutím, které není úplně snadné ve zmrzlině patřičně vypíchnout a kdo by chtěl, aby jeho zmrzlina chutnala jako průměrný meruňkový jogurt z obchodu? Meruňkovo-jogurtové pokusy z loňka byly nějaké mdlé, tak jsem to letos zkusila jinak. Podle Jeni Bauerové jsem vyzkoušela meruňky s belgickým broskvovým pivem (dobré, ale je třeba ladit cukr podle toho, jak sladký kriek máte doma, třeba má značka Lindemans je sladká dost). Nicméně předpokládám, že belgická piva typu lambic s různým ovocem (zcela stejně jde dělat třešňový, malinový nebo švestkový) není zrovna věc, kterou má vaše večerka na rohu.

Na meruňkovou s kardamomem byste ale při troše štěstí ingredience sehnat mohli (jasně, půjde to i bez kardamomu, ale ta chuť je pak mnohem zajímavější.) Recept pochází od Robina a Caroline Weirových. Kardomom je orientální koření, aromatické, ale vůbec ne tak „vlezlé“ jako růžová voda (já jí mám ráda moc, ale řadě jedinců příliš evokuje konzumaci mýdla). Rády ho proto používají i jiné národy, třeba Skandivávci jím koření běžně pečivo, rýžovou kaši, koláče a vánoční cukroví. Zkuste někdy kardamom spojit s jablkem a uvidíte, že spolu ladí stejně dobře jako se skořicí. S meruňkami je to kombinace méně obvyklá, ale překvapivě ladící a lahodná.

Na meruňkový šerbet (tedy zmrzlinu, která obsahuje jak mléko, tak vodu) si připravte:

450 gramů meruněk
250 ml cukrového syrupu
celý zelený kardamom, dvě tobolky
250 ml plnotučného mléka

Meruňky omyjte, rozpulte, zbavte pecky a vložte do hrnce s cukrovým syrupem. Přihodťe k nim kardamom, který jste předtím lehce zmáčkli nožem, aby se uvolnilo jeho aroma, ale zrníčka se nedostala ven. Povařte cca 10 minut, dokud nezměknou. Důkladně vychlaďte, vyndejte kardamom, rozmixujte. Pokud máte dřevnaté meruňky nebo vám vadí i sem tam slupička, propasírujte hmotu přes sítko. Přidejte vychlazené mléko a můžete vlít do zmrzlinovače. Já ještě přihodila větší špetku kardamomu mletého. Musí se s ním ale v tomto případě opatrně, aroma je silné a lehce by mohlo meruňky přebít. Výsledek je překvapivá a jemně orietální chuť, snoubící se čerstvým aroma meruněk..

Řekla kráva krávě..

Publikováno 11. 7. 2012 | Autor: zmrzlinarka

já mám ráda mléko v kávě./A ta druhá řekla/Nu-já mám raděj smetanu.

Já jsem ještě mlsnější než milí přežvýkavci z básničky Jiřího Žáčka. Mám ráda v kávě mléko i smetanu a ideální spojení mléka, kávy a smetany nabízí kávová zmrzlina. Za recept budiž dík Davidu Lebovitzovi a jeho skvělé kuchařce The perfect scoop. Na kávovou zmrzlinu existuje spousta receptů a většina radí použít čerstvě uvařené espresso. Pomiňme, že doma obvykle skutečně kvalitní espresso jako od profi baristy připravit nelze. Ale ani s alternativní přípravou kávy třeba v aeropressu nikdy nedocílíte té nejintenzivnější kávové chuti a vůně zmrzliny. Jednoduše proto, že je nutné do směsi nalít kávy celkem dost. A káva, to je především voda. Nespoutané molekuly vody se ve zmrzlině chovají neurvale, z čehož vznikají dlouhé krystaly – čili ledové kousky, konzistence navíc postrádá smetanovou hebkost.

Trik receptu spočívá v tom, že kávová zrna předají chuť smetaně a mléku. Mléčné výrobky dobře chytají vůně a pachy, jak si člověk všimne, když nechá nezakryté máslo v ledničce. V tomto případě ale tato vlastnost pracuje pro nás – stačí mléko a smetanu rozehřát s kávovými zrnky a nechat pěkně louhovat. Aspoň hodinu – pak záleží na tom, co kdo snese, ale bacha na postupné hořknutí. Není to úplně nejlevnější řešení – vyplatí se použít zrnka vyšší kvality a především čerstvá. Výsledek je ale mnohonásobně lepší a chuť kávy intenzivnější, než když se do stroje lije káva tekutá. Jo a nezkoušejte, že posléze zrnka opláchnete a použijete do kávovaru – to nejlepší už ze sebe vydala (prakticky ověřeno strýčky skrblíky:)

Intenzivní kávová (na cca 800 ml zmrzliny – něco mléka zrna nacucají a už nevydají zpět)

375 ml plnotučného mléka

150 gramů cukru

125 gramů celých kávových zrn

špetka soli

375 ml smetany ke šlehání

5 žloutků

1/2 lžičky mleté kávy (v originále je pouze 1/4 lžičky, ale já dávám víc, původní množství nebylo skoro ani znát.)

Ohřejte společně mléko, cukr, sůl a 125 ml smetany, přidejte kávová zrna. Jakmile je směs teplá a cukr rozpuštěný, sundejte z ohně, zakryjte a nechte aspoň hodinu louhovat při pokojové teplotě. Pokud po hodině zvednete pokličku a cítíte omamnou vůni kávy, znovu směs ohřejte. Nalijte zbytek šlehačky (250 ml) do větší mísy. V menší misce si zamíchejte 5 žloutků. Jakmile jsou žloutky spojené, nalijte do nich pozvolna horkou mléčno – kávovou směs, zamíchejte. Pak vraťte tekutinu (stále se zrníčky) zpátky do hrnce, ve kterém jste nechávali směs předtím luhovat a na mírném ohni za stálého míchání vařte do zhoustnutí. Exaktní typy použijí teploměr – za hranicí 85 stupňů Celsia riskujete zdrclá vajíčka. Bez teploměru je nejjednodušší provést test pomocí silikonové stěrky, která je na míchání směsi ostatně nejvhodnější. Pokud směs houstne a pokrývá zadní stranu stěrky tak, že v ní zůstane cestička po vašem prstu, je hotovo. Opatrně nalijte pasterizovanou a zhoustlou směs přes cedník (ten zachytí jak zrnka, tak eventuální kousky tuhých žloutků) ke zbylé smetaně do mísy a dejte vychladit. Na závěr přisypte pro lepší texturu i vzhled trošku čerstvě mleté kávy a nalijte do zmrzlinovače.

Mimochodem, tuhle kávovou milují i lidé, co jinak kávu nemusí. Hořkost je příjemně kávová, nepřeslazená, ale dostatečně sladká na to, abych od zmrzky musela svou tříletou dceru vyloženě odhánět. Fotky pocházejí z přípravy kávové na Apetit piknik – ostatně tam patřila k oblíbeným druhům.

Tři kopečky

stránky s vášní pro poctivou zmrzlinu

Archiv štítku: recept